Je histaminová intolerance ve skutečnosti jen porucha střevní integrity?

Několikrát jsem se v poslední době setkala s dotazem, proč se tolik zaměřuji na střevo a mikrobiotu u histaminiků a proč je to mé primární doporučení při hledání viníka nejrůznějších symptomů, které často připisujeme HIT. Obvykle je mou první odpovědí, že by si daný člověk měl opravdu řádně prostudovat můj blog a prakticky se i zamyslet nad jednoduchým fungováním lidského těla. Ono totiž léčit a řešit něco, čemu nerozumíme, může být velmi složité, a člověk pak může dělat řadu zbytečných chyb. Vím, že spousta lidí vyjádří nesouhlas, že oni nic takového nestudovali a všem těm lékařským povídačkám nerozumí, ale o to důležitější je s tím začít včas. Co jiného než nefunkční tělo by měl být podnět k zjištění, jak a proč vůbec fungujeme? Vždyť naše tělo není nějaký kousek šatů, který koupíme v obchodě a který pak můžeme reklamovat. Nene, je to něco, co jsme dostali a o co se musíme starat, jinak to fungovat nebude. A je tedy na lidech, aby se s tím smířili, pak bude lépe fungovat prevence, bude lépe fungovat diskuze s lékařem, bude lépe fungovat analýza vlastních reakcí a bude lépe fungovat celá léčba. Dnes jsou naštěstí tyhle možnosti otevřeny všem, kdo se učit a vzdělávat chce.

A s tím souvisí i název dnešního článku, protože přestože se o mikrobiotě, střevech, zánětech a histaminu bavíme neustále dokola, je na čase, abych vám konečně i představila studii (zde), která se zaměřila na analýzu právě mikrobioty u pacientů s histaminovou intolerancí. Mě osobně článek položil jednu velmi zajímavou otázku na základě zjištěných dat a markerů. Ode mne už velmi dobře víte, že hladina enzymu DAO není dobrý marker histaminové intolerance (více dohledáte v článcích zde). Co tedy může hrát roli v reakci HIT pacientů na nejrůznější potraviny? Jak je možné, že reakce každého je tak individuální, když by všem měl prostě jen chybět enzym? Ruku na srdce, neznám jediného pacienta, který by reagoval jen na vysocehistaminové potraviny (na všechny) a pak zase naopak toleroval nízkohistaminové potraviny. I na základě těchto zkušeností si myslím, že za celým tímto pojmem musí být něco víc než jen histamin ve stravě nebo zvýšená citlivost k histaminu. A právě tato studie mi nabízí určité vysvětlení – co když ve skutečnosti většina pacientů s HIT jsou prostě pacienti se střevní dysbiózou a zvýšenou propustností střev, s čímž se pojí celá řada dějů, které vyústí v pestrou škálu symptomů. Podle studie (za mě úplně zbytečná ztráta času a očividná ukázka toho, jak velký je tlak na lidi publikovat za každou cenu, a tak tráví čas blbostmi a publikují nicneříkající data) existuje při reportování 2 symptomů (ze seznamu 24) 276 možných kombinací u pacientů s „HIT“ a při zvážení 3 symptomů je to 1975 kombinací symptomů, takže vlastně každý pacient může mít jednu z tisíce možných kombinací symptomů (mimochodem nejčastější reportovali pacienti nadýmání a další zažívací potíže, což může souviset s tím, co vám budu popisovat nadále).

Tedy pojďme ke studii. Autoři definují HIT jednoznačně: nepříznivá reakce po konzumaci histaminu, což ovlivňuji funkci orgánů a vede k různým střevním i mimostřevním symptomům. Pokud by byla HIT do budoucna definována pouze takto, má podle mě spousta lidí velký problém, protože nereagují primárně na orální podání histaminu (což bylo ověřeno i v několika studiích), ale často je za jejich reakcemi něco víc – stres, chemikálie, léky, zánětlivé a autoimunitní choroby atd atd. Na druhou stranu bychom pak dvojitě zaslepeným testem s histaminem mohli opravdu rozlišit, kdo spadá do této skupiny a kdo potřebuje jinou, přesnější diagnózu. Ale jak sami autoři zmiňují, jsou zřejmě další faktory, které mohou ovlivňovat toleranci histaminu, což je třeba i samotná střevní mikrobiota (jelikož řada bakterií je schopná z aminokyseliny histidinu vyrábět histamin). Dnes už je změna ve složení mikrobioty spojována s celou řadou nemocí včetně těch, kterých se problémy s histaminem dotýkají, jakou jsou alergie. A tak se rozhodli vzít skupinu pacientů s HIT, s jinými potravinovými intolerancemi a kontrolní osoby a podívat se, zda právě změna v mikrobiotě může hrát roli v patogenezi HIT.

