Dokument o zeleném zázraku
Konečně jsem si našla čas, abych se podívala na nový krátký dokument Powered by Green Smoothie. Dokument vymyslel a natočil Sergei Boutenko z klanu Boutenkovic, kteří je znám především v „raw food“ světě. Možná by někoho mohlo napadnout, že se bude jednat o propagaci raw (syrové) stravy, ale o tom tento dokument vůbec není (nebo možná pro někoho jo, kdo ví). Pozitivní efekt čerstvých ovocných a zeleninových šťáv či syrové stravy při uzdravování nemusí být asi takovým překvapením, když zvážíme množství vitamínů a minerálů a přírodních aktivních látek, které se v těchto surovinách nachází. Sergeie však zajímalo, zda může mít zařazení denně jednoho zeleného smoothie do stravy vliv i na zdravé atlety. Film není ani o propagaci určitého typu stravování, protože vybraní atleti v průběhu 6 týdenního experimentu přijímali stále stejnou stravu jako před experimentem (tedy ne-raw stravu). Jediná změna bylo přidání jednoho zeleného smoothie denně.
Po prvních 3 týdnech většina atletů nepopisuje žádnou změnu, což je pro Sergeie trochu zklamáním, ale rozhodnou se v experimentu pokračovat a dodržet celou dobu. Atleti na konci popisují téměř až zázračné účinky, kterých si začali všímat někdy po 4 týdnech. Jedná se především o větší výdrž, lepší výkon, lepší regeneraci organismu i po velmi těžké zátěži, zlepšení nálady (udržení vyrovnané nálady bez výkyvů), zbavení se chuti na sladké či potřeby energetických nápojů (potlačení „chutí“ během dne). Aby byly výsledky vyhodnotitelné, nechali testovaným osobám nabrat krev před začátkem experimentu a po ukončení experimentu. Úžasným výsledkem bylo, že markery pro zánětlivé pochody v těle byly významně sníženy (včetně CRP atd.), což je z pohledu dotázaného lékaře neuvěřitelné a skvělé pro zdraví těchto lidí (snížené riziko rakoviny, autoimunitních chorob, aterosklerózy, kardiovaskulárních chorob, všude tam, kde zánět hraje svou roli).
Zelená pro můj život!
Výsledky nejsou až tak překvapivé (i když je převratné, že ze zeleného smoothie může čerpat i zdravý sportující člověk, nejen nemocní lidé). Jak jsem zmiňovala, samotný salát dokáže regulovat zánět na střevě. Obsahuje různé vitamíny, minerály, protizánětlivé látky (včetně omega-3 mastných kyselin). Tělu dodáte dávku vlákniny, která pomůže funkci střeva, a tedy i následné lepší vstřebatelnosti živin.
A v tomto bodě bych ráda přispěla svou dávkou do mlýna. Původně jsem chtěla napsat článek, co vše mi dala protizánětlivá vysokonutriční dieta. Na nízkohistaminové dietě podle známých seznamů se mi sice dočasně zmírnily symptomy, ale nikdy nezmizely úplně, a nemohla jsem si být jistá ani další epizodou. Teprve při studiu potravin a jejich výživových hodnot, ne z pohledu makronutrientů, ale z pohledu mikronutrientů a dalších zdraví prospěšných látek, jsem si uvědomila, že moje tělo nepotřebuje omezovat a týrat nesmyslnou dietou, ale naopak potřebuje vyživit a doplnit látky, který by pomohly opravit zmatený imunitní systém.
