Zatímco letošní pečení moc neprožívám (nebo spíš „nefíluju“, jak by řekli mladí, už se těším, až bude 2025 za námi), pořád jsem měla někde v hlavě uloženou myšlenku, že mám v šuplíku spoustu receptů, které se na blog nikdy nedostaly. A je mi to vlastně už několik let líto, protože se opakovaně osvědčily jako jedlé dárky.
Tento recept pochází ještě z doby, kdy jsem kromě lepku musela občas vynechávat i další alergeny (což se naštěstí časem vytratilo). A upřímně bych chtěla říci, že pokud vejce při pečení vynechávat nemusíte, tak to nedělejte. Není důvod si život zbytečně komplikovat, zvlášť když se při HIT se vyřazovat opravdu nemusejí. Pokud ale máte třeba alergii, nedělají vám dobře, nebo je zrovna doma nemáte, využijete tento recept, jen si prostě při tom šoulání dáte více práce. Možná už to zní jako ohraná písnička, ale bohužel se zdá, že špatné potravinové seznamy ohledně histaminu budou na internetu kolovat ještě dlouhá léta. A lidé se tak budou při HIT dál vyhýbat potravinám, které jsou nejen neškodné, ale někdy dokonce i léčebně prospěšné. Typickým příkladem je pohanka, u níž dostupné studie neprokazují zvýšený obsah histaminu ani liberační účinky.
A co ořechy? Strašák, který si to nezaslouží.
Další věc, která lidi s HIT často zarazí, jsou ořechy, protože je vidí často jako „zakázané“. A to je upřímně trochu škoda. Pokud totiž nemáte skutečnou alergii, není důvod, proč by měly být automaticky na černé listině. Alergie samozřejmě existují, ale s HIT přímo nesouvisí. Pokud reagujete, zvláště na menší množství, je potřeba si individuálně ověřit, zda nemáte alergii nebo třeba pylově zkříženou reakci. Novější studie (pokud vás zajímá zmíněná studie, tak koukněte zde), které se zaměřila na přímé měření histaminu v potravinách, v analyzovaných ořeších žádný histamin nenašla. Samozřejmě platí, že je vždy nutné hlídat kvalitu (třeba plísně). A ano, když sníte velké množství najednou, nemusí vám být dobře, hlavně kvůli vysokému obsahu tuku. Ale v rozumném množství, např. jako součást cukroví, vám „histaminová bomba“ nehrozí.
Možná teď někdo namítne:
„Ale Kašo, vlašské ořechy přece na tom seznamu nebyly!“
Ano, nebyly (nezařadili je do studie). Neexistují však žádná spolehlivá data, která by ukazovala, že by vlašské ořechy měly obsahovat více histaminu než jiné druhy ořechů (a to se je fakt snažím už nějaký ten rok vyhrabat). Jediné, co jsem našla, je prakticky jedna studie, která ukazuje něco jiného. Při zrání hovězího masa s přídavkem extraktu z vlašských ořechů se zvýšil obsah biogenních aminů. Důvodem ale nebyly ořechy samotné, ale zvýšený růst bakterií, které tyto aminy produkují z masa. Vlašské ořechy totiž obsahují vlákninu, kterou milují laktobacily a která podporuje jejich růst (studie u zvířat zde). Z toho tedy spíše plyne, že pro střevní mikrobiotu (a řešení střevní dysbalance jako příčiny HIT) jsou vlašské ořechy naopak spíš žádoucí, zejména pokud nekonzumujete mléčné výrobky.
A co ten serotonin?
Ano, vlašské ořechy obsahují více serotoninu. Právě odtud pochází zřejmě hypotéza, že by mohly stimulovat žírné buňky k uvolňování histaminu, protože ty mají serotoninové receptory. Jenže realita lidského těla je složitější. U celistvých potravin nemáme důkazy, že by tento mechanismus při běžné konzumaci skutečně fungoval, natož v jakém množství potraviny. Navíc až 95 % serotoninu, který potřebujeme pro život, vzniká v těle ve střevních buňkách. Pokud by malé množství serotoninu z potravy spouštělo masivní degranulaci žírných buněk, muselo by se to dít prakticky neustále. A to se zjevně neděje. Jinými slovy: konzumace pár ořechů vaše žírné buňky nerozhodí.
A ještě na zamyšlení na závěr. V preklinickém modelu zánětu a artritidy u zvířat bylo dokonce pozorováno, že podávání extraktu z vlašských ořechů snižovalo zánětlivé účinky histaminu a dalších mediátorů (zde). Tedy že by naopak látky z vlašských ořechů mohly u některých stavů vést ke snížení působení histaminu a případných otoků a zánětů. Ořechy také obsahují polyfenoly, které opakovaně demonstrují schopnost inhibovat žírné buňky (zde). Jedny z polyfenolů ve vlašském ořechu, ellagitaniny, jsou v těle metabolizovány výhradně střevní mikrobiotou na širokou škálu protizánětlivých látek zvaných urolitiny. Tyto urolitiny jsou spojovány s velmi silnými protizánětlivými účinky a mohou dokonce tlumit rozvoj nádorových onemocnění. Nedávná klinická studie ukázala, že konzumace vlašských ořechů měla u sledovaných (skrze urolitin A) pozitivní vliv na snížení zánětlivých markerů v krvi, moči i stolici a dokonce příznivě ovlivnila imunitní buňky přítomné v polypech tlustého střeva (možná prevence rakoviny tlustého střeva, tolik v Česku potřebná).
Pohankové ořechové rohlíčky
- 280 g hladké pohankové mouky
- 120 g mletých vlašských ořechů (vyzkoušejte, zda tolerujete, pokud ne, dejte mandle nebo pekanové ořechy)
- 70 g panely (ideálně v mixéru rozmixované na jemnější)
- 1/2 lžičky vanilkového extraktu
- 200 g másla
Smícháme mouku s mletými vlašskými ořechy a panelou. Přidáme studené máslo a vypracujeme pevné těsto, v průběhu přidáme také vanilkový extrakt. Pokud bude těsto drolivé, můžeme přidat na závě lžíci vody (záleží na kvalitě másla a také mouky, jak bude sát, nikdy nedávejte vodu před pořádným zpracováním těta). Dáme do lednice na 30 minut odležet.
Troubu předehřejeme na 160°C (horkovzduch). Z těsta odkrajujeme menší kousky, ze kterých vyválíme „hada“ a stočíme do rohlíčku. Pokladame na plech a pečeme 10-12 minut dle velikosti, jakmile zezlátnou, vyjmeme je a necháme dojít na plechu. Nikdy nesundávejte úplně horké, rozpadnou se vám, jsou velmi křehké. Jakmile jsou vlažné, můžeme dle chuti obalit ve vanilkovém práškovém cukru, ale není to vůbec nutné. Necháme odležet v chladu.
A SPOON OF HISTAMINE 