Na slovíčko: O démonizaci potravin a restrikci aneb přestaňme se bát jídla

Haloooo. Ano, vy. Jo, přesně vy. Máte chvilku na slovíčko? Že by se tam možná pár minutek našlo? To bych byla moc ráda. Už nějakou dobu ve mě totiž bublá takové ožehavé téma a vím, že třeba mezi vámi mám své spřízněné duše, které to cítí stejně, ale spousta z vás možná o některých věcech třeba zatím ani nepřemýšlela. Čím dál více mě trápí, jak se mezi lidmi rozmáhá takový nešvar, kdy opravdu věříme, že restrikce pro nás bude lékem. Jen se nad tím trochu zamyslete, nezačíná přesně takto porucha příjmu potravy u mnohých dam a pánů?

Tak jsem si říkala: „Kašo, máš blog, tak se z toho vypiš.“ Vlastně jo. Mám blog, který je můj a nikdo mi nemůže diktovat, o čem psát a k čemu se vyjadřovat (ano, tyhle pokusy už tu také byly, jako že mám dávat jen takové a onaké recepty a že nemám lidem říkat pravdu, to nedělá dobře byznysu, blbě se prodávají DAO suplementy, no znáte to). Tak jsem si řekla, že si udělám takovou novou sekci „Na slovíčko“, která bude tak trochu názorová:)). Nemusíte se mnou souhlasit, ale můžeme třeba diskutovat (slušně). Mám pocit, že po těch pár letech psaní blogu a téměř denní konverzaci s vámi už mohu s jistotou říct, že se nám tady rozmohl nešvar démonizace potravin. Každý „guru“, ať už je to klidně lékař, ekonom nebo třeba právník, se rozhodl, že může mluvit o tom, co je pro člověka z výživového pohledu dobré a co zlé. Máme svobodu slova, že ano. Dobré sacharidy, špatné sacharidy, dobré tuky, špatné tuky, lepek, vejce, ovoce (fruktóza), maso, luštěniny, lektiny. Není snad nic, co by lidem nepřišlo pod ruku a neměli tendenci to démonizovat, aniž by zakládali na vědeckých datech nebo klinických studiích. Stačí být vidět, stačí být slyšet. A zatímco kdejaký propagátor diet, často nezdravých, si pěkně namastí kapsu, lidé dále trpí. A jak se v tom ten „obyčejný“ člověk bez znalostí medicíny a fungování těla má vůbec vyznat? Pssst, něco vám prozradím, většina guru má stejně malé ponětí o tom, jak tělo a metabolismus funguje. V tomto směru se mi velmi líbí citát od Charlese Bukowskiho „Problém s tímto světem je ten, že inteligentní lidé jsou plni pochybností, zatímco ti hloupí jsou sebejistí.“

Čím dál více se setkávám se stejným scénářem. Je vám špatně, začnete sledovat nějakého guru nebo lépe řečeno influencera (tak se tomu teď prý říká), začnete držet low-carb/low fat/ GAPS/paleo/veganskou/raw/bezlepkovou/nízkohistaminovou dietu a kdoví, co ještě. Prostě si doplňte to, co je zrovna trendem vyřadit z jídelníčku. Nejdříve se vám uleví a máte radost, ale nakonec je vám často ještě hůře. Ne hned, třeba až po pár měsících či letech. A pak přijde ten pravý problém. Strach z jídla. Strach z potravin, o kterých vám dlouho někdo vykládal, že jsou strašně nezdravé. A vy víte, že musíte změnit stravování, že třeba chcete začít léčit své tělo, ale najednou stojíte proti nejhoršímu nepříteli – svému mozku. Jaj. A teď je tady ta věčná bitva, která se ve vás odehrává. Pocit provinění, pocit selhání. A k tomu obviňování vaší dietní „tlupy“, že jste to určitě nedělali dobře (místo aby vás podrželi a prostě pustili do světa, protože vy do jejich kmene stravování nepatříte, ještě váš pošlapou a vzbudí ve vás vinu, že je to vaše selhání, protože s jejich nastavenými pravidly je vše v pořádku). Víte co? Prý třeba takoví Inuité mají genovou mutaci, která je chrání před vstupem do ketózy při vysokotukové dietě. Jenže to my ostatní nemáme. Zato můžeme mít úplně jiné mutace a tedy spoléhat se na jednostranně zaměřené rady prostě není možné (třeba i ty, které předurčují, jak budeme trávit škroby a že to někomu nepůjde tak dobře jako tomu druhému). A víte, co nedávno zjistili? Že rady influencerů na sociálních sítích v oblasti výživy jsou v 8 případech z 9 špatně (zde). Takže pokud sledujete 9 lidí v oblasti výživy a fitness, pravděpodobně 8 z nich, kteří nejsou v oblasti vzdělaní, vám prostě nepodají správné informace.

