Má cesta k „uzdravení“ – část 1.

Už je tomu nějaký ten pátek, co jsem kompletně změnila svůj stravovací režim, a musím přiznat, že se cítím dobře (téměř normálně:)). A také dostávám občas otázku, jak jsem to vlastně udělala, jak jsem tu HIT vyléčila. Ráda bych předem uvedla, že si nemyslím, že bych vyléčila HIT či že to umím. Netvrdím, že to nelze, zvláště u těch přechodných HIT, které jsou způsobeny blokací DAO chemikáliemi (včetně léků), ale jsou potraviny, které už prostě nemíním zkoušet. Ráda bych také předem prohlásila, že nejsem lékař a NEdávám vám lékařské rady. Jen vám můžu popsat svou trnitou cestu ke spokojenému bříšku a nesvědící kůži. Ale stejně jako většina pacientů i já mám HIT přidruženou k jiným závažnějším nemocem a tedy výsledek léčby se vždy odvíjí od těchto nemocí a jejich cílení.

Prvotní šok

Oproti mnohým příběhům, co jsem četla, jsem měla docela štěstí v „brzké diagnostice„. Některé z mých dřívějších příznaků bych mohla přiřazovat HIT, ale byla by to jen sázka do loterie. Tak jako tak, že se něco nového špatného s mým tělem děje, jsem objevila někdy na podzim po návratu z dovolené. Možná ona britská strava dorazila mé zanícené střevo, možná se jednalo o stres z cestování, a možná v tom bylo něco úplně jiného. A když jsem se snažila žít zdravě a cvičit, symptomy se zhoršovaly. Možná za to mohla postupná graduace HIT, možná další cestování, spousta stresu (a to nejen se získáváním Fulbrightova stipendia, i když co si budu nalhávat, cca půl rok před objevením závažných problémů byl ve znamení stresu). Každopádně na svědění už nezabíraly ani kortikosteroidy, nemluvě o dalších lécích, na gastroenterologii si mě komplet proklepli bez zjevného důvodu mého „zkamenělého“ břicha, až jsem si nakonec postěžovala svojí alergoložce. Ta velmi pohotově vyhodnotila situaci a v rozmezí 6 měsíců od první návštěvy lékaře (jiného) jsem měla diagnózu. Histaminová intolerance. A že mě paní doktorka zná (a mé povolání), zmínila se o daosinu a doporučila vyhledat info na internetu. Histaminová intolerance byla v kolébce a pro většinu lidí sprosté slovo. Pro jistotu mi předepsala antihistaminika a Nalcrom, kdybychom přehlédli nějakou potravinovou alergii.

Eliminační dieta

Myslím, že jsem měla tak trochu štěstí, jelikož v době diagnózy se na internetu tolik informací nevyskytovalo. Nemohla jsem porovnávat všechny možné tabulky, protože nebyly prostě k dispozici. A když teď vidím lidi zmateně se hroutit nad tím, proč jedna tabulka neodpovídá druhé, jsem moc ráda, že jsem na místo tabulek používala zdravý rozum. Měla jsem k dispozici stěžejní práce Maintz a Novak a MUDr. Fuchse, kde je jídlo rozdělené v podstatě na kategorie. A stejně jako jejich práce uvádí, že například sýr má rozmezí 0-tisíce, stejně tak jsem k tomu přistupovala – není potravina jako potravina a každý člověk může reagovat jinak. Vzhledem k tomu, že jsem cca měsíc před HIT dietou začala držet bezlepkovou dietu (alergie) a částečně se mi ulevilo, měla jsem tak trochu náskok. V prvotní fázi jsem se rozhodla vyloučit nejen ony vysokohistaminové bomby, ale také prokazatelně zánětlivé potraviny – mléčné produkty, kukuřici, lepkové obilniny, a také vejce. Žádné konzervy, žádná hotová jídla, vše doma uvařeno a čerstvě. V tu dobu jsem vyřadila také zakázané ovoce a zeleninu (i když toho moc není). Jelikož jsem měla lehkou nesnášenlivost brambor, má strava se skládala převážně z rýže, rýžových těstovin, jáhel, pohanky, na začátek i sucharů. Když už, tak maso jedině čerstvé (naučila jsem se chodit k prověřenému řezníkovi), zeleninové saláty, ovocné koktejly a různé „zelené“ mixy. Snídala jsem třeba pohankové či jiné bezlepkové musli a ovesné kaše (doma vyrobené). Celkově se mi zdála strava pestrá. Samozřejmě jsem měla občas záchvaty paniky, jelikož jsem nevěděla, co dát do pusy nebo co koupit, protože na co jsem sáhla, to obsahovalo kvasničný extrakt. V této fázi také silně doporučuji vynechat veškerý alkohol (ne, malá kapička vína sice nikoho nezabila, ale vám rozhodně při uzdravování nepomůže). Také jsem dočasně vynechala všechny ořechy, jelikož bývají silnými alergeny. Používala jsem nadále koření bez glutamátů (který blokuje enzym DAO) bez větších obtíží (v Praze je několik malých obchůdků, kde se dá koupit čerstvé jednodruhové koření, online dnes člověk koupí cokoliv), s myšlenkou, že v malé míře neuškodí (většina koření je navíc protizánětlivých, ale o tom až později). Vyhýbala jsem zakouřeným prostorům (cigaretový kouř zvyšuje histamin v krvi díky degranulaci žírných buněk), začala jsem méně cvičit (tedy jen 3x-4x do týdne se zaměřením na statické cvičení a posilování) a snažila jsem se více odpočívat a spát. Každopádně během této doby vymizely znatelné příznaky. Je pravda, že jsem vynechala komplet jídlo z marketů a nejedla ani mnohé bezlepkové potraviny (velmi rychle jsem zjistila, že mi bezlepkové pečivo vadí, většina těchto potravin bývá mnohdy neuvěřitelně umělá a třeba deproteinovaný pšeničný škrob mi dělal velmi zle, dnes už zpětně vím, že to byla alergie). Jakmile je složení výrobku přes půl stránky, výrobek raděj odložte. A nezapomínejte, (striktní) eliminančí dieta nesmí přesáhnout měsíc (pár týdnů), jelikož pak si začnete ubližovat nedostatkem živin (tělo už tak může trpět malnutricí z dlouhodobých problémů a pokud mu nedodáte všechny živiny, co potřebuje, bude vám ještě hůře).

