Poslední téměř tři týdny pro mě byly jako sen. Dostala jsem se do kolečka událostí, cestování, dovolené a setkávání se s lidmi a všechno šlo tak rychle za sebou, že jsem neměla čas ani se nadechnout, natož popřemýšlet. Každopádně mě to všechno zase posunulo o kousek dál a já jsem pochopila, že ať už bojuji proti čemukoli, pořád bych měla každé ráno děkovat za svůj život a za to, co mi přináší. Jsou dny, kdy je opravdu velmi těžké být vděčný, kdy je člověku špatně, dozví se novou diagnózu, není spokojen v práci nebo je to toho prostě moc, ale ani v takové dny bychom neměli zapomínat, co krásného jsme prožili a kolik toho na nás ještě čeká. Opět jsem si potvrdila, že proti nově nastalým situacím nemůžu bojovat, že se nesmím pranýřovat za věci a zvláště ty, které nemohu ovlivnit, že na sebe musím být hodnější, ale přitom bojovat za svá práva a že se musím těšit z každého dne, protože každý nový den může něco přinést.
Tak jako většina chronicky nemocných pacientů mám lepší a horší období. Nejen zdravotně, ale i psychicky. Nežiji v růžové bublině, kde by se mi vyhýbaly problémy v práci, složité či toxické vztahy, problémy a nemoci lidí, které miluji či kde by mi někdo něco dal zadarmo. Někdy si říkám, že si za to můžu tak trochu sama a věci by mohly být jednodušší, kdybych nebyla tak tvrdohlavá a cílevědomá, ale hold některé povahové rysy dostáváme do vínku při narození a těžko se s nimi bojuje (dík mami a tati:)). Tentokrát jsem odjížděla na dovolenou opět do své milované Kalifornie, protože mě čekala svatba jedné z nejúžasnějších osob, které jsem v životě potkala, a moc jsem si přála u této životní změny být. O tom, že to bylo krásné a dojemné setkání a že se mi pokaždé, když jsem viděla, jak se na sebe nevěsta a ženich dívají, zalily oči slzami (štěstí a pokory), nemusím ani psát. Ale jako bonus si tentokrát přivážím nová přátelství a pocit, že jsem těch několik dní naplnila tak neuvěřitelně bohatě, že mám pořád pocit, že to byl jen sen.
Nebudu lhát, že mám i chvíle, kdy se ptám, proč vlastně ještě bloguji a jestli to má smysl, když jsem dané téma tak trochu nakopla a postupem času se přidali další blogeři, kteří nás zásobují recepty. Na druhou stranu stále vidím, že většina článků nereflektuje informace z literatury a vývoj syndromu HIT, ale spíše jen cituje staré informace stále dokola, což škodí především pacientům, a mně to pak nedá. Musím říct, že velkou podporou mi vždy byla i komunikace s Yasminou z Healing Histamine, se kterou není problém pustit se do rozboru vědecké literatury a diskutovat (a pak mě vždy pobaví, když vidím, že lidé ignorují mé články v češtině vypsané dopodrobna na podobné téma, ale pak sdílejí články do Yasminy, protože co je česky není zřejmě důvěryhodné:)). Ano, často se dostaneme i na téma, proč nepíši v angličtině pro větší sledovanost a proč si z toho neudělám byznys, ale to tady rozebírat nechci. Pokud sledujete instastories, tak vám asi došlo, že jsem s ní strávila nějaký ten den a musím říct, že to bylo naprosto úžasné a osvěžující a že jsem pochopila zase spoustu věcí.
