Encyklopedie léčivých šťáv aneb příroda je mocná čarodějka

Na návštěve u rodičů jsem objevila poklad.

Pod postelí jsem našla truhličku plnou zlatých mincí.

Ba ne.

V knihovničce.

Mezi ostatními knižkami o zdravé výživě se tam ukrývala kniha s názvem Encyklopedie léčivých šťáv od Johna Heinermana. Kniha s podtitulem „Známý americký antropolog-léčitel nahlédl do svých archívů a napsal ucelené dílo pojednávající o přírodních šťávách, které mohou být lékem na stovky běžnách zdravotních problémů dneška.“ Ty zmíněné „zdravotní problémy dneška“ se však datují k roku 1994. A tak jsem se zalistovala a zůstala mírně v šoku. Pokud máme všechy tyto informace již od roku 1994, tak co se stalo za těch posledních 20 let?

Již v roce 1994 byla napsaná kniha, která popisuje jednotlivé plodiny, jejichž šťáva může být léčivá. Naleznete zde šťávy ovocné, zeleninové, bylinné, z hlíz či naklíčených bobů. Autor u každé šťávy popisuje základní informace, o jakou rostlinu se jedná, shrnuje nutriční vlastnosti a uvádí příklady použití doplněné minimálně jedním úspěšným příběhem svých pacientů. Nakonec je uveden také postup pro použití. Krom jednotlivých šťáv a souhrnu nemocí a neduh, kde šťávu využít, přikládá také pár základních receptů a své zamyšlení nad odšťavňovači/mixéry. Autor se již v této knize zmiňuje o nevýhodách míchání ovoce se zeleninou a vysvětluje, proč není vhodné je kombinovat.

Předmluvu ke knize napsal lékař Dr. Lendon Smith. Na pár stránkách se vyjadřuje upřímně k této knize a víceméně chválí, že se jedná o první knihu svého druhu.

„Většina lékařů tvrdošíjně zastává názor, že na konkrétní chorobu vždy existuje jen jediný konkrétní lék. Jeden lék, jedna choroba. Jenže Matka Příroda to má zařízené docela jinak. Většina bylin, zeleniny i ovoce má dvojí účinek. Může se stát, že jeden přírodní lék sníží krevní tlak, pokud je vysoký, a tentýž prostředek krevní tlak rovněž zvýší, bude-li příliš nízký.“ Dr. Lendon Smith

Takový duální efekt můžeme vidět u celé spousty živin (např. mé oblíbené psyllium, které pomáhá v obou extrémních případech zažívacích problémů, protože prostě upravuje stolici, ať už potřebujete kartáč nebo zahustit). Cituji dále z předlohy:

„Většina z nás už málem zapomněla (nebo nikdy nevěděla), jak vlastně správně žvýkat potravu, aby se řádně rozmělnila a došlo k porušení jejich buněčných stěn.“

Dalším bodem svědčícím pro využití šťáv a případně smoothie v naší stravě je fakt, že celkový obsah vitamínů a minerálů klesá. O tom možná ještě v roce 1994 ani nevěděli. Abychom do sebe pak dostali dostatečné množství esenciálních látek, musíme přijmout mnohem větší objem. Což samozřejmě není vždy možné. Čerstvě vylisované šťáva je vlastně koncentrovaný mix těchto esenciálních živin, a může tedy hrát velkou roli při léčbě různých onemocnění.

Kniha obsahuje opravdu celou řádku šťáv, některé mě velmi překvapily. Nevím, zda si někteří z vás vzpomenou, že jsem nedávno psala o velké chuti na petržel/petrželové lístky, a tak jsem je cpala do smoothie. V knize jsem si přečetla velmi zajímavý příběh autora, který na jedné z konferencí velmi pšikal, měl sennou rýmu a klasické příznaky alergie. Při obědě dostal velkou chuť na petrželovou nať, a tak se ní přímo nacpal. Do pár hodin byla alergie pryč. Stejný postup pak vyzkoušel na několika pacientech a vždy s velkým úspěchem – do tří dnů se zlepšila alergie, odpuchly oči a přestalo svědění i u silných alergiků. Deset snítek petržele podle autora obsahuje 20 mg vápníku, 6 mg fosforu, 0,6 mg železa, 5 mg sodíku, 73 mg draslíku, 850 IU vitamínu A, 17 mg vitamínu C a 11 mg hořčíku. Petželová nať prý pomáhá také na celulitidu (tlumí zánětlivé pochody v podkoží), odstraňovat těžké kovy z krve a zmírňovat projevy problematické pokožky.

Nemůžu zde popisovat všechny léčivé šťávy, ale pokud se chcete uzdravit, možná je fajn se podívat, co nám nabízí sama příroda, než poběžíme do lékárny. Už před 20 lety uváděli, že léky mají vždy vedlejší účinky (narozdíl od přírodních šťáv). Když se ale bavíme o HIT, nejvíce nás zajímá zažívací systém, který je základ imunity a je potřeba jej cílit jako první. Např. na zánět tlustého střeva je dle této knihy banánová šťáva, přičemž banány pomáhají i při zánětu žaludeční sliznice (spolu se švestkami). Na gastrointestinální problémy obecně vodní meloun, na břišní křeče zabírají citrusy, při celiakii je dobré pít šťávu z datlí/fíků a hrášku. Na pálení žáhy je to pak banán, fenykl a vodní meloun. Na podrážděná střeva mladý hrášek. Na průjmy doporučují brusnici borůvku, maliny, kdoule a rebarboru. Při zácpě sáhněte po jablku, Boysenově ostružině, angreštu, datlech, fících, švestkách a ředkvičkách. Při spoustě těchto i dalších doporučují šťávu z mladé pšenice a mladého ječmene. Ano, slyšíte správně, už v roce 1994! Jo a na alergie zabírá vojtěška, celer, petrželka a tykev (tak by mě zajímalo, zda moje podvědomá volba pro alfalfa prášku byla v rámci alergií).

Je strašně zajímavé, že když vyčleníte ze své stravy umělé potraviny a jídlo z restaurací, kde je chuť doháněna kvasničnými extrakty a podobnými hnusy, začne se vám měnit i vnímání vlastního těla. Samo si tak nějak podvědomě říká o to, co potřebuje, jen se jej musíte naučit poslouchat. Alespoň já to tak cítím, protože mi tato encyklopedie léčivých šťáv odpověděla na mé otázky, proč zrovna tělo prahne po určité potravině. Samozřejmě je mi jasné, že nebudete nikde shánět archivní knížku. Mezi lidmi jsou však velmi oblíbené knihy Dr. Walkera, který publikoval o zravotních účincích šťáv zhruba ve stejnou dobu jako Heinerman. A abyste se nemohli vymlouvat, pak mám pro vás dobrou zprávu – Walkerovy knížky si můžete zdarma stáhnout na internetu. Na této adrese naleznete odkazy na knihy a můžete si vybrat, co vás zajímá. Pokud vás zajímají hlavně zeleninové šťávy, můžete si pdf formát otevřít rovnou zde. Tak a teď máte zdraví ve svých rukou!!!!