Malé povídání ke Dni otců a recept na Makové krekry z hrachové mouky

Dnes slavíme Den otců a já jsem si vlastně uvědomila, že zatímco mámě ke Dni matek vždycky tak nějak dedikuji nějaký recept, nikdy mě nenapadlo to stejné udělat pro tátu. Možná je to tím, že často máme tendenci ty naše táty odsouvat na druhou kolej a přitom hrají v našich životech důležitou roli. Možná důležitější, než si dovedeme představit. A každý nemá to štěstí, že může se svým tátou strávit dětství nebo dokonce ho mít po ruce, když dospívá. Já mám rozhodně to štěstí, že mě táta (nejen) během puberty nepřizabil a projevil notnou dávku odvahy a trpělivosti, přestože jsme na něj byly v ženské převaze.

Mohla bych se tady rozepisovat o všem možném a nemožném a že by těch historek bylo. Když se mi dnes v hlavě zrodil nápad, že bych vám všem chtěla připomenout, že máme také nějaký Den otců a že si tátové zaslouží stejnou pozornost jako mámy (já vím, já vím, spousta z vás si utře pot z čela, že ty mámy toho dnes mají stále na seznamu více než pánové, ale i tento starý model rodiny se dnes trochu mění). Jenže pak jsem si říkala, že pokud bych tátovi chtěla věnovat nějaký recept jako na tu oslavu toho „tátovství“, co by to mělo vůbec být. Sladké koláče? Karíčka? Zeleninové saláty? No, tak nějak si nejsem jistá, jestli bych neslyšela nějaká pěkná slova na adresu mého výtvoru (ale nakonec by to určitě snědl, protože dcerám se neodmlouvá, ne?). A nakonec mi došlo, že něco slaného, křupavého, to by mu mohlo šmakovat. To je nakonec na všem to krásné, že každý ten táta je úplně jiný a každý táta má rád něco jiného. 

A přestože táta velmi často vzdoruje mým intervencím, jak výživovým či lifestylovým, je mi úplně jasné, že moc dobře ví, že mám pravdu a že to dělám hlavně pro něj. Že bych jej přece neprudila zbytečně. V našem životě nemáme vlastně moc příležitost slyšet rodiče, jak o nás mluví, stejně jako rodiče nemají moc šancí slyšet, jak o nich mluvíme my. Když jsem poprvé slyšela, jak o mě taťka musel někde mluvit, strašně mě překvapilo, co z něj padalo. Byly to věci, které nebyly povrchní, nebyly o jasných rysech či mých vlastnostech, ale o víře v mé schopnosti, v mou povahu, v mé klady. Proto pevně věřím, že třeba si nechá někdy poradit, protože jediné, co bych si přála, aby tady byl pořád. Protože je nejen skvělým tátou, ale také dědou, a musí hold ještě nějaký ten pátek fungovat. Protože kdo by jednou vnoučatům uvařil tu děsně zdravou vaječinku se špekem, co nám dělal, když máma musela odjet?

Nebudu vypisovat, jak moc si vážím toho, jaké jsem měla dětství, to už jste ode mě slyšeli. Táta byl pro každou legraci a doufám, že jej to stárnutí úplně nedohoní, protože občas už začíná trochu remcat. Ale co bych chtěla zdůraznit, za co jsem vděčná, že jsem měla neuvěřitelnou příležitost vyrůstat svobodně. Že mě táta nikdy neřekl, že jsem holka a některé věci bych dělat neměla. Nebo třeba nedej bože nedokázala. Nebo co bych dělat měla. Že mě nechal si v dětství hrát s jeho nářadím namísto panenek, že mě nepřizabil, když jsem rozšroubovala nějaký přístroj, že mě nechal lítat s kamarády na kolech (no dobře, to možná byla trochu mámina práce:)), že ani na chvilku nepochyboval o tom, že bych mohla řídit stejně dobře jako muži, že nikdy neměl pocit, že bych si měla vybrat více ženskou školu či práci nebo že bych neměla cestovat, protože je to přece pro ženu nebezpečné. Tiše přihlížel, jak jsem si šla sama svou cestou, jak jsem se musela poprat s některými věcmi, ale přitom nikdy neodmítne pomoc, když to potřebuji (jako asi bych si ten záchod mohla opravit sama, ale proč bych to dělala, když mám šikovného tátu).

Tyhle krekry jsou trochu zdravější než ty klasické telky, co všichni určitě dobře znáte, ale myslím, že s chutí budete spokojení. Navíc dodáte do těla bílkoviny, vlákninu a nějaké další nutrienty (třeba právě z máku, i když toho je tam jen trochu). Především černý kmín je skvělý pro histaminiky pro jeho protialergické působení, takže pokud můžete, určitě jej nevynechejte. Prostě příště svému tátovi místo nezdravých tyčinek podstrčte tyhle čerstvé pečené krekry a nezapomeňte při pečení přidat jednu důležitou ingredienci – špetku lásky.

Makové krekry z hrachové mouky

• 100 g mouky ze žlutého hrachu
• 1/2 lžičky himalájská sůl
• 10 g nemletého máku
• 5 g černého kmínu (černucha setá)
• 35 g ghí
• 3-4 lžíce studené vody
• špetka lásky
• případně bio silný květ D´Es Trenc – mediterranea

Smíchejte prvních 5 ingrediencí a jakmile vznikne drobenka, přidávejte po lžících vodu a vypracujte pevné těsto. Zabalte jej do fólie a nechte 30 minut odpočinout v lednici. Poté rozehřejte troubu na 180°C, mezi dvěma pláty fólie rozválejte na placku cca 0,5 cm a vykrajujte kruhové krekry. Můžete posypat ještě extra solí nebo mákem. Pečte cca 15 minut do zezlátnutí. Nechte vychladnout na plechu. Dobrou chuť.