Yasmina je neuvěřitelně silný člověk a dnes, když se rozhodla nakonec svůj příběh zveřejnit, můžu napsat, že po celém boji s poruchou aktivace žírných buněk překonala další ránu v podobě velmi agresivní formy rakoviny prsu. A já si na ni vždy vzpomenu, když si některý pacient stěžuje, že má po konzumaci nevhodné potraviny průjem. Lidé často bojují s tak těžkými nemocemi a jsou vystaveni takovým podmínkám, že je až neuvěřitelné, kolik síly v sobě dokáží najít. A stejně tak když mám na chvíli pocit, že ke mně byl život nespravedlivý, uvědomím si, že nemusím podstupovat náročnou léčbu či operace, které vás vyřadí úplně z provozu, že i když jsem unavená nebo v bolesti, pořád mám dvě nohy a dvě ruce a mohu se smát. Stejně tak i já jsem dlouho otálela sdílet informace o endometrióze, protože jsem jednu dobu přemýšlela, jestli si za svou diagnózu můžu já sama. Vím, že jsem polevila od přísného jídelníčku, přestěhovala se do bytu, kde zřejmě bojuji s plísní, zařadila více chemických čistících prostředků, zkoušela levnější (avšak stále přírodní) kosmetiku a upustila od většiny suplementů, a samozřejmě pak ve mě hlodalo, zda jsem si tím mohla ublížit. Na druhou stranu víme, že největším spouštěčem je většinou stres a jak zmiňuje Yasmina, i rakovina prsu může souviset se stresovou událostí už v dětství, aniž byste k ní měli jakoukoli genetickou náchylnost. Tedy lze předpokládat, že mým spouštěčem byla především podzimní vlna stresu, což mělo velmi smutné důsledky pro mé tělo.
Potřebovala jsem nabrat čerstvého, solí provoněného vzduchu do plic, abych si připomněla, že každý další den je krásný den a že je jedno, proti čemu všemu bojujeme, ale měli bychom to dělat s pokorou k životu i k sobě samým. Stále hledám cestu, jak být na sebe hodnější a jak přijmout, že mě tělo pokaždé varuje, když ho přetěžuji (což je moje oblíbená činnost:). To ale neznamená, že nemám ve svém okolí spoustu lidí, kteří mě mají rádi a že nemám krásný plnohodnotný život. Vím, že většina podobných článků je stále dokola a zní to vše jako klišé, ale je opravdu důležité se včas zastavit a uvědomit si, co vše v životě máme. A jak skvělé lidi potkáváme. Před pár lety bych nevěřila, že jednoho dne sednu na letadlo a budu bydlet u známé blogerky a mít možnost hodiny diskutovat o zdraví a výzkumu a přitom se cítit nejbezpečněji ve svém životě, protože cokoliv, co bylo servírováno nebo navrženo, bylo pro mě totálně bezpečné (a tak chutné!). Nebo že se budu projíždět v novém Lexus po Santa Cruz. Nebo že si dám kombuchu a nebudu mít vůbec žádnou reakci. Život je prostě plný zvratů, které mohou být také krásné a na ty se musíme těšit. Kdoví, co nás čeká za rok nebo za dva nebo třeba za deset. Každopádně má smysl bojovat každý den, abychom to zjistili.
A SPOON OF HISTAMINE 
Stokrát dokola si můžu tvoje články číst, Kašulko, a vždycky mi pomohou. Buď povzbudí v chuti nevzdávat se nebo opráší zasunutou informaci nebo některá stokrát přečtená informace teprve zapadne, secvakne a věci dají správný smysl. Díky, že to nevzdáváš, Kašu. Se sebou i s námi tady.
Ďakujem. Dnes tento článok naozaj bodol. Vedieť, že človek to nerieši sám je dar, ktorý nám dávate. Hlboká úcta.
Dobrý večer,
právě jsem se -díky Vašemu blogu- nakonec diagnostikovala sama. Našla jsem Vás z čirého zoufalství, kdy mě více jak 4 roky drží průjmy (až 15 x denně), křeče, mnohahodinové zimnice s třesavkou bez teplot, (všichni lékaři si o mě mysleli, že jsem hypochondr), nespavost přímo chronická, a další a další symptomy, které máte zde na blogu. Absolvovala jsem vyšetření u psychiatra, abych opravdu vyloučila vše, co bylo možné……však to znáte.
