Street Food Festival aneb ochutnáváme Česko:))

Když jsem před pár týdny dostala pozvánku na Street Food Festival, bylo jasno, co budu v ten den dělat. Foodie kultura v Česku? Amatéři, domácí kuchtíci i profíci na jednom místě, vše pod otevřeným nebem a za doprovodu příjemné muziky? Tomu přece nelze odolat. A tak jsem dobila baterky ve foťáku, připravila svůj vybraný jazýček, vyhladověla žaludek (nejen ten svůj) a vyrazila s ochutnávači směr pražské Holešovice.

Na začátek bych uvedla, že festival po poledni připomínal spíše akci „Z fronty do fronty“, ale jelikož jsem byla po zkušenosti z předchozích akcí podobného typu vyzbrojena pevnými nervy a dobrou společností, nemohla mě tato skutečnost vůbec rozhodit:) Buďme k sobě férový – očekávalo se to! Fronty jsou v takovém případě vlastně docela dobrá zpráva – lidé mají zájem o nové jídlo, nové zážitky a podporují food festivaly. Někdo by mohl namítnout, že je to jen špatnou organizací, ale těch lidí se před Cross klubem otočilo opravdu spousta. No, kdo by také nechtěl ochutnat některé vybrané specialitky. A tak se lidé shromažďovali, povídali, jedli, pili a v pozadí roztáčel hvězdná kola jeden z DJs. Odpoledne také vystoupil Mário Bihári a musím říct, že jim to hrálo dobře. Roztančili snad všechny děti, které se v okolí pohybovaly (aneb když se v mládí naučíš pařit u bedny, ve stáří jako když najdeš) .

V rámci festivalu byly na programu také přednášky, třeba jste se mohli dozvědět více o projektu PecemPecen.cz (a také ochutnat kváskový chléb). Nechyběla ani burza kuchařek (prostě vyber si svou kuchařku a vydraž ji:)) A pokud vás zajímá kompostování, mohli jste se zeptat KOKOZY. Pokud vás zajímá, jak pěstovat ve městě, jaké jsou moderní kompostovací technologie či zakládání městských zahrad, kukněte na jejich stránky.A občas také vykouklo slunce omrknout situaci, a tak ani nevadilo, že jste občas dostali nějaký ten políček, popílek z ohně do očí či nájezd kočárkem na nohu. A teď už honem na to jídlo!

Akce začínala v jedenáct hodin a jen blázen si mohl myslet, že by ve dvě hodiny bylo ještě spoustu jídla. Davy se rozšiřovaly, jídlo ubývalo, břicha rostla a zbývalo jen pár minut na vymyšlení taktiky, jak dostat to, co člověk chce:)) Myslím, že ani sami kuchaříci nebyli připraveni na takový nával lidí. Ale tak už vás nebudu napínat, pojďme se kuknout, co jste mohli zdlábnout (anebo, co UŽ jste zdlábnout nemohli). A jako první se prostě musíme zastavit u stánků s burgerema:) Přiznám se, nevím, jaké byly, ale zdaleka nevypadaly tak chutně a promakaně jako ty u Betty’s nebo v The Counter. Ale to už je hold osud a tak, jako umíme udělat pořádnou svíčkovou, tak Amíci umí prostě pořádný burger. S burgery jsme začali u Dream Burgers, kde nabízí maso jen od šťastných zvířátek z pastvin. V Dreamu prodávali tu nejvíc vytuněnou variantu za 120 Kč, z mého pohledu (a pohledu na burger) to trochu předražili. Ale když je poptávka, není co řešit. Jo, a nabízeli i veganskou variantu, ale ta byla pruč dříve, než jsme se dostali vůbec k okénku. S burgery se přijeli pochlubit také kluci z #We are burgers#, kteří nabídli slaninovou variantu (dej někam slaninu a nemáš co řešit!) a také variantu „chřest s vajíčkem“. Zajímavá kombinace, ale opět se nemůžu vyjádřit k chuti. Vzhledem k tomu, že i oni prodali pár set kousků, tak burgery prostě frčely. V Dědově špíži, která je spojena s výrobou luxusních domácích paštik, jste si krom čerstvého chlebíku s paštikou mohli dát třeba domácí klobásku (bezlepkovou, juchů!) nebo pečený luncheonmeat. Trocha klasiky nikdy nezaškodí.

Hned kousek od Dreamu stál DISH truck, který se honosil neuvěřitelně dlouhou frontou po celou dobu (a ovčím burgerem!)…jakmile fronta zmizela, bylo jasné, že burgery došly, a tak si to auto odfrčelo už kolem páté hodiny (ale nezoufejte, na Dish si můžete v Praze skočit kdykoli). Se svým truckem zavítal také Chefparade, který mimo jiné dovezl tuňáka (kdo by neholdoval kravičkám).

To v tomto směru byly mnohem originálnější Albrecht Street Food Circus. Až nebudete vědět, co s takovým mega velkým Land Roverem, natáhněte dozadu pícku a vyjeďte dělat pizzu! Pizza vypadala luxusně, ale bohužel ani ta se neshoduje s mým protilepkovým žaludkem. Každopádně posádka tohoto týmu si akci náležitě užívala (samozřejmě až po tom, co dopekla zásoby:)). Kuchařky bez domova a Hotkarot nabídli naprosto originální věc, a to vařenou mrkev v rohlíku. K tomu jste si mohli vybrat jednu z „omáček“ či pomazánek, která celému rohlíku dodala unikátní chuť (nej byla prý ta medová). Máme rádi originální projekty. Bistro 8, které mám osobně moc ráda, se na festivalu představilo s bochánky (s originálním popisem, co vše v bochánku najdete. A milovníci sushi si mohli ochutnat dobrůtku od Sushiqueen (a zároveň se mohli kouknout na přípravu:))

Petra a Pavel z Balkónová restaurace vystrojili hostinu (jehněčí kofty, domácí housky s pečenou šunkou atd.) Co jsem osobně okukovala jejich kořeněné mufínky. Věřím, že vše bylo moc dobře, jen velmi rychle vymeteno (a na nás tak samozřejmě nezbylo).