Bohužel studie byla poměrně malá a dohromady zahrnovala 64 osob. Z toho 33 mělo podezření na HIT. Z toho však monitorování hladin histaminu a DAO vedlo k vyčlenění POUZE 8 pacientů s HIT (12.5% – tedy vidíte, že je dost možné, že z momentálně diagnostikovaných lidí s HIT má pouze cca 12% ve skutečnosti HIT). Zbylých 25 pacientů zařadili do skupiny „jiná potravinová přecitlivělost“, dále měli skupinu 21 pacientů s prokázanou potravinovou alergií a 10 zdravých kontrol. Zajímavé je, že ostatní nemoci/symptomy jako astma, ekzém, kardiovaskulární nemoci, deprese, endometrióza, fibromyalgie, hypofunkce štítné žlázy atd se výrazně mezi skupinami nelišily (tedy může souviset s kteroukoli nemocí, nejen HIT). A teď tedy, co zjistili a co bylo tak trochu zajímavé:

• u pacientů s potravinovými alergiemi se nejčastěji vyskytovala alergie na ořechy, pšeničnou mouku, celer, rajče, žito, sóju a mléčný protein
• pacienti s HIT měli zvýšený TNFα (zánětlivý cytokin)
• nejvyšší medián pro zonulin (marker propustnosti střeva) byl u pacientů s HIT a potravinovou přecitlivělostí, což může poukazovat na zvýšenou propustnost střeva
• velmi vysokou hladinu histaminu měl ve stolici jeden pacient s přecitlivělostí a jeden s alergií (ne s HIT)
• pacienti s HIT, přecitlivělostí i alergiemi konzumovali signifikantně více kalorií než zdravé kontroly, přičemž zdravé kontroly konzumovaly obecně méně bílkovin a méně alkoholu, nejvyšší příjem sacharidů byl u HIT skupiny
• pacienti s HIT měli velmi nízké hladiny Verrucomicrobia a zvýšené koncentrace Proteobacteria (chybí signifikance kvůli velké rozmanitosti mezi pacienty, 8 lidí je prostě strašně málo!)
• při porovnání relativního nabohacení u HIT pacientů chyběla významně čeleď Bifidobacteriaceae (tyto bakterie chyběly i u pacientů s přecitlivělostí a alergiemi), Bifidobacteriaceae snižují pH ve střevě a inhibují tak růst patogenních bakterií
• specificky zjistili méně rodu Bifidobacterium u HIT pacientů, bifidobakterie by měly mít protektivní vliv na střevní bariéru
• pacienti s HIT měli vyšší hladiny bakterie rodu:
  • Roseburia – bakterie je spojená s produkcí ochranného butyrátu, navýšení může být pouze následkem vyššího příjmu sacharidů
  • Veillonella – je běžně součástí naší mikrobioty (ale dle wiki byla u lidí spojena s případy zánětu osrdečníku nebo infekcí kostí)
• pacienti s HIT měli nižší hladiny bakterie rodu:
  • Butyricimonas – patří také mezi bakterie produkující butyrát, tedy s potenciálně protektivními vlastnostmi (nižší butyrát-větší šance zánětu)
  • Hespellia
  • Haemophilus
• u pacientů s HIT identifikovali nejnižší α-diverzitu střevní mikrobioty (tedy nejnižší rozmanitost) i ve srovnání s ostatními zkoumaným skupinami (nízká diverzita je popisována i u pacientů se zánětlivými chorobami střev, u obezity, diabetu (což by mohlo podpořit teorii, že HIT by mohla spadat pod civilizační nemoci)

Abychom to shrnuli, pokud se lze nějak odrážet od takto malého vzorku pacientů, znamenalo by to, že se HIT vyvíjí u pacientů s poškozenou diverzitou mikrobioty a že by patologie snížené tolerance histaminu mohla souviset se změnami v mikrobiotě (tedy vlastně právě mikrobiota by pak ovlivňovala reakce na jídlo tím, že reguluje střevní propustnost a obecně i imunologické pochody u člověka, což s histaminem může souviset a nemusí to být pak histaminem v potravinách). Podle autorů by roli mohly hrát i jemné změny ve složení Proteobacteria, které mohou produkovat histamin a jsou v literatuře spojovány se znakem pro dysbiózu (a se subchronickým střevním zánětem či dysregulací vrozené imunity). Zánět ve střevě může vést k dysfunkci epitelu a zvýšení hladiny kyslíku, což podporuje růst fakultativních anaerobních bakterií (a může vést právě k potlačení třeba bifidobakterií). Dále autoři diskutují, že dysbióza může vést k mírnému zánětu, zánět vede k poškození střevního epitelu a jelikož v těchto buňkách syntéza právě enzymu DAO, může být narušena pak syntéza a funkčnost, což může přispívat k narušení degradace exogenního histaminu. Bohužel autoři neměli vzorky střeva a netestovali přímo zánět v epitelu ze střeva, musí tuto hypotézu ještě potvrdit další studie. Tato studie tedy navrhuje, že HIT stejně jako další potravinové přecitlivělosti a alergie jsou spojeny se změnami v mikrobiotě, které mohou ovlivňovat stav střeva, tedy produkci enzymů, střevní propustnost a obecně zánětlivé změny. Jelikož poškození mikrobioty je dnes v důsledku nevhodné stravy a nevhodného životního stylu dobře zaznamenaná a tyto změny jsou spojovány čím dál častěji s řadou nemocí, neměli bychom ani v rámci HIT tuto možnost zatracovat. Ne nadarmo se nemoc vyvíjí často po užívání léků (nejen antibiotika narušují mikrobiotu) či ruku v ruce s chronickým zánětem a ne nadarmo zaměření na léčbu střeva už pomohlo desítkám pacientů s HIT porazit svou nemoc:). Snad tato studie a výsledky motivují k dalšímu výzkumu a vás třeba k tomu zaměřit se trochu více na své střevo.