Mám za sebou kolonoskopie, desítky vyšetření, ale uspokojivou odpověď jsem nenašla. Místo konzultace jsem se dočkala jen přidávání dalších léků, abych snad už dala „pokoj“. Nikdo z lékařů mi nepomohl. (Jejich „diagnózy“ od ulcerosní kolitidy až po dráždivý tračník atd. Nasadili kde co, doporučili hypnotika a antidepresíva a kodein.) A přestože jsem bývalý zdravotník a biolog a jsem zvyklá nad vším přemýšlet, někdy až moc – STRES. A vysvětlování lékařů, kterých jsem absolvovala nespočet, nic „nehrálo“. Nic nefungovalo. Podotýkám, že jsem byla přesvědčená, že když se do mých 60 let nikdy projevy alergie „nepozorovala“ a ani v testech nic nebylo, tak jsem se uklidnila a vůbec jsem na alergii a histamin nepomyslela. (Po pročtení Vašeho blogu mně docvaklo, že jsem měla léta další symptomy – např. vodnatá rýma, snad „20x“ denně, dostala jsem vždy kapky a efekt nula!- vyšetřená několika alergology, revmatoidní artritida,……… kterými mě tělo varovalo, ale já jsem neposlouchala. Nechci Vás obtěžovat vypisováním mých diagnos, nakonec to není předmětem mého dopisu.)
Tato situace mne doslova složila do postele na čtyři roky. S průjmy se nedá jít pomalu ani na kontrolu k lékaři, či mezi lidi. STRES! Naprosto mě situace přibila k bytu. Jít do banky či na nákup – logistická akce a narvaná kodeinem, abych to vše absolvovala bez trapných „nehod“. Začarovaný kruh, hromady tablet a vše bez efektu. Doba na lůžku byla nekonečná, už jsem se bála vyjít z domu a pomalu jsem ztrácela naději, že najdu někde odbornou pomoc v tradiční medicíně. Dny jsem trávila na lůžku zcela vyčerpaná z průjmů, křečí, koliky v noci, kdy jsem se doslova koulela v křečích s opravdu těžkým meteorismem. Věřte, že jsem se nakonec bála jít spát, vše vždy začalo v noci kolem 3. hod. ráno. Pak nekonečné cesty na WC, a mnohahodinové zimnice s třesavkou, ale bez teplot. Volali jsme několikrát v noci sanitku. Hospitalizace vždy stejná, infuze a v podstatě nic. S radou, abych se vyhýbala stresu a s hrstí dalších nových tablet.
Podotýkám, že nejsem člověk, který by do sebe rval hromadu jídel a ulítával na alkoholu (víno ani tvrdý alkohol nepiju.) Pouze pivo doma s manželem. Běžný život na okresním městě. Normálně jsem vařila z koupených surovin, nemám ráda uzeniny, „pečlivě“ jsme hlídáme etikety, polotovary neužíváme.
Moje generace, vyrostla v jiné době (v 50. letech), kdy nebylo ničeho, a kdy se vařilo z toho, co vyrostlo na zahradě a vychovalo chlívku nebo v králíkárně. Já jsem si to pracovně nazvala „babiččina kuchyně“, prostá, jednoduchá a vždy čerstvá. (Babička byla vynikající kuchařka.) Nikdy žádné alergie, kopřivky, nic. Prostě „normálka“.
Pravda je, že jsme si mysleli, že nakupujeme rozumně s pečlivostí „kvalitní“ potraviny.- To jsme si tedy naivně mysleli. A když dnes čtu Váš blog, tak se přímo hrozím toho, jak jsme si naběhli.
