Říkala jsem si, že je na čase to histaminové téma trochu odlehčit a podívat se na něco, co někomu přijde zábavné a mně tak trochu otravné. Nedávno totiž vyšla studie, která potvrdila, že nejsem prostě jen blázen, který netoleruje některé zvuky, ale že dost pravděpodobně v mé sbírce symptomů/chorob nechybí něco, čemu se česky říká misofonie. Není to žádný neznámý pojem, ale dokud jsem nečetla onu studii, nikdy jsem o něm neslyšela a myslela jsem si, že jsem prostě jen tak trochu mimo. Pokud vás třeba takové křoupání a žvýkání cizího člověka při jídle dokáže dovést k nepříčetnosti a vy netušíte proč, pak čtěte dál.
Jsou dny, kdy mě křoupání, žvýkání či „mlácení pantem“ dokáží opravdu vytočit. Když se člověk neudrží a něco řekne, obvykle schytá odpověď, že dělá při jídle ty stejné zvuky a nemá si nač stěžovat. Problém je, že se jen těžko druhému vysvětluje, že to není jen o těch zvucích, ale o tom, že v daný moment tak nevinný zvuk dokáže člověka neuvěřitelně naštvat. Není to jen nepříjemné, ale vyvolá to spoustu nepříjemných pocitů, které vrcholí chutí toho druhého minimálně zaškrtit. Naštěstí jsem se vždy udržela a zlobu a agresi nějak zvládla, ale několik hádek na ono téma si jasně pamatuji. Nebo když si sednete do divadla vedle někoho, kdo hlasitě dýchá/funí, je pak opravdu těžké se nezvednout a neodejít. Zajímavé je, že vlna agrese odchází stejně rychle jako přišla a nezanechává žádné další negativní dopady vůči druhé osobě. Pokud tedy máte pocit, že glgání druhého člověka s vámi pokaždé otřese, že při žvýkání nebo pomlaskávání ostatních vám nabíhají žíly na čele, potíte se a máte pocit, že vybuchnete vzteky, tak vás můžu uklidnit, že v tom nejste sami.
Co je misofonie?
Misofonie, kterou někdy nazývané jako syndrom 4S (selective sound sensitivity syndrom), není v lékařských kruzích zas takovým nováčkem, definována byla už někdy v roce 2001 (jako jedna z forem snížené tolerance ke zvuku), ale množství lidí, kteří by svůj problém řešili na lékařské úrovni, je opravdu minimální. V roce 2013 pak bylo navrženo, že by misofonie měla být zařazena mezi psychiatrické nemoci. Je definovaná jako snížená tolerance ke konkrétním zvukům, ať už mluvíme o jídle, stříhání nehtů, škrábání o tabuli či další pro ostatní běžné a tolerované zvuky. Vážná forma misofonie může být tak náročná, že vede k úplné izolaci od společnosti, protože nemocný není schopný zvládat pocity napětí, hněvu, paniky i agresivity, která může být cílená k ostatním i sobě samé. Může také postupně vést k větším problémům, depresím z nepochopení a celkově se zvrtnout ve vážnější mentální nemoc.
Když selže mozek
Teď už zpátky k výše zmíněnému článku, který se právě tímto problémem zabýval. Jelikož misofonie začíná někdy okolo 12 věku života (může se dostavit i dříve), předpokládali autoři studie, že může docházet i ke změnám na mozku nemocných osob. Opravdu našli změny na frontalním laloku mozkové kůry (rozdílné spojení s oblastí anterior insular cortex, která je spojená s uvědomováním si emocí, zvýšená myelinizace) a potvrdili tak, že daný problém není jen výmyslem nemocných osob. Při měření zjistili, že zvuk vyvolávající reakci (zvuk při jídle, dýchání) vede ke změnám v mozkové aktivitě, která může být doprovázená i fyzickými projevy jako je zvýšený srdeční tep či pocení. Podle zaznamenaných změn dochází nejen k abnormální reakci na zvuk, ale především k selhání potlačení této abnormální reakce a nejsme tedy schopni ukočírovat danou reakci (která pak vede právě k projevům vzteku a nervozity).
