Gluten Summit 5: Lektiny pšenice

Informace zde uvedené nejsou mé názory, nejsou ověřované, ale výpis informací ze setkání Gluten Summit.

Stále pro vás mám ještě nějaké informace z gluten summitu, který se konal před pár týdny. Informací bylo moc a trochu mi trvá je zpracovat. A hlavně bych vás nerada vyděsila. V dnešním příspěvku bych se ráda zmínila o přednášce Sayera Ji o roli pšeničných lektinů v nemocech, a jak může jídlo ovlivňovat naše geny. Shrnula bych zajímavou přednášku do dvou hlavních bodů:

1. jídlo může modulovat naši genovou expresi (vypínat a zapínat geny)
2. pšenice obsahuje celou škálu látek, které aktivují náš imunitní systém negativním způsobem (nejen gliadin).

Sayer Ji je vědec, spisovatel, učitel a spoluzakladatel GreenMedInfo.com, což je jeden z nejobsáhlejších zdrojů ohledně zdravého životního stylu/funkční medicíny (na základě vědeckých poznatků). Je auterem eseje Dark Side of Wheat, kde popisuje kritickou roli pšeničných lektinů v nemocech a roli nárůstu konzumace pšenice a její monokultivace v průřezu historií. Mimo jiné také na základě vědecké dokumentace popisuje více než 300 negativních účinků pšenice na lidské zdraví a odhaluje, že toto působení pšenice je adaptivní odpovědí našeho těla na biologicky nekompatibilní jídlo (vyvrací tedy fakt, že se jedná o nezdravou reakci na zdravé jídlo).

Ve své přednášce se nejdříve věnuje historii konzumace pšenice. Dle Sayera reagujeme na obranné látky z cereálií – obilky v sobě mají obranné látek, které mají zabránit jejich zničení před možností klíčit. K odstranění těchto obranných látek pomáhá např. namáčení ořechů či dlouhé namáčení a vaření u luštěnin, ale obilniny obvykle nijak speciálně nepřipravujeme. Velká část lidí (20-30%) má HLA-DQ mutaci a tedy možná predispozici k určité formě nesnášenlivosti k lepku.

Podle Sayera dnešní chléb obsahuje přes 23 tisíc proteinů. Pokud tedy odstraníme pouze lepek a budeme si myslet, že přijímáním deproteinovaného pšeničného škrobu jsme všechno vyřídili, hluboce se mýlíme. Člověk nemusí reagovat pouze na lepek, tedy na jeden protein, ale i na jeho strukturní ekvivalenty, které se v chlebu mohou nadále nacházet. Vyvíjí se mnohonásobná alergie na proteiny pšenice. Pšenice má 6x více genů než je genů v lidském genomu, nebude se tedy jednat o jednoduchou rostlinu, jak se domníváme. Pšenice svou dominantní roli potvrdila – velmi jednoduše si dokázala podmanit lidstvo, přičemž člověk si vybírá selektivně kmeny s největším obsahem lepku. Člověku však chybí nástroj, jak rozložit disulfidovou vazbu v proteinech, nenatrávené molekuly pak vstupují do krve, kde jsou imunitním systémem rozpoznány jako nepřítel. A jelikož jsou některé struktury v našem těle podobné těm nestráveným makromolekulám, tělo si vlastně začne napadat vlastní tkáně. Pšenice tomu ještě napomáhá tím, že zvyšuje propustnost střeva a makromolekuly pak mají jednodušší prostup do krve. Může se tak vyvinout imunitní odpověď nejen proti proteinům pšenice, ale proti více potravinám. Tyto proteiny obsahují velké množství aminokyselin asparagové a glutamové. Kyselina asparagová může ve své volné formě poškozovat neurony, glutamová kyseliny tvoří základ glutamátu sodného (který je mimochodem schopný blokovat DAO enzym).

Dále se také věnuje tématu jako několik jeho předchůdců na konferenci – pšenice jako droga. V pšenici se nachází látky podobné opiátům (glutenové exorfiny a gliadorfiny) a je tedy otázka, jak může pšenice na některé citlivější jedince působit (tedy opojně, sedativně?). O tom, že pšenice ovlivňuje náš mozek, věděli už staří Římané, kteří odebráním pšenice trestali neposlušné vojáky. Pšeničné lektiny (WGA) mohou prostupovat do mozku a pozměňovat buněčnou strukturu, funkci a komunikaci, předpokládá se, že pšeničné lektiny stojí za depresí, nervozitou, poruchami soustředění či schizofrenií. WGA se může nalepit i na myelinovou vrstu neuronů a zabraňovat uvolňování faktoru pro růst nervů. Předpokládá, že stejně negativní vliv bude mít i mladá pšenice, které pšeničné lektiny obsajuje.