A ten nekonečný řetěz, který se zdál neřešitelný byl nakonec impulzem, že to takto nejde, a začala jsem tvrdě hledat na internetu. A díky Vašemu požehnanému blogu jsem našla konečně odpověď. Histaminová intolerance s celou škálou symptomů, které jsem díky Vám pochopila.
Hluboce se před Vámi skláním, že si Vaše vědomosti nenecháváte jen pro sebe.
(Právě jsem ve stadiu hladovky 3. den, jen voda a klid.) A ani netušíte, jak se mi ulevilo, nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Už znám „nepřítele“ !!! Už to, že jsem díky Vám pochopila o co jde.
A tak jsem na samém začátku. Bude to nekonečný běh, ale s tím počítám. (Deník už mám založený 🙂 Mám podporu v manželovi, který je také alergik. Má alergii na ryby. Jak mu závidím, že ví, čemu se má vyhýbat.
Omlouvám se, jestli je můj příběh napsaný „neučesaně“ a doufám, že ne moc zmateně. Ale píši s nadšením, že jsem Vás konečně našla a díky Vám mám i logickou odpověď na otázky, které jsem neustále dokola opakovala všem lékařům-ale odpovědí jsem se nedočkala. Promiňte mi, , ale v hlavě mám doslova včelí úl. Ten náraz reality byl tvrdý.
Ještě jednou děkuji, přeji hodně sily a trpělivosti. Jste naše požehnání. Máte moji hlubokou úctu.
Jarmila
Dobrý večer, někdy je největší úleva zjistit diagnózu a zvláště, když člověk zjistí, že s ní může dělat něco sám a nemusí už spoléhat jen na lékaře. Jen bych doporučila, abyste byla na sebe trpělivá. Přece jen poškození těla vzniká léta a musíme mu pak dát prostor, aby se mohlo léčit. A nezapomeňte, že k té léčbě potřebuje spoustu živin, které mu musíte postupně dát. Ono se vám pak tělo odmění a bude zase dobře. A pak ten stres, ten je prevít. Tak přeji hodně sil, hlavně hodně odpočinku, trpělivosti, rozmazlování…možná to z počátku nebude lehké a nepůjde to tak rychle, jak by si člověk přál, ale nesmí se vzdát.
Milá Kašulko, váš blog jsem objevila teprve nedávno. Je úžasný. Co energie jste do něj vložila. Co informací načerpala a zpracovala. Tak bych chtěla přispět do mlýna jenom svojí troškou. Svoji nemoc jsem si uvědomila nebo ona mi jasně dala najevo, že je tu v r. 2008. Celá jsem natekla a měla červené fleky. Ze začátku jsem vinila osud, jídlo,…. Samozřejmě navštívila mudry, léčitele a nikdo mi nedokázal pomoci. Moje lékařská zpráva byla tlustá jako můj Slovník antické kultury a nikdo stejně nedokázal určit diagnózu. Jen by mi každý lékař, u kterého jsem byla, něco uřízl. Já jen věděla, že po prožitých 5 letech, kdy jsem měla střídavě několikrát do roka antibiotika, už žádné léky nechci. Hledala jsem tedy sama. Přes několikaleté období, kdy jsem opravdu striktně dodržovala stravu na zelenině a zeleninových šťávách, a jinak pořád žila stejně, jsem postupně začala léčit také duši. V r. 2015 se mi opravdu tělo začalo uzdravovat. Mohu už sníst leccos, co bych dřív nepovažovala za košer jídlo. Píšu to proto, abych vás povzbudila, protože mi je nyní 51 let a tak dobře jako nyní, jsem se nikdy před tím necítila. Opustila jsem totiž práci, která mě neskutečně stresovala. Nejhorší bylo, že toto jsem si opravdu dlouho nedokázala přiznat. Takže, já si opravdu myslím, že STRES je hlavní spouštěč všech chorob. Člověk opravdu nepotřebuje mnoho (myslím hmotné statky), vystačí si s minimem. Dnes, když vidím, jak se někteří „řítí“, tak to nechápu. Klikají, do toho řídí auto a ještě mluví rychle. Aby nakoupili věci, které již zítra nepotřebují. Pamatuji dobu mého dědečka – sedláka, ten nikdy neutíkal a dělal vždy jen jednu věc. Věřte, že jsem nad svým životem opravdu hodně za ty uplynulé roky přemýšlela. I tu jógu cvičím už asi 20 let, a teprve posledních několik let mi slova o meditaci opravdu jdou přímo do duše. Zharmonizujte čakry a opravdu se soustřeďte na svoji duši. Používejte pozitivní afirmace… Buďte spokojena sama se sebou. Ani jsem netušila, že se takto rozepíši. Přeji vám vše dobré.
