Úskalí rodinných návštěv a recept na Rozmarýnové kakaové sušenky bez lepku, mléka i vejce

Pokud ještě letos nemáte napečeno, tak se klidně zastavte, nadechněte, vydechněte, nic se vlastně neděje. Sice to vypadá, že to vánoční cukroví je vlastně taková povinnost, ale ve skutečnosti to tak není. Pokud napečeno nemáte, máte k tomu své důvody a nikdo vám je nemůže brát. Ať už je to proto, že se vám prostě nechce, nemáte cukroví rádi, nevíte, co se svou intolerancí zatím snesete nebo nemáte prostě čas. Pokud by to byl ten poslední případ, tak nikdy není pozdě udělat si pár sušenek jen tak, abyste něco měli na stole nebo aby se vám trochu provoněl byt. V takovém případě můžete napéct jakékoli oblíbené sušenky. Kdybyste chtěli zkusit něco nového a skořice už vám nestačí, nebojte se využít jiného koření. Třeba rozmarýny. O tom, jak super bylinka to je, jsme si už psali (zde). O tom, že (nepražené) kakao může být naprosto normálně tolerováno histaminiky, protože vyšší obsah histaminu nikdy nalezen nebyl a není potvrzeno ani funkce jako liberátoru, jsme si také psali (zde). Ano, jedná o alergen a pseudoalergen, který nemusí každý atopik tolerovat, pak jej můžete klidně nahradit třeba jemným kokosem nebo mletými mandlemi. Ale dokud to nevyzkoušíte, nemusíte se trápit zbytečně (ne)chutí karobu, který zrovna mnoho lidí neosloví (ale z nějakého důvodu přebral v tabulkách místo po kakau, přestože je také pražený).

Já bych dnes ale zavítala k trochu jiné tématice. Nedávno nutriční terapeutka Hedvika Jakešová na svém instagramovém profilu (nejenojidle_) sdílela krásný příspěvěk na téma „Úskalí rodinných návštěv“ a já si dovolím tento její název vypůjčit a trochu vám promluvit v tomto duchu do duše. Hedvika ve svém příspěvku o tom, že svátky mohou být i pořádně stresující, zmiňuje řadu běžných frází, které rozhodně nejsou pomocí, ale bolestivým rýpáním často těch nejbližších.

A já se velmi často setkávám s dotazem, co má histaminik dělat na návštěvách. Když totiž jídlo odmítne a případně si donese vlastní, často si vyslechne řadu nevhodných poznámek. „Ale vždyť kousek ti neublíží. Zase držíš nějakou dietu na hubnutí, co? Všechno to je ve tvé hlavě, kdyby ses pořádně najedl/a…Tak si dej tady ten kousek, tam je jen kapka alkoholu. Ale tak dej si skleničku, to ještě nikoho nezabilo. A to si fakt nedáš ani tu vánočku, vždyť jsem ji dělal/a pro tebe. Ty tomu dítěti ni nedopřeješ, jsi krkavčí matka. Sis dovezl/a vlastní jídlo, to nám nevěříš? Proč nejíš, nechutná ti to, máš nějaký zmlsaný jazýček. Tak ještě do druhé nohy.“