Zavádění potravin

Po eliminační fázi (3-4 týdny) jsem se (na popud své doktorky, které do smrti budu vděčná za větu „Není na čase začít trochu experimentovat?„) rozhodla postupně zavádět nové potraviny. Já bych tuto fázi nazvala stabilizační, ale nejsem schopná odhadnout, jak dlouho tato fáze trvala. Může to být týdny, někdy měsíce. Dle mě si mé tělo díky včasné diagnóze nestačilo vytvořit dlouhosáhlý seznam netolerovaných potravin a také mozek si nestihl spojit jídlo se špatným efektem (och, mozku, jak jsi zrádný). Měla jsem tedy dobrou startovní pozici. Psala jsem si (a také všem velmi doporučuji si psát) potravinový deník. Mnohdy si člověk ani neuvědomí, co snědl, či co bylo v daném jídle a v jaké kombinaci. Zapisovala jsem si, jak se cítím – popřípadě střevní obtíže, bolesti hlavy. Důležité je psát, co člověk vypil, zda měl čaj či jinou tekutinu než vodu. Důležité je dopsat si léky a vitamíny, mnohdy právě ty stojí za HIT, jelikož obsahují různé chemické přísady, barviva a látky, které člověk nemusí tolerovat (například při „mutacích“ v detoxifikačních enzymech může člověk reagovat jinak, než kdokoli jiný, proto se také u testovaných léků popisují nežádoucí účinky, které se u takových jedinců mohou objevit). Doporučuje se zavádět jednu potravinu cca každé dva-tři dny, jelikož někteří pacienti popisují symptomy HIT až do 48 hodin od požité potraviny. Aneb zpátky k zavádění jako tomu je u miminek, kde nám to přijde naprosto přirozené. Ze začátku jsem tedy jedla jednoduchá jídla, žádné mega kombinace (tu jsem přidala bylinku, tu zase sójový jogurt- ano, slyšíte dobře, poměr sóji je tam tak malý, že nealergickému člověku jen těžko uškodí). Také vždy záleží na množství – když chcete ozkoušet banán, třeba si dejte jen 1/4, později více a uvidíte. Problémem však je, pokud se budete sledovat moc. Psychika má v tomto onemocnění příliš velkou roli a stresovat se z každého jídla vám rozhodně neprospěje. V tuto chvíli je na čase, abyste byli inspirativní, pozitivní a těšili se z každého malého krůčku. Jelikož jsem seznamy stále naštěstí nesledovala a spíše si o jednotlivých potravinách sama studovala, klidně jsem zařadila nutričně bohatou pohanku, ale zato oželela ananas (u kterého jsem si myslela, že vadit nebude, když klidně můžu jíst banán, bohužel tomu tak nebylo). Postupně jsem zařazovala po malých kouscích také avokádo, banány, čerstvý mladý špenát (ne žádné konzervované sekané krychle) a potraviny, které vašemu tělu dodají spoustu esenciálních látek.

Nízkohistaminový životní styl – vysokovýživové/protizánětlivé potraviny

Jak zmiňuji výše, ze začátku jsem se snažila urputně vyhýbat všemu histaminovému, až jsem přišla na to, že je to hloupost. Tedy nikdy jsem nebyla striktní, ale po čtvrt roce studování jsem si uvědomila, že histamin není náš nepřítel jako takový, a že jedinou cestou k řešení HIT je zaměřit se na příčinu. Samozřejmě lidé se velmi často ohánějí genetikou a že je to