Ahoj Kasulko
Tak co, uz se citis lepe?
Doufam ze jo. Pomahas tolika lidem, zivot je obcas tak nefer ze nepreje tem co si to opravdu zaslouzi.
Ahoj. Milan
Ahoj Milane,
moc děkuji!:)
Cítím se fajn, ono se to samozřejmě mění, ale Kalifornie mě vždy nějakým záhadným způsobem dokáže nakopnout. Život je prostě takový a nikdo nám nesliboval, že bude jednoduchý:). Beru to tak, že vše negativní nás nakonec posílí. A často i naše okolí:).
Hezký den,
K.
Hezký napsáno.
Moc fandím
Jen poznamecka- opakující se slovo Boj má taky někdy za následek prohru. V boji je vždy jeden vítěz a jeden porazeny.50 na 50.
Vyhýbání se slovu BOJ s sebou nese poznatek, že boj lze nahradit přijetím.
Praktikuji a je mi zase o kus lip.
Každý „kus“ dobry 😉
Přeji vše dobré 😊
Milá Kašulko,
Vy ani nevíte, co nám všem dáváte. Píšete blog, u kterého znám každé slovo, čtu každý článek. Vaše práce má smysl. Nabíjíte nás energií, protože před dvěmi měsíci, co mě „diagnostikovali“ jsem si všude připadala jak blázen. „Prosím, můžete mi uvařit toto ale bez toho a s tímto?“ Už se toho všeho tolik nebojím. Vím, že z jídla nemusím být ve stresu, protože stres je pro mě šílená záležitost a samozřejmě nejen pro mě (jak zmiňujete). Zrovna teď neprocházím šťastným životním obdobím, takže mám všude po těle ekzém, nemohu skoro nic jíst, protože mám šílené reakce přestože dodržuji režim, jaký bych měla. Mám gynekologické potíže a jen spím. Nejsem schopná ani pořádně pracovat, takže se bojím následků… Čtu spoustu knih, které mi pomáhají se od stresu odreagovat, ale prostě jsem velmi přemýšlivý tvor a dokud vše nemám do detailu vyřešené, není se mnou k vydržení.
Blogerek je spousta jak píšete, i já na instagram občas nějakou fotečku dám. A jsem ráda, že jsem v této komunitě, kde se mohu podívat, že v tom nejsem sama a jak s tím nakládají ostatní. Že se dá i ze smoothie udělat pohledný zázrak, na který třeba každý nemá „buňky“ vymýšlet.
Vy a Yasmina jste dvě osoby, které nám právě přinášejí všechny ty poznatky, protože byť bych měla mít čas a pátrat více, nemám ho. A vždy se těším, až mi klikne Váš email, Váš instagram. Vy jste pro mě zdroj informací a nesmírně si Vás vážím. Usmějte se, my „histaminky“ Vás potřebujeme. Myslím, že pro většinu z nás jste blog, ze kterého čerpáme všechyn kvalitní informace, a nejen my, ale i lékaři, kteří HIT slyší poprvé… Děkuji za Vaši práci. Kateřina
„ … protože jsem jednu dobu přemýšlela, jestli si za svou diagnózu můžu já sama …a samozřejmě pak ve mě hlodalo, zda jsem si tím mohla ublížit.“ – Kašulka netrápte sa tým, tieto pocit zožierajú človeka zaživa a vy potrebujete silu a energiu na iné aktivity. Šla ste mínovým poľom, nechtiac ste stúpila na skrytú mínu, dotrhalo vás a ešte si vyčítate?
