Čajomírfest 2014 aneb moře čaje na Vyšehradě

Člověk má skoro pocit, že jsou v Praze pořád nějaké food festivaly. Když se nad tím tak zamyslím…pořád jich je málo! Víc a víc festivalů, které přinesou něco nového a seznámí lidi s kvalitnějším jídlem. Ale abychom se netočili pořád jen kolem jídla a nedráždili ty, co jsou na přísnější dietě, pojďme se podívat za lahodným nápojem. Tentokrát si na své přijdou i abstinenti. Minulý víkend se totiž v Praze na Vyšehradě uskutečnil další ročník čajového festivalu s názvem Čajomírfest.

Jak jste správně pochopili, řeč se bude točit kolem čaje. Mnozí z vás ze trochu zarazí – čaj je přece při histaminové intoleranci zakázaný. Tak zase prrr…musíme odlišovat čaj od čaje. Ten prach, co obvykle nalezneme v pytlíkách, nemůžeme čajem ani nazývat. Tam se těžko poznávají reakce na čaj. Roli bude hrát nejen kvalita a zpracování čaje, ale také následné skladovácí a transportní podmínky, stejně tak jako stáří a nakládání (kontaminace) s čajem. Samozřejmě ne všichni čaji holdují a bude jim dělat dobře, ale nemůžeme všechny házet do jednoho pytle (ne všichni dobře tolerují sloučeniny podobné kofeinu). Tedy pokud máte oblíbený čaj a nedělá se vám po něm zle, nemusíte jej odhazovat do koše (navíc zelený čaj může mít protizánětlivý a působit i na snižování histaminu). Ale zpátky k festivalu.

Festival začínal už v pět hodin ráno, kdy jste si mohli dát první šálek, tedy spíše misku wayusy, a zažít otevřený kruh, jako se tomu dělo v rodinách v džungli. Poté jste mohli za svítání slunce meditovat, dát si nějaký ten „óm“ a případně rozcvičit bránici na smíchologii. Pokud však nejste ranní ptáčata (to tedy rozhodně nejsme:)), mohli jste dorazit později a začít den třeba poslechem didgeridoo. Vstup na festival byl zdarma, ale mohli jste si zakoupit vstupenku za 150 kč na místě, která vás oprávnila k návštěvě jednotlivých čajoven (přes 40) a testování jejich čajů zdarma. Také jste pak mohli ohodnotit nejlepší čajovnu a čaj a dát svého „líbíka“. Myslím, že tuto možnost využila většina návštěvníků, jelikož jste tak mohli zažít jedinečnou atmosféru miničajoven, ochutnat různé přípravy čaje a někde dokonce i sušenku či čokoládu určenou přímo k čaji. Nemá smysl asi popisovat, co vše se pilo, na seznamu čajoven se můžete podívat na stránky festivalu.

Pokud čaji nerozumíte a nechtěli jste riskovat ochutnávku mnoha nápojů, mohli jste jen tak brouzdat po festivalu, užívat si programu a případně si čaj, jiný nápoj či jídlo zakoupit. Vstupenka vás opravňovala také pro účast na workshopech, a kdo se nebál, mohl si třeba vyzkoušet irský kruhový tanec, meditaci, smíchologii (tu bych naordinovala povinně všem pacientům s chronickým onemocněním), kung-fu či třeba aikido. Meditovalo se různými způsoby, třeba i na hradbách. Na hlavním programu se střídal program. Mohli jste si poslechnout nejen didgeridoo, ale také shakuhachi (japonskou flétnu v podání Mnicha nicoty), folkovou indickou hudbu či sitár, podívat se na vystoupení tanečních skupin (nám se moc líbil indický tanec ve stylu Bollywood, i když s vystoupením na Stanfordu se to nedá srovnat), pokochat se ruským a marockým čajovým obřadem či ukázkou tai chi. Program na hlavním pódiu trval až do osmé hodiny večer. Ve Fresh shapitó se podávaly nejen mladé kokosy, ale mohli jste si připravit své vlastní raw jídlo (tedy ozkoušet spiralizér nebo se naučit připravovat raw sushi) a později se účastnit také bubnování, ke kterému jste nepotřebovali ani bubínky. Stačili kokosové ořechy a různé druhy zeleniny:).Krom zábavy v šapitó jste mohli poslouchat hudební seskupení Chikari, vyzkoušet si hru na „misky“ (tibetské zpívající mísy), samotnou didgeridoo nebo třeba zahrát japonské šachy. 

Co se týče pití, neváhali jsme i my ochutnat různé nápoje. Krom čajoven a klasických čajů jste mohli zakoupit také výborně kořeněný masala chai nebo se osvěžit matcha čajem (to podle toho, zda zrovna vylezlo či zalezlo sluníčko). Ani zde nechyběla třeba Villa Flora se svými microgreens a ve Fresh šapitó si u Akademie Soběstačnosti možnost vyšlapat smoothie. Ten připravovali nejen v podobě ice tea, ale také jako latte:)) Za vyzkoušení určitě stála Dammann Freres, kde jste si mohli vychutnat sypaný čaj – ten jste si sami vybrali z široké nabídky, sypaný čaj vám byl předán do malého pytlíčku, který jste pak dostali v porcelánovém šálku spolu s přesýpacími hodinami, abyste jej náhodou nepřelouhovali. Vyzkoušeli jsme bílý a zelený čaj a oba prošly na jedničku. Kdo by neholdoval čaji, mohl se osvěžit kávou (žádné presso, ale aeropress), limonádou, ledovým čajem či třeba horkou čokoládou.

Horká čokoláda byla k dostání u stánku Čo-Xo, kde jste také mohli zakoupit čokolády domácí výroby (s mořskou solí, ořechy, kávou, bílou s matcha čajem, sušeným ovocem atd.) nebo si dát třeba malou pralinku na zahnání sladké chuti (třeba s rozmarýnem nebo matcha čajem).

Trochu více najíst jste se mohli v Klubu cestovatelů (exotika, falafel, karí atd.), dát si čínské nudle (Šťastný Drak) nebo třeba tibetskou polévku (Dharma Masala, zde nabízeli také luxusně vypadající dortíky). Někdy před dvanáctou hodinou byla první várka jídla vyprodaná a čekalo se na další, přičemž fronty zde byly snad po celou dobu festivalu:))

Mnohem menší fronta byla třeba u palačinek (Crepérie na cestách) nebo francouzského pekařství Votre Plaisir, kde měli celou škálu chutných slaných quiche (třeba s červenou řepou, s kozím sýrem, se špenátem a uzeným lososem, s dýní hokkaido atd.) nebo sladké dortíky (speciální čokoládový s Earl Grey čajem). K mému potěšení měli také bezlepkové makronky a kokosový dortík.

Dortíky byly také u dalšího stánku Vege Catering, kde jste také mohli zakoupit konopné potravinové produkty.

Domů jste si mohli odnést nějaké to kvalitní pečivo, spoustu druhů čajů, ale také obečení, keramiku či šperky. A že bylo z čeho vybírat. Především keramika byla dech beroucí a není divu, že i u těchto stánků se stále střídali lidé a kupovali malé čajové mističky a další.

A pokud by vás stále zajímala příprava raw jídla a jak asi chutná, ale nemáte odvahu vyrazit do restaurace, tak na konci září se bude konat Vegefest:))