Rychlejší regenerace a hojení po úrazech
Pravda je, že nemůžu tvrdit, že v mém případě by se jednalo pouze o efekt zeleného smoothie (nebo že by mi stačilo pouze 6 týdnů), ale zařazení zeleného smoothie určitě sehrálo svou roli. Člověk do sebe dostane velké množství živin, přičemž rozmixování tak trochu pomáhá v následném trávení. Moje první experimenty začínaly s čerstvým baby špenátem. Samozřejmě jsem měla strach jako většina histaminiků, ale špenát jsem milovala a nastudovala si jeho účinky na lidské tělo. Tím jsem také přesvědčila tak trochu sama sebe, že se nesmím bát (psychika hraje velkou roli, ale to už všichni víme). Některé zdroje uvádí. že se histamin v potravině kumuluje zráním a stářím, proto jsem volila baby špenát (stalo se mi, že při vyzkoušení „přerostlejších“ lístků jsem už reagovala, u baby špenátu či čerstvě utrženého mladého špenátu se mi to nestalo, mražený sekaný mě opravdu nenapadlo ani zkoušet). Začala jsem s pár lístky a postupně přidávala. A pak jsem zjistila, že mohu rozmixovat také polníček, mangold, římský salát a nakonec i ten ledový:)) A taky všechny bylinky. A že mi zelené smoothie (či zelené čerstvé šťávy) dělají moc dobře nejen na žaludek.
Samozřejmě věřím, že moje úspěchy jsou výsledkem změny celého životního stylu, vybírání si kvalitních potravin a celkové práci na funkci imunitního systému. Poslední dobou jsem si všimla, že délka regenerace organismu, ať už po zátěži nebo zranění, se rapidně zkrátila. Jako příklad můžu uvést spáleninu celé dlaně (ano, jsem občas moc šikovná), která se mi povedla pár hodin před odletem na dovolenou. Ruku jsem zabalila do slivovice, na dovolené se dopovala zeleným smoothie a světe div se, druhý den jsem jezdila na kole, ruka byla plně funkční, do pár dnů zmizely všechny puchýřky bez jediného zánětu. Vzhledem k tomu, že předtím by se mi takové zranění hojilo i dva týdny s velkou pravděpodobností ko-infekce (a následně ATB), beru to jako úspěch. Stejně tak regenerace po cvičení a posilování je rychlejší. Až díky dokumentu jsem si uvědomila, že mnohem lépe spím (žádná nespavost) a že jsem si té změny vlastně téměř nevšimla.
Zelená pro mou imunitu!
Poprvé ve svém životě jsem více jak rok neměla antibiotika (whoooo, miluji svoje jídlo). A co více, porucha imunitního systému je držena na uzdě i bez nutnosti injekcí a lékové intervence. Poslední výsledky potvrdily, že se stále imunitní systém drží sám (na začátku mi bylo řečeno, že bez injekcí to nepůjde, a jsem tedy ráda za každý další rok bez nich)! Také nemoc řazena mezi autoimunitní – lupenka – se po přechodu na protizánětlivou stravu neozvala. Možná to v tomto případě bude více efekt vyřazení lepku (některé vědecké studie poukazují na zlepšení lupenky po přechodu na bezlepkovou stravu), ale správné vyživení těla se vždy ukáže i na kůži. K tomuto onemocnění mám genetické předpoklady a zápasila jsem s ním od 15 let (zápasila znamená kortikoidy, dehtové masti atd.). Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že genetika není vše a že to, co jíme, určuje, zda se daná nemoc projeví nebo ne, nevěřila bych. Teď jsem chodícím důkazem. Neříkám, že se nemoc vyléčila nebo že jste schopni vyléčit každou nemoc, ale očividně můžeme stravou zmírnit symptomy či celý průběh nemoci, pozastavit ji a držet na uzdě. Jen je potřeba imunitě vysvětlit, jak to vlastně funguje a co po ní chceme (a také ji tak trochu podplatit vhodným jídlem a životním stylem). K diskuzi o imunitě patří také alergie. Většinou jsem své alergie zvládala bez léků, ale vylézt první měsíc léta na sluníčko bylo nepříjemné. Projít kolem posekané trávy – nemyslitelné! Procházka kvetoucí přírodou = konec krásného dne. Několik hodin ve stejné mísnosti jako zvíře = přibalit si balíček kapesníků. A musím říct, že to vše je pryč. Neříkám, že si nepšiknu, že mi neukápne z nosu nebo nezarudnou oči, ale žádné těžké projevy (bez léků!). Vyhýbání se kytkám, senu, zvířatům už není třeba. Stačí si přihodit do smoothie čerstvou petržel, odšťavnit dávku zázvoru a mám o terapii postaráno (jasně, trochu to zlehčuji, je to trvalá makačka a změny)!