Jelikož studie byla provedena jen na malém souboru pacientů, čeká nás jistě ještě potvrzení a další zkoumání, které by vysvětlilo, jak k takové neurologickému poškození vůbec dochází. Každopádně pokud znáte někoho, kdo je na vás z ničeho nic nepříjemný při jídle, je dost možné, že trpí právě misofonií. Běžné zvuky, které ostatním nemusí vůbec vadit, mohou ostatní klidně „bolet“. Přiznám se, že jsem párkrát musela z určitých míst odejít nebo se hodně soustředit na to, abych situaci prodýchala. Zdá se, že věkem a možná i dietou (přece jen protizánětlivá dieta tlumí i další pochody, které mohou takovou reakci stupňovat, třeba množství histaminu) se situace zlepšuje, ale někdy se mi stane, že mě to překvapí a daného člověka bych nejraději prohodila oknem (dvakrát). Nejhorší je moje zkušenost se o dané situaci vůbec zmiňovat, protože lidé to považují za vtip a schválně pak ještě při jídle třeba mlaskají a vydávají zvuky, aniž by si zřejmě uvědomovali, že se pak snahou zvládnout návaly nenávisti a napětí dostávám do stresu.
Jak si pomoci?
Léčba je velmi omezená, což je dáno i tím, že jsme neznali důvod pro danou reakci a že tady diagnóza není moc rozšířená. Myslím, že do velké míry může pomoci nácvik na dané zvuky, kdy při opatrném vystavování protivným zvukům si do jisté míry trochu zvykneme, ale je to cesta dlouhá a občas se to nepovede (navíc byste nevěřili, že každý člověk může při jídle vydávat jinak otravné zvuky a když si na jeden zvyknete, jiný člověk klidně může spustit reakci). Samozřejmě jídlo venku s hlučnějším pozadím, případně se zvukovou kulisou, docela pomáhá tlumit nepříjemné zvuky, které se dostanou k vašemu uchu (zato povídání si u jídla není občas nej volba, jelikož lidé mají tendenci u toho pak víc mlaskat a srkat atd). Pokud máte větší problémy, není na škodu navštívit specialistu a pustit se do nějaké kognitivně-behaviorální terapie, která pomůže zvládat danou situaci (terapie byla schopná pomoci 83% pacientů s misofonií). U těžkých případů se používá i medikace, ale pilulky samozřejmě nejsou lékem, pouze potlačují reakci, a vedlejší účinky většiny takových léčiv pak musíte zvážit sami. Každopádně nezapomínejte, že v tom nejste sami, není to žádná ostuda a že je možnost s tím do jisté míry pracovat.
A co vy? Máte podobný problém nebo vás zvuky nechávají klidnými? Podělte se o zkušenosti, co vám pomáhá zvládat každodenní boj.
A SPOON OF HISTAMINE 
Ahoj, tak tohle je zatím nejlepší článek o misofonii, který jsem dosud na českém internetu četla. Děkuji 🙂 Trápí mě to samé, zhruba od 10 let a zjištění, že v tom nejedu sama, mi celkem mi ulevilo.
Žít nebo pracovat s touto – krásně to pojmenovala Hana – výrobní vadou v Praze je naprosté inferno. Cestuji s malým dítětem každý den do školky, tedy není možné mít sluchátka. S věkem se misofonie velmi zhoršuje, zjistila jsem. Cvičení na neoblíbené zvuky je podle mého jenom další trápení, při představě, že si 10x za den dám, jak někdo ve vlaku, v metru chroupe brambůrky a k tomu šustí tím pytlíkem, umírám rovnou. Manžel už mě považuje za blázna, nerozumí tomu, dokonce nevěří, že nejsem sama – vlastně jediný, kdo to nějak přijal, je moje dospělá dcera. Nejhorší je averze na žvýkačky. Tak mé smysly trpí hned 3x – čich, sluch a zrak. Mám dojem, že brzy skutečně skončím zavřená ve svém domě, izolovaná od světa. Což by mi ani tak nevadilo – jen do práce chodit musím :-))
mám to úplně stejně, žvýkačky jsou nejhorší, ale podle okolí jsem prostě divná. Nechápou, že to může někomu vadit. Takže trpím v práci, ve vlaku, v kině….
