Proč hormonální terapie není řešením endometriózy

Nějakou chvilku zpátky jsem vám psala o endometrióze a proč by vás měla zajímat při problémech s histaminem, zvláště pokud jste ženy a máte zažívací potíže. Dnes čím dál častěji vidíme, že lidem je diagnostikována HIT bez správného postupu, a bohužel u žen to může oddálit i diagnózu endometriózy. Zvláště pokud si lékař neuvědomí, že ta se může projevit nejen na menstruačním cyklu, ale i na trávení a imunitě. Endometrióza je také často spojována s poruchou aktivace žírných buněk, a proto je dobré na ni myslet i přes diagnózu (nebo dokonce hlavně při diagnóze) problémů s metabolismem histaminu. Myslím, že snad většina žen nejen v ČR se setkala s tím, že jim moc možností léčby nebylo nabídnuto. Ona se totiž většina lékařů nesnaží pátrat po příčině, není schopna přemýšlet komplexně, tedy jakou roli by mohl mít imunitní systém a případně tedy dieta a životní styl. Naopak často vidíme, že ženám nutí hormonální léčbu a často i vyhrožují, že bez takové léčby se bude nemoc rapidně zhoršovat a případně nebudou moct mít v budoucnu děti. Osobně mám s užíváním hormonů špatné zkušenosti i v rámci HIT a nepovažuji to za tak bezpečnou záležitost, jak se nám občas snaží společnost namluvit (jak hormony ovlivňují histamin můžete číst ZDE). Proto jsem se rozhodla i v tom směru podívat, co vlastně říká odborná literatura na toto téma, protože při sledování diskuzí jsem měla opačný pocit – nejen, že ženy nebyly vyléčeny, ale často nebyly dokonce uchráněny před dalším rozvojem nemoci. Nemluvě o tom, kolik vedlejších účinků popisují a ve snaze ochránit se před endometriózou si zakládají na další nemoci:(. Proč tedy brát něco, co mi nepomůže na danou nemoc, ale naopak může zhoršit nebo vyvolat spoustu dalších potíží, včetně třeba takové HIT?

Zatímco léčba dnes není úplně známá a často se považuje za jedinou léčbu perfektní odstranění ložisek endometriózy, ženy často věří omylu, že je hormony vyléčí. A začnou je brát, i když ví, jaké s nimi měly v minulosti problémy či jsou na pochybách, zda je to vhodná léčba. Tento článek nepíši proto, abych někomu vyčítala jeho volbu léčby, ale spíše proto, že bych chtěla, aby každá žena byla správně informována. Pokud si nejste jisté, máte vždy nárok na další profesionální názor od jiného doktora/specialisty a hlavně máte nárok si vybrat léčbu, aniž by vás lékař kritizoval nebo nějak děsil. Já jsem měla štěstí a ani jeden z mých lékařů (a řekla bych, že alespoň jeden z nich je uznávaný specialista na endometriózu) mě do ničeho nenutil a rovnou vysvětlit, že se nejedná prakticky o léčbu a že lepší efekt může mít třeba takové otěhotnění. Avšak v některých případech dokáží hormony zpomalit proces růstu endometriózy. Jelikož u spousty žen se nemoc detekuje v těžším stupni, stejně je nemine operace. Je pak otázka, do jaké míry pomáhá po operaci opravdu užívání hormonů a do jaké míry je to náhoda, tedy jak dobře se podaří odstranit ložiska, jak se žena chová/stravuje po operaci atd. Spousta žen si přeje otěhotnět a proto endometriózu řeší, a osobně bych čekala, že taková žena se více soustředí na svůj jídelníček, příjem vitamínů a životní styl. Pokud někomu hormony pomáhají a rozhodne se je užívat, je to jistě jeho rozhodnutí, ale měli bychom ideálně znát pravdu a rizika takového užívání. Když známe rizika, můžeme se lépe bránit.

Osobně by mě zajímalo, zda třeba ženy čtou příbalové letáky. Já jsem si tak trochu projela, co se tak běžně používá k léčbě a příbalové letáky, a nestačila jsem se divit. Leták pro velmi často užívaný „lék“ Visanne sám o sobě říká:

Epidemiologické studie naznačily, že může existovat souvislost mezi užíváním progestagenových přípravků a zvýšeným rizikem infarktu myokardu nebo mozkových tromboembolických příhod.

Meta-analýza z 54 epidemiologických studií hovoří o lehce zvýšeném relativním riziku (RR = 1,24) diagnózy karcinomu prsu u žen, které právě užívají perorální kontraceptiva (OC), zejména pak u těch, které užívají estrogen-progestogenové přípravky.