Zelená pro má střeva
Stále věřím, že největší efekt na hojení mého střeva mělo vysazení lepku a celkové omezení obilovin (z příčiny NCGS, alergie na pšenici atc). Když si přečtete potřebné důkazy, nemocné střevo může být nevhodně zatíženo a gluten může zvyšovat jeho propustnost (čímž dochází nejen k pronikání látek do míst, kde nemají co dělat, a následné aktivaci imunitního systému a nedostatečnému vstřebávání živin potřebných). K tomu jsem vyřadila na začátek i mléčné a vejce, abych tělu ulevila od zátěže. Postupně jsem pak zkoušela přidávat a hrát si se složením jídla, abych sama zjistila, co mému tělu a trávení vyhovuje. Každý jsme jiný a je potřeba naslouchat potřebám svého těla (NE podle tabulek). Např. jsem zjistila, že maso neuvěřitelně zatěžuje moje zažívání (tedy že na něj reaguji:() a že se bez něj dá žít. A že třeba domácí vejce mi pokryje nejen potřebu vitamínu B12, ale také poskytne spoustu dalších živin, aniž bych rozhodila zažívání. Když mě bolí žaludek/střeva, ať už po nevhodné potravině nebo třeba stresu z předchozího dne, čerstvá zelená šťáva (ideálně celer, jablko, salát, bylinky, zázvor) fungují jako ideální povzbuzovací nápoj, který zmírní bolest. Stejně tak funguje zelená šťáva na nečekanou bolest hlavy (když třeba nemáte přes den dost času jíst a pít, když vám nesedne cestování, či se prostě málo vyspíte).
Nevzdávejte se!
Pokud jste si dali jedno dvě smoothie a necítili žádný rozdíl, není se čemu divit. Tělo nedělá zázraky na počkání, je potřeba vydržet. Pokud se náš imunitní systém sypal delší dobu, pokud nemoc běžela delší dobu, pokud máte poškozená střeva, tělo je schopné určitých oprav, ale potřebuje k tomu živiny a nějaký ten čas. Dokazuje to i dokument, kdy 3 týdny nebyla cítit žádná změna, ale po 4. týdnu už byly změny tak markantní, že si toho všichni všimli. A to se jednalo o zdravé sportující mladé lidi. Pokud se řadíte k těm nemocnějším, nesmíte se vzdávat a věřit, že tělo se zregeneruje, jen to bude chtít delší čas. Pokud máte pocit, že nestíháte pít zelené či jakékoli jiné smoothie každý den, snažte se přijmout alespoň kousek zeleného v jiné formě (třeba jako salát). Každé smoothie se počítá a když vydržíte, k cíli dojdete. Buďte trpěliví:)) Ani já nemám každý den zelené smoothie, ale množství zkonzumované zeleniny a ovoce počítám v kilech (ne, ani ta kila ovoce mi nezvedla hladinu glukózy v krvi, jak vám tvrdí výživový poradci a podfukáři, ale o tom snad až jindy).
Žádná zázračná pilulka, jen plody vaší zahrady!