Posílám obejmutí a hodně sil!
Mě tahle ,,choroba“ už taky pár let tíží a je to příšerné.. Hodně mě vadí hlavně stolování, ale problémem je, že mně vadí jen rodina a nejbližší a pro ty sem pak blázen a ohrazují se právě na ostatní, že ti mě nevadí. Nevím, jak se před nimi bránit a nezbláznit se. Jestli někdo zná odpověď, tak ji sem prosím hoďte. Děkuju
Není to nemoc. Ve smyslu konkrétní nálepky a diagnozy. Je to nadměrně aktivovaná nervová soustava s nízkou odolností. Člověka pak můžou víc nebo úplně nejvíc obtěžovat v podstatě jakékoli vnější vlivy. Nadměrnou aktivaci nervové soustavy lze bez problémů vrátit zpět do rovnováhy (techniky zahrnující práci s tělem a nervovým systémem). To samé platí pro zvyšování její odolnosti. Výjimkou jsou lidé s nevratným poškozením NS nebo degenerativními změnami. U všech ostatních je „nemoc“ léčitelná, nebo spíš řešitelná. Když se rozhodnou ji řešit.
A jak byste definovala nemoc než poškození nějakého systému, což je vlastně příčina i tohoto problému (tedy potvrzené změny v mozku)? Prakticky takto jsou definované nemoci, nejen psychiatrické:). Samozřejmě je zmíněna terapie jako léčba, ale není vždy úspěšná. Dnes i testy jako 23andme jakožto genetické testování dokáže z testu predikovat právě misofonii nebo-li onu přecitlivělost na určité zvuky. Pokud jsme tedy schopni odhalit i genetický podklad, je pak samozřejmě míra účinnosti terapie závislá i na tomto faktoru. Na zvyšování odolnosti je terapie založena a většina lidí se však k terapii nedostane a o možnosti řešit problém se nedozví, protože jej přehlížíme a nediagnostikujeme/neklasifikujeme…často stačí se situacím vyhnout (zvláště, pokud se jedná o zvuky při jídle, kteří často lidé vydávají naprosto zbytečně), ale tam, kde ne, stejně není dovolání pomoci, tedy nikdo nezjišťuje, zda se jedná o degenerativní změny či právě ono poškození, zda je nějaká korelace s dalšími nemocemi postihujícími nervy jako jsou záněty atd, zda může pacient dostat proplacenou terapii a onu léčbu, tedy odborně vedené zvyšování odolnosti….proto je potřeba o tomto problému mluvit a řešit je jako nemoc, aby lidé netrpěli zbytečně a mohli se vůbec k nějakému řešení a léčení nemoci dostat, čemuž se dnes bohužel neděje:((.
Dobrý den.J akým způsobem ji mám řešit?? Už jsem zkoušel psychologa i hypnozu, ale nic nezabralo.Poradíte?
Tleskám. První člověk z Česka, o kterém čtu, že je opravdu misofonik.
Trpím misofonií od svých osmi let cca. Od té doby jsem v podstatě nemohla jíst s mámou u jednoho stolu (tedy, začalo to jen s mámou, poté se to rozšířilo na více lidí, poté i na lidi mně cizí, na všechny), trvá to tedy už přes čtrnáct let. Až před rokem jsem zjistila, že můj problém se nějak jmenuje, že jde o misofonií (před tím jsem měla za to, že je to nějaký druh obsedantně kompulsivní poruchy), a tak nějak mě uklidňuje, když vidím lidi o ní psát – když vím, že v tom nejsem sama.
Tvá zkušenost s tím, když někomu řekneš, co ti je, s tou se ztotožňuji. Proto si pečlivě vybírám jedince, kterým o problému řeknu. Znám hodně lidí, ale mou diagnózu zná zhruba pět lidí. Nedávno jsem se svěřila i své mámě; ta se ale není schopná smířit se se skutečností, že s ní nemůžu být u jednoho stolu. Myslí si, že trpím nějakou averzí vůči ní a že – není přece tak těžké se překonat.
