Kdo chce kam, pomožme mu tam!

Původně jsem si ráno plánovala, jak napíšu nějaký super příspěvek o tom, proč se Češi málo smějí a proč bychom to měli změnit. Chtěla jsem vás všechny povzbudit, abyste se na lidi více usmívali, abyste se na sebe usmívali do zrcadla, abyste se více otevřeli. To bylo ráno a já jsem se i přes krátký spánek cítila skvěle. Posledních pár dní bylo prostě fajn. A já bláhová jsem tak nějak uvěřila, že jsem ještě více tolerantní k jídlu, že snesu mnohem více, a dokonce jsem začínala věřit tomu, že se v blízké době vrhnu na testování lepku. Po svém ranním smoothie to vypadalo jako super výzva.

To bylo ráno. Možná k mému pozitivnímu naladění přispělo pár momentů, možná i krátká očista od jídla. Rozhodla jsem, že se opět vrátím ke svým pravidelným ovocno-zeleninovým dnům, kdy prostě jeden či dva dny nejíte nic jiné než ovoce či zeleninu (jednou za týden až deset dní). Obvykle si tuhle očistnou kůru dávám na jeden den, neplánovaně pro nedostatek času jsem skončila na dnech dvou. K tomu jsem přidala jógu a bylo mi prostě lehce. O to více jsem se těšila na dnešní oběd, že si konečně pošmáknu. A jelikož jsem bláhová a nechala se uhoupat vlastním pocitem, rozhodla jsem se risknout jídlo z venku.

Tím však nemyslím, že bych si někam skočila na nějakou prasárnu. Pěkně jsem si vyšlápla do veganské restaurace, kde přes oběd servírují jídlo formou bufetu a můžete si nabrat, co chcete. Zaplatíte pak za váhu jídla. Na restauraci jsem dostala jen ty nejlepší reference, chodí tam bez problémů i celiatici a spousta lidí si jídlo moc pochvalovala. Tak jsem si nandala nějaké lákavé lahůdky, pečené brambůrky, spoustu zeleniny. Co si budeme povídat, nějaké to tofu se tam objevilo, ale to mě nemohlo rozházet: a) sójové mléko, kde je sice asi jen 5% sojových bobů, docela toleruji; b) prostudovala jsem spoustu literatury, co se týče sójových produktů v HIT, jsou nebezpečné ty fermentované, c) HIT pacienti ze zahraničních diskuzí referují tofu jako potravinu, kterou dobře snáší. Na jídlo jsem se vyloženě těšila – konečně něco, co jsem nemusela vařit, co si vychutnám s láskou a pocitem, že jej mám za odměnu. A v restauraci jsem si samozřejmě nezapomněla ověřit, že je vše bezlepkové.

Za pár hodin jsem už věděla, že je zle. Asi většina HIŤáků zná ten pomalý vlezlý pocit, kdy se mu dělá špatně. Cestou z práce s pocitem na omdlení jsem se rozhodla stavit pro nějakou mraženou zeleninu, kterou bych si podusila na večeři, protože jsem se na jiné jídlo už necítila. Proč na mě cestou z obchodu, kdy už mě napínalo na zvracení, koukalo tolik lidí, jsem pochopila až ve výtahu. Měla jsem oči jako mýval – černé kruhy snad až do půlky obličeje a lehce nateklé vaky pod očima. Že mě oči pálí, jsem si všimla, ale že bych mohla vypadat jak smrtka, to mě nenapadlo. Každý den člověk poznává nové věci a tohle je rozhodně nový symptom. Tak jsem si uvařila čajík, nadopovala se vitamínem C, antioxidanty, dala si zeleninu se spoustou čerstvé bazalky, pila hodně vody a snažila se namluvit, že je mi fajn.

Co tím vším však chci říci? Velmi často mi chodí otázka, zda se někdo z histaminové intolerance vyléčil. Otázka je, co znamená vyléčit se z histaminové intolerance. Osobně si myslím, že za tu délku diety a změnou životního stylu přišla úleva a víceméně vyléčení (nepovažuji za nutné si nechat dokola stanovovat DAO, jelikož to o ničem nevypovídá), že bych se však chtěla vracet k jídlu, které mi tohle vše způsobilo? To rozhodně ne! Jsou dny, kdy si může dát víno bez problému, jsou dny, kdy si připadám jako na domácích hodech a cítím se dobře. Jsou dny, kdy jsem pořád ve stresu a je mi celkově hůře. A nemyslím si, že by se to lišilo od „zdravých“ lidí. Nemyslím si, že jídlo z restaurace by bylo kontaminované lepkem nebo obsahovalo hodně histaminu, prostě si myslím, že můj zažívací trakt není připraven na jídlo z venku. Nemusel mi sednout olej (množství oleje), mohli použít koření s glutamáty, které mi dle mého názoru škodí více než samotný histamin, mohla jsem mít reakci na předchozí den. Nebo prostě nebylo rozumné po vyčištěné těla napálit mu směsku chemie z venku. Možná jsem byla jen ve stresu a zapůsobil nedostatek spánku. Rozhodně si však nemyslím, že bych byla či nebyla vyléčena a myslím, že to není ani správná otázka. Důležité je, jak se cítíte. Opravdu se chcete „vyléčit“, abyste se mohli vrátit k chemikáliím, které dnes poškozují tolik lidí? Dle mě jste vyléčeni, pokud se cítíte dobře a nezáleží na tom, kolik dietních opatření musíte udělat. Každý jsme prostě jiný a tolerujeme jiné věci. Zkuste přijmout úpravu jídelníčku jako změnu k lepšímu, třeba pak pochopíte, že jste zdraví, když si můžete dát čerstvé ovoce a jít si zaběhat, a ne ve chvíli, kdy si můžete dát pizzu!!!!!

Mno a já si ověřila, že chybovat je lidské a že domácí strava, u které víte, z čeho ji děláte, je prostě nejlepší!!!!!