Náplavka Street Food aneb nají se bezlepkáč na ulici?

Sezónu streetfood festivalů jsme letos zahájili tak trochu jinak, hipstersky, a to na Náplavce. Osobně to beru jako zahájení bohaté letní přehlídky festivalů jídla, které nás čekají. Každopádně mnoho z vás by se mohlo ptát, proč vám o něčem takovém chci psát, když vlastně nic nemůžeme jíst. Myslím, že důvodů by se našlo hned několik, ale ten hlavní je, že chci ukázat nejen těm na začátku, že se dá žít relativně normálně a že život nekončí diagnózou, ba naopak začíná. A také chci tak trochu mapovat, jak se tato scéna vyvíjí z pohledu člověka, který prostě nemůže jíst vše. Možná se ptáte, jak se zrovna street food, tedy jídlo z ulice, dá sladit s omezenou dietou. Jednoduše. Musíte být stabilizovaní, což znamená sekat latinu před i po festivalu, na festival vyrazit v pozitivní náladě, dobré společnosti a nechtít se za každou cenu přejíst, ale prostě si vybírat. Podstata street food je totiž nejen v tom, že by jídlo mělo být konzumováno na ulici, ale také v tom, že by jídlo mělo být připraveno přímo na místě, ideálně ve své čerstvé podobě. Ano, je samozřejmě bláhové předpokládat, že to tak bude vždy, ale jistá šance tam je. A když na takový festival dorazí desítky kuchtíků, pak je větší šance, že seženete aspoň něco.

Tak tedy, pojďme si říct, co bych ideálně očekávala já. Nějaká to čerstvě uvařené zeleninové bezlepkové jídlo s dobrou přílohou, kvalitní kávu a možná nějaký ten bezlepkový dortík. Mírné fronty, usměvavé lidi, sluníčko nad námi. Ale jelikož nejsem naivka, čekala jsem spíše davy lidí, naštvané obličeje, bezlepkové jídlo pouze v masové variantě a možná nějakou tu srážku s blbcem. Počasí bylo naštěstí nakonec jakžtakž, ale jinak jsem nebyla daleko od pravdy. Tedy až na tu srážku s blbcem, ta se mi tentokrát naštěstí vyhnula. Na druhou stranu tam bylo dost bezohledných kuřáků, kterým přišlo jako super nápad zapálit si ve frontě, kde to ostatní museli snášet. Možná jen čekali, že nás vykouří a dostanou se k jídlu rychleji, ale my jsme se nedali.

Náplavka byla plná pojízdných aut i sestavených stánků, samozřejmě fronty dominovaly především u burgerů, jak už to tak bývá. Výjimečně jste mohli sehnat i vegan burger.

Nebo pokud holdujete masu, klidně risknout burger v bezlepkové housce (za kterou si samozřejmě nutno připlatit).

Frontám na burgery rozhodně konkurovala fronta na zmrzlinu, kterou jste si samozřejmě mohli odnést i v mističce a přijít si tak na bezlepkovou dobrotu. Jaká byla, to vám nepovím, ale předpokládám, že právě podle fronty a ceny výborná.

Chvíli se ještě zdržím u té sladké bezlepkové nabídky, ať už v podobě makronek (Nos Macarons). Mimochodem zde lehce naťuknu, že přestože by makronky měly být v originále přirozeně bezlepkové, raději se vždy ptejte nebo čtěte složení, opravdu byste se divili, jaké podivnosti se dnes s jídlem dělají.

Nebo v podobě bezlepkových košíčků (spolu s kávou nebo třeba pořádným větrníkem pro lepkové spolupachatele). Jen je nutné, abyste byli dostatečně rychlý, protože než si celý festival obejdete, může být vyprodáno.

Případně nějaké raw dobroty (krom sladkých kousků zde měli také pomazánky na bezlepkovém pohankovém chlebíku, ale nechutnala jsem, takže nemůžu referovat, ale konečně také něco slaného).

Já jsem však nakonec z té sladké nabídky zvolila něco trochu jiného a netradičního, prostě něco, co si jen tak doma neudělám nebo nekoupím v kavárně na rohu. A to smažené plantejny, které jsou podle mě dostatečnou náhradou jakéhokoli dezertu. U stánku s africkou kuchyní bylo spousta pochoutek, ale většina v sobě měla mouku a nějak jsem neměla chuť řešit, o jakou mouku se přesně jedná. Měli každopádně i nějakou rýži se zeleninou či pečené brambory, které vypadaly bezpečně. Tak třeba příště. Každopádně vzhledem k tomu, že takové Mexiko, Thajsko či burgery si dáte ve spoustě restaurací, vidím smysl streetfood festů spíše v pro nás exotičtějších kuchyních. S tím souvisí také to, že jste mohli ochutnat nějaké brouky a štíry, ale jelikož jsem na to neměla žaludek a touto zkušeností si už před tím prošla, nepořizovala jsem ani fotky.

Nakonec kdo by chtěl raději jako dezert trochu zdravějšího zobání, tak si mohl dát nějaké dobré exotické ovoce (jako třeba dračí ovoce atd.) nebo si dát třeba pražené oříšky (měli seznam, kde jsou alergeny, ceny mi přišly trochu vyšší, tak doufám ve vyšší kvalitu).

Kdybyste si říkali, proč jako začínám od dezertu, tak prostě protože chci. Ale teď trochu k tomu dalšímu. Ano, mohli jste si dát všechno to, co teď jakoby frčí v Praze, tedy pelmeně, bubble wafles, croquettes, burgery i donuty, ale kdo by si dával něco, co tak jako frčí? Mohli jste určitě vyzkoušet asijskou kuchyni hned u několika stánků nebo třeba jídlo inspirované Jižní Amerikou.

Nechyběla ani Govinda, ale bohužel většina jejich jídel bylo s lepkem, takže zase nic. Ono jako když člověk nejí jedu věc, tak je to ještě asi dobré, ale když nemůže více surovin, už to začne trochu třít.

Já jsem nakonec sáhla po batátovém krému, který byl fakt moc dobrý. A aby to nebylo jako tak úplně zdravé a abych trochu otestovala tu toleranci, zajedla jsem belgickými hranolkami (což jsou prostě hranolky z čerstvých brambor).

No a kdyby vás to jídlo přece jen nelákalo a fňukali jste, že jste zaplatili 50 Kč za vstup, mohli jste si dokonce užít kulturní program v podobě hudebních/tanečních skupin z různých zemí. Musím říct, že odpoledne byly toalety ještě docela v pohodě (nechci ale vidět, jak to vypadalo večer), davem se dalo prodrat a nakonec i ty fronty nebyly tak nekonečné, jak by se člověk mohl bát. K dispozici bylo několik stánků s nápoji (a to i s pivními speciály, různé cidery, domácí limonády, prostě cokoliv si snad vzpomenete), takže ani žízní tam člověk neumřel (a kdyby jo, tak ona ta Vltava je kousek, že jo). Takže já bych veřejně prohlásila sezonu za vyhlášenou a doufám, že se na nějakém dalším street foodu s vámi potkám:).