Já se ale překonávám, kdykoli cestuju vlakem nebo autobusem, protože tam jsou lidí, kteří jedí. V práci na poradách mám velký problém, když si někdo uvaří kafe a srká ho, nebo když jedí (nedej bože!) jablko! O tom, že bych šla do kina, si během posledních let můžu nechat jenom zdát. Ráda bych do restaurace Zdeňka Pohlreicha v Praze, ale když jsem viděla stoly tak blízko u sebe, že bych zvuky okolo stolujících nemohla vůbec nijak blokovat, musím tomuhle snu říct na shledanou. S přítelem většinou také nejíme spolu, on ale můj problém chápe a neztěžuje mi situaci.
Má zkušenost je taková, že je to rok od roku horší – zvuky už se netýkají pouze jídla, ale i kašlání apod. A pocity z nich jsou silnější a agresivnější, až z nich opravdu brečím nebo mám chuť lidem fyzicky ublížit, aby ten zvuk už přestal.. Mám strach, že jednou opravdu zamknu dveře svého bytu a nikdy z nich už nevyjdu.
Ráda bych s Tebou více prodiskutovala tenhle problém, jsi snad první Češka, která trpí misofonií.
Pokud máš zájem, klidně mi napiš na email a pobavíme se o tom.
monika.hrabakova@post.cz
Monika
Dobrý den, je tu někdo, kdo by byl ochotný promluvit o misofonii na kameru? 🙂 rada bych natočila reportaz o tom, ze lidé trpící touto nemoci nejsou blázni.
Dobry den. Musi byt na te kamere videt oblicej? Pripadne, do kdy to potřebujete vedet urcite? Vi o tom jen manzel a bratr, tak si musim promyslet, jestli jsem pripravena riskovat, ze by to videl nekdo z meho okoli. Ale takovou reportáž bych videla moc rada.
Obličej na kameře by bylo nejlepší řešení. Jedná se o studentský projekt pro televizi Seznam. Moje dílna ve škole se jmenuje Little stories a jde tedy o zachycení příběhů lidí. U misofonie bych ráda vyzpovídala více lidí a porovnala jejich zážitky, zkušenosti,… 🙂 Natáčení by mělo probíhat v následujících dvou týdnech. Myslím, že by se člověk za misofonii neměl stydět. Proto reportáž chci natočit. Přijde my nesmyslné, aby se lidé dívali na misofoniky jako na „blázny“.
Pokud máte zájem, ráda vám poskytnu více info na marrunna@gmail.com. Moc děkuji za odpovědi!! 🙂
Myslím, že obecně by možná více lidí potřebovalo více informací, zda třeba potřebujete lidi, kteří mají oficiálně diagnózu na papíře (protože netuším, zda se u náš oficiálně nějak diagnostikuje), jak velké narušení soukromí by to bylo a podobně. Poslední dobou zjišťuji, že to není zas tak vzácné a i lidé v mém okolí mají mírnou či vážnější formu této poruchy, jen se o tom oficiálně nemluví. Případně také otázka, jak vás kontaktovat:).
