Jak nám posedlost vědou může zavřít cestu k léčbě

Ano ano, čtete správně. Možná se teď škrábete na hlavě nebo si rovnou ťukáte na čelo. Tak jako ona tady celou dobu na blogu hází odkazy na studie a vnucuje nám tu vědu, kudy to jde, a pak napíše takový titulek? No nebojte, hned vám to vysvětlím. Je totiž zajímavé pozorovat různé tábory. Tábor alternativců, kteří si raději nechají zuby vypadnout, než aby se jich dotkl lékař, a tábor medicínsky orientovaných fanatiků, kteří neuznají nic, co neprokázala věda na velkém množství osob ideálně opakovaně. V dnešní době se často setkáváme s pojmy jako science-based medicine (SBM), tedy medicína založená na vědeckých výsledcích, ale science-based se nám dostává téměř do každého oboru. Z mého pohledu si bohužel ani jeden tábor neuvědomuje, že přichází o velké možnosti a možná často i cestu ke zdraví. Proč si prostě z obojího nevzít to nej, co vyhovuje našemu tělu a zdraví?

Zatímco jsem nikdy nebyla plně ve skupině alternativců, byla jsem na té druhé straně. Dodnes mě mrzí, že jsem tam setrvalo tak dlouho, ale není se čemu divit, když jsem se v tom pohybovala denně. Věřila jsem plně doktorům a předpokládala, že tak to prostě má být, že mám užívat jedny léky za druhými, že pro mě není léčba, že léčba jedné nemoci spouští druhou a že prostě pořád budu ten marod, který sbírá jednu podivnou nemoc za druhou. Jela jsem na vlně science-based a nutno říct, že to byla příliš velká vlna, ve které bych se nakonec utopila. Prakticky až HIT mi otevřela oči, že přece není normální trpět a užívat léky jen proto, abych mohla jíst, co mi škodí. V tu chvíli se naštěstí ozval konečně hlas záchranného myšlení, který mi připomenul, že to postrádá logiku. A že se mě nikdo ve skutečnosti nesnaží léčit, jen prostě mi ulehčuje od symptomů, abych tak nějak přežívala. On si totiž každý pak nějakou cestu v tom přežívání najde a spousta věcí mu přijde normální. Nakonec člověku přijde, že každodenní symptomy jsou „normální“. A pak vám ještě lékař zahlásí, že on má mnohem horší stavy a že tedy to, co zažíváte, je procházka růžovým sadem.

Tak počkat!

To je ta SBM, ověřené léky, klinické studie, výsledky z laboratoří? To je vše, co pro mě dokáže medicína udělat? A protože nikdo jiný netestoval některé další věci, znamená to, že nefungují? Než se postavíte do toho tábora, co začne kritizovat všechny alternativní metody, psychosomatické postupy léčby, přírodní medicínu a další, možná se zamyslete. Nejraději mám, když se tito zastánci SBM ohánějí placebo efektem. Zajímavé je, že když dostanu léky od lékaře a věřím, že mi dává ty správné, které jsou klinicky ověřené, mělo by fungovat alespoň placebo, jak to, že mi nepomohou, ale pak nějaká alternativní metoda ano? Pokud ve mě takový terapeut-alternativec, dokáže vzbudit sebeléčivý potenciál a dovede mě ke zdraví, pak si přece zaslouží mou pozornost, když lékaři dostávají peníze za mě i v případě, že mě ne(vy)léčí. V tu chvíli si říkám: no a co kdyby to bylo „JEN“ placebo? Pokud to placebo pomůže stovkám pacientů v léčbě a zároveň jim neublíží, proč jej nezkusit? Tedy samozřejmě pouze v případě, že to člověka nemůže nějak poškodit (což mnozí šarlatáni dokáží za nemalý peníz). Jak je ale možné, že mi nezabrala léčba od lékaře, ale nakonec mě vyléčí placebo? Samoléčba našeho těla je očividně neuvěřitelná, jen musí dostat ten správný prostor. A stejně tak se setkáváme s nocebem, pokud tedy k něčemu nemáte důvěru, pak to nemá smysl ani zkoušet. Nocebo může mít stejně silný dopad jako placebo, a místo vyléčení se tedy nic nestane. Ona nakonec ta naše víra dělá hodně a proto si člověk, který se dlouhodobě trápí, musí položit otázku: Chci se uzdravit?