Je úplně jedno, do jaké kategorie stravování jste zapadli, protože to v tu chvíli s vámi prostě rezonovalo a zdálo se to tak přesvědčivé. Ale pokud jste spadli do kultu restrikce, máte problém. Nemusí to být ani kalorická restrikce, ale zákaz určitých potravin (žel často jde ruku v ruce s kalorickou restrikcí, což může na začátek vysvětlit ten pozitivní efekt, který se pak rozplyne jak pára nad hrncem). Už jen to, že ve vás někdo vzbudil nedůvěru k některým potravinám a přesvědčil vás, že pro své dobro musíte žít celý život v restrikci, je špatné. Nejhorší je, že tady nemluvíme o potravinách, které vám třeba opravdu škodí, protože na ně máte alergii, intoleranci, nesnesou se s vašimi léky. Samozřejmě takové potraviny není dobré jíst. Mluvíme tady o tom věčném boji s makronutrienty či specifickými komoditami, kdy a čeho kolik jíst. Přitom vlastně to, co se prolíná dietami, je vykašlat se na vysoceprůmyslově zpracované potraviny, co nejvíce omezit  rafinovanou podobu a jíst celistvé potraviny. Jíst střídmě. Což by většině lidem stačilo. Pokud se začnete vehementně soustředit na restrikci a každou chvíli kontrolujete, co přesně dát do pusy, abyste náhodou nepřekročili nějaká makra nebo se nepotkali např. s obilninou, je to prostě porucha příjmu potravy (pokud to není na základě prokázané jiné choroby). A co vidím opravdu téměř denně, že lidé trpí hlavně psychicky a pak se nemohou z toho začarovaného kolečka dostat. „Ajajaj, mám HIT, co já všechno nesmím jíst.“ A spustí se mentální nepohoda, uvolňuje se stres a buch, histamin je stejně tam. A je fuk, co do té pusy člověk pak dá.

Co takhle, kdybychom přestali jídlo démonizovat?

„Proboha, nejezte ten špenát, na internetu psali, že je v něm histamin!“

„Lepek je nezdravý, říkala mi to kamarádka.“

„Které potraviny jsou zakázané?“

„A to u tohoto stravování nesmím ani palačinky z povolených surovin?“

„Ten pocit viny za tu chuť koblihy stojí.“

„Ten bůček si dát můžu, zítra to půjdu vyběhat.“

Co kdybychom přestali jídlo, které je naše palivo, spojovat s výrazy jako zakázané, nesmím, pocit viny, zlo? Co kdybychom přestali stavět dietu na tom, co vše nesmím, a nahradili to tím, co vše smím? Tedy soustředili se na správný výběr potravin. Správný výběr potravin pro naše těla. Nutričně bohaté jídlo. Co kdybychom si přestali zakazovat fastfood, ale prostě se rozhodli, že chceme tělu dávat zdravé potraviny a proto tam nejíst. Co kdybychom začali my sami u sebe pracovat na tom, že nebude náš život postaven na restrikci, ale na správné volbě? A tím pádem nám odpadne i ona touha po „zakázaném“, odpadne ono sebemrskačství, vyžívání se v tom, že nás nějaký výživový směr nutí něco vynechat, přestože nám to chybí. Spoustě lidem odpadne přejídání se a emoční pojídání, které často střídají restrikci. Odpadne provinilost „ze selhání“, která je v případě zdravotních diet stejně velmi tvrdě vykoupena (jo, dobře to všichni znáte) a člověk by se měl z toho poučit, ne se ještě psychicky týrat. Už žádné: „Já si ten koláč nemůžu dát, držím dietu.“ Není nic smutnějšího než číst, že někdo se bojí dát si banán, protože má moc sacharidů, vejce, protože má přece cholesterol nebo nedej bože luštěniny, protože mu některý guru lhal o lektinech.

