Každý, kdo si projde nějakým biomedicínským výcvikem, se minimálně na jedné ze zkoušek setká s pojmem zánět. Zatímco mě tento pojem přijde jako něco základního, je mi jasné, že to tak není u všech a možná by bylo dobré se podívat, co to tedy znamená a proč se tady pořád oháním nějakým zánětem a protizánětlivými potravinami. Pochopení této problematiky (a také velké části mých článků) vám možná pomůže porozumět, kde se bere přebytečný histamin v těle, přestože jste nic špatného nesnědli, a že chronický zánět je dnes velký problém spojovaný s rozvojem spousty dalších onemocnění.
Co je zánět a proč jej v těle máme
Samozřejmě to zkusím nějak jednodušeji a kdyby vás problematika zajímala, internet je plný nejen odborných textů a učebnic, které vám podají podstatné informace. Zánět je odpověď vrozeného imunitního systému organismů na různá poškození, mikrobiální patogeny či zranění. Je potřeba si uvědomit, že zánět není nic zlého, ale přirozená obrana organismu, kterou jsme si za léta letoucí vybudovali a má vést k likvidaci nepřítele a k opravě následků, které zavinil. Avšak průběh a trvání zánětu rozhodují o tom, jaký bude výsledek těchto pochodů – ochrana vs. sebepoškozující účinek.
Co se při zánětu děje?
Pojďme se podívat, co se tedy obecně při zánětu děje. V první fázi reakce na „nebezpečný“ podnět dojde k uvolnění signalizačních molekul, které mají za úlohu dát vědět imunitnímu systému, že se v daném místě něco děje a že je potřeba přivolat pomoc (musí dojít v podstatě k mobilizaci vojska před vyhlášením války). Mezi takové molekuly patří třeba i histamin (a už tedy víte, kde je problém) či prostaglandin, imunokomplexy, růstové faktory či cytokiny (zapojení získané imunity), o kterých se hodně zmiňuji (ať už jsou to interleukiny nebo TNF-α). Vzniká zánětlivý exsudát (přes rozšíření kapilár, které jsou díky uvolněným mediátorům více propustné), tvoří se různé srážlivé elementy, uvolňují se chemokiny (chemotaktické faktory), které lákají další buňky imunitního systému, aby pak odstranily neplechu. Ty jsou dopraveny do místa k pohlcení patogenů a zbytků poškozených buněk. Už staří Římané věděli, že takový zánět doprovází klinické symptomy, jako je zčervenání, otok, zvýšení teploty, bolest a následně porucha funkce (způsobena poškozením tkáně).
Není zánět jako zánět
Mohlo by se zdát, že příčinou zánětu jsou třeba jen patogeny, ale krom různých „živých“ příčin jako jsou viry, bakterie či paraziti musíme přidat také fyzikální a chemické podněty zánětu, které mohou být následkem poškození tkáně (operace, zlomeniny, popálení). V takovém případě se neuvolňují protilátky získané imunity proti určitému specifickému antigenu, ale i tak někdo musí uklidit poškozené buňky a celý ten nepořádek. Podle příčiny jsme také schopni rozlišit zánět na specifický (kde známe jasný vyvolávající agens) nebo nespecifický (nejsme schopni určit příčinu). Jak jsem zmiňovala, délka zánětu hraje roli. Akutní zánět trvá obvykle nejdéle dva týdny a odeznívá bez následků, ale také se může přehoupnout do chronického zánětu, který trvá několik týdnů (může probíhat pozvolným plíživým tempem) a často pak dochází k poškození tkáně (a nahrazení vazivem).