Samozřejmě zde nechci obhajovat alternativce a všechny metody. Jak jsem několikrát zmiňovala, jsou různé metody a různí lidé, někteří terapeuti se snaží opravdu jen tahat peníze. Často poznáte takové dle drahých testů na intolerance, genetiku, stres a kdoví co, které zní super moderně a vědecky, ale ve skutečnosti byste pro ně oporu ve vědě zatím hledali jen těžko (ano, patří tam i slavné léčení dle vyšetření stolice). Ale ruku na srdce, kdo z vás se nesetkal s lékařem, který by jej měl jen jak další položku na seznamu, platícího zákazníka (nehledě na aféry podplácení a vymáhání peněz za přednostní péči atd.)? Vždy je potřeba se hlavně zamyslet, zda mi zvolená metoda léčby nemůže spíše ublížit. Ať už v rámci alterny, tak v rámci medicíny. Pokud existují rizika, pak je dobré je raději diskutovat i s odborníky nebo se metodě vyhnout. Stejně tak léky a některé léčebné postupy v medicíně mají své vedlejší účinky a mohou vám ublížit. Nic prostě není černé a bílé, ani na jedné straně tábora. A to už vůbec nemluvím o evidence-based medicine, která jen kouká na klinický výzkum bez přihlédnutí k testování mimo člověka. Ono nakonec je pro každého asi nejlepší „evidence“ vlastní zdraví.

Tím chci říct, že se stále budu snažit podkládat svá tvrzení ověřenými studiemi. Myslím, že v nás taková data často vzbuzují větší důvěru, že už to za nás někdo vyzkoušel. Jo, ve mě to také budí lepší pocit, vědět, že už někdo přede mnou byl ten pokusný králík. Ale nehodlám si zavírat oči před alternativními cestami, zvláště, když jsem s nimi měla v minulosti dobré zkušenosti. Ne, nedokáži vysvětlit, jak něco může fungovat a je mi úplně fuk, jestli je to placebo nebo opravdový efekt přístrojů/cvičení/terapie/doplňků, pokud mi to nemůže ublížit. Ale stejně tak nezavrhuji západní medicínu. Vždy, když se něco vážnějšího děje, jdu primárně k lékaři a nejdříve zkouším ověřenou medicínu, bohužel v nejednom případě selhala. Moje rada tedy zní, abyste se nenechali zlákat ani jednou nabubřelou arogantní stranou, která není schopná uznat něco jiného, než čemu chce věřit. Důvěřuj, ale prověřuj, a to v obou případech.

Navíc vše vidím také z druhé strany, tedy té výzkumné. Nebude asi překvapením, že velká část zastánců SBM/EBM nikdy ve výzkumu nepracovala a nemá tedy ponětí, co se ve skutečnosti za výsledky skrývá. Nechci nikomu brát iluze o tom, jak se budují studie a jak se vše ověřuje, ale v dnešním světě máme takové množství metod, že když chcete změřit jeden parametr, můžete vyzkoušet hned několik metod. A k vašemu překvapení v každé vyjde něco jiného. Nakonec vědec jednu metodu vybrat musí. Problém je také v tom, že jakmile něco testujeme na lidech, málokdy jsme schopni zachytit všechny faktory, které mají vliv na výsledek výzkumu. Předpokládá se, že i u laboratorních myší, které mají mnohem menší diverzitu než lidé, hraje roli v odpovědi na léčbu už taková „banalita“, jako je třeba složení střevního mikrobiomu. A teď si vezměte člověka, který má jinou míru stresu, jiné životní návyky, prostě nežije v té laboratorní kleci s pravidelným rytmem, stálou teplotou a standardizovanou stravou. Dokonce jsem s lidmi, kteří se někdy účastnili studie, mluvila. V průběhu testování měnili kosmetiku, měnili jídelníček (už jen věci, jako jiný typ oleje, může v určitém výzkumu sehrát roli), občas si něco dali na bolest a data ohledně sportovní aktivity a spánku tak trochu zaokrouhlili. A věda samozřejmě není neomylná, přestože se o to opravdu hodně snažíme, vždy se najde nějaký podvodník.

Proto zkuste občas zapojit svůj rozum. Nevrhejte se po hlavě do každé rady, kterou vám někdo dá, ať už na léčbu HIT nebo čehokoli jiného. Získejte nejdříve informace, zapojte logiku, pak teprve konejte. Pokud nejste spokojení s výsledky léčby, nebojte se hledat dále. Každý jsme jiný a možná každý potřebujeme najít cestu k tomu „placebu“, které nám pomůže. Každý je v konečné fázi zodpovědný za své zdraví (případně za zdraví svých dětí). Někdy se prostě lékům vyhnout nejde, bezesporu často zachraňují životy, jindy jsou naprosto zbytečné, ale to nakonec víte i vy sami.

Dodatek:

Můj masér mi doporučil sehnat si dva staré ohrané tenisáky a umístit je vedle sebe a lehnout si na ně zády tak, aby byl v jedné rovině vždy jeden na každé straně páteře, že se tak krásně protáhnou svaly kolem páteře. Úžasně to pomáhá na bolest, promasíruje mi to záda a je to fakt účinné (i při potížích s lopatkou). Hledala jsem ve vědecké literatuře a nic, žádná klinická studie. Takže to není SBM/EBM metoda a neměla bych vám ji doporučovat, ale je to fakt super úleva před spaním, pokud celý den stojíte a záda namáháte (nebo s tím prostě máte problémy). Nic nestojí, jen váš čas, a ještě si ty míčky klidně přibalíte sebou na cesty (na rozdíl od maséra:)).