Věřím, že všichni máme rádi barevné věci, ale když víme, co všechno mohou některá přidaná barviva napáchat v našem těle, nad pestrobarevnými výtvory v obchodě jen kroutím hlavou. Žijeme v rychlém tempu, čemuž odpovídá i kvalita stravování, a strašně se divíme, že je nám zle, máme různé intolerance a čím dále více problémy se zažíváním. Není divu, naše tělo na spoustu věcí není stavěno a efekt některých „bezpečných“ potravinových aditiv se teprve ukazuje. Ke všemu se čím dál častěji objevují zprávy, že tato aditiva mohou zasahovat do naší genové výbavy, samozřejmě ne do obsahu genetické informace, ale mohou vypínat a zapínat geny, jak se jim zlíbí, a potažmo tak spouštět onemocnění (epigenetika je velmi zajímavý obor). Nehledě na to, že některé mutace mohou být trvalé a můžeme je předávat dále i svým dětem (ono není náhoda, že se doporučuje mít děti v mladším věku, než se jaksi nahromadí více těch negativních epigenetických vlivů).
Když jsem v jednom z předchozích příspěvků psala o tom, jak například plastové láhve mohou poškozovat naše zdraví, netušila jsem, že narazím brzy na nový článek o vlivu nízkých dávek kontaminantů na naše zdraví. Výsledky práce vyšly letos v červnu a autoři zjistili, že i nízké „bezpečné“ dávky mohou ovlivňovat naše zdraví z dlouhodobého hlediska a například u žen narušit aktivitu estrogenů. Tedy dobře, abychom byli korektní, jedná se zatím o výzkum u myší, ale data již naznačují, že by část takového výzkumu šla aplikovat na člověka.
Aby si vědci ověřili, jak je to s těmi nízkými dávkami aditiv a chemikálií, které se dostávají do našeho jídla, nakrmili myšky koktejlem dioxinu, PCB, bisfenolu A a ftalátů a k tomu přidávali tučnější stravu, která pomohla navodit stav běžný pro velkou část obyvatelstva „vyspělých“ států (v ČR je počet lidí trpící nadváhou a obezitou velmi vysoký – 68% žen a 72% mužů). Na začátku stála teorie – přemírou jídla a především toho zpracovaného do sebe člověk dostává i nějaké množství těchto kontaminantů, které je však považováno za „bezpečné“. Vědci se chtěli podívat, zda tyto látky nemohou ovlivňovat vývoj metabolických poruch, ke kterým jsou obézní lidé náchylní. Aby navodili stav reálný u lidí, podávali směsku už matkám studovaných myší, které je pak dále předávaly v mateřském mléce. Dávka zvolených kontaminantů byla určena tak, aby opravdu nepřesahovala povolené množství. Tyto látky byly také vybrány na základě studií, které ukázaly, že jsme jim ve své stravě běžně vystaveni a o kterých se ví, že ve velkých množstvích poškozují endokrinní systém – lidově řečeno se naše hormony zblázní.

Prvním překvapením bylo, že jsou podstatné rozdíly u mužského a ženského pohlaví. Samice, které byly vystaveny chemikáliím, vykazovaly zhoršení glukózové tolerance (tedy vznik či zhoršení cukrovky) a změny v estrogenovém metabolismu (snížená aktivita hormonů a jejich rychlejší odbourávání). U mužské části myší došlo ke změnám v metabolismu tuků a cholesterolu (a to bez změn ve váze myší). Je známo, že estrogeny pomáhají chránit proti metabolickým chorobám, pokud tedy tyto chemikálie ovlivňují hladiny estrogenů, může dojít ke snížení ochrany. Závěrem lze tedy shrnout, že dlouhodobé požívání těchto látek i v neškodných množství může mít velký vliv na naše dlouhodobé zdraví.
Mimochodem věděli jste, že pestrobarevná jídla mohou zvyšovat chuť k jídlu? Už v roce 2004 s tímto závěrem přišli vědci z University of Pennsylvania a vědci se pak začali ptát, zda používání chemických barviv může za nárůst obezity. Očividně však nepřesvědčili veřejnost ani lékařskou komunitu, aby se chemicky vyhlížejícím potravinám rovnou vyhnula. Pokud máte barvičky na talíři rádi, zvolte raději ty přírodní:).
A jelikož vidíte, že do sebe dostatek kontaminantů dostaneme i z běžných surovin, není to důvod přestat jíst, ale důvod se vyhýbat potravinovým aditivům, zvláště tam, kde je to možné. Samozřejmě ne všechna potravinová aditiva jsou nebezpečná nebo zbytečná, ale sáhnout po skutečných potravinách a nezpracovaných surovinách není tak složité a přece jen pak ten koktejl přidaných látek můžeme snížit a nechat naše játra a ledviny, ať se poradí se zbytkem.