Mohla bych pokračovat do nekonečna. Ale nechci. Chci vám jen říct, že si tímto prochází hodně lidí. Hodně lidí je na začátku zmatených a sami si sebou neví rady a tyhle slova od nejbližších jim ještě více ubližují. Ztráta důvěry, chybí nám pochopení, respekt, akceptování našich zdravotních obtíží druhými. Hodně lidí ale také nechápe, že i ta druhá strana potřebuje čas na pochopení a aklimatizaci na novou situaci, že holt nebudete dlábit jejich vánočku ve velkém a že se ve své stravě třeba uskrovníte. Nikdo jim nevysvětlí, co  vlastně histaminika trápí, co má za problémy a co mu může škodit. Že někdy, většinou dočasně, potřebujeme trochu jiné jídlo, jiné kvality a čerstvosti, jiné skladby. Já jsem v tomto směru měla obrovské štěstí a nemusela jsem se tedy srovnávat ještě s psychikou, srovnávat se s tím, že si musí člověk obhajovat své zdraví před vlastní rodinou. To přišlo až později, s lidmi, kteří třeba nebyli až tak blízcí či se objevili v životě nově, v době, kdy už nemohli zažít dopady různých nemocí. Pak by samozřejmě lépe chápali, co a proč člověk dělá. Pokud zažíváte takové momenty a bojíte se proto návštěv a svátků, je dobré tak nějak dopředu začít pracovat na své psychice. Proč na své? Protože jen tak budete dostatečně silní, abyste si stáli za svým. Vždy je jednodušší změnit sebe a svůj pohled na věc než měnit ty druhé. Pokud držíte nějakou dietu, máte proto přece důvod a vidíte výsledky takového konání, můžete pak být natolik silní, abyste odolali a abyste se ozvali. Nebojte se nahlas říct, že vás slova druhé osoby či její konání zraňují. Rány na duši nejsou o nic menší, než rány na těle.

Pokud víte, že vás druhá strana nepřijme, že budete trpět, budete ve stresu, návštěvu obrečíte, pak se musíte sami rozhodnout, zda vůbec chodit. Nemáte žádnou povinnost někoho navštěvovat, vše by mělo vycházet z dobrovolnosti. Vždyť to přece přes ty svátky pořád všichni opakují. Šťastné a veselé. Pokud třeba víte, že za vašimi zády budou dávat dětem něco, z čeho jim zaručeně večer nebo druhý den bude špatně, musíte se také rozhodnout, zda prostě rázně zakročíte nebo raději návštěvu přeskočíte/vymyslíte tak, aby k tomu dojít nemohlo (změna prostředí, návštěva restaurace, parku, u sebe doma, kde se cítíte bezpečněji). Ano, jsou lidé, kteří raději pár dní protrpí než aby museli čelit nepříjemným konfliktům, ale pořád je to vaše rozhodnutí a je to ve vašich rukou. Ani takovou cestu nemůže nikdo kritizovat, jen si musí každý člověk uvědomit, že to, co si vezme k srdci, je jen a jen na něm, a to, do jaké míry jej to bude zraňovat, je také na každém z nás. Není to lehký úkol, ale věřím, že se za sebe dokážete příště postavit a že si nebudete nevlídná slova brát ke svému srdci.

Rozmarýnové kakaové sušenky

• 1 lžíce chia semínek + 4 lžíce vody
• 1/3 hrnku kokosového oleje
• 50 g kokosového cukru (či jiného preferovaného)
• 1/2 lžičky jedlé sody
• 1 lžíce čerstvého nasekaného rozmarýnu
• 125 g bezlepkové samokypřící směsi Biscuits&Cookies (Adveni)
• 20 g nepraženého kakaa
• špetka soli
• hrst nasekaných kešu ořechů

Nejdříve si smícháme chia s vodou a necháme 15 minut odstát do vytvoření „chia vejce“. Smícháme s tekutým kokosovým olejem a cukrem. Zvlášť si smícháme mouku a sůl s nepraženým kakaem a jedlou sodou a vmícháme na jemno nasekaný rozmarýn.  Zpracujeme suchou a tekutou část do pružného těsta, přidáme nasekané kešu ořechy a těsto dáme na chvíli odležet do lednice. Troubu předehřejeme na 175°C. Těsto znovu propracujeme, rozválíme mezi dvěma pláty papíru na pečení nebo potravinové fólie a vykrajujeme kolečka, která pečeme 13-15 minut (podle velikosti). Necháme na plechu vychladnout a uložíme ideálně do nádoby s čerstvým rozmarýnem. Dobrou chuť.