Pokud jste absolvovali nějaký kurz první pomoci anebo poctivě na táborech studovali zdravovědu pro získání co nejvíce bodů při braňáku, jistě si vzpomínáte na pravidlo 5T pro ošetřování zraněných. Krom tepla, tekutin, tišení bolesti a transportu sem patří také ticho. Zabezpečení relativního klidu a uklidnění postiženého. Ticho. Věc, kterou většina z nás už vůbec nezná a které se nám v dnešním světě jen těžko dostává.
Reklama na ticho
Zo všetkých strán znie
Vo farbe a s hudbou
Je to úžasné
Decibely hluku
To ticho znásobí
Minulo sa ticho
Nie sú zásobyMôžete ho zohnať len pod rukou
Nádherné ticho hôr
Výberové ticho so zárukou
Získa ho kto príde skôr
Byla jsem ještě „štěně“, když Team přišli se svojí kultovní písní Reklama na ticho a já si na její refrén vždy vzpomenu, když si po celém dnu uvědomím, že zavřením dveří od bytu ze mne něco spadne a já se můžu v klidu a tichu nadechnout. Kdo z vás se někdy nadechl někde v horách, rozhlédl se po okolí a řekl: „Tady je tak nádherné ticho.“? Žijeme bezesporu v době, která tichosti nepřeje a spousta z nás nevypne ani v noci, kdy nám za okny celou noc drandí auta a tramvaje, sousedé do rána poslouchají hudbu či hučí klimatizace z vedlejšího bytu.
Když jsem byla před pár měsíci na retreatu s naprosto skvělou jogínkou Dášou, přišla jednoho dne s takovým návrhem, tedy dnem stráveným v tichosti. Ano, v úplné tichosti. Krásné retreat centrum, kde většinu dne nepotkáte ani živáčka, k tomu prakticky nabádalo. Ale znamenalo to také odpojit se od svých komunikačních zařízení a nesdělovat své myšlenky druhým ani touto cestou. Prostě strávit den uzavření do sebe, bez komunikace s ostatními, zavření ve své hlavě se svými myšlenkami. Nadšeně jsem souhlasily a já se třeba těšila, jak si počtu v knize, jak si zamedituji, promyslím spoustu potřebných věcí. A ejhle, byť zkušený táborník ověnčený několika medailemi za bobříka mlčení, jsem narazila. Tvrdě. Najednou jsem zjistila, jak moc neustále komunikujeme se světem, aniž bychom u toho třeba mluvili. Jak moc se obklopujeme zvuky a rozptýlením, jako bychom ani nechtěli trávit čas sami se sebou. Musím říct, že to byl velmi zajímavý zážitek a doporučuji vyzkoušet všem (když budete něco potřebovat jó nutně, můžete to napsat na papír). Nejdříve se člověk těší, ale postupem času zjišťuje, že sám v tichosti neumí některé podněty správně zpracovat, že stále hledá nějaké rozptýlení, na které je zvyklý. A abych se vám přiznala, nakonec jsme to celý den nevydržely. Ty zážitky se v nás tak kumulovaly a točily (byl to zrovna den s čakra masáží), že bez možnosti vyjádřit a sdílet je s někým dalším bychom nakonec asi vybouchly. A já si uvědomila, že jediný důvod je takový, že prostě už neumíme být sami v tichosti, v přítomném okamžiku bez nutnosti komunikovat se světem.
Přitom ticho je léčivé. Učili nás to odmala a sami možná víte, že když je vám nejhůře, chcete mít tmu, tichu a být nerušeni. Takto by to také mělo být, bohužel v dnešní době televizí, počítačů a mobilů už neumíme ani stonat. Znám osobně spoustu lidí, kteří po příchodu z práce automaticky zapínají TV, jen aby jim hrálo něco na pozadí. A je prakticky jedno, co je tam puštěné. Sama mám občas potřebu zapnout si hudbu jako kulisu, asi abych umlčela okolní svět a své další myšlenky. Někdy si sice pouštím při vaření přednášky, protože času není nazbyt, ale někdy prostě jen tak něco potřebuji pustit na pozadí. Potlačujeme rozptýlení dalším rozptýlením, nenecháme mozek spočinout v klidu. Vědci zjistili, že až 47% našeho času nejsme vůbec přítomní v daném okamžiku a myslíme úplně na jinou činnost, než kterou provozujeme. To znamená, že ráno snídáme a myslíme na práci, při práci myslíme na to, co musíme koupit cestou domů, v obchodě myslíme na to, co uvaříme a doma při večeři na to, co nás čeká další den. Toto „putování mysli“ se objevuje i v okamžiku, kdy děláme příjemné věci a sami si je tedy ani neužijeme. A je vám asi jasné, že ono putování mysli není k ničemu dobré a lidé jsou více nešťastní.
Ale zpátky k onomu tichu. V roce 2005 vyšla studie, která se na základě předchozích děl zabývala vlivem chronického hluku na zdraví našeho kardiovaskulárního systému, a ukázala, že chronické vystavení hluku je spojeno se zvýšeným rizikem infarktu. Další studie o pár let později ukázala, že vystavení hluku během dne má vliv na náš srdeční rytmus. Zvýšený krevní tlak, infarkty, mrtvice, ale také narušení spánkového rytmu a zvýšení stresových hormonů, to vše nám může přinést vystavení hluku. V případě Londýňanů pak můžeme hovořit i o zvýšeném riziku úmrtí v důsledku vyššího nočního hluku. Jiná studie se zaměřila na Newyorčany a vliv nejen městského hluku, ale také mp3 přehrávačů a dalších, na zdraví našich uší a varovala, že náš sluch velmi trpí! Že je nadměrný hluk pro nás škodlivý, to je nám asi všem jasné. Přitom denní „pobyt“ v tichu je pro nás velmi důležitý, aby mohl mozek správně zpracovávat informace. O to více, že máme stále kratší období spánku a ani v tu dobu nejsme v úplném tichu.
Možná by tedy bylo na čase zkusit umlčet svět. A vás. Třeba každý den aspoň na chviličku, aby člověk měl možnost zpracovat, co se v něm děje nebo dělo. A chvilka ticha není myšlena tak, že budete dělat spoustu jiných činností a myslet na tisíc věcí, které pak někomu povykládáte. To, že pár hodin nemluvíte v práci s kolegy, ale zato ťukáte do počítače a přemýšlíte nad spoustou věcí, neznamená, že jste v tichosti (klapání klávesnice, šustění papírů, chůze, hluk z venku, to vše ruší ono ticho). Prostě si najděte opravdu tiché prostředí, kde vás nebude nic nepřirozeného rušit (zvuky přírody vám jistě vadit nebudou). Ale vy také nebudete mluvit (ani na vašeho domácího mazlíčka), nikomu psát, budete jen sami se sebou. A když si najdete čas vyzkoušet jeden celý den v tichu, uvidíte, jaký to na vás bude mít zajímavý efekt. A pokud si čas nenajdete, zkuste alespoň těch pár minut denně. Až uložíte děti, vypnete televizi, počítače, telefony, zhasnete, zaposlouchejte se do tlukotu svého srdce. Ticho totiž dokáže být léčivé, pomůže vám vyčistit si hlavu, detoxikovat tu mentální stránku vašeho života, překonat jakékoli nedokonalosti dané chvilky, života či dokonce vás. V tichosti se totiž rozplyne vše, z čeho máme obavy. Ticho má totiž léčivou sílu.
A SPOON OF HISTAMINE 