Více informací jsem poskytovala do komentáře výše 🙂 jednalo by se o natočení rozhovoru – Jak člověk zjistil, že misofonii má, jak se u něj projevuje, jaké pocity cítí a nějaký příběh ze života, který pomůže, aby lidé misofonii pochopili. e-mail marrunna@gmail.com 🙂
Jinak diagnozu na papíře nepotřebuji 🙂
Az bude reportaz bude k dispozici prosim? Vcera jsem poprve zadal do vyhledavace kombinaci slo vadi mi chroupani a cely den ctu. Protoze se v tom nekolik let vidim v tom co pisi o misofonii. Davam tomu vahu protoze mam cerstvou rodinu a chci to resit. Lidi v okoli mi sou jedno ale nechci aby ke to ovlivnovalo s manzelkou a popripade mym synem rocnim pozdeji ikdyz mi u nej nic nevadi. Prisel jsem na to ze cim sem unavenejsi tim vic me ty zvuky vytaci, bramburky, srkani tekutin, hlasite polikani pri piti vody, jogurt s musli a vecer. Mozna je to tim ze navic vecer je klid a nejsou v okoli zadnemzvuky a to televize se nepocita protoze ta drazdivost akorat umocnuje myslim. Promluvil jsem si o tom otevrene je s manzelkou a ta ma pochopeni za coz jsem nesmirne rad ale stejne se stydim za sebe ale je to tak silne ze to ovladat nejde takze kdyz se clovek nechce nechat vytocit tak musi clovek odejit od situace tak se jedine clovek vyvaruje, ale kolikrat to bylo tak ze jsme se pohadali i tak protoze jsem rikal ze mi to vadi. Chci to resit ale bojim ze to nejde nijak resit.
Tohle je něco, co asi nelze úplně pochopit, pokud to dotyčný nezažívá. Vím určitě, že tím trpím od první třídy na základní škole, kdy vydržet sedět celý den v lavici a poslouchat cvakání propisky, podupávání nohou a šeptání, bylo pro mě doslova utrpení. Ještě teď v dospělosti si dokážu vybavit, jak se mi každá vteřina zdála jako hodina a já měla chuť si omlátit hlavu o lavici. Až do nedávna jsem si myslela, že jsem možná blázen. Když jsem před asi čtvrt rokem zjistila, že tím trpí i ostatní lidi a není to můj výmysl, dokonce že to má i oficiální název, velice se mi ulevilo. Celý život si o mě rodina myslí, že jsem přecitlivělá a že si za to můžu sama. Nevydržím s lidmi v jedné místnosti, během toho co jsem třeba někde na návštěvě, musím každou chvíli někam odejít, protože potřebuji chvíli ticha, jinak mi exploduje hlava. Sedět v kině nebo divadle je pro mě už skoro nemožné, stejně tak cestovat bez sluchátek. Jediný s kým o tom mluvím, je můj přítel, který se velice snaží, ale i tak se často hádáme, když ho u televize často upozorňuji, že dýchá moc hlasitě. Četla jsem, že člověk má sklony buď být agresivní vůči sobě nebo vůči ostatním. Já jsem naštěstí vůči sobě, protože jinak bych si občas myslela, že bych byla schopná někomu i vážně ublížit, jaký vztek a agresi ve mně určité zvyky vyvolávají. Doufám, že jednou se odhodlám si s tím někam dojít a třeba se stane zázrak a budu v hlavě mezi lidmi slyšet občas ticho, jako to slyší ostatní lidi. Moc hezký článek, jsem ráda, že se nás ozývá čím dál víc a ujišťujeme se navzájem, že nejme blázni.
Tečka na závěr. Bez mlaskání bychom nepřišli na svět.. Spousta zamilovaných si mlaskání užívá do sytosti! Komu vadí mlaskání u jídla, měl by s tím něco začít dělat. Některé pokrmy prostě bez zvuků nepozřeme. Mě tento problém trápil v dětství na táboře. Potom jsem se dostal „náhodou“ na hypnozu úplně s něčím jiným, ale zmínil jsem se o tom a tyto problémy zmizely. Všechno je to o psychice a o naši schopnosti milovat sebe a ostatní.
Mlaskání je pouze projevem nevychovanosti. Prosím, naučte se slušnému vychování a nesvádějte své chování na jiné. Jestli neumíte jíst se zavřenou pusou a ještě se tím chlubíte, je to děsivé.
