Poslední prázdninový víkend se v Praze uskutečnil další food „festival“, tentokrát s vše říkajícím názvem F.O.O.D piknik. Kdo by nevěděl, F.O.O.D je časopis o receptech, vaření a celkově potravinách, který jde tak trochu ve stopách svého bráchy Apetitu. Jelikož jsem ve F.O.O.D už pár zajímavých receptů našla, rozhodla jsem se vydat i na piknik (inspirována skvělým zážitkem z Apetit pikniku) kouknout se nejen na kuchařskou show, ale také ochutnat trochu z kvalitní kuchyně malých kuchařů.
Řekněme si to tedy na rovnu, akce Apetit pikniku nešlape ani na paty (no dobře, chápu, ten stejný den byl první Street food festival na Náplavce a spousta kuchařů dala přednost výhodnější lokalitě a „výhodnějším“ zákazníkům).
Velkým lákadlem pro lidi bylo, že se vydávaly piknikové koše pro prvních 500 příchozích (a dalších 500 dárků pro další příchozí). Ostřílení zkušení jedinci už věděli, že na místě musí být více jako hodinu předem, aby se na ně dostalo. Neříkám, že jsme to úplně stihli (jelikož jsem o koš ani moc nestála, rozebereme později), ale hezky poctivě jsme dělali společnost dříve příchozím. Po hodině od započetí rozdávání košů nám jeden z organizátorů oznámil, že pokud nemáme lístky na vydání koše, že už tam stojíme zbytečně (někteří i dvě hodiny). Prý se lístky rozdávaly o půl jedenácté. Díky rychlým počtům bylo trochu jasné, že před námi 500 lidí nebylo. Buď tedy rozdávali lístky i někde mimo, nebo si lidé brali po dvou kusech a více i pro své známé nebo košů 500 prostě nebylo. To samozřejmě strhlo vášnivou diskuzi o organizaci, tedy jak je možné, že vás někdo nechá 1,5 hodiny stát, aniž by vám neřekl, že už dávno nemá lístky na koše a tedy nic nedostanete? Smutné. Zvědavě jsme tedy vyčkali na slibovaný dárek, kterým byla….tramdadá…žínka na mytí:)) Řekla bych, že celá taková nesrovnalost trochu zkazila náladu a atmosféru začátku festivalu. Na druhou stranu bylo vidět, že si každý pár bral vždy po dvou koších (pochybuji, že na místě mohli dva koše pojíst, jenže většina lidí nepochopila, co je hlavní myšlenka pikniku), někteří lidé po převzetí obsah koše naskládali do připravených baťohů, vrátili piknikové koše za zálohu, a odfrčeli domů. Osobně si myslím, že nebylo o co stát, jelikož bych krom jablka a hroznů žádnou potravinu ani surovinu nevyužila. Výrobky značky Spar – přes levné pudingy v kelímku, pomerančový džus až bílý toastový chléb za pár kaček až po rajčatovou salsu (viděla někdy rajčata?) – mě nechaly teda klidnou.
Na hlavní pódiu byl připravený program, který byl zaměřen na kuchařské show (spousta lidí se stejně jen přišlo podívat na Pohlreicha, který si samozřejmě neodpustil pár vtipů ke kuchařskému umění na Nově), ale další vystoupení byla spíš snaha o zalepení díry. Na druhou stranu pódium skvěle posloužilo k vydávání ztracených dětí, které velmi rychle pochopily, že cesta přes pódium bude jednodušší než hledání rodičů v davu.
Jednou částí festivalu bylo pár stánků s potravinami, ke jste mohli dostat nějaké ty ochutnávky zdarma. Já jsem určitě ocenila stan Alpro, kteří přivezli nejen sójové výrobky, ale hlavně jejich oříšková a rostlinná mléka. Pokud jste byli ochotní stát další hodinu ve frontě, mohli jste mléčko vyfasovat. K tomu jste ještě vystáli tašku od Emca, kde byly jejich nové ovesné vločky. Samozřejmě většinu lidí čekání nebavilo, takže si prostě vyptali mimo (ať už z důvodu, že jsou z Moravy a musí odjet – i když mi tato informace na sobotní poledne moc nesedí, nebo že už čekají dvě hodiny a chtějí svou tašku. Hold drzejší vyhrává, aneb hampty hampty, ať mám víc jak tamty). Hodinu se čekalo proto, že slečny věci teprve rozhazovaly do tašek a podle nich bylo správné, aby hodinu připravovaly pár tašek a pak je během 5 minut vydaly, místo toho, aby prostě hodily dvě věci do tašky a vydávaly po jednom rovnou (a odbavovaly tak celou řadu lidí postupně). Ono vlastně člověk by si neměl stěžovat, že něco dostane či nedostane, když je to zadarmo, jen mě prostě fascinovalo to selhání organizace na několika místech:)) Jinak se velmi cení voda zdarma.
