Může dieta s omezením histaminu vést k nárustu DAO a upravě symptomů?

Abych se přiznala, když jsem prvně proběhla novou studii týkající se histaminové intolerance, zarazilo mě, co všechno lze dnes publikovat, pokud se jedná o výzkum na lidech. Tedy vlastně kecám, on to ani tak žádný výzkum moc není, ale spoustu z vás jistě potěší, že se vůbec něco na tomto poli dělá (i když to nemá v tomto případě moc výpovědní hodnotu). Ale jelikož je mi jasné, že se v blízké době objeví nějaké super skvělé titulky celkově převracející nebo zkrášlující výsledky dané studie, rozhodla jsem se na ni s vámi podívat. Věřím, že spousta z vás ocení, že má informace rychleji než v zahraničí a předem se omlouvám těm, co pomluví článek, protože nepřináší žádná rychlá řešení (je mi líto, ale opravdu nemohu cucat z prstu něco, co výzkum neukázal nebo co výzkum nenabízí, mým účelem není spasit lidstvo, ale prostě jen přinést informace, se kterými člověk může naložit dál). Jedná se o nový článek v European Journal of Clinical Medicine, který hlásá, že dieta s omezením histaminu a zvýšení sérových hodnot DAO koreluje s dodržování diety při histaminové intoleranci.

Jedná se o maličkou pozorovací studii, která má bohužel hned několik úskalí a samozřejmě vyvozuje trochu unáhlené výsledky z tak málo dat. Bohužel sama studie je tak malá, že prakticky obsahuje jen 2 výsledky, proto mě překvapuje, co všechno někde publikují (ale ona je HIT teď trendem, tak se dá opublikovat cokoli, a toho se musí využít, že ano). Co bych viděla jako největší problém je fakt, že vyhodnocení bylo děláno na dotaznících a z mé zkušenosti lidé nikdy neříkají pravdu. Je to smutné, ale nevěřili byste, jak často lidé i na takto důležitém poli (anonymně) neříkají pravdu a tím mohou znehodnotit celý výzkum. Už jen to, že do studie zapojili 101 pacientů, ale dotazník vrátilo jen 72, bohužel snižuje sílu daného výsledku. Z toho jen u 63 pacientů měli výsledky ohledně vývoje symptomů po 13 měsících nízkohistaminové diety (nikde není vysvětleno, kde je ten zbytek pacientů:). Ale pojďme se podívat na několik zajímavých bodů:

1. Sami autoři v úvodu zmiňují, že HIT se špatně diagnostikuje a symptomy jsou majoritně spojeny s konzumací vysokohistaminových potravin a že se jen předpokládá, že je spojitost s DAO enzymem (tedy to, o čem si tady píšeme již dlouho, že to není stále úplně tak jednoznačné, jakou roli hraje roli, jak vysoké koncentrace jsou potřeba k plné funkčnosti a jak korelovat DAO v krvi s jeho funkcí v dalších orgánech).
2. V úvodu je také zmíněné, že hladiny DAO v séru nemusí odrážet to, co se děje ve střevě a že tedy je tento marker jen využíván k potvrzení nebo podpoření diagnozy. Proto vy, co stavíte diagnózu jen na tom, že vám lékař naměřil snížené DAO, tak si raději promyslete, zda si zbytečně neubližujete na základě zavádějících testů.
3. Pacienti jsou podle dotazníku rozděleni do skupin dodržování diety: striktně (každý den), příležitostně (3x týdně), zřídka (1x týdně) a pacienti nedodržující dietu. Jako nechápu, co tohle má být, jak proboha někdo může dodržovat během prvního roku diagnózy dietu 1 den v týdnu a zbytek na to kašlat? Z mého pohledu už tento bod rozdělení nedává vůbec smysl.
4. To, co autoři referují jako nárůst DAO enzymu při dodržování diety, je ve skutečnosti nárůst z hodnoty 5,8 na 7,5 U/mL, tedy medián pro koncentraci stále zůstává v diagnostických hodnotách pro HIT (a jak někteří z vás ví, jsou to klidně dvě hodnoty naměřené týden po sobě od různých doktorů z různých laboratoří). Přitom rozptyl jimi naměřených hodnot je opravdu velký a člověk si říká, zda spíše nedošlo k nárůstu jen u pár kousků pacientů, kteří ani nemuseli mít v počátku HIT, ale díky dietě vyřadili něco co poškozovalo jejich střevo či odběr se konal v úplně jiné situaci. Z 101 pacientů na počátku došlo u 66 k nárůstu DAO, u 8 se hladiny vůbec nezměnily a u 27 pacientů došlo dokonce k poklesu DAO.
5. Zatímco statisticky významný nárůst byl pozorován u 27 lidí dodržujících dietu striktně, byl zaznamenán u 29 dodržujících dietu příležitostně. Což by vlastně říkalo, že vlastně nemusíte dietu držet přísně, máte minimálně stejnou šanci, že DAO poroste (při zachování lepší rozmanitosti jídelníčku a kvality života).
6. Z dotazovaných dokončilo dotazník ohledně symptomů 63 z nich, které rozdělili do dvou skupin, u 50 lidí došlo k vymizení nebo snížení symptomů, u 13 žádná změna. Ale korelace s nárůstem DAO byla jen u 33 z těch, kde se symptomy snížily, u 6 pacientů došlo ke zlepšení a DAO se přitom nezměnilo, a u 11 dokonce pokleslo DAO, přestože symptomy vymizely nebo se zmírnily. Takže vlastně to, zda vám poroste DAO, nemusí vůbec rozhodovat o tom, zda ustoupí příznaky, a je tedy otázka, proč tedy i tato studie bazíruje na enzymu DAO.
7. Hodnocení nárůstu DAO v závislosti na délce dodržování diety ukázalo, že skupiny do 18 měsíců měly signifikantní zvýšení DAO (o těch pár jednotek), ale skupina měřená po 18 měsících dodržování diety změnu v koncentraci DAO nevykazovala. Autoři shrnují, že je to možná tím, že tato skupina měla na začátku vyšší DAO už před držením diety (to je mi nějaké prazvláštní rozdělení skupin), ale jelikož k tomu nevidíme žádná data, je spíše pozornému čtenáři jasné, že to prostě nevyšlo, jak chtěli a že nenašli žádnou signifikanci při delším držení diety.

