Kolik radosti dokáže přinést jedno malé rajče?

Histaminová intolerance není chřipka. Není to rýmečka, která by se vyléčila za 7 dní. Je to syndrom, který se vyvíjel často i léta, a nemůžeme čekat, že se přechodem na dietu stane zázrak. Nemůžeme lusknout prsty a chtít po těle, které léta strádalo a bylo zmatené, aby se přes noc celé zregenerovalo. Ano, bylo by to krásné, ale musíme pochopit, že zázraky se nedějí. Tedy přes noc. 🙂 Mnoho z vás vidí tento syndrom pouze černobíle. Buď je dobře nebo špatně. Zvykli jsme si spoléhat na lékaře a pilulky, které přináší rychlou úlevu. Zpohodlněli jsme a snažili se přesunout zodpovědnost za vlastní zdraví na někoho jiného. A najednou je zodpovědnost za celou léčbu v našich rukou a musíme se snažit. Často nás provází strach, zloba, neúspěch, nepochopení, stres. Ano, cesta zpět není lehká a bude vás stát mnoho odpírání, ale stojí za to vydržet! HIT totiž otevírá oči o tom, jak jsme žili, HIT nám říká, že naše tělo takový život netoleruje.

Před HIT byla nemoc mé druhé jméno. Imunita, autoimunita, podivné choroby, virové nemoci, bakteriální útoky, záchvaty, alergie, zažívací problémy, únavový syndrom, přetrhané šlachy, přibírání, astma, poruchy spánku. Střídaly se jako na běžícím páse a já stále spoléhala, že mě z toho někdo dostane. A vlastně přijala za vlastní, že takto to je od dětství a že jsem si prostě vybrala černého Petra. Byla jsem naštvaná na „osud“, na sebe, na lékaře, ale přitom jsem se do své role vžila, jak se ode mě čekalo. HIT mi otevřela oči. Asi prostě přijít musela. Ať jsem se snažila žít zdravě jak chtěla, ať jsem do sebe poctivě sypala tabletky, zdravá jsem být nemohla – měla jsem špatné informace. Stejně jako většina z vás. Informace se na nás chrlí ze všech stran a my se je snažíme spojovat, až z toho nakonec vznikne jeden velký zmatek. U HIT to platí mnohonásobně, protože i odborné příručky uvádí chybné údaje o potravinách, přitom zapomínají zahrnout mimopotravinovou část naší léčby.

I já jsem se jimi na začátek řídila a vyřadila, co se dalo. A asi vás mnohé nepřekvapí, že to k léčbě nevedlo. K přechodnému zlepšení ano, k trvalému zlepšení ne. Až pak mi došlo, že to tak ani být nemůže. Jak může tělo fungovat, když nedostane vše potřebné pro svou funkci? Jak může tělo bojovat, když je v chronickém zánětlivém stavu, pořád aktivované, když mu chybí důležité mikroživiny? Jak dlouho tělo může zvládat chronický stres? Nemůže. Někdo to zvládne déle, někdo si to vůbec nepřipustí, ale každý jsme jiný. A tak mě čekaly hodiny, dny a měsíce studia, které nikdy nekončí……