Áno, občas človek musí premýšľať s prímesou negativizmu či smútku a zdieľať tieto pocity a myšlienky s inými. Veď aj Losadov pomer je 5:1 nie 5:0. Píšte tak ako doteraz, a prosím buďte naďalej cieľavedomá a tvrdohlavá 😊 Vďaka tomu ste hlboký a systematický človek, ktorý navyše zo svojej hĺbky nezištne dáva. Ďakujem za vaše články. Všetky.
Děkuji:) Já vím, že si to člověk nesmí takhle brát, ale ruku na srdce, tyhle myšlenky občas zabloudí snad do každé hlavy. I když to není lehké, právě proto o tom píši, aby si lidé uvědomili, že je to normální takhle přemýšlet, ale není to dobré a zdravé a naopak člověk musí zase přeponout zpět, k tomu pozitivnímu, a uvědomit si,že minulost je minulostí a je dobré se z ní poučit, ale nebořit se v ní a nemrskat se za ni. A že se takové myšlenky nemusí vyhnout nikomu, ať už přemýšlí jakkoli logicky nebo se snaží směřovat k pozitivismu (nebo-li vyrovnávat onen poměr). Je pak skvělé, že se lidé dokáží povzbudit navzájem, velké díky!
Fandím, pište dál. Ale přiznám se… to psaní je tak negativní!!!! Hledám v něm info, přeskakuji ty věty, kde jste negativní, to radši nečtu.
Děkuji za komentář. Nejsem si jistá, co myslíte negativním, ale chápu, že každý vnímáme informace jinak (a někdy opravdu studie vyzní negativně, ale tak už to bývá, výsledky nejsou jen pozitivní:)).
Negativním jsem nemyslela studie a informace. Píšete svým vlastním rukopisem, jak se říká… a právě ten mi takový přijde. Může to klamat. Nevím, třeba ve skutečnosti jste veselá kopa 🙂
Er Ai Ki – Človek vníma veci vždy cez svoj vlastný filter. Nemusí to byť váš pripad…ale mám skúsenosť, že to, čo má človek vo vnútri i v nevedomí a potlačené, s ním rezonuje, keď mu to niečo pripomenie… V živote nie je cieľom potláčať negativitu a nehovoriť o tom, čo nás trápi, ale prijať ich. O to viac sa vieme tešit z tých krásnych a milých vecí, ktoré neberieme ako samozrejmosť, ale ako dar. Potom nás tie ťažké veci až tak nevykoľaja, až kým nás zas niečo nové neprekvapí 🙂 je to taký tréning – vždy sme o level vyššie….:) Mne článok príde osobný a hlboký, popisuje proces ako veci prijímať, aj keď sú náročné. A áno, štýl písania je hutný a trochu vedecký, nie ľúbivý ako pri väčšine súčasných bloggerov, ale to sa práve páči mnohým, ktorí čakáme na Kašulkine nové články…
Určitě blogujte dál, nepřestávejte, právě u vás byl ten náš začátek „vyléčení“ stravou a i u Vás jsem si potvrdila, že nizkohistaminová dieta nefunguje a že makrobiotika vede lidi k tomu, co vy dokazujete studiema. A jak jsem psala, na Vašem webu hledají radu i dokroři!
Děkuji, a to i za sdílení příběhu, protože to krásně ukazuje, že člověka jen stačí „naklepnout“ a pak už může najít cestu ke zdraví, ať už je jakákoli. Každý takový člověk je pro mě hrdina!