Vysokonutriční protizánětlivá strava funguje! Mám to černé na bílém.

Původně jsem tento článek vůbec psát nechtěla, ale myslím, že je důležité ostatní spolubojovníky podpořit v jejich úsilí. A možná si zase rýpnout tak trochu do těch přísných diet, které někteří považují za nutné a nevyhnutelné. A kdo jsem, že vůbec chci léčbu hodnotit? V tuto chvíli prostě jeden z vás, který si prošel diagnózou, přechodem na dietu a postupným prozřením – ne všechno se točí kolem histaminu!

Když jsem začala držet přísnou nízkohistaminovou dietu jako většina lidí na začátku, začala brát předepsané léky a užívat daosin, trochu se mi polepšilo. Nebylo to úplně ono, ale oproti stavům předtím o lepší. První měsíc byl těžký, musela jsem se naučit odpočívat a mé tělo zřejmě procházelo šokem. Mohla jsem klidně spát i deset hodin denně (oproti běžným 6), pořád byla unavená a měla děsivé noční můry. Teda ony nebyly až tak děsivé, ale příliš reálné. Přechodem na bezlepkovou dietu jsem se posunula mnohem dále a mnohem více. Avšak po měsíci přestávala antihistaminika působit (více se dočtete v mých předchozích článcích) a i já nejdříve šla cestou výměny a testování dalších antihistaminik.

Ano, byla jsem ve stejné situaci!

Kolečko se však opakovalo, pár dní lépe a pak celé špatně. Prudší reakce, návrat některých symptomů, celé to nedávalo smysl. A tak jsem se vrhla do dalšího studování. A to málo, co jsem znala ze studií, ve mě pořád bublalo – z tak přísné diety nemůžu mít dostatek živin, které tělo potřebuje. A jak se tělo asi může léčit, když nemá vše potřebné? 

O HIT se vědělo mnohem méně než teď a vlastně ani po téměř půl roce nízkohistaminové diety dle švýcarského seznamu, prášků či daosinu jsem se necítila o nic víc vyléčena než předtím. Pořád jsem si nikde nemohla nic dát, pořád jsem měla stavy únavy, pořád si moje tělo zadržovalo vodu a dělalo, co chtělo. A pak jsem zjistila, že takto to dál nejde. Tělo potřebuje proteiny, sacharidy i tuky pro svůj chod, tělo potřebuje celou škálu vitamínů a minerálů, které si prostě nevyrobí. Přečetla jsem si knihu Dr. Fuhrmana a pár dalších a vše začalo dávat smysl. Histaminová intolerance není jen o histaminu, ten k životu potřebujeme, ale je to o rovnováze! O tom, jak s ním umíme hospodařit, jak se vyrovnat s nadbytkem, jak mírnit jeho produkci, jak regulovat imunitní odpověď, pro kterou je histamin tak důležitý.

Extrémní zlepšení přišlo se zavedením vysokonutriční, protizánětlivé stravy s omezením histaminu. Když jsem dohledávala zdroje z nízkohistaminových seznamů, zjistila jsem, že spousta potravin je připsána jen kvůli přesvědčení autora  (což mi např. i autor švýcarského seznamu potvrdil), že by to tak mělo být, nebo že třeba sám autor reagoval (což je samozřejmě špatně, ne každá reakce je kvůli HIT). Tupé opisování předchozích seznamů bez ověřování originálních zdrojů (většina z vás ví, na které brožurky narážím). Postupně jsem zjistila, že věci se mají trochu jinak, že třeba s tím banánem je to dost pofidérní, že třeba obsah histaminu v cizrně nikdo nenašel/nestanovil, jen to někam napsal, a že je nutno se řídit opravdu jen podle výchozí vědecké práce (jako je Maintz a Novak). Místo sledování histaminu jsem začala zjišťovat, co které potraviny v našem těle mohou udělat a co podstatného si z nich tělo může vzít. Potravina není jen histamin – pokud obsahuje protizánětlivé složky, antioxidanty, látky na stabilizaci žírných buněk či látky potřebné pro správnou funkci DAO enzymu, a pokud tyto složky převáží histamin, pak je logické, že mému tělu prospějí. 