Proto se nesnažím vás na blogu navést k jednomu jedinému jídelníčku, proto vám žádné takové sestavovat nebudu. Proto nebudu sepisovat list nízkohistaminových potravin, protože vím, že spousta lidí by pak slepě následovalo nějaký seznam a trápilo se tím, kolik toho musí vynechat. A protože by pak začali reagovat i na potraviny, jen protože je viděli na seznamu. Možná si toto klidně vezme na triko někdo jiný, ale já nechci v lidech vyvolávat strach z jídla. Mozek je mrcha. A na tom si trvám. Pokud si potraviny ozkoušíte na vlastní kůži, sami budete vědět, zda je to vaše volba, zda si ubližujete nebo vám potravina prospívá. A takto sestavený jídelníček a seznam potravin má mnohem větší úspěch. Obecně vidím u pacientů a čtenářů testujících na sobě mnohem větší a rychlejší pokrok v léčbě. Pokrok vidím u těch, kteří se snaží pokrýt příjem mikronutrientů, kteří se zajímají především o kvalitu VŠECH potravin, které jedí, ne u těch, kteří se mě ptají, která šunka je nejmenší zlo (přestože si 100x přečetli, že uzeniny nemají jíst a protože spojit slova jídlo a zlo už samo o sobě značí psychický problém).

V zajetí restrikční diety vidím i negativní dopad na další skupinu lidí. Ty, kteří často nechtějí ani pochopit zásady zdravotní diety a protože je od začátku pro ně příliš těžká a nepochopená, nedodržují dietu vůbec, čímž si samozřejmě ubližují ještě více. To je další důvod, proč podpora restrikce nebude dlouhodobě fungovat a proč bychom neměli ani histaminikům tvrdit, že to tak bude celý život (protože nebude, zdravější tělo se chová jinak a toleruje jiné potraviny, nenechte se balamutit těmi, co na svou obranu používají genetiku, takhle jednoduše to naštěstí nefunguje). Protože restrikce není lék. Ani u HIT. Ať spadáte do jakékoli kategorie, zkuste se pokaždé, když se pustíte do další diety, zamyslet, zda v ní vidíte nějaký smysl. Zda je to dieta krátkodobá na léčbu a pak jste schopní si mnohé odpustit, aniž byste trpěli, či zda pokud jde o dlouhodobý styl, jste schopni jej opravdu dodržet. Zda dané kroky mají opravdu vést k léčbě či zda jde prostě jen o zbytečnou démonizaci. Nepouštějte se zbytečně bez rozmyslu do restrikce, učte se v životě vybírat si. To nejlepší pro vás.

Mimochodem na 6. května připadá Mezinárodní den bez diet. Není to den, kdy byste měli přestat držet zdravotní diety, ale kdy se poukazuje na nesmyslné redukční diety a snahu získat dokonalé tělo jinak než zdravým životním stylem. Já jsem zrovna v tento den četla článek (ZDE), který mě inspiroval k tomu zasednout a psát. Je o tom, jak důležitá je pro nás vláknina a že bohužel spousta moderních výživových trendů vás o ni ještě více připraví. Že nakonec jedna z posledních studií ukázala, že zatímco rafinovaný cukr opravdu nepotřebujeme (na tom se asi shodneme všichni ne?), příjem kvalitních sacharidů z celozrnných obilnin, luštěnin, zeleniny a ovoce je spojen s lepším zdravím a delším dožitím. Obecně že rozmanitá strava je prostě klíč nejen ke zdraví, ale hlavně k té psychické pohodě. Protože restrikce nás omezuje a stresuje a to nikdo nechce. A může právě souviset s tím, že pak se lidé následně přejídají, že se cítí špatně, což celou situaci jen zhoršuje. Možná je na čase přestat se soustředit na jídlo jen jako na zdroj živin, ale zamyslet se i nad psychologií jídla. A než se nadechnete a napíšete, abychom si to ujasnili, nemluvíme tady celou dobu o potravinách, které musíte vynechat pro závažné zdravotní problémy. Mluvíme tady o prostých trendech ve stravování a zbytečném vyvolávání strachu v lidech, co se potravin týče. Ale také pozor, tento článek ani jakékoli tvrzení v něm NENÍ omluvou pro obžerství a přejídání se. To jen, abychom si rozuměli:).