S hlubokou úctou k Yasmina Ykelenstam, která navždy změnila svět histaminové intolerance

Možná vám před mnoha lety diagnostikovali histaminovou intoleranci a v tu dobu jste narazili na stránky s názvem The Low Histamine Chef. Možná jste se k této diagnóze dostali až později a pak jste jistě narazili na stránky Healing Histamine. Za oběma blogy stála jedna a ta stejná osoba, Yasmina Ykelenstam. Změna názvu blogu reflektovala její cestu, na jejímž počátku stálo slovo histamin a histaminová intolerance. Když jsem dostala já svou diagnózu, měla jsem velké štěstí, protože v tu dobu začala Yasmina blogovat. A mě najednou došlo, proč celý ten nízkohistaminový přístup nefungoval tak, jak měl. Začaly jsme si psát a začaly jsme řešit studie, informace a internetové fámy a staly se z nás postupně virtuální kamarádky. A později opravdové kamarádky. Dovolte mi proto tady na stránce vyjádřit můj hluboký zármutek nad jejím odchodem. Protože si zasloužíte vědět, že odešla jedna z majoritních rolí v poli výzkumu histaminové intolerance a poruchy aktivace žírných buněk, ať už jste měli čas ji poznat nebo ne. A ona si zaslouží, aby každý věděl, co pro nás všechny (nejen pacienty s HIT) udělala. Jen těžko mohu popsat bolest, kterou tato zpráva vyvolala, ale přitom vím, že její boj byl příliš dlouhý a náročný. Nevzdávala se ani na minutu, ale nemoc byla vždy o krok před ní i lékaři. Ráda bych tímto také poprosila všechny, kdo ji sledoval a uznával, aby ji nadále choval ve svých myšlenkách i modlitbách. Yasmina si přála, aby její práce a odkaz zůstaly zachovány a pevně věřím, že tomu my všichni můžeme přispět. Že nadále budeme využívat její stránky jako zdroj informací, že její knihy a kurzy budou usnadňovat léčbu nováčků i pokročilých a že její jméno a práce bude vždy oceňována.

Yasmina ve mně rozproudila zájem o histaminovou intoleranci a podněcovala mou zvědavost. Dávala mi nové a nové podněty a tak vlastně vznikl i můj blog. Chtěla jsem vybudovat něco podobného i pro lidi, kteří nemluví anglicky, i když mi to Yasmina nejednou vyčetla. Neměla lehký život, ale vždy z toho dokázala vytěžit maximum. Nebála se mluvit otevřeně o svých problémech a nebála se přiznat, že je potřeba člověka léčit celostně. S diagnózou rakoviny se však bála vyjít ven po dlouhou dobu. Nechtěla lítost, nechtěla vyvolat smutek, nechtěla rady od tisíců lidí. Seděly jsme spolu nad čerstvými čočkovými plackami a ona přemýšlela, zda vůbec s něčím takovým vyjít ven. Yasmina byla člověk a bála se jako my ostatní. Nechtěla, aby ji lidé soudili, což se nakonec stalo:(. Sama se bála, zda něco neudělala špatně a zda lidé nebudou kritizovat její cestu. Nakonec se odhodlala, ale jen málo lidí tušilo, čím si celou dobu procházela, že jí doktoři s jejím typem rakoviny nedávali moc šancí. A opravdu se našli tací, kteří byli schopni komentovat, že její dieta nezabírá a nepomáhá, že to, co učí, je blbost, když ona sama onemocněla rakovinou. Všichni tito lidé by se měli neuvěřitelně stydět za svou hloupost.

