Zatěžkávací zkouška mé HIT aneb emoce v hlavní roli

Už když jsem seděla v letadle a koukala pod sebe na záplavu mraků, cítila jsem mravenčení v zátylku. Věděla jsem, že nadcházející dny bude velká zatěžkávací zkouška pro můj imunitní systém a otestuji si, jak daleko jsem pokročila v léčbě nejen HIT. Čekala mě totiž nejen cesta letadlem a pobyt v jiné zemi, ale emoční fontána. A pokud dobře čtete můj blog, víte, že i příliš silné pozitivní vzrušení může ovlivňovat žírné buňky a hladinu histaminu. Ne, nebyla to moje první velká cesta letadlem či pobyt v cizí zemi (při troše obezřetnosti a přípravy se s HIT dá běžně cestovat), ale tahle cesta byla mnohem víc. Vlna emocí mě houpavě pohlcovala už předem, vzrušení kolovalo v žilách a očekávání mi hýbalo tlakem. Ano, zkouška mého zdraví, duševního i fyzického byla přede mnou.

Abych to ale trochu vysvětlila. Když jsem se před pár lety vracela z Kalifornie do ČR, opouštěla jsem domov a letěla do cizí země. Může se to zdát jakkoli nemožné, ale stačila krátká doba, abych si Kali zamilovala. Možná právě proto, že jsme se zde podruhé narodila. V Kali jsem objevila vysokonutriční protizánětlivou stravu a nový životní styl, který mi pomohl zbavit se nesmyslné nízkohistaminové diety (tedy ve smyslu neustálého omezování a strachu, eliminace a vyřazování potravin dle neověřených a nepravdivých informací, které někdo napsal do příručky nebo na internet), symptomů a také řádky dalších nemocí a zdravotních problémů. Ano, také jsem si po diagnóze prošla měsíci utrpení a smiřování, že nic nesmím jíst a přitom trpím, a měla toho nakonec plné zuby. A tak jsem se rozhodla to změnit. Ani změna vztahu k jídlu a jídelníčku neudělala zázraky přes noc, které stále někteří čekají, stačilo však vytrvat (nevzdat to při menších nesrovnalostech), studovat, jít za svým snem a něčeho se i vzdát. Občas mi tvrdíte, že jste to zkoušeli a nefungovalo to, jenže tato dieta/životní styl neznamená jen přidat ovoce a něco dalšího, ale spoustu věcí vyřadit, pohlídat si příjem mikroživin, zbavit se předsudků ohledně jídla a zařadit na začátek třeba i suplementy, což většina z vás není ochotná podstoupit. Neznamená to zahodit léky, ale snažit se je eliminovat na minimum. Neznamená to definitivní léčbu všech nemocí, ale zvládání symptomů, aby nemoc nijak nenarušovala či neurčovala náš život. Není to o tom jen něco přidat a přitom pravidelně jíst nesmysly, které nedají tělu nic víc než kalorie. Netvrdím, že má cesta je vhodná pro každého, ale spousta z těch, kteří do toho šli naplno, je teď bez symptomů a spokojených pacientů. Zázrak? Ne, jen pochopení nemoci a dalších souvislostí, které sahají za histamin. Mimochodem pokud by pacienti namísto sledování podrobných nepřesných tabulek vycházeli jen z vědecké literatury, která má seznam dost kratší, bylo by mnohem méně pacientů, kteří reagují i na nehistaminové potraviny. Možná byste se neměli ptát, proč já nebo jiní tolerujeme tolik potravin, ale proč vy ani po delší době na dietě netolerujete více potravin (které ani nemusí obsahovat histamin). Pak teprve můžete postoupit ve své léčbě.