Po návratu do ČR jsem měla velký problém se přizpůsobit místním podmínkám, jinému vzduchu, méně slunci. Nakonec jsem si našla své oblíbené farmáře, kde jsem začala brát čerstvá vejce, spoustu zeleniny a ovoce, případně nějaký ten mléčný produkt. Dále jsem pokračovala v užívání antioxidantů a protizánětlivých potravin. Když jsem přiletěla, lékařka schválila můj pobyt i stravu a dostala jsem jedničku z hvězdičkou. Měla jsem nejlepší výsledky krevních testů za celý svůj život (především parametry imunity). Půl roku na to – v českých podmínkách – jsem se přesvědčila ještě jednou. I bez suplementace protilátek (do té doby nutné) zůstávají moje hodnoty imunity v normě, očividně se něco změnilo ve fungování mého imunitního systému. Posledních 9 měsíců jsem neměla antibiotika (což je velká změna ve srovnání s minulostí), užila jsem celkově max. 2 paraleny a asi 4x antihistaminika v akutních chvílích. Neberu žádný daosin, který mi stejně nepomáhal, zato beru probiotika, která stabilizují mé žírné buňky.

A co více, cítím se výborně.

Nevím, proč někteří lidé potřebují stále chodit na nové odběry kvůli DAO. DAO se mění dle stravy, vyčerpanosti, hladina je odrazem našeho střeva, hormonálních cyklů atd. Pokud jste jednou měli sníženou hladinu, znamená to, že jste něco dělali špatně! To, že se vám hladina zvýší, neznamená, že můžete jíst cokoliv a je vše hned pořádku. O své stravě už budete muset do budoucna přemýšlet. Něco jste předtím pokazili (nebo holt příroda rozhodla za vás), ale můžete se z toho poučit a snažit se nespadnout do starých kolejí. Možná jste předtím zanedbali jinou intoleranci a tělo vám jen dává signál, že je potřeba vše řešit. Na druhou stranu, pokud omezíte svůj jídelníček na minimum a budete hladovět, neposunete se nikam dále. Možná vás nebudou trápit reakce z histaminu, zato vám budou chybět vitamíny a další látky pro funkci těla. Takže nakonec skončíte se silnými reakcemi na cokoliv, vaše tělo se bude postupně hroutit. A neustálým odříkáním nakonec skončíte tím, že sníte i to, co by vás za normálních okamžiků nenapadlo (je to přirozený obranný mechanismus organismu). Časem přestanete rozlišovat, jestli máte křeče v lýtkách z nedostatku hořčíku, nebo to dělá ten histamin. 

Jsem tedy chodícím důkazem, že dieta/úprava stravy je lék! Ano, když najdu dobrou restauraci, kde vaří z čerstvých surovin, bezlepkově a vyjdou vstříc mým dalším požadavkům (žádné kvasnice prosím!), zajdu tam. Požaduji kvalitní jídlo a to nejen kvůli histaminu. Naposledy jsem byla dokonce na koktejl:) A můžu říct, že byl výborný. Omezení, která s „jinou“ stravou přichází, beru jako výzvu. Kdo říkal, že jídlo bez lepku a histaminu nemůže být dobré?

Pokud tedy stále bojujete s dietou, nebojte se oslovit nutričního terapeuta. Nejde jen o histamin, ale o další látky, možná zjistíte, že opravdu děláte někde chybu. Nebo se můžete inspirovat v mém malém návodu, jak to celé uchopit za správný konec. A nezapomeňte, že naše zdraví začíná v hlavě – pokud si namluvíte, že je jídlo nepřítel, nepřítelem bude! Buďte k sobě laskaví a hýčkejte se, odměnou bude vaše zdraví!