Kdopak to žije v mém střevě aneb jak jsem si testovala složení mikrobioty

Před nějakou dobou jsem vám slíbila, že se podělím o svých zkušenostech s testováním střevní mikrobioty, abych vám přiblížila tuto novinku. Původně jsem chtěla článek pojmenovat „Kdopak to žije v mém hovínku?“, ale nejsem si jistá, jestli by to mnohé neodradilo, i když by to byl trefnější název. I když počet testovacích firem (byznys je byznys) přibývá, já si nakonec pro testování vybrala μBiome, ne z toho důvodu, že bych měla nějaké preference (i když zapojit se do American Gut mi nepřijde správné, když mé střevo není americké), ale protože prostě byl kit v akční nabídce (sláva americkým slevám). Takže jsem test díky rychlosti získala za zlomek ceny. Jak jsem dříve zmiňovala, byl pro mě konec roku a začátek roku následujícího náročný, kdy jsem řešila následky velkého stresu. Nechtěla jsem tak, aby moje výsledky byly na základě posledních událostí zkresleny a rozhodla se s kitem blíže seznámit až ve chvíli, kdy budu zas budu trochu stabilizovaná. Zvědavost mě nakonec ale udolala dřív.

Takhle, objednat kit je jednoduché, stejně jako manipulace. Až se rozhodnete vzorek odebrat, prostě si jen registrujete číslo svého kitu, pak ideálně z ranní stolice metličkou z kitu naberete trochu vzorku a zašroubujete to roztoku, který má za úkol váš vzorek stabilizovat. Kdyby se vám něco nepovedlo, je přiložena i náhradní ampulka, takže pokusy máte dva. Vložíte do předvyplněné obálky a odnesete na poštu, kde vzorek pošlete klidně normální poštou za pár korun. Pak už vám jen μBiome dá vědět, že vzorek dorazil. Za 6 týdnů jsou vaše výsledky hotovy a vy dostanete notifikaci od μBiome. A pak už jen můžete vstoupit do světa mikrobioty.

Na rovinu přiznám, že jsem čekala trochu víc. Trochu podrobnější výsledky, prostě něco více hmatatelného. Už dříve jsem vám psala, že samozřejmě je nutno počítat s tím, že i když obdržíte nějaká data, ne vždy vám to pomůže v řešení stavu, protože netušíme, co některé věci z toho znamenají či jak to opravit. Také nesmíte zapomínat, že jde často pouze o srovnání s tím, co považujeme za zdravé střevo nebo soubor zdravé mikrobioty. Není to tedy reálně jasný zdravý mikrobiom, ale nějaký soubor sesbíraných dat. Až na výjimky, kde se dozvíte nějaké to procentuální zastoupení, ale je dobré se předtím trochu zoorientovat v pojmech jako kmen, rod či druh. Jo, a samozřejmě byste měli umět trochu anglicky, abyste se v tom vyznali.

Záložka „insight“ vám prozradí, jak na tom jste obecně. Můj „wellness match“ 94.5% vypadal jako slibný a nečekaný začátek. Jako takhle bych mohla skončit a říct, že jsem vlastně „zdravá“. Tady se také můžete podívat, jak poměr hlavních kmenů koreluje s vaší váhou (převažují mírně Firmicutes, které jsou spojeny s přibíráním při vyšším kalorickém příjmu. Zjistíte, jak jste na tom s Akkermansií (jako fakt žeru ty jejich dopopručení: jezte více banánů, česneku a cibule, to už asi nebudu jíst nic jiného:)), která umí bojovat právě nejen proti nárůstu váhy. Tlačítko „go to probiotics“ vás hodí na přehled Bifidobacterium a Lactobacillus a o této sekci prostě odmítám mluvit, protože moje holky podle mě hrály na schovku (nebo prostě měření je tak nepřesné). Jo a prý pro rozšíření diverzity mám jíst vlákninu, cvičit pravidelně, nemám užívat léky jako antibiotika a PPI. Díky díky, to jsou mi ale doporučení.

No dobře, není to takové překvapení. Většina bakterií, které se dnes prodávají pod pojmem probiotika, nejsou vůbec bakterie osidlující lidské střevo. Většina lidí si pořád myslí, že díky probiotikům osídlí své střevo, ale takhle probiotika nefungují. Cílem není osídlovat, cílem je podpořit  ozdravení a rozšíření mikrobioty ve prospěch toho dobrého a mezitím využít protektivních látek a mechanismů, které tabletková probiotika poskytují. Ale o tom zase až někdy jindy.

Dobře, pojďme se podívat pod záložku „probiotics“. Tam máte do skupin rozdělená probiotika, podle toho, kde se hojně nachází, tedy třeba sýrová, jogurtová, kimchi atd. Pokud se zmiňovaná probiotika neuchytí ve střevě, je logické, že by měly odejít do stolice. No a už v tomto bodě zjišťuji, že nejpočetnější bakteriální druhy jsou u mě na nule, očividně nejím sýry, jogurty, kefír, nejím kimchi, kvašené zelí a nepiji kombuchu. Samozřejmě v rámci ostatních laktobacilů a bifido se utěšuji tím, že měříme přebytek bakterií nebo stopy bakterií ve stolici, ne přímo ve střevě, a tak je možné, že si moje střevo prostě svoje miláčky drží.

