Recenze: Veganská kuchařka plná rad i receptů + jeden recept na fíkový bezlepkový chléb

Možná vám vrtá hlavou, proč moje recenze a výběr kuchařek směřuje spíše k těm, které se zabývají veganskými či vegetariánskými recepty, přestože o sobě rozhodně netvrdím, že jsem vegetarián nebo dokonce vegan. Má to velmi jednoduché vysvětlení, tedy hned několik. Hned to první z nich je v tom smyslu, že maso povětšinou pro svůj jídelníček nepoužívám, protože mi zdravotně nedělá dobře (věřte mi, byla jsem milovník masa, uznavač vysokých dávek bílkovin a bohužel mě taková dieta nepřivedla ke zdraví, ba naopak) a rozhodně nevidím důvod, proč vařit pro blog recepty, které nebudu jíst, ale také hlavně proto, že si myslím, že připravit maso umí každý a že existuje milion kuchařek, které maso využívají. Oproti tomu od pacientů často slyším, že vařit zeleninová jídla bez živočišných produktů, které je na počátek diety lepší omezit, je problém. Ono to není tak překvapivé, když se člověk podívá do běžné restaurace nebo i domácnosti, jsme národ závislý na mase, a připravovat chutná jídla bez masa je pro většinu problém. A tak vám chci představovat knihy, které vám mohou pomoci obměnit jídelníček, které nabídnou nové obzory a provedou vás i tím rostlinným světem. Nikdo přece neříká, že veganské kuchařky musí kupovat jen vegani nebo že musíte přecházet na veganství. Oproti tomu naučit se vařit zdravěji a využívat v kuchyni rostlinné suroviny není na škodu (zvláště pro histaminika, který nemá vždy po ruce čerstvé maso nebo kvalitní vejce a potřebuje se i tak najíst).

Co mě trochu mrzí je fakt, že označení plant-based se dnes běžně spojuje s veganstvím, což před lety ještě tak nebylo. Plant-based diet by měla vyjadřovat to, že je dieta orientovaná na rostlinné celozrnné potraviny s omezeným či žádným zdrojem živočišných potravin. Podle wiki tomu tak dříve bylo, dokonce se tak mohli označovat semi-vegetariáni, kteří maso jen omezovali, ale dnes je prostě tak nějak moderní to přisuzovat veganství. Na druhou stranu netuším, proč bychom potřebovali další název pro to stejné, proto mi to trošku vrtá hlavou. Pokud se já budu vyjadřovat ve smyslu plant-based, chtěla bych upozornit, že tím myslím, že jídlo je převážně z rostlinných surovin, ale nemusíme jít hned do extrémů (tedy klidně podle mě může obsahovat vejce, ghíčko nebo tak nějak). Každopádně si ale myslím, že modernímu člověku dnes chybí ve stravě nejen vláknina, ale hlavně variabilita surovin. Nutriční kvalita jednotlivých surovin klesá a je tedy potřeba sáhnout i do jiných zdrojů, abychom doplnilo to, co naše tělo potřebuje. Docela mě překvapuje, kolik lidí se teprve v dospělosti setkává s některými druhy zeleniny či ovoce (a tím mám na mysli českými, ne exotickými) a jak málo lidé tuší, že v kuchyni lze využít snad opravdu vše.

 

Ale teď už zpátky k té zmiňované kuchařce, která se jmenuje prostě Veganská kuchařka, napsala ji Cinzia Trenchi a vyšla nedávno pod hlavičkou knihy Dobrovský. Popravdě jsem moc nečekala, protože většina veganských kuchařek na českém trhu mě obvykle zklamala. Pak jsem ale koukla na autorku a zaujalo mě, že bude vydávat i knihu Chytré recepty, což bude kniha plná zdravých receptů. Nakonec jsem velmi mile překvapena, protože to není jen sbírka nějakých receptů, ale opravdu v ní najdete zajímavé tipy. Osobně se mi líbí i trochu jiný styl grafiky a samozřejmě hezké fotografie, které vás určitě k vyzkoušení nalákají. Kniha si bere vlastně za úkol zjednodušit přechod lidí z konvenční stravy na veganskou nebo prostě jen naučit lidi, že na první pohled bizarní kombinace jsou nakonec velmi chutné. Avšak i tak kniha nabádá, abyste k sobě byli všímaví i laskaví, abyste vybírali kvalitní suroviny a vaření se nebáli. Hned na začátku najedete 36 stránek, které vám představí jednotlivé obilniny, semínka, mouky, zeleninu, ovoce i luštěniny a především jejich nutriční stránky a případně i přiblíží chuť a využití v kuchyni.