Postupně jsem se dopracovala k tomu, že jsem zjistila, které potraviny snesu a které ne. Vím, co mému tělu přináší živiny a co stojí za riskování reakce. Často říkáte, že vám protizánětlivá nutriční dieta nezabírá, že spoustu potravin nemůžete. Pravda je, že mnoho z vás to nikdy nezkusí, protože zařadit jednu bylinku není záchrana, jen špatně prasklý záchranný kruh. Změna musí nastat v celém životě i jídelníčku. Vím, že je to těžké, ale mě se má cesta osvědčila. Na začátek jsem musela vyřadit nejen lepek, ale také mléčné a vejce. Začínala jsem mnohdy s „dětskou“ výživou, dodávala tělu vysoké dávky probiotik, protože jsem zjistila, že většina našich chorob vychází ze střeva. To mé v dětství strávilo dost antibiotik, aby mělo problém. Objevovala jsem superpotraviny, které zabraňují uvolňování vlastního histaminu, což mi dovolilo rozšířit množství ovoce a zeleniny v mém jídelníčku. A ovoce a zelenina (a bylinky) mi zase dovolily lépe bojovat proti zánětu a celkově vše uklidnit. Nebylo to hned, nebylo to za týden, měsíc, ani dva. K vhodnému jídelníčku jsem se propracovávala měsíce a musím říct, že to stálo za to! Trvalo pár měsíců, než jsem se zbavila občasných antihistaminik, trvalo rok, než jsem se mohla zbavit léčby imunity, trvalo dva roky, než se mi zahojilo tenké střevo. A nebylo to jen o jídle. Pochopila jsem, že rize vědecké odmítání mentálních potřeb je blbost a že člověk není stroj! Pokud tedy chcete jíst dále pšeničné pečivo se šunkou, jíst polotovary z restaurací, pít rozpustnou kávu a brát zbytečné léky, a pak tvrdit, že vám určitě uškodila ta okurka, co jste si dali k tomu chlebu, pak je to vaše cesta, kterou respektuji (ale možná byste si měli nastudovat něco o hromadění histaminu a o tom, že kbelík jednou přeteče a nemusí to být nutně reakcí na poslední potravinu) a kterou vám já neberu, možná i ta vás dovede ke zlepšení stavu. Příčina syndromu HIT není totiž jen jedna jediná! Jen pak nemůžete srovnávat, kolik potravin já dnes mohu jíst a jak odvážně se cítím při nových experimentech.

Je však dobré se pak zamyslet nad tím, jak prezentujeme HIT novým pacientům, kteří už jsou tak dost vyděšení. U histaminu v potravinách totiž neexistuje jistota! Nemůžete trvdit, že v něčem je 100%. I takové vyzrálé sýry mohou mít od 0 mg/kg až po toxické hodnoty. Ne všechny vaše reakce jsou na histamin. Pětina veškerého obyvatelstva má laktózovou intoleranci, přesto mléčné konzumujeme ve velkém. A samotná chemie v jídle možná není až takový problém jako to, že díky náhražkám přijímáme nekvalitní stravu, která nepokryje naše denní potřeby. Auto bez benzínu také nepojede, zvláště, když do něj nalijete čistou vodu. Ať už bude vaše cesta jakákoli, přemýšlejte nad svým jídlem. Chtějte to nejlepší pro vaše tělo, pro vaše zdraví, pro váš život!

A kdo se dočetl až sem, toho musím potěšit. Má to smysl. Radujte se z každého kroku, každé maličkosti. Minulý týden jsem se pustila do plnění mety na letošní rok – odvážně jsem si dala malá domácí cherry rajčátka (pro nováčky, na „dietě“ jsem již přes tři roky). Nejdřív jedno, na druhý den dvě, třetí den tři…a nic se nestalo. To neznamená, že bych se vrhla na větší množství. Ne ne! Děkuji, stačilo. Vážím si toho, že jsem si mohla dát aspoň pár, věřím totiž, že tolerované množství se časem zlepší. Ale proč si tu radost kazit, proč to vše pokoušet?:)). A pak třeba přidám domácí fermentované výrobky, které jsou tak zdravé. A pak třeba lilek. A nakonec třeba i ananas. A nakonec…budu moc jíst vše, co bude kvalitní a bude ve vhodném množství. Život totiž přináší krásné chvíle a úspěchy, když jsem vytrvalí a jdeme si za svým cílem. Nevzdávejte se. Možná se budete muset některých věcí vzdát na vždy, ale najdete jiné, které si zamilujete. I já se spousty věcí vzdala, ale stálo to za to…za tu radost z jednoho malého šťavnatého rajčátka.