Ale zpátky k mému testování „HIT“. Jsou potraviny, které netoleruji a nemám nejmenší chuť některé věci zkoušet. Nemám chuť jít do restaurace a jíst „normálně“, tedy často nekvalitní nečerstvé jídlo plné nevyužitelných blbostí. Mám chuť své tělo živit tím, co potřebuje, a z tohoto pohledu jsem tedy stabilizovaná. A čím déle jedu v tomto životním stylu, tím více „úletů“ si mohu dovolit. Úletů jako třeba jahody nebo arašídové máslo. Udělat si totiž „úlet“ z potravin, které tělu něco dodají, i když nejsou úplně „košer“, může pomoci překonat spoustu nechtěných stavů. Ale ano, občas to přeženu. Nějaké pšiknutí, bolest hlavy, flek? Vždyť to se děje stále i zdravým jídlem a pokud to není nic vážného, proč se tím zaobírat? Ač je dobré být v pozoru, neustálé sledování je snad ještě více na škodu. Také je nutné pozorovat další věci, které se nemusí týkat jídla. Třeba před pár týdny mě začal bolet zub a spustilo to takovou kaskádu, že se postupně sypala celá imunita. Začala mě nadýmat i probiotika a cokoliv dalšího jsem zkusila. Nakonec i většina jídla. HIT? Ne, prostě slabší imunita, stres, málo jógy a spouštěč v podobě bolesti. Brečet nad tím, jak je nespravedlivé, že jsem zase na začátku? Nesmysl, to ještě nikdy k léčbě ani zlepšení nevedlo. Prostě jen citlivý přístup, změna jídelníčku, hledání příčiny a řešení příčiny. Nevzdávat se. Ověřené potraviny mě nezačaly nadýmat, protože by najednou obsahovaly histamin, ale protože moje tělo díky jiným pochodům reagovala přehnaně na cokoliv. Řešením není přestat jíst nebo vyřazovat (to by člověk opravdu mohl žít z vody), ale řešit příčinu. Neberu to jako krok zpátky, ale jako výzvu a zkušenost, ze které se mohu poučit. Zkouška mé HIT? Ne, prostě normální zdravotní problém, který může potkat každého a nemusí ani mít HIT.

Zkouška mé HIT a tedy stability organismu je někde jinde. Zatímco mě restaurace nelákají, cestování mě baví a raději podstoupím to riziko, než abych se nechala o tu krásu a radost připravit. Ale neříkám, že je to vždy jednoduché a nemusím se nijak připravovat. Přísnější dieta před letem, kontrola jídla při letu (tedy ideálně vlastní), snaha o meditaci a protahování v letadle, případně i rouška, když se kolem mě všichni plácají v péřových polštářích nebo pokašlávají. A snaha o co nejlepší jídelníček i v cizí krajině. Jsem hold citlivější a podle toho se zařídím, HIT neHIT. Spousta z vás píše, že na dovolené může jíst cokoliv a po návratu je nesnášenlivost zpět. Možné vysvětlení je prostě v psychice, jiném prostředí a možná kvalitě jídla. Já vím, že ani na dovolené nemůžu upustit od svých zásad (abych neděsila okolí fleky a otoky;)). Přesto by mě spousta z vás považovala za vyléčenou. Ale raději pojedu celý rok podle stejných pravidel, než v tom dělat tělu zmatek (a tedy rvát se na dovče vším a doma vzlykat). A tak jsem musela tentokrát zvládat směs pocitů, které se ve mně hromadily (od radosti, vzrušení až po lítost a stesk, proč žiji jinde). To nadšení, co vše musím ochutnat (protože Wholefoods je prostě rájem na zemi), ta touha vidět vše a snad i uronit slzu, vzpomínat a hlavně nabírat síly. Pokud někdy chceme postoupit v léčbě, musíme se odprostit od té špatné minulosti a nechat si Šťastné myšlenky. A tak jsem tentokrát obětovala hon za poznáním a objíždění spousty památek, abych měla dost času věnovat se józe, vaření, čtení a relaxování. Dovolená má být totiž také trochu o tom odpočinku, že jo.

Pokud si tedy stále myslíte, že hladinu histaminu a vaši reaktivnost ovlivňuje pouze histamin v potravinách, pak možná budete jednou zklamaní. A možná vám to vysvětlí, proč vaše děti mají reakce, i když jedly jen tolerované potraviny. Možná pro ně byl náročný den samotný, ať už psychicky či fyzicky. Možná se špatně vyspaly. A to vše platí i pro dospělé. HIT nemusíte totiž zkoušet jen potravinami, ale také životními výzvami, emocemi, virózami atd. Proto je podle mě velmi důležité pracovat na všech aspektech života a snažit se stabilizovat žírné buňky, aby tělo mělo nějaký prostor pracovat s histaminem z potravin. Nezapomínejme, že nemůžeme striktně oddělovat jídelníček a trávení od zbytků pochodů v těle, že nemůžeme ignorovat nezdravé životní návyky nebo emoce, které k lidskému žití tak nějak patří. Jen se s nimi musíme naučit lépe vyrovnávat.