Yasmina nikdy nehlásila, že spasí svět. Ani se o to nesnažila. Pomáhala lidem, aby našli cestu, která je pro ně nejvhodnější. Učila, aby se lidé jídla nebáli a že trik není vyřadit celou škálu potravin, ale uzdravit tělo tak, aby se naučilo celou škálu potravin zase tolerovat. Nedoporučovala jeden výživový směr, ale zdravou celistvou stravu. Jako bývalá novinářka byla neuvěřitelně produktivní v psaní článků, uměla věci krásně zjednodušit, aby je pochopil i laik. Uměla zaujmout a uměla poradit. Uměla spojovat lidi, za což jsem jí dodnes vděčná. Během prvního setkání stačilo pár minut, abych věděla, že jsem na správném místě ve správnou dobu s tou správnou osobou. Nikdy jsem se necítila tak bezpečně jako u Yasminy doma. I když byla po operaci, v době léčby, byla stále krásná a svěží, stále mě inteligenčně vyzývala a nebála se být upřímná. Měla energii o půlnoci cvičit a jezdit se mnou po Venice, které milovala. Každý moment jsme prožívaly naplno a každý moment byl jedinečný. Měla hlavu plnou plánů, napsanou další knihu, plánovala děti a další život. Měla i momenty, kdy jí docházelo, jak na tom je, ale nenechala se odradit. Investovala neuvěřitelné peníze a čas do hledání léčby a možnosti, jak porazit rakovinu a především zastavit metastáze. V tomto mi vždy bude vzorem, protože s každou nemocí se dá bojovat. Porazila většinu statistik a předpokladů, které jí lékaři dávali. S úsměvem na tváři a tím, že nadále pracovala, radila a nenechala své čtenáře na holičkách. Se smutkem však procházím staré zprávy a vidím, že naše rozhovory se už dlouho točily kolem smutnějších zpráv ohledně vývoje její vlastní choroby. Ale přesto vždy končila větou, že zase bude dobře. Bohužel ne všechny příběhy mají šťastný konec..

I přes malé šance jsem věřila do posledního momentu, že Yasmina i tuhle bitvu vyhraje, tak jako mnohokrát ve svém životě. Když odchází milovaný člověk, je bolest vždy veliká. Pro mě tak veliká, že vím, že to odnese i mé zdraví, ale právě díky Yasmině vím, jak se zase vrátit zpátky, rychleji, jednodušeji, jak se nemoci postavit. Pro spoustu z vás byla jen autorkou blogu, pro mě byla spřízněnou duší. Mrzí mě, že už nikdy nebudeme drandit kalifornské ulice v jejím kabriu. Mrzí mě, že už nedokončíme plánované projekty a nápady. Mrzí mě, že už ji nebudu mít na druhé straně telefonu, abychom rozebíraly novinky ve výzkumu. Mrzí mě, že ji nevezmu do naší pražské plant-based restaurace, abych jí oplatila její pohostinnost. Mrzí mě, že mě nebude kárat, abych trochu zvolnila a ulevila zánětu, že na mě už nebude dohlížet. Mrzí mě, že už není s námi. Bude mi hrozně chybět.

Pokud jste dočetli až sem, prosím, zapalte jednu svíčku a navštivte její stránky Healing Histamine. Odešla silná žena, která poslední léta zasvětila tomu, aby pomáhala druhým. Často jí bylo vyčítáno, že prodává knihy a kurzy, ale to, že trávila desítky hodin tím, že zdarma radila lidem a psala články, které publikovala zadarmo, to už mnozí neviděli. Jako by někdo předpokládal, že sama bude žít ze vzduchu nebo že se jí peníze na živobytí doma množí samotné. Své práci se věnovala naplno, a to i v době své nemoci. I když jste třeba její cestu nesledovali a třeba vám její rady neseděly, pořád si zaslouží uznání za to, co přinesla spoustě dalším lidem.

A tak si važte svého života a zdraví, protože nic cennějšího už nikdy nedostanete. Yasmina byla důkazem, že lze zkrotit spoustu neduh včetně žírných buněk a histaminu. Děkuji, že jste dočetli až sem a že jste mě podpořili ve chvílích mého smutku. A pokud můžete, buďte všichni trochu jako Yasmina, nevzdávejte se, studujte, pracujte, obklopte se přáteli a rodinou a hlavně žijte na plno, protože každý den v našem životě je překrásným darem.