Na celém dokumentu je vlastně nejlepší to, že do vás nikdo necpe žádné pilulky, které vám zaručí úspěch. Jedná se o smoothie připravené z čerstvých surovin, s obsahem zelených listů a pak ovoce, aby bylo vše dobré. Ve filmu připravoval zelené smoothie sám Sergei, aby všichni dostávali stejné smoothie a výsledky tak nebyly zkresleny. Kadeřávek, římský salát, špenát, mango, jablko a spousta dalších ingrediencí. Smoothie bylo dle sledovaných opravdu chutné (nejednalo se o rozmixovaný salát, ale o kombinaci zelených listů s ovocem). Pokud byste se chtěli na nějaké smoothie vrhnout, můžete kouknout i na mé recepty:
- Osvěžující smoothie s kadeřávkem
- Zelený čtvrtek
- Zelená imunita
- Vodníkova limonáda
- Alkalická hvězda
- Zelený nakopávač
- Závistivé mango
- Protizánětlivé koriandrové smoothie
- Očistná šťáva
A SPOON OF HISTAMINE 
Zelené smoothie můžu jedině doporučit – jsou plný vitamínů a minerálů! Osobně u zelených smoothieček použiji aspoň zeleninu, kterou normálně moc nejím (spíše vyjímečně). Další výhodou, že můžete přimíchat lžičku nějaké zelené superpotraviny a „drink“ si vylepšit a posunout o level výše. Dělá to tak ještě někdo, anebo jsem sama? 🙂
Já se hlásím, i když není moc zeleniny, kterou normálně nejím:))) ta variabilita je super a ve smoothie se opravdu skryje spousta maličkostí, které mohou pomoci, ale člověk se k nim jinak nedostane:)
Zelený salát nemůže mít nikdy takový obsah omega-3 jako mořská ryba.
To také nikdo netvrdí, zato má větší obsah dalších fytonutrientů než ryba. Salát také nebude mít nikdy takový obsah histaminu (případně těžkých kovů jako některé mořské ryby). Člověk musí hledat kompromisy (někdo raději na vitamíny i minerály bohatý salát než nečerstvou rybu z farmy). Navíc je otázka, zda není lepší menší přísun denně než mořskou rybu jednou za čas:)
kde je film mozny videt nebo ke stazeni? A je i v CZ?? DIky
Popravdě nevím, zda je už někde s CZ titulky, je to poměrně nový dokument, ani netuším, zda je ke stažení. Já jsem ho viděla, když byl volně puštěný na internetu, občas tyto filmy bývají na pár dní volně přístupné, ale byl tedy originál v angličtině.
Jo a už se těším na tvůj názor, jak je to s tím ovocem, to já se totiž pod vlivem všude hlásaného „dejte pozor na rozhýbání krevního cukru“ snažím docela omezovat. Taky mám ale zkušenost, že některé ovoce mě ve velkém množství docela nadýmá. Ale s tím cukrem bych ráda věděla, jak to s tím vlastně je, je pravda, že je tam ta vláknina, která by tu reakci přeci mohla brzdit?? Měřila sis někdy krevní cukr glukometrem?
Nikdy jsem nezkoušela se měřit třeba před a těsně po konzumaci ovoce, protože po konzumaci jakéhokoli jídla se glukóza zvedá. Každopádně i pokud se podíváme na tabulku glykemického indexu, spousta ovoce je pod úrovní obilovin a příloh, kterým se lidé už tolik nevyhýbají. Věřím, že komplexnost potraviny včetně oné vlákniny, hraje velkou roli v regulaci trávení a uvolňování fruktózy (zvláště, když se k tomu dodá extra vláknina ze zelených listů). Vzhledem k „rodinné“ zátěži si cukr snažím hlídat a po prvním půl roku diety (s vysokým obsahem i ovoce, naopak s velmi silným omezením obilovin celkově) mi glukóza v krvi ještě poklesla. Když jsem zkoušela glukometr přes svátky, tak ani pár hodin po jídle (tedy ne na lačno) jsem se nedostala přes povolenou hranici. Pravda je, že se snažím obvykle nekombinovat ovoce s jinými potravinami než s ořechy a zeleninou (koláče ráda peču, ale ve skutečnosti je už moc nejím:))), ovoce střídám (podle sezónnosti, chutě na sladké vs. chuť na kyselé, hodně jablíček), ale zase si ho klidně dám i večer, když jsem „vytrávená“. Co se týče odšťavňování, tak tam preferuji zeleninu, protože i samotná mrkev mi přijde hodně sladká. A ta se přitom nezakazuje (šťávy beru jako potravinový doplněk, lék, smoothie beru jako jídlo – podle velikosti klidně snídaně, někdy i oběd, když nestíhám).