Pravda je také to, že o některých z těch druhů jsem v životě neslyšela. Pokud je druh napsán modře, můžete si jej rozkliknout a dozvíte se přímo vaše procento a také jaký je průměr v populaci, ale také často i něco málo o dané bakterii. Třeba taková Kocuria Rhizophila, bakterie, jejíž rod Kocuria byl pojmenován po slovenském mikrobiologovi Miroslavu Kocurovi. No není to fascinující? Dozvíte se, kde se třeba vyskytuje a k čemu se vztahuje a zda má nějaké specifické účinky.

Pak je tam záložka „timeline“, která vás bude zajímat jen v případě, že budete po nějaké době test opakovat. Doufám, že zas budou mít nějakou akci, chtěla bych časem vidět, že se má snaha vyplatila. Další záložkou je „compare“, kde si můžete porovnat, jak jste na tom s jednotlivými bakteriemi ve srovnání s ostatními, ale specificky si také můžete vybrat kategorii podle stravování – paleo, vegan, raw food, bezlepková atd. Bakterie můžete znázorňovat podle kmenů, třídy, řádu, čeledi a nakonec rodu. Záleží, co vás prostě zajímá. Převažují u mne rody jako Odoribacter, Adlercreutzia, Gordonibacter, Alitipes atd. Že jste o nich nikdy neslyšeli? Jen klid, já také ne! Opět zde funguje, že si některé rody můžete rozkliknout (samozřejmě to nejsou ty, kterých mám víc jak ostatní).

No a pak už máme konečně sekci „my bacteria“, kde se jako dovíte to procentuální složení. Je to stejně rozdělené jako v předchozí sekci, takže můžete jít po rodech nebo přímo po kmenech. Moji největší osadníci jsou prozatím Bacteroides, rod s klíčovou rolí v trávení zeleniny a celozrnných obilnin (především u nízkotukové diety, jelikož jim štěpení tuku moc nejde, ale pomáhají odbourávat cholesterol). Pak tam máme Faecalibacterium, což je rod, které štěpí komplexní sacharidy, hlavně rezistentní škrob, který najdeme třeba v luštěninách a celozrnných obilninách. Na dalším místě jsou Roseburia, která opět pomáhají zpracovat komplexní sacharidy a jsou považovány za protizánětlivé, protože tak vyrobí hodně butyrátu. Pak máme Blautia, a to neuhodnete, i tyto bakterie tráví komplexní sacharidy (jsou známkou zdravého střeva, patří sem bakterie spojované s ochranou proti rakovině střeva a jaterním chorobám). Pak tu máme také hodně Parabacteroides, které prospívají na vysokovlákninové stravě. To je mi ale překvapení:).

Už by to vypadalo, že můžeme skončit, ale ještě tady máme jednu hru, tedy „pojďme se srovnat s ostatními“, jaká je predikce metabolismu naší mikrobioty jako celku. Opět si můžete klidně vybrat, pokud patříte k některé vybrané skupině, nebo prostě porovnat vše dohromady. Dozvíte se, jak jsou na tom potvůrky s metabolismem sacharidů, tuků, aminokyselin, vitamínů, produkcí a degradací sekundárních metabolitů či o „schopnostech“ svých bakterií. Pokud to srovnám s průměrným vzorkem, moje bakterky si obecně vedou trochu hůře v metabolismu tuků, nějak jim to nejde s argininem a ornithinem, produkují si docela dost penicilinu, ale isoflavonoidy jim nic neříkají, zdegradují krásně toluen, ale s fluorobenzoáty si neporadí. Tahle část je docela vtipná, ale pozor, mějte stále na paměti, že srovnáváme s nějakými dalšími vzorky a tedy nic to nemusí říkat o dostatečnosti kapacity.

Takže na základě všech těchto chvílemi zmatených výsledků dochází k oné detektivní hře, kterou už vám jen tak někdo nepomůže rozřešit – tedy zjistit si, s čím jaká bakterka souvisí a zda existuje publikace na to, jak bakterie ovlivnit. Naštěstí se v tomto směru jde výzkum dopředu a máme nové studie, že třeba taková konzumace vlašských ořechů dokáže podpořit komunitu laktobacilů (zatím jen na zvířatech) či že určité typy vlákniny dokáží podpořit výskyt bifidobakterií v tlustém střevě. Takže je takové hrabání se mikrobiomem k něčemu? To je otázka, na kterou nelze spolehlivě odpovědět, protože naše znalosti mikrobioty (ve střevě) jsou velmi omezené a nemusí být nutně reflektované vzorkem stolice.

Srovnávací programy se zřejmě teprve budou vyvíjet, až nasbíráme větší množství dat. Také není jasně dané, jak má daná mikrobiota vypadat pro daného člověka v jeho podmínkách (srovnávat člověka z velkého města s přírodě žijícími původními kmeny na jiném kontinentě nebude asi dobrý nápad). Ano, je to docela legrace (pokud jste prostě takový trochu geek), i když možnosti výkladu jsou dnes stále omezené. Z výzkumu také víme, že většina probiotik na trhu prostě nepatří k našim osadníkům, ale suplementace těmi, co jsou nám blízké a možná chybí, může být zase nebezpečná. Jestli vám to pomůže v léčbě, to vážně netuším (a zatím to tak asi nebude, i když nikdy nepodceňuj placebo).