Recepty jsou hezky rozděleny podle majoritní suroviny, tedy na recepty s obilninami, s luštěninami, zeleninou a nakonec i dezert jakožto recepty s ovocem a moukou. Autorka zmiňuje, že cíl byl připravit jednoduché a rychlé recepty, což bude určitě vyhovovat spoustě lidem. Kniha není bezlepková, ale najdete v ní spoustu přirozeně bezlepkových receptů nebo receptů, kde není vůbec problém zaměnit mouku nebo obilninu za bezlepkovou. Histaminika bude asi zajímat, že recepty jsou připravovány s droždím, ale z mé zkušenosti stačí do těchto receptů přidat prášek na pečení a vše bude fungovat, protože i tak se nejedná o nějak nadýchané recepty (a ve spoustě se přidává droždí přímo před pečením a nedává se těsto kynout, tedy úplně nevidím jeho smysl). Myslím, že se také budete chtít vyhnout receptům ze sóji, ale sama autorka píše, že tyto suroviny doporučuje v omezené míře.

Pravda je, že jsem našla pár nesrovnalostí, třeba že u chleba (který je bez droždí) se těsto má vyválet, ale jaksi už nikde nezmiňují, jak to těsto na vyválení máme připravit:). V jednom z receptů mluví o koláči a pak najednou nakládáme s dortem, občas se netrefil ani překladatel, který nám klasickou hlávkovou kapustu předkládá jako „savojské zelí“ a občas mám prostě pocit, že někde vypadl řádek v přípravě jídla (nebo jsem tak měkká, že obvykle restuji na pánvi a ne v troubě). No a taky používáme „organické“ suroviny (také jsem dělala občas tu chybu) namísto bio. Věřím ale, že to autorce i překladatelce odpustíte, a raději se soustředíte na recepty jako inspiraci. Třeba takové kuličky z quinoy a hnědé rýže, hnědá a červená rýže s křupavou zeleninou a paprikovým krémem, rizoto z hnědé rýže se zelím, šalotkou a růžičkovou kapustou či krém z dýně a pórku zdobený restovanou šalotkou zní slibně. Najdete zde recept na velmi jednoduché tyčinky ze sušených jablek a brusinek, karobové košíčky s ořechy či mandlovo-ořechové dortíky s broskvemi. Autorka používá opravdu poměrně málo surovin a hodně bylinek i koření. Na závěr knihy je také prostor pro vaše poznámky, takže si klidně můžete dělat poznámky o změnách nebo dalších receptech, co vás třeba při čtení napadnou.

Já jsem se rozhodla nakonec vyzkoušet kaštanový chléb s fíky a chilli, ale jako obvykle jsem změnila nějaké suroviny. Chci vám tak trochu i ukázat, že recepty jsou zde jako inspirace a vždy jdou nějak uzpůsobit (a když ne, tak prostě člověk zkusí něco jiného). Tak trochu jsem si pohrála s náhradou droždí, zmenšila jsem počet fíků, jelikož se mi 8 ks zdálo trochu moc a místo piniových ořechů jsem dala blanšírované mandle. Hold člověk musí občas vařit z toho, co má doma.

Kaštanový chléb s fíky a chilli

• 10 g psyllia
• 300 ml vody
• 4 lžíce olivového oleje
• 200 g hladké pohankové mouky
• 100 g kaštanové mouky
• 1 lžička prášku na pečení
• 1 lžička soli
• 1 větvička čerstvého rozmarýnu (cca 1 lžíce nasekaných čerstvých lístků)
• 3 ks sušených bio fíků – nasekat a 1 nakrájet na plátky
• 1 pálivá chilli paprička nasekaná na drobno (pokud máte méně pálivé, dejte dvě)
• 30 g blanšírovaných mandlí (nebo piniových ořechů)

Nejdříve si připravíme psyllium, které rozmícháme ve vodě a necháme několik hodin odstát pro vytvoření gelu. Smícháme si zvlášť mouky se solí, práškem na pečení a nasekaným rozmarýnem.

Troubu předehřejeme na 180°C. Pečící formu na chlebík vyložíme papírem na pečení.

K psylliovému gelu přidáme olej a promícháme. Přisypeme mouky, nasekanou chilli papričku a 2 nasekané fíky a vymícháme v hutné těsto. Přesuneme do formy, namočenýma rukama trochu rozprostřeme, vtlačíme zbývající fíky a mandle a pečeme cca 50 minut (původní recept říká 35 minut, vyjmout z formy, obrátit a péct ještě 5 minut, ale to se mi nechtělo moc podstupovat:)). Necháme kompletně vychladnout a pak teprve krájíme. Dobrou chuť.