no to já si podle frekvence nových receptů už začínala myslet, že jsi velký pojídač sladkých koláčů, nechceš mi namluvit že ty krásné dobroty vlastně nejíš :-)))…na glukometr už jsem si tajně myslela, jestli by nešlo přemluvit třeba gynekoložku v těhotenství k půjčení, ale nejspíš mě s takovou otázkou vyhodí, pokud nebudu mít pozitivní test na těhotenskou cukrovku :(. Já s těmi obilovinami zápasím také, mám pocit, že je to ta složka, kterou bych mohla víc eliminovat ve prospěch zeleniny. Faktem je, že když jím vejce nebo maso, tak už bych si teď nedala (jen opravdu výjimečně) jako přílohu obilovinu, je to úplně zbytečné a cítím se dlouho sytá a nemám hned hlad, ale jen po samotné zelenině by člověk měl hned hlad. Jak tohle řešíš ty, když nejíš maso, s obědy? Nebo prostě jen upravuješ poměr, tedy dáváš víc zeleniny a méně obiloviny a nemáš pak hlad? :-). V tomhle mi přijde fakt vychytaná paleo strava, kde člověk dobře upraví stravování, když má ke každému jídlu nějakou bílkovinu se zeleninou, vydrží dlouho a nestrádá hlady, ale mě představa masa nebo vejce ke každému jídlu taky moc nevoní :-).
No popravdě jsou studie, které jasně spojují nadmíru živočišného proteinu se vznikem některých chorob, takže si opravdu nemyslím, že by to byla vhodná strava pro mě. Figuruje v tom také rakovina, a vynechávají se potraviny, které jsou prokazatelně protirakovinné (jako jsou luštěniny), ale každý si musí asi najít, co mu vyhovuji fyzicky i psychicky. Třeba po ovocném smoothie nemívám hlad, pokud se hlad dostaví extrémně brzy, byla porce příliš malá a tělo nebylo zasyceno. Výhodou převážně raw stravy je, že se nebojím jíst častěji. Pokud má tělo hlad (a pokud mi to práce dovolí), tak mu prostě šoupnu alší palivo. Znám lidi, kteří si k obědu dají steak a za dvě hodiny se shánějí po sladkém zákusku, takže si nemyslím, že pocit sytosti je přímoúměrný obsahu makronutrientů (ale pravděpodobně i kvalitě, schopnosti trávit, signálů do mozku atd atd). Možná tedy sním na oběd salát s obsahem zeleniny, kterou mají jiné na týden, ale nevidiím v tom problém. Když fakt potřebuji zasytit, oříšky jsou skvělou formou. Když mám chuťˇna rýži, tak si dám rýži, prostě mám pocit, že je potřeba zapojit více tělo a vyváženou stravu. Já bych maso prostě jendostraně cpát nemohla, stejně jako bych se nemohla celý den cpát pečivem. Vždy jsem ale měla takový pocit, že maso patří k zelenině a příloha je samostatné jídlo. Takže když rýži nebo brambory, tak se zeleninou, když maso, tak se zeleninou, prostě to nekombinuji, protože to mi vážně nědělá dobře. Hlad po tom nemám, a když jej mám, tak se najím, protože nějaká pravidla typu „jíst 5x denně“ už byla také vyvrácena. Jedna studie ukázala, že např. pro diabetiky je mnohem výhodnější jíst pouze 2x denně velké jídlo. Tělo má pak dost času strávit vše předchozí a lépe pak reguluje ostatní pochody. Docela rozumná se mi zdá i myšlenka intermitentního hladovění.