Co si tedy z takového článku odnést? Článek vlastně pozornému čtenáři a pacientovi nabízí spíše celou řadu otázek, zda má dlouhodobější striktní nízkohistaminová dieta smysl. Také poukazuje na to, že pouze mírné dodržování diety má na hladiny DAO a zřejmě i ústup problémů stejné účinky jako striktní dodržování, a spousta lidí se tak trápí zbytečně. Také studie ukázala, že ani po roce diety nedošlo u mediánu hladiny DAO pro skupinu se sníženými symptomy k překročení hranice 10 U/mL (tedy diagnosticky stále HIT) a je tedy otázka, jak byla tato hladina nastavena, jestli není ve skutečnosti ta hranice špatně. A také opět ukázala, že i pokud nedojde ke zvýšení či se dokonce hladiny DAO sníží, pacient subjektivně popisuje ustoupení příznaků, tedy opět to spíše dává otázku, zda je nám k něčemu DAO v séru a zda má smysl tento test dělat opakovaně, protože pacientovi nemusí přinést žádnou výpovědní hodnotu a pouze jej stresovat, že něco dělá špatně, přestože on sám se cítí zdravě a dobře.

Ruku na srdce, studie nám nepřinesla žádné extra poznání krom toho, že nízkohistaminová dieta sama o sobě u značné části pacientů nevede k navrácení hodnot DAO do „normálních“ hladin a je tedy otázka, zda by dieta neměla být doporučena jen na akutně potřebnou dobu s tím, že by bylo vhodné hledat příčinu, proč k poklesu tolerance histaminu vůbec došlo a jak tuto příčinu cílit. Každopádně co studie dobře vyhodnocuje je fakt, že dieta je jednoduchá, užitečná a ne příliš drahá cesta (z pohledu medicíny), jak redukovat symptomy u HIT. Nikde žádná potřeba DAO suplementů, ale prostě jen omezení příjmu histaminu ve stravě, které vede k redukci symptomů. Proto je vždy na místě nízkohistaminovou dietu vyzkoušet, díky svému základu v čerstvosti, vynechání polotovarů a konzervovaných potravin, stejně tak jako vynechání potravinových aditiv, bude prospěšná u celé řady nemocí, ať už jsou nebo nejsou příčinou HIT symptomů. Vzhledem k tomu, že víme, jak se hodnoty DAO v krvi mění a jak jsou pro tuto diagnostiku nespolehlivé, nemá asi smysl se trápit tím, jaké hodnoty vám vychází po půl roce nebo roce, ale orientovat se především dle svých symptomů a vývoje zdraví.