Teď vážně, lidi, jak tohleto, prosím vás, zvládáte? Myslím tím tu zimu, upršené dny, tma cestou do práce i z práce, zamračené obličeje…To mi chcete namluvit, že takhle to teď bude dalších 7 měsíců? Je mi jasné, že někeří z vás se z přicházející zimy radují, jelikož už se vidí na upravených sjezdovkách, jak si lámou všechny možné i nemožné kosti a ohřívají si namrzlé nosy nad teplým svařákem, ale já jsem prostě vyděšená.
Někteří z vás možná zkritizují můj stesk po Kalifornii, ale nedá mi to, než se k tomuto tématu vyjádřit. A vlastně se vás všech zároveň zeptat na tipy, jak přicházející tuhý podzim a zimu zvládat s úsměvem? Dle mé statistiky jsem tady již zažila více deštivých dnů než za celý rok v Kalifornii, a začínám se obávat, že zimní oblečení z Kalifornie mi vystačí tak do konce září. Ale co pak?
Když jsem se ráno chumlala do šátku a přidala do kroku, abych zahnala ranního zmrzlíka, který se mi dobýval pod oblečení (a tím teď myslím počasí:), snažila jsem se namluvit sama sobě, že je to jen kvůli brzké ranní hodině a že to zase odezní. Vždyť je podzim, má svítit sluníčko, usmívat se na nás babí léto, mají nás hřát poslední sluneční paprsky. Tak kam se letos zatoulaly? Když jsem se večer za tmy vracela domů, chumlání do šátku už mě nemohlo zahřát, a já marně přemýšlela, jestli mám doma nějaké rukavice a čepici (jinak tohle prostě odležím). Snažila jsem se myslet na něco pozitivního a představovala si, jak jsem přesně před rokem seděla v šatičkách na zahradě u mých hostitelů a chytala trochu barvy, abych mezi ty Kaliforňáky trochu zapadla. Je pravda, že na na konci září už byly večery chladnější a člověk si musel vzít svetřík anebo si posedět u krbu, ale neměl ani na chvíli pocit, že jím otřásá zima i přes několik vrstev oblečení.
Když jsem dnes ve výloze viděla, že mám nos jako bambuli, rozhodla jsem se zaběhnout pro čerstvý zázvor. Zázvor má mnoho blahodárných účinků, ale mě v tu chvílli zajímal jen ten zahřívací. Mno, a když už jeden kupuje zázvor, je velmi náročné odolat i jednomu citrónu (jeden bio citrón se v těch litrech zázvorového čaje přece ztratí). Musela jsem sice zamáčkout slzu, když jsem si vzpomněla, jak jsem před rokem trhala citrón přímo ze stromu (a že jsem se o něj málem musela poprat s kolibříkem), ale citrón se zařadil k citrónu do košíku. Citrusy patří k histaminovým liberátorům (i když není popsán mechanismus), pokud je tedy člověk citlivý na tyto potraviny, měl by se jim vyhnout. Většina histaminiků však časem toleruje trochu citrónové šťávy do pečení, je tedy potřeba zvážit klady a zápory čerstvého citrónu (a ideálně si trošku vyzkoušet na sobě aneb testovat, testovat, testovat). 
Nechci tady básnit o tom, jaké je teď počasí v Kalifornii. Že se mi stýská je jasné asi všem. Jen začínám trochu chápat, proč se tady lidé neusmívají, jsou nepříjemní a ani se nesnaží jednat s vámi zdvořile. Chybí nám prostě slunce. Chybí nám ono pravidelné dobíjení baterií a ať si říká kdo chce, co chce, žít v téhle plískanici není nic příjemného (zvláště když člověk zjistí, že to jde i jinak). Nasadila jsem tedy vitamín D, uvařila zázvorový čajík, potvrdila si, že pravidelný sport je potřeba, a zvažuji, jak dále se dá bojovat proti podzimním depresím. Máte nějaké zaručené tipy (samozřejmě pro lidi, kteří nesnášejí pocit zimy, nevyžívají se na sněhu a už vůbec nemají rádi promočené botky od neustálého deště), jak zůstat nad vodou, i když se denní světlo neúnosně rychle zkracuje?
A SPOON OF HISTAMINE 
sníh žeru (někdy i doslova), promiň.
jinak mé doporučení zní chlast a lehké drogy:).
(v případě nekorektnosti tohoto příspěvku prosím o vymazání)
Hmhm, to zní jako skvělé dopručení, ale budu se muset poohlénout po jiné mětodě;) Zatím se snažím utěšovat, že kabáty jsou strašně sexy a nemusím si holit tak často nohy, když mám ty tlusté legíny pod sukní, ale to mi asi dlouho nevydrží:)))
Marně přemýšlím jak Vás povzbudit, ale po pravdě taky nesnáším zimu. Nesnáším chvíle když je mi taková zima, že všechy mé myšlenky se soustřeďují jen na jedno a to jak se zahřát. Nesnáším to množství oblečení, které musím mít, abych si udržela provozní teplotu. Nesnáším zimní bundu. Na druhou stranu: v práci mi začíná frmol takže když je zima tak mi ani nevadí, že musím bývat v práci dlouuho. Začala koncertová a divadelní sezóna a já mohu vytáhnout svoje společenské kousky šatsva. Můžu zajít na masáž lávovými kameny, do parních lázní a horkých whirpoolů, kdy se prohřeju až na kost bez stresu, že mě z toho horka raní mrtvice. Přes zimu přečtu nejvíc knih, protože necárám po večerech venku. Namaluju většinu mých obrazů, protože taková správná depka je výborná inspirace. Budou Vánoce a já po roce uvidím většinu svých přátel, protože bude více času na to potkat se. Takový decentní vánoční večírek má pořád své kouzlo 🙂 Navíc na programu budou pohádky a vánoční písničky. A sotva co se nadechnu v novém roce tak budu mít zombizeniny a nastene ten pravý čas na plánování dovolených a výletů. Takže než se naděju budou zde první jarní paprsky. Takže moje rada na závěr: najděte si čas na kulturu a wellness, protože duše musí i někdy relaxovat.
Taky mám depresi. Ráno vstanu, udělám si dobrý čaj, který mi dává lehce zapomenout, že venku je pod 10°C, dám si tři vrstvy oblečení, šátek a softshelku a vyrazím do práce. Když jdu kolem teploměru(na kterém je venkovní teplota 8°C) začnu v hlavě pátrat kam jsem si dala termokošilku, protože už brzo na ni bude čas. Pak vzpomínám jak to bylo skvělý, když asi tak týden bylo venku 30°C. V práci při pohledu z okna marně pátrám v mrze po mém milovaném Ještědu. Někde je ztracený v mlze. Večer si topím v krbu, zachumlám se do peřin a přemýšlím, že by třeba na Bali touhle dobou to mohlo být docela super….Včera když jsem četla že je na Sněžce první sníh málem jsem si ublinkla….až spadne první vločka v Liberci tak se asi rozbrečím….jak tenhle předzimní a zimní čas nesnáším. Kde je to globální oteplování?!!Chci si užívat babí léto….
* marně pátrám v mlze 😉