Popravdě, většina kuchařů doma nevaří a většina cukrářek doma nepeče. Mě baví vymýšlet, kombinovat a nejvíc mě baví, když to chutná ostatním. Já si dám porci, ale většinou (až na raw dezerty, ty můžu postupně po více dní) mě to už na druhý den moc neláká:) Musím si nechat místo na nový výtvor přece. Proto moc netvořím velké plechy a koláče ve velkém. Naštěstí mám kam jídlo podsouvat, zatím bez stížností, ale nerada bych někoho nutila jíst celý velký plech toho samého:)))
Já pořád nevím, do jaké míry mohu takovým studiím důvěřovat…nedovedu si představit, jak na lidech otestuješ tak dlouhodobý efekt něčeho, v tomto případě dlouhodobě vyšší příjem živočišného proteinu. Jak dobře zvolíš nezávislý srovnávací vzorek a odfiltruješ nejrůznější korelace? Nechci teď v žádném případě obhajovat příjem masa, také si myslím, že je to větší zátěž pro organismus než třeba zelenina, ale proč by zrovna za rakovinnými procesy stál jen zvýšený příjem živočišného proteinu, když naše těla jsou právě živočišným proteinem tvořena a v evoluci se s ním velmi dlouho setkávala. Věřila bych, že způsob úpravy (přepálené věci, pojídání sazí…teď myslím trochu v extrémech, možná i ta kontaminace dnešním způsobem zacházení se zvířaty), ale čistě efekt živočišné bílkoviny? Docela ráda bych se koukla na nějakou takovou studii, měla bys, prosím, odkaz? A myslíš teď obecně živočišnou bílkovinu (tedy mléčné výrobky, vejce…) nebo jen maso?
Nerada bych, aby to vyznělo nějak útočně, patřím jen přirozeně mezi nedůvěřivé jedince…:-)
Zdravím!
J.
No, nejde přímo o to, že vezmeš skupinu lidí a testuješ jen tak na místě, ale spojí se dohromady dvě podstatné informace – např. že něco zvyšuje určitý signální mechanismus v těle, který je stoprocentně spojen právě třeba se vznikem nemocí. Tak funguje výzkum a vytváření hypotéz, které se pak ověřují. Teď u sebe knihu nemám, ale doporučuji knihy Dr. Fuhrmana, který se tím hodně zabývá a ve své knize se odvolává na výzkum (už jsem se o něm zmiňovala http://histaminovakasulka.com/2014/06/27/nejlepsi-zdroj-bilkovin-pro-nase-telo-a-jeden-receptik-na-cizrnu-s-koriandrovo-rukolovym-pestem/).
Podívejme se třeba na nezvyklou věc, právě na cukrovku, o které se teď tak diskutuje. Jen tak zběžně, např. už v roce 1985 vyhodnotili, že ti co jedli červené maso, měli větší riziko vzniku diabetu (ženy o 40%, muži o 80% – http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/3985239).Potvrzeno léta později, že i snížení konzumace masa na občasnou konzumaci může snížit mortalitu o 20% (http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/10479225), často se také testuje na vegetariánech a u těch se třeba udává nižší riziko cukrovky 2. typu (http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19351712), potvrzeno v roce 2011, že konzumace zpracovaného červeného masa zvyšuje riziko vzniku cukrovky 2.typu(http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21831992, http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/14576980). Nejnověji studie evropská – konzumace celkově vysoké hladiny proteinu a zvláště živočišného proteinu je spojena se zvýšením rizika cukrovky (každých 10 gr živočišného proteinu denně zvyšuje riziko o 6%, dle této studie, http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/24722499). To je jen výčet, určitě bychom mohli popsat stránky, co se týče mechanismů pro další nemoci. Neříkám, že je to tak pro všechny, znám lidi, kterým neuvěřitelně zabrala SCD dieta, která prostě bez masa nešla, na řešení autoimunitních chorob. Mě zase zabralo naopak snížení celkové hladiny proteinu, především toho živočišného, ale stále ho konzumuji (i když ne denně).
