Nedávno jsem si tak trochu zaskočila do Čech vyřídit pár neodkladných věcí. Nebudu lhát, uteklo to jako voda, a díky všemu zařizování to vlastně nebyla ani tak dovolená. Ale přineslo to i mnoho krásného, třeba obejmout zase jednou ty nejbližší či uspokojit chutě na některé potraviny. Co se týče těch potravinových chutí, měla jsem úplně jasno ještě před příletem: dobrá káva, tvaroh a pořádná dávka máku. Nikdy bych asi nevěřila, že zrovna tyto suroviny mi za mořem budou chybět nejvíce. 

Bez tvarohu se musí obejít řada lidí kvůli alergii na mléčnou bílkovinu, ale pro mě to byl v ČR takový spásný bod, když jsem mléčné začala tolerovat, že mohu chutně a rychle doplnit bílkoviny, udělat krém do koláče, dortů nebo třeba pomazánku. Dobrá káva, to je kapitola sama pro sebe (káva může být při HIT tolerováno, pokud je kvalitní a správně připravena, její intolerance obvykle souvisí s řadou jiných pochodů a jistě je dobré ji na začátek oželet, zde). A mák? Jasně, že jej za mořem mají, ale je tak drahý, že se používá velmi sporadicky. Koláč a mákem znamená, že semínka budete hledat pod lupou. Dále jej najdete max. v posypce na bagel. Prostě bída (o máku ve vztahu k histaminu zde).

A jako nejmilejší překvapení bylo, že moje drahá sestra i bez jakéhokoli tušení se zrovna jala péct makový koláč. Takže jsem (k nelibosti dětí) kus výtvoru snědla a olizovala se za ušima. Samozřejmě jsem tam nejela jen na ten koláč, ale i tak se břicho zaradovalo. Zvláště když člověk ví, že je to naprosto bezpečná lokalita na konzumaci, jelikož se sestra jako supermáma naučila asi tak během mrknutí oka kouzlit koláče bez lepku, mléka i vajec, protože nebylo jiného zbytí. Dokonce tvrdí, že některé koláče jí jdou teď mnohem lépe právě i bez vajec, byť by je třeba už použít mohla. Nikdy jsem nepochybovala o tom, že patří mezi nejsilnější a nejchytřejší ženy, které znám, a nikdy jsem nepochybovala o tom, že by bylo něco, co by nezvládla. Což jsem se od ní samozřejmě snažila vždycky odkoukat a prostě věřím, že člověk (hlavně ty ženy, že jo) dokáže úplně cokoliv, když chce, ať už je to nový jídelníček nebo třeba změna práce, aby měl spokojenější život. A proto také vím a často vám opakuji, že to všechno zvládnete, když budete chtít! 

Po příletu zpět jsem se samozřejmě hned ptala na recept, ten jsem také dostala. Takový úplně jednoduchý a ségra ani nevěděla, odkud jej sama má. Jenže to bych nebyla já, kdybych nezačala spekulovat. Přišlo mi, že cukru by šlo ubrat (zvlášť když jej člověk bude konzumovat třeba s ovocem nebo marmeládou), že tuk je tam úplně zbytečně, protože mák je tučný sám o sobě dost. A jelikož tuk se v sladkém pečení nahrazuje ovocným pyré, chvilku jsem se škrábala na hlavě a pak si řekla, že spojím to, co mě baví momentálně na Americe – dýně a koření úplně ve všem – a mák, který mi tak chyběl. Takže nakonec vznikla čistá kombinace z dýně (proč byste při HIT měli jíst dýni najdete zde) a máku. Popravdě, ségra by tenhle můj výtvor nejedla. Nesnáší pohanku a té je tam poměrně dost, takže chuťově jde poznat. Vím, že tací lidé prostě existují a dodnes to nechápu, ale pokud patříte k těm, co jí neholdují (při HIT je obecně pohanka v pořádku – zde – a je velmi vhodná v našem jídelníčku), nahraďte hladkou čirokovou moukou. Pokud doma nemáte proteinový prášek, můžete přidat více rýžové mouky. 

 

Takže sorry sis, ty bys to asi nejedla, ale jako vždy jsi má inspirace a jsem ráda, že tě mám (i když to nebudeš pravděpodobně nikdy číst:)). Jo, a pokud vás zajímá obměna na slanou verzi, sjeďte ještě kousek níž:)). S tou zas totiž přišel můj drahý, který si kousek odkrojil s tím, že čekal normální chleba a ono to bylo sladké. A já si řekla, že proč vlastně ne, že by to šlo i na slano:). A šlo (hlavně tedy pro milovníky máku)

Dýňový chlebík s mákem

(bez lepku, bez mléka)

• 1 hrnek máku (oddělit 2 lžíce, které se nebudou mixovat)<
• 1 hrnek pohanková mouka
• 1/2 hrnku hnědá rýžová mouka
• 1/4 hrnku tapiokové mouky
• 1/4 hrnku proteinového vanilkového prášku
• 2 lžičky prášku na pečení
• 3 vejce
• 3/4 hrnku cukru/xylitolu/jiné náhrady
• 1 hrnek mandlové mléko
• 1 hrnek dýňové pyré (podušená máslová dýně a rozmixovaná)
• marmeláda (buď čerstvá chia nebo rozvařené tolerované ovoce, doporučuji meruňkovou nebo švestková povidla)

Ušlehejte vejce s cukrem, přidejte dýňové pyré a mandlové mléko a pořádné promíchejte/promixujte. Smíchejte zvlášť suché ingredience, tedy mouky s proteinovým práškem a práškem na pečení. Od máku oddělte dvě lžíce na pozdější použití a zbytek pomelte/rozmixujte. K tekutým surovinám přidejte suché suroviny a mák a vše dobře promíchejte. Přesuňte do formy na chlebík (buď vyložte papírem na pečení nebo vymažte a vysypte moukou), posypte zbývajícím mákem a pečte při cca 160 C (plynová trouba v střední části) cca 55-60 minut (řiďte se vlastní troubou, párátko musí vyjít čisté). Nechte vychladnout a podávejte třeba s dýňovou domácí marmeládou nebo švestkovými povidly. Dobrou chuť.  

Slaná verze, pro kterou nemám ani fotografii, ale postup je stejný jako nahoře:

• 1 hrnek máku (oddělit 2 lžíce, které se nebudou mixovat)
• 1 hrnek pohanková mouka
• 1/2 hrnku hnědá rýžová mouka
• 1/4 hrnku tapiokové mouky
• 1/4 hrnku proteinového vanilkového prášku
• 2 lžičky prášku na pečení
• 3 vejce
• 2 lžičky soli
• 1 hrnek perlivá voda
• 1 hrnek batátového pyré (podušený rozmixovaný batát, nechala jsem menší kousky)