Moje první ghí aneb voňavý tuk bez mléčné bílkoviny snadno doma

Musím vám říct, že není snad nic lepšího než pravý falafel smažený na ghí (ghee). Ta chuť je prostě jiná než když jej připravíte na jiném oleji. Když jsem takový falafel dostala u kamarádky, byla jsem tak nadšena, že jsem se rozhodla ghee podívat trochu na zoubek. A také z toho důvodu, že budu muset na nějakou chvíli vyloučit mléčné a ghí se tak může v kuchyni hodit. Teda, většina z váš už o ghí asi slyšela a nebudu psát o žádné novince, ale tak kdyby náhodou:)).

Ghee (ghí) je u nás známo také pod názvem přepuštěné máslo (rozdíl je v přípravě, při přepuštěném másle se nesmí dole nic srážet). Znaly jej už naše babičky, které si tak do zásoby připravovaly tuk i na později. V některých státech zase věří, že ghí má přímo léčivé účinky. A je vhodné i pro ty, co netolerují mléčnou bílkovinu, jelikož postupným vařením se z másla odpaří nejen voda, ale také se odstraňuje ona bílkovina. Zůstává nám tak čistý tuk, který můžete v chladu (prý nemusí být ani v lednici) uchovávat a využít při přípravě pokrmů.

Když jsem se dívala v obchodě, zjistila  jsem, že za skledničku ghee se dostáváme nad stokorunu, a to není ani půl kila. A tak jsem se rozhodla trochu prozkoumat, co taková příprava stojí. Vlastně potřebujete jen máslo, čas a sporák. A to je vše. Když si koupíte máslo vlastní, třeba od oblíbeného farmáře, máte jistotu, že víte, z čeho vaše ghee bude. Můžete sledovat celou přípravu a nespoléhat se na poctivost výrobce. To už stojí za přemýšlení.

Tak jsem se pustila do mého prvního ghí! Ano ano, člověk by si řekl, že to bude práce nelehká, ale světe div se – je to jednoduché a zvládne to úplně každý. Prozkoumala jsem internet a zjistila, že se návody veskrze shodují. Prostě pomaličku vaříte a buď se rozhodnete pěnu sbírat (můžete ji využít při jiném pečení, pokud zbytek rodiny není intolerantní na mléko, vzniká přepuštěné máslo) nebo necháte bílkoviny dole „seškvařit“ (ghí, oříšková chuť). Rozhodla jsem se pro sbírání, abych vyzkoušela tradiční způsob (nakonec jsem využila obě způsoby najednou). Pro inspiraci doporučuji návod od Cuketky. Máslo jsem tedy zvolila farmářské a vařila jsem poněkud déle (podle Cuketky jsem měla být za 10 minut hotová, ale asi bude záležet na složení másla i rychlosti vaření), jelikož jsem stihla kouknout na celý díl „@online“:). Asi je to i tím, že staré elektrické sporáky jsou prevíti a občas mi nezahříval atd. No jo, ale ghí se povedlo, což je důkaž, že to opravdu jde v různých podmínkách.

Do hrnce si vložíme máslo, já měla něco drobet přes 500 gramů. A pak už na mírném plameni rozpustíme a přivedeme do stavu, kdy nám máslo začne probublávat. V této podobě bychom měli máslo udržet, aby prostě nevařilo, neprskalo atd., jen tak si volně pobublávalo. V první dávce vám na povrchu vznikne spousta pěny, kterou sejměte lžící do hrnečku. Promícháváme a sbíráme další a další pěnu, dokud nám nevznikne průhledná nažloutlá tekutina, tedy naše ghí. Viděla jsem i jiný návod, kdy po určité době nechala paní bez velkého míchání bílkovinu škvařit na dně (vypadá to jako lehká karamelizace:)). Musím přiznat, že na konci vaření se mi dole při čeření zdálo, že se také lehký povrch tvoří, a tak jsem už míchala jen lehce při povrchu. Jakmile byla tekutina průhledná (musíte být trpěliví, také jsem tomu už nevěřila), scedila jsem nejdříve přes jemné sítko do hrnečku a poté přes čistě vypraný kapesník do sklenice (pokud máte plátenko, slijte přes plátenko).

A teď už necháme zatuhnout. Ghí se dá použít při přípravě jídel, skvělé je na pečení a smažení (pro samotnou konzumaci nic moc), má takovou specifickou chuť. Vydrží vám i mimo lednici, ale je dobré uchovávat uzavřené v chladnu. Tak a pečená zelenina dostane zase nový rozměr!