Huraaaa,nejsem v tom sama.Když můj přítel ji banan, jogurt, jablko a bramburky tak většinou musím odejít, to jsou zvuky, jako kdyby přiběhli čuníci ke korytku. Hrůza. Nebo mam ráda vietnamskou kuchyni a jednou za čas zajdeme do restaurace, která naštěstí má dve místnosti a vietnamci většinou sedí v té jedné a my (další) v té druhé. Párkrát se tak nestalo a bylo po extázi z jídla,protože ty zvuky co oni u toho vydávají…srkani, mlaskani a ve finále krasne rihnuti. To se bohužel nedalo si to jídlo vychutnat . Jen jsem se snažila abych na ne nezarvala „PRASE“.😁 Hezký den Vám vsem
Tady ale vůbec nejde o to, že ti vadí, když někdo žere jako prase. Tohle jsou prostě běžné zvuky, které misofonikům vadí. Dokážu slyšet na druhém konci vagonu vlaku, že někdo něco jí. Přítel nechápe, jak něco takového můžu slyšet. Já si ale během let vytrénovala sluch takovým způsobem, že dokážu poznat, jestli někdo otevírá sušenku (to by bylo špatné), anebo papírové kapesníčky (sláva). Bez MP3 mám panickou hrůzu z toho vůbec do autobusu nebo vlaku nastoupit, protože téměř vždy tam někdo jí. Do školy jsem vstávala o hodinu dříve, abych jela prázdným vlakem. Nemůžu s přítelem do restaurace, do kina a mám obavy, že už ani do divadla od té doby, co se okruh nesnášených zvuků rozšiřuje od jídla přes kašlání a určitý typ mluvení. Takže to, že někdo mlaská a někomu to vadí, to není misofonie, to je prostě typická reakce na stolujícího hulváta.
viz článek okopírovaný z http://vilcakul.extra.hu/modules.php?name=Content&pa=showpage&pid=35 třeba pomůže…
Borax (Bor.)
Tetraboritan sodný.
Působení: Pokus prokázal, že Borax působí intenzivně: na sliznice, zvláště na sliznici ústní dutiny, kterou dráždí až k ulceraci a vyvolává pro lék charakteristické afty; na kůži, která pod jeho vlivem hnisá ze sebemenší příčiny nebo se stává ložiskem vyrážky hlavně puchýřovité; na nervový systém, kde vyvolává a léčí: přecitlivělost na náhlé a ostré zvuky (Kali carb.) Asarum a Theridion jsou na hluk přecitlivělí vůbec; obavu z jakéhokoli nakloněného pohybu dopředu, z pádu nebo sestupu (schodiště, výtah, atd.).
Charakteristiky: Lék pro slabé děti s uvolněným svalstvem. Vrásčitá, bledá kůže. Lekavý, nervózní, neposedný, citlivý pacient. Snadno se vyléká nečekanými zvuky, bojí se bouřky. Procitne ze spánku, má pocit jakoby se propadal.
Symptomy: Afty jsou v ústech, na jazyku, na vnitřní straně tváří. Začínají červenými puchýřky, jako kdyby sliznice byla spálená a jsou velmi bolestivé na sebemenší kontakt, hlavně na styk s kyselými nebo slanými potravinami. Kojenec nemůže sát a odmítá prs. Pokožka je nezdravá. Sebemenší rána má tendenci hnisat (Hepar sulfur, Silicea, Graphites). Výsev herpetických bělavých splývajících puchýřků s červenými aureolami. Borax je dobrým lékem na genitální herpes. Bodavá bolest mezi žebry. Závratě, obzvláště při chůzi po schodech. Oteklé, zanícené, lepkavá víčka. Zářivě rudý nos. Pocit pavučiny na obličeji. Obstrukce nosu se střídáním stran. Popraskaný jazyk s otiskem zubů, hořká pachuť v ústech. Pacientovi je nevolno, říhá; svědivý ekzém na ruce.
Indikace: Aftózní zánět ústní sliznice. Genitální herpes. Některé klinické formy kinetóz s obavou z klesavých pohybů (letadlo). Afty na sliznicích, katarální onemocnění, krvácející vřídky v ústech, plíseň v ústech, chronická konjuktivita, vytočené víčka, cystitida, nefritida, nevonost při jízdě (kinetóza).
Zhoršení: pohybem výtahu (nahoru a dolů); neočekavaným zvukem; následkem houpání; ulehnutím.
Zlepšení: Tlakem; večer.
Dávkování: Lék se má používat v nízkých nebo středních ředěních: 5 nebo 9 CH.