Ve vzácných případech byly u uživatelek hormonálních látek, například takové, která je obsažena v přípravku Visanne, diagnostikovány benigní a ještě vzácněji maligní jaterní tumory.

Použití přípravku Visanne u dospívajících (12 až <18 let) po dobu 12 měsíců bylo spojeno s poklesem kostní minerální denzity (BMD) v bederní páteři (L2 – L4).

U uživatelek přípravku Visanne byly hlášeny následující nežádoucí účinky. Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky při léčbě přípravkem Visanne jsou bolest hlavy (9,0 %), poruchy prsu (5,4 %), depresivní nálada (5,1 %) a akné (5,1 %).

Neptejte se ani na další seznam méně častých vedlejších příznaků, je jich habaděj. Přitom je zajímavé, že co se týče účinnosti, relevantní studie ukazují spíše na snížení bolesti, ale i tam člověk musí dobře studovat. K tomu po třech měsících došlo u 37% uživatelek, ale také u 20% žen na placebu. Takže vlastně více jak polovině pacientek stačilo placebo, aby se bolest snížila. Ohledně nějakého většího efektu nebo dokonce vyléčení nemoci není ani zmínka a nebyly nikdy dělány ani dlouhodobější studie, což trochu svědčí proti bezpečnosti takového léku.

Mně to samozřejmě nedalo a podívala jsem se, jestli se na použití hormonů jakožto terapie při endometrióze shoduje vědecká literatura. Jedna ze studií již dříve poukázala na fakt, že ženy, které v minulosti užívaly antikoncepci pro ztrátu menstruace, byly častěji po vysazení diagnostikované s endometriózou. Někdy se používají také GnRH agonisté pro potlačení produkce estrogenů, ale je vám asi jasné, že něco takového bude mít negativní dopad na další systém v těle, které estrogeny regulují (vedlejší učinky jsou návaly, snížené libido, krvácení, podrážděnost, únava, bolesti hlavy, deprese, kožní změny či deplece minerálů z kostí). Prostě nic, co by člověk chtěl zažívat. I po 5-leté léčbě s těmito preparáty se více jak 50% ženám nemoc vrátí, takže vlastně zabránit jí nedokáží.

Jelikož názory na původ a vlastně i samotné onemocnění endometriózy se liší, je potřeba brát v potaz, co mohou hormony udělat systémově. A hlavně vždy zvážit rizika pro danou ženu. Např. užívání hormonální antikoncepce bylo spojeno s vyšším rizikem rozvoje některých autoimunitních chorob, protože prostě negativně ovlivňují naši imunitu. To je fakt, se kterým by každá žena měla počítat, zvláště pokud její funkce není stoprocentní. Autoři této studie píši, že by každá žena měla být s tímto rizikem obeznámena. Kéž by mi to někdo řekl dříve. Užívání hormonální antikoncepce je spojeno s vyšším výskytem depresí (a pozor by si tedy měly dát ženy, které k nim mají sklony) či vyššími hladinami homocysteinu (což je spojováno s vyšším rizikem kardiovaskulárních chorob). Na druhou stranu zas některé studie poukazují na efekt určitých typů v léčbě migrény. Těch studií a názorů pro a proti najdete dnes už stovky, a pro mě není důležité, jak se rozhodnete, ale to, aby každá žena měla přístup k informacím z obou stranu a dokázala tak sama vyhodnotit, co chce nebo nechce riskovat. Samozřejmě otázka pak je, zda potlačení jedné nemoci nemůže dlouhodobě vyvolat jiné problémy, ale na takové dlouhodobě studie si budeme muset ještě počkat. Já jsem se rozhodla, že nechci být v tomto směru pokusným králíkem, jelikož jsem nenašla jediný důkaz, že by hormony ochránily před vývojem nebo návratem endometriózy, oproti tomu individuální rizika jsou příliš vysoká a při poruše aktivace žírných buněk také velmi negativní. Dnes existují celá řada stránek a návodů, jak se k endometrióze postavit v oblasti životního stylu, ať se týče diety nebo přírodních preparátů a jistě má smysl zkusit nejdříve tu šetrnější léčbu, než přejdeme k té drsnější. Ono je dnes vše spojeno se vším a pokud se nám nepovede cílit i na prevenci, těžko můžeme očekávat zázraky od hormonů:(. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi časté onemocnění u žen, vyzkoumáme brzy, v čem je zakopaný pes.