Dlouho jsme nepekli, co? Tak si něco upečeme? Dostala jsem totiž chuť na mák. A tak mě napadlo, že bych se malinko mohla zmínit o těch chutích a poslouchání vlastního těla. Je potřeba si uvědomit, že poslouchat vlastní tělo přece neznamená poslouchat vlastní chutě a pak si říkat, že je to pěkná pitomost. V dnešním světě, kdy jsme víceméně ovládaní přemršťěnými umělými chutěmi, které do nás výrobci perou za všech stran, nejsme opravdu často schopni odlišit potřeby těla, signály, prostě to, co nám chce říct, a často to zaměňujeme dle svých potřeb. Nikdo přece neříká, že to, CO vám CHUTNÁ, je pro vás vhodné. Nepleťme si chutě s odezvou těla, často jde jen o pouhé šálení naší mysli.
Sama jsem nevěřila, že své tělo lze poslouchat. Ale nejdříve jej musíme zbavit starých návyků. Je bláhové myslet si, že chuť na chipsy je něčím jiným než pouhou myšlenkou, vzpomínkou a chuťovým zmatkem v naší hlavě. Možná nám i tak tělo něco říká – potřebuji uklidnit jídlem, potřebuji sůl, potřebuji slyšet křupnutí (což je mimochodem velmi náročný protest testování, chipsy musí mít ten správný zvuk, který je návykový)….. Poslouchat své tělo znamená přemýšlet o tom, co se jakou chutí snaží sdělit. A je potřeba to včlenit do komplexního obrazu a zahrnout také fakt, jak se po daném jídle cítíte. Třeba já dobře vím, že když dostanu velikánskou chuť na jablko, tělo bojuje s trávením a potřebuje podpořit. Vím, že když si v takovou chvíli jablko dám, uleví se mi. Pokud ale dostanu chuť na čokoládu a bláhově občas uvěřím, že tělo chce třeba hořčík, a po čokoládě se mi udělá zle, tak vím, že tělo možná chtělo hořčík či něco jiného, co je v čokoládě, ale touto cestou to nepůjde. Pak už je jen na vašem tréninku ho naučit, že můžete uspokojit potřeby i ze zdrojů, které vám dělají dobře.
Na mák dostanu chuť jednou za čas. Když jej nemám promytý a nachystaný, nemám čas mlýt, dám si trochu paraořechů. A hle, často je chuť na mák zažehnána, protože mák byla jen zástěrka. Mák jako takový histamin neobsahuje, ale může obsahovat malé množství opioidů, které si umí pohrát s žírnými buňkami. Ale hlavní je, že je občas hůře stravitelný i pro nehistaminiky, a tak to s ním nepřeháním. Ale protože je také protizánětlivý, úplně se mu nevyhýbám. Je jen dobré vědět, jak vše skloubit, abyste si z jídla vzali to nejdůležitější:)))
Och, a kdo nemůže čokoládu, která však koláči dodá takový ten slavnostní kabátek (pro návštěvy), nebo nemá domácí povidla, není potřeba klesat na mysli. Stačí potřít čerstvým rozmixovaným ovocem před podáváním, přidat trochu kokosové šlehačky či polít třeba bílou čokoládou. Řiďte se vlastním seznamem tolerovaných potravin a fantazií!
Makovník s lněnou moukou
(bez lepku, bez mléčné bílkoviny, bez sóji, bez ořechů, bez obilnin)
- 75 g čerstvě pomletého máku
- 75 g lněné mouky (Adveni)
- 2 lžičky prášku do pečiva
- 100 g pohankového medu
- 125 g jablečného pyré
- 3 vejce (oddělit bílky od žloutků)
- domácí povidla
- volitelné: hořká kvalitní čokoláda na polevu nebo nepražené kakao rozpuštěné s medem a kakaovým máslem
Troubu předehřejeme na 180°C a vymažeme si dortovou formu (průměr 24 cm).
Pomletý mák smícháme s lněnou moukou a práškem do pečiva. Oddělíme bílky od žloutků, bílky našlehat se špetkou soli do pěny. Zvlášť vyšleháme žloutky, med a jablečné pyré, opatrně vmícháme našlehané bílky (převracíme) a nakonec směs mouk. Přesuneme do vymazané formy a pečeme 25-30 minut (podle trouby, test párátkem). Necháme vychladnout ve formě cca 10 minut a poté vyjmeme na mřížku.
Pokud máte domácí povidla, tak si je připravte, případně rozmixujte domácí švestky s trochou medu na jemný krém. Makovník po vychladnutí potřete a pokud snesete raw či hořkou čokoládu, rozpusťte ji v kakaovém másle a makovník potřete. Pokud ne, posypte třeba kokosem, trochou máku na ozdobení nebo nemusíte potírat ani povidly, jen posypat trochou mletého třtinového cukru uloženého s vanilkou. Dobrou chuť.
A SPOON OF HISTAMINE 