Terapie jídlem zase nabídla spojení ajurvédské a čínské medicíny přímo na talíři. Mohli jste ochutnat třeba pomazánku z červené řepy s vlašskými ořechy. Palačinkárna Galetka, kterou spoustu lidí zná, to rozjela s křupavými pohankovými „galettes“ a jemnými pšeničnými crepes. Palačinky dělali na slano i na sladko, takže si každý mohl vybrat. A co se týče sladkého, tak jste si opravdu mohli pochutnat (nutela a banán, co můžete chtít více?). Mr.&Ms. Falafel vám připravili falafel přímo před vlastními zraky, takže jste se mohli ještě něco přiučit. Krom jídla jste si také mohli donést bylinku přímo v hrnečku (za cenu hrnečku). Juchů.

Na Cimes Deli byla radost pohledět. Přímo na místě pekli chlebíky (kváskové) a prostě se člověk musel pokochat, jak si pán s těstem hraje. K tomu příprava čerstvých bagelů, které vám na místě naplnili vonícími čerstvými surovinami. Stánek byl celý obložen bylinkami, no prostě k pokochání.

Za zmínku stojí určitě Melina’s cakes Prague, kde jste si mohli zakoupit skvělý koláček za velmi příznivou cenu 10 kč. Na výběr jste měli třeba pivní koláče (čoko i kokosový) nebo luxusně vypadající brownies. Ohodnoceno mým ochutnávačem na výbornou, pivo sice cítit nebylo, ale zato nebyl přeslazený. 

Holky ze Sugar town udělali celou sérii cupcakes, které zdobily přímo na místě a byla radost pohledět. Jan Kořínek z Ke kořenům dorazil s ječnými lívanci a zmrzlinovými sendviči z upečených sušenek a domácí zmrzliny. Další v řadě profíků, se kterými jste mohli mít tu čest, je Ethnocatering. Kulturní pestrost, původní recepty, autentičnost, originalita i podpora a společenská odpovědnost. V odpoledních hodinách už měli také zoufale prázdné tácy a vyprodáno. 

Až teď si uvědomuji, že nemůžu vyjmenovat všechno. Kefta, housky, korejské chlebíčky, sladké churros s čokoládovým krémem. Vybrat si prostě musel každý. Bohužel v době, kdy jsme se na místo dostali, sladké „kapkejky“ Sweets’n’Sins byly fuč!  Stejně tak Tři kopečky, na která jsem se těšila. Nu což, příště! A dokonce jsme nestihli ani krásně barevné makronky, třeba s matcha krémem. Ale aspoň jsme si vyslechli, že byly vážně moc hezké. A neochutnali jsme ani brněnské Ebisu, které nabídlo kakuni či onigiry. Co opravdu oceňuji, že jste mohli pozorovat přímo výrobu před vašimi zraky, něco pochytit, ale prostě koukat, co jde do vaší „kuličky“. Pro milovníky korejské kuchyně tam byla Teraze z Korejské kuchyně, která nabízela kimchi či  bokkeumbap.

Pokud jste měli žízeň, krom klasického piva, které točil Cross Club, jste mohli ochutnat víno. Jedna z vinařství bylo Veltin.cz, ale tam jsme byli velmi nespokojení. Podle dlouhé fronty jsme odhadovali, že bude dobré, ale nějak nás prostě neoslovilo:( Naštěstí jsme si mohli spravit chuť ve vinařství Chrámce, které prodává košer víno. Košer nekošer, prostě to umí. Vychytávkou bylo, že jste si mohli za zálohu 50 Kč zapůjčit skleničku na víno a do té si nechat nelévat. Žádné plastové kelímky. Když jste skleničku nerozbili, mohli jste ji zase vrátit a dostat zálohu zpět. 

Samozřejmě to nebylo celé o alkoholu a kdo by raději něco na zahřátí, mohl si vybrat mezi horkou kávou či čajíkem. Ochutnali jsme kávu od Kávového klubu a byla vážně luxusní. Prostě ideál na nakopnutí nálady, abychom vydrželi celý ten nával pozitivní energie a jídla:) Samozřejmě energii jsme dobili, ale komu by nestačilo, mohl ochutnat kávu od My Dva. Ti zase nabídli vietnamskou kávu, která se připravuje s kondenzovaným mlékem, a je radost pohledět, když ji někdo připravuje přímo před vámi. Čerstvost prostě zaručena.

A kdo by neholdoval kávě, mohl si nabídnout super čajíčky od Tea Mountain. Výběr byl pestrý a jakmile zalezlo sluníčko, chuť na něco teplého byla neodolatelná. 

Celkově se akce opět povedla. Spousta lidí si určitě bude stěžovat na prostor a málo místa, případně na dlouhé fronty, ale většina lidí si to prostě užila po svém. S frontami a omezením osobního prostoru na takové akci prostě musíte počítat. Kdo by chtěl ještě kouknout na nějaký ten přehled, tak dokonce vzniklo několik videí. Tak co, uvidíme se na dalším díle?

nebo

Video ČT