I letos jsme vyrazila na Apetit piknik, i když tentokrát zase v trochu jiném duchu. Zatímco před lety bych se těšila, že ochutnám něco bezlepkového a že určitě toho vyzkouším více, letos jsem poučena vlastní nemocí a posledními událostmi šla tak trochu smířeně s tím, že není potřeba ochutnat vůbec nic, že si můžu jen vychutnat atmosféru, pokochat se pohledem, potkat se s přáteli a podívat se, jak rok od roku přibývá foodies, kteří mají zájem o něco jiného – o kvalitní, rozličnou stravu, prostě jak nám se nám ten foodie virus krásně šíří. Tím pádem jsem si odpustila většinu extrémně dlouhých front nebo zklamání, že už někde něco došlo. Mým cílem bylo jediné – dát si dobré kafe.
Nakonec se kolem poledne umoudřilo i počasí, vysvitlo slunce a bylo jasné, že to přiláká ven mnohem více lidí než ranní větřiska a poprchávání. A opravdu tomu tak bylo. Po tom, co jsme si část pikniku prošli, jsme stejně nakonec skončili u Ready2Eat, což je veganský catering a na piknik krom nějakých veganských vrapů a sushi přivezli také smoothička. No a jak mají někde zelené smoothie, těžko člověk odolá, takže jsem oběd zahájila báječným zeleným smoothie, které vůbec nebylo přeslazené a v tom teple docela bodlo. Pokud vás tedy zajímá vegan catering pro nějaké akce, víte, kam se máte obrátit (případně zkuste Petr.Tomecheck@gmail.com).
Moc vám toho tedy nepředstavím, protože jak jsem psala, moc jsem toho nechutnala. Navíc dnes už se jedná o tak profláklou akci, že můžete najít seznamy v časopisech, na internetu, všude spousta fotografií…. Ale zaujal mě například stánek Svačím zdravě, kde nabízí zdravější varianty svačinek a dělají také rozvoz. Krom různých slaných pochoutek měli také různé limonády a nápoje, které byly určitě moc dobré.
Zastavila jsem se také u stánku Monamy Food Boutique (odnesli si zlatou z World´s Marmalade Awards za jejich pomerančovou marmeládu s fíky marinovanými v portském), kde mě zaujaly domácí sirupy jako mateřídouškový, mátový, kopřivový a další. Když jsem naposled dělala domácí sirupu, tak jsem velmi rychle zjistila, že domácí příprava se může klidně prodražit a shánět materiál na některé druhy by bylo dost obtížné, proto je fajn mít možnost i takové specialitky někde koupit.
Zmínila bych stánek Dilli 6, kde jsme sice nejedli, ale vypadalo to moc dobře a bylo to jedna z mála bezlepkových slaných teplých občerstvení, které jsme objevili. Jistě, někdo namítne, že rýži se zeleninou si udělá i doma, ale tady jde spíše o tu autentičnost, použité koření a celkově trochu jiné chutě.
Stejně tak ani bezlepkových pečených či nepečených sladkostí letos nebylo tolik, z bezlepkových vloček jsem našla pouze od Sebranky jeden druh. Tyčinku jsem nechutnala, spíše mě zaujalo, že nabídka nebyla tak široká a že bezlepkový trend k mému smutku trochu upadá. Na druhou stranu je pravda, že ani bezlepkové dortíky či koláče z běžných bezlepkových směsí mouk by mě nelákaly, ale takové přirozeně bezlepkové výrobky už by na tom byly lépe.
Co musím zmínit je rozhodně firma Janova pec, kterou většina z vás zná. Jejich musli se mě netýká, ale před několika týdny jsem objevila ve Sklizenu jejich oříšky v medu a byla jsem naprosto nadšená. Jedná se o pečené ořechy (tedy nesmažené), směs kešu, para a mandlí (tedy ideální pro histaminiky) v medu a soli. Jinak nic. Žádný olej, žádné konzervanty. Pro mě tedy jasná volba. Na pikniku měli i variantu s chili, která je naprosto boží, protože k těm medovým se prostě přidá špetka chili a dostanete takovou zvláštní pikantní sladkou chuť. Nejen na zobání, ale hlavně do salátů. Takže pokud neznáte, tak doporučuji, medu v nich není ani tolik, takže nejsou vůbec přeslazené, jak by se mohlo někomu zdát.
Jako sladká tečka na závěr přišla kávička od TU KAFE a nemohla jsem odolat jejich popcornu s domácím slaným karamelem, který je vyráběn z ghí (a je tedy bez laktózy) a dává slanému popcornu tu správnou chuť. Takže místo abych objevovala nové chutě, vsadila jsem na jistotu, tedy zeleného smoothie na stabilizaci a pak sladkého karamelu na rozmazlování. Někdy člověk ke štěstí opravdu více nepotřebuje. Kdybych si dávala něco dalšího, byla by to třeba marocká polévka od kluků z Konečně vývar, ale jinak mě tentokrát zas tolik věcí nelákalo. I tak to bylo krásné odpoledne, které jsme si užili, za křiku dětí, pobíhajících psů a hudby v pozadí. Vlastně mi stačilo, že lidé kolem nosili talíře a mističky a degustovali, sledovala jsem jejich tváře a spokojenost či nespokojenost. Když jsem viděla třeba fronty u zmrzliny, říkala jsem si, že raději do Creme de la Creme vyrazím v rámci nedělní procházky a vyhnu se tak hodinovému čekání a ještě budu mít větší výběr.
A SPOON OF HISTAMINE 