Dlouhou dobu tady mluvíme o tom, že při alergiích se snižuje aktivita enzymu DAO. Že nízkohistaminová dieta může prospět i pacientům s alergiemi (se sníženým či nesníženým DAO), se zmínila i Dr. Joneja ve svém rozhovoru pro britský blog o histaminové intoleranci (překlad interview zde). Ono to tak celé dává trochu smysl, protože při alergiích je hlavním konatelem oněch následných reakcí přímo histamin. Při alergii dochází k degranulaci žírných buněk a uvolnění vlastního histaminu (tělo považuje alergen, tedy cokoliv od prachu, chemikálií až po složky jídla za nepřátele a spouští imunitní reakci těla, aby se bránilo). Proč vznikají alergie se vědci stále snaží zjistit, ale vzhledem k jejich nárůstu za poslední roky se mluví také o vlivu našeho prostředí a potravin na naši imunitu. Alergici jsou pak velmi často léčeni antihistaminiky, který po delší době může celou situaci zhoršovat – donutí tělo k zvýšené vlastní produkci (více o antihistaminikách a jejich zpětnému efektu zde). V těle je pak dlouhodobě zvýšena hladina histaminu, které si alergik při stálém užívání antihistaminik ani nevšimne, ale snižuje se tím tolerance k vnějšímu histaminu, tedy tomu, co přijímáme z potravy.
Německý výzkumný tým a jeho poznatky o aktivitě DAO enzymu u alergických pacientů
Dr. Raithel (interview o HIT zde) a jeho kolegové jsou ve výzkumu diaminoxidázy jako ryby ve vodě již dlouhá léta. V roce 1999 se ve své studii zabývali vztahem potravinových alergií a metabolismu histaminu přímo ve střevní mukóze. Podle nich může histamin ve střevě při potravinových alergiích ovlivňovat závažnost střevních i mimostřevních symptomů a jejich trvání. Rozhodli se tedy porovnat DAO přímo v jednotlivých úsecích střeva u pacientů s alergiemi oproti kontrolám. Zjistili, že u pacientů s potravinovou alergií dochází přímo k poklesu DAO ve střevní mukóze, a je tedy narušen metabolismus histaminu (tělo tedy má menší toleranci k přijímanému histaminu). Po původu tohoto snížení zatím nepátrali a navrhují jako léčbu stimulaci DAO aktivity (což se nám za posledních 14 let nepovedlo docílit:)).
V roce 2002 pak vydali studii, kde využili celkovou kapacitu odbourávání histaminu jako biologicky významný marker. Tento parametr měřili opět ve střevní mukóze, tedy velmi malém množství tkáně za střeva odebrané při biopsii. Bylo zjištěno, že počáteční koncentrace histaminu v tkáni je vyšší u alergických pacientů a stejně tak i ona kapacita degradace histaminu, což autoři přisuzují faktu, že DAO enzym je z důvodu přítomnosti histaminu stimulován a má tedy větší kapacitu odbourávat histamin. Tento fakt zřejmě vysvětluje, proč hladina sama o sobě není tak důležitá – DAO může být snížené, ale dokud má dostatečnou kapacitu, může fungovat normálně. Otázkou zůstává, když při stálé stimulaci roste kapacita, zda tedy suplementací enzymu či příliš prudkým snížením histaminu nebude docházet i k „zlenivění“ enzymu samotného. Mimochodem autoři odhalili, že DAO je pěkně svižný enzym – během 2,5 minuty je odbouráno 50% vnitřního histaminu.
Jak je tedy ovlivněn metabolismus histaminu ve střevě u alergických pacientů?
Ve své práci z roku 2004 vyzkoumali, že celkový metabolismus histaminu je narušen u pacientů s potravinovými alergiemi. Již dříve tento tým zjistil pomocí biopsie střevní sliznice, že enzym DAO je u alergických pacientů snížen, zatímco hladina histaminu je vyšší. Člověk má však pro metabolismus histaminu ještě druhý enzym – histamin-N-methyltransferasu (HNMT), proto se tento výzkumný tým rozhodl podívat, co se děje s ním. U pacientů s potravinovou alergií byla aktivita HNMT ve střevu významně snížena oproti kontrolám. Ve stejných vzorcích našli také potlačenou aktivitu DAO (tentokrát bez statisticky významné změny). Mezi těmito dvěma enzymy a hladinou histaminu byla nalezena korelace (nejde tedy třeba jen o náhodné výsledky). Jak také vyplývá ze studie z roku 2013, u alergických pacientů je ve střevě stimulováno více žírných buněk (je zde měřitelná větší koncentrace enzymu tryptáza), a tedy hladina histaminu je přirozeně vyšší než u zdravých jedinců.
A co z toho tedy vyplývá?
V souhrnu lze říci, že pacienti s potravinovými alergiemi, kteří se účastnili zmiňovaných studií (bohužel to nebyly moc rozsáhlé studie), měli narušený metabolismus histaminu – tedy hladina histaminu v séru byla zvýšená (stimulací žírných buněk je uvolňováno více histaminu), přitom přímo ve střevní tkáni byla snížená aktivita obou enzymů odstraňujících histamin z našeho těla. Podle autorů tedy u některých pacientů dochází nejen k zvýšenému vzniku a uvolňování kvůli alergenům, ale také ke sníženému odbourávání. Navíc ani jeden enzym není schopen nahrazovat účinek toho druhého a pacienti se pak mohou prát s vyšší dávkou histaminu v těle i za běžných podmínek. Jejich tolerance k vnějšímu histaminu, např. z potravy, je tak menší. To se shoduje s pozorováním Dr. Joneja, že i alergičtí pacienti mohou profitovat z nízkohistaminové diety.
A SPOON OF HISTAMINE 