Jinak vůbec to neberu útočně, jsem ráda, že se o to někdo zajímá více dopodrobna a že si klade otázky – jen tak jsme totiž schopní najít tu správnou cestu sami pro sebe. Já se pak spíše ptám, jestli je to samotné maso nebo to, co se do něj může dostávat z dnešní půdy, vody atd?? Je jasné, že konzumace živočišného proteinu tady byla odjakživa, ale co se změnilo? Kvalita, množství, překombinování, nadmíra jiných proteinů (obiloviny) a nevhodná kombinace…
Možná bych měla jen pro úplnost poznamenat, že miluji, když pro mě uvaří či upeče někdo jiný (ať už dle mých receptů nebo něco nového). To bych se pak mohla ujíst:)))
Ahoj, tak to je velmi inspirativní příspěvek. Už delší dobu myslím na to, že bych „zeleného“ snesla trochu víc :-). Zaujala mě tebou popisovaná změna reakce na slunce v souvislosti se změnou stravy. Já musím říct, že poté, co jsem omezila lepek na minimum a vůbec se stravuji mnohem uvědoměleji, zmizela má obecná nesnášenlivost letního období. Už si ani nepamatuju, kdy mi naposledy napuchly prsty u rukou, to jsem v létě zažívala dost často a obecně snáším vedro a slunce bez větší únavy a nepříjemných pocitů. Asi bych to stravě nepřikládala za vděk, ale nic jiného se v mém životě od té doby vlastně nezměnilo :-).
Jo a ještě možná jedna blbá otázka…z čeho usuzuješ, že tě maso zatěžuje? Obecně se maso déle tráví, ale předpokládám, že máš asi i jiné příznaky? Já jsem hrozný obhájce masa, nějak to s ním teda nepřeháním, ale u sebe mám naopak pocit, že mi dodává kvalitní bílkovinu, dobře se tráví (rozhodně lépe než mléčné produkty) a navíc by asi chybělo mému mlsnému jazýčku 😦
S tím létem je to podobné. Ke všemu nějak lépe reguluji teplotu, předtím jsem ani v létě nebyla schopná nějak vyladit oblečení, protože mi byla zima nebo horko nebo divně, nemluvě o studených rukou i nohou i přes 30 stupňová vedra. No a to všechno tak nějak zmizelo také.
Co se týče masa, právě nikomu nevnucuji, že by neměl jíst maso vůbec, jídelníček se musí odvíjet od toho, jak se po jídle cítíme (pokud potlačíme etické důvody atd.). Ani já nejsem úplný vegetarián, jen asi dost střídmý masojedlík. Po mase se cítím unavená, zaplácnutá, už jsem měla i křeče na střevech (zvláště, když to bylo maso „venku“). Celkově se mi zpomalí trávení, což pak cítím na druhý den, občas nadýmání, bolest hlavy na druhý den ráno (což může souviset s tím zpomalením trávení, kvašení atd). I já bývala masojedlík a vlastně vystopování přišlo náhodou, když jsem třeba maso nejedla z důvodu nemožnosti koupit z kvalitního zdroje. Celkově se mi i při léčbě a změně životního stylu změnily chutě a nemám potřebu (nějak cítím, že spotřebuji více energie na trávení, než kolik si mohu z masa vzít), ale na návštěvě neodmítám a ani v kvalitní restauraci stále nepohrdnu. Možná mi prostě chybí teď ty správné bakterie pro kvalitní zpracování masa, nebo jej tělo prostě nepotřebuje (předesílám, že B12 i bílkovin mám dle testu naprosto v pořádku:)) Podle mě je v našich končinách největší problém nadužívání a nezájem o kvalitu (ATB, hormony, celkové zpracování), čímž se také dost omezuje možnost variability jídla (případně pak překombinování, což také není dobré), ve spojitosti s nedostatkem vlákniny a konzumací alkoholu (alias trvalé zánětlivé odpovědi na střevě) to pak končí, tak jak to končí:((….