@Plemeník, prepokladám, že tvoj príspevok nebol konkrétne pre Kašulku, ale si to skôr myslel(-la) všeobecne. Ako je to s extrovertmi? Ich také zvuky nerušia?…Časom nás prejde isto veľa vecí. Nielen vďaka dozrievaniu, ale aj vďaka slabšiemu sluchu a zraku. Ja som napríklad nahluchlá a práve zvuky, o ktorých Kašulka píše ma iritjú niekedy neskutočne. Keď niekto kliká perom, tak mu ho vezmem, detto ak klopká ceruzkou. Autisti tiež reagujú na zvuky, niektorí menej, niektorí viac. Takisto sa podobné reakcie objavujú u AD(H)S. Faktom je, že žijeme v nesmierne hlučnej dobe. Veľa ľuďom to žiaľ nedochádza. Hluk spôsobuje stres, ktorý podaktorí jedinci považujú za normálny stav a podaktorí sa ho snažia eliminovať. Stres zvyšuje krvný tlak, čo môže viesť k agresívnemu správaniu a k napätiu, poruchám spánku atď.
Pokud to bylo myšleno jako lék na přecitlivělost na ostré a náhlé zvuky, tak misofonie není tento typ přecitlivělosti, ale pouze na specifický zvuk, který obvykle není ani ostrý ani náhlý. 😦
Hurá, som misofonička! =D =D =D Chrúmanie, mľaskanie, sŕkanie som tolerovala len u mojich malých detí. Teraz keď sú veľké, tak to už nedávam :)… Celá rodina, aj kolegovia o mne vedia, že to neznášam, takže to už berú ako moju „výrobnú“ vadu a myslia si o mne, že som padnutá na hlavu. A ja? Mne je jedno, čo si myslia, hlavne, že nepočujem tie pazvuky :))))))))
Mě, coby čtenáře, který si vybral tento blog jako zdroj informací, který považuji za kvalitní, už jen z důvodu, že neznám příliš českých blogů, kde by autoři zpřístupňovali čtenáři nejnovější poznatky z výzkumu, váš přístup vyloženě irituje.
Vždy, když narazím na váš komentář, a těch je tu v poslední době požehnaně, nestačím se divit, co vás pudí k tomu, se k článkům tady vůbec vyjadřovat. Z vašich odpovědí čiší jen snaha autorku naštvat a zpochybnit její práci. Nechápu důvod. Pokud s ní v zásadních věcech nesouhlasíte, tak blog prostě nečtěte a ušetřete i ostatní, kteří sem chodí pro kvalitní informace, znechucení z toho, že neustále narážíme na vaše samolibé komentáře. Divím se, že má autorka takovou trpělivost, že vám ještě odpovídá.
To nestojí za řeč. Introvertům víc vadí rušivé zvuky. Tím, že jste emocionální a chcete se přizpůsobit lidem, tak vám navíc vadí to, že vám to vadí, když byste tedy podle vašeho přesvědčení měla lidem různé prohřešky tolerovat. Mám pro vás dobrou zprávu. To vás časem přejde. Jak člověk s postupem věku v sobě rozvíjí zakrnělé schopnosti, kromě těch dominantních, tak se naučí i to, co mu dřív nešlo. Kolem 30.-35. roku života můžete očekávat, že se vám rozvine 3. schopnost a po padesátce ta poslední 4. schopnost. Rozvine se vám, i schopnost se ovládat, akorát nevím, jestli ve 30 nebo v 50. Jinými slovy pak budete blíž ostatním lidem.
Opravdu mě baví komentáře o tom, co toleruji nebo netoleruji, co jsou moje vlastnosti nebo kdy mám očekávat rozvinutí, když mě neznáte:). Víte, zde si píšeme o podložené chorobě, která má fyziologickou příčinu, ne o introvertech nebo toleranci něčeho, co nám vadí. Samozřejmě jedinou cestou je naučit se zvukům přizpůsobit a tolerovat je, ale to tam také píši a věřím, že to přesně každý dělá, protože nemáme často na výběr.