Chronický zánět jako vodítko ke spoustě nemocí
Při rozvoji chronického zánětu se dostáváme do problému. Asi je vám jasné, že může pokračovat produkce zánětlivých molekul a docházet i k dalšímu uvolňování biogenních aminů. Navíc z posledních let z literatury víme, že chronický zánět je spojován s mnoha nemocemi, ať už se jedná o kardiovaskulární nemoci, metabolický syndrom (včetně obezity, cukrovky 2. typu), o rakovinu, autoimunitní choroby či mentální choroby jako schizofrenie a deprese, Alzheimerova či Parkinsonova choroba. Zajímavé je, že zánět může klidně stát za vaší migrénou či zánětlivým onemocnění střev (už z názvu:). Zatímco u některých zánětů provázených zvýšenou produkcí zánětlivých cytokinů a proteinů akutní fáze jsme schopni vysledovat příčinu (produkce cytokinů v důsledku tukového metabolismu u metabolického syndromu), u některých nemocí jako je třeba deprese zatím nemáme úplně jasno. Naše reakce a tedy možnost takové zánětu může být ovlivněna jak genetickou predispozicí, tak psychickým stresem a špatnými dietními návyky. Od lékaře však odcházíme s léky, které mohou mít vážné vedlejším příznaky (NSAIDs) namísto doporučení, jak pracovat s dietou či stresovými záležitostmi. Pokud totiž budeme schopni regulovat dvě rizikové složky ze tří, velmi výrazně snížíme riziko rozvoje nemocí se zánětlivou složkou.
A co tedy s tím?
Někteří z vás dobře ví, že je záněty sužují, někdo o tom nemá ani potuchu. Zánět se nemusí projevovat tím, že nám místo silně zarudne a máme horečku, ale může probíhat plíživě. U některých lidí třeba trvá i několik měsíců, než se plně projeví infekce boreliózou či dalšími, což ale neznamená, že tělo celou dobu proti něčemu nebojuje. Spousty z vás se týkají tzv. alergické záněty, kdy samotná alergie už je přecitlivělost imunitního systému proti neškodným antigenům, která je doprovázena uvolněním celé řady zánětlivých mediátorů. Někdy nemusíme příčinu ani vystopovat (tedy dost často chybí i snaha ze strany lékařů a pacientů). Je vám asi jasné, že takový boj si žádá nejen vyšší nároky na živiny, ale také je i energeticky náročný. A tělo strádá. Stejně tak tomu může být při HIT. A představte si, že takové vyčerpané tělo ještě dáte na nesmyslně přísnou dietu. Možná část symptomů z počátku ustoupí, ale časem se začnou projevovat jiné symptomy, které vznikají jako důsledek nevhodné diety. Stejně tak léčba protizánětlivými léky může být často drastická a mít spoustu vedlejších účinků a proto je vhodné ji volit pouze v akutních a nezbytných případech pod přísným dohledem. On totiž ten náš imunitní systém bojuje na dvou úrovních – první je agresivní útok, to je ono vyvolání zánětu (prozánětlivá složka) a pak je druhá větev, která zánět utlumuje (protizánětlivá složka). A my můžeme pomoci organismu balancovat mezi těmito dvěma větvemi a podporovat (jemně) onu protizánětlivou složku. Náš moderní životní styl rozhodně nepomáhá jakémukoli zdraví, ať už těla nebo mysli, často je plný zánětlivých „mrtvých“ potravin a nezdravých složek, jako je nedostatek spánku, stres, nadbytečné léky, přecházení nemocí atd. Změnit jídelníček ve prospěch protizánětlivých složek není jen o přidání pár kousků ovoce, ale zbavení se zpracovaných prozánětlivých potravin (byť jsou bez lepku či bez laktózy), zaměřit se na potraviny s protizánětlivým potenciálem a celkově dbát na to, kolik si tělo dokáže z dané suroviny vzít (včetně vhodnosti přípravy jídel). Jenže jídlem to teprve začíná. Roli hraje také starost o duševní a fyzické zdraví, dostatek odpočinku či redukce stresu. Vše komplexně pak může rozhodovat o tom, jak dobře bude fungovat náš imunitní systém a jak dobře budeme bojovat proti škůdcům. Nebo jak dobře budeme nakládat s histaminem. Tak jako tak, máme v rukou velmi silný nástroj, jak ovlivnit naše zdraví, je jen na nás, jestli tuto cestu využijeme nebo raději budeme brečet nad nekvalitním jídlem.
A SPOON OF HISTAMINE 
Krásně napsáno 🙂