Druhá část už byla pro mě přitažlivější. Zde bylo několik food trucků/stánků s menšími pekaři/kuchaři, kteří přivezli nějaké dobrůtky. Pro histaminiky a bezlepkáče žádná sláva. Burgery jsme přeskočili, jelikož je příští víkend Burgerfest. Zelené karí s hovězím masem jsem si naštěstí nedala (Buddha cafe), bo vyvolalo alegickou reakci i u zdravého strávníka. Vyzkoušela jsem však domácí limonádu a pak u jednoho stánku bezlepkové malinové brownies. Měli v nabídce také mufiny a koláče. Mufin mi přišel trochu méně sladký, což někteří lidé zkomentovali (slyšela jsem, že jeden letěl do koše, což asi nebyla dobrá reklama pro bezlepkové pečení). Brownie bylo na můj vkus trochu moc sladké, ale na druhou stranu je můj vjem sladkého posunut jinam než u větší části naší populace, takže kritika není na místě.
Jinak jste si mohli dát argentinské maso (zkoukněte Pampas market), italské speciality, palačinky (Galetka), výborně vypadající polévky (Polífkárna), mořské potvory a ryby, čerstvé těstoviny (Pasta Fidli) či ochutnat slané i sladké mufiny (Sugartown, Pussycakes…). Nechyběli Čongrády (domácí poctivé paštiky), Albrecht Street Food Circus (a jejich fáro s pecí na pizzu:)), We are Burgers a Dish truck (burgery) či Ingredientista (lákali nás na pravou italskou šunku). Krom domácích limonád jste si mohli dát nějakou tu kávičku (Doubleshot, vietnamská káva Trung Nguyen) či pivo od Antoše (nebo cider).
Krom křupavé zmrzky u Mixit jste se mohli osvěžit čerstvými ovocnými sorbety Fruta Libre (jako okurka se zázvorem? Luxus:)). No a čokomilové si také přišli na své u stánku Choco Loco (kde si mimochodem můžete namíchat vlastní čokolády, což mi přijde jako super dárek). A pokud ještě stále neznáte Naše kaše, doporučuji zkontrolovat. Bez lepku, bez laktózy, na slano i na sladko, stačí si vybrat:)
Co mě ale moc moc potěšilo, bylo sehnání šátku na kváskový chléb (který doma kupujeme, i když jej nejím). Firma Magsbags se specializuje na potravinové sáčky a šátky, které vyrábí z bavlny a lnu pro zachování nejlepší kvality pečiva po co nejdelší dobu. A tak už doma máme jeden krásně barevný „chlebousek“. Prostě už žádné plesnivění, paření či rychlé tvrdnutí:) A žádné tuny plastových sáčků.
K tomu nám asi v půlce festivalu krásně sprchlo, a tak si člověk při tísnění v jednom malém stanu uvědomil, že i návštěvníci tohoto festivalu se diametrálně lišili od Apetit pikniku, kde se spousta lidí nejde jen najíst či ulovit něco zadarmo, ale o jídlo se zajímá.
Přestože nás piknik nijak extra neneadchnul, ráda si F.O.O.D prolistuji i dál. Třeba se jim to příští rok povede trochu více. V posledním čísle jsem našla recept, který mě okamžitě inspiroval a musela jsem ho vyzkoušet s maličkými úpravami. Protirakovinné a čistící účinky řepy spolu se skvělou léčivou šalvějí, k tomu trochu brambor na zasycení a trochu té bílkoviny v sýru. Každopádně skvělá kombinace, která díky smetanové chuti nadchne i nezeleninové strávníky.
Pečená řepa na šalvějovém másle s bramborovou kaší
- 1 kg červené řepy před oloupáním
- cca 1 kg brambor
- 2 větvičky čerstvé šalvěje
- 50 g másla
- 100 ml vody
- 300 ml smetany
- 1 lžička soli
- 100 g čerstvého sýru (smíchala jsem čerstvý sýr a balkánský sýr)
V nepřilnavém hrnci (já jsem připravovala rovnou v tlakovém hrnci) rozehřejeme máslo a zpěníme nasekanou šalvěj. Po pár minutách opékaní šalvěj vyjmeme a necháme na papírovém ubrousku oschnout. Přidáme na kostičky nakrájenou červenou řepu, promícháme, přidáme krapet vody a sůl a necháme podusit (v tlakovém hrnci 12-15 minut, na sporáku přidejte více vody a duste alespoň 30 minut). Mezitím uvaříme brambory do měkka a rozmixujeme na kaši spolu s lžičkou soli a smetanou.
Předehřejeme troubu na 180°C a nachystáme zapékací misku (kruhová). Jakmile je řepa hotová, přesuneme ji do zapékací mísy, natlačíme, posypeme nastrouhaným sýrem a navrch nakupíme bramborovou kaši. Pečeme v rozehřáté troubě cca 30 minut, na povrchu se vytvoří vrstva a řepa se krásně propeče se sýrem a smetanou. Ihned posypeme osušenou šalvějí a můžeme posypat také nasekanými ořechy. Dobrou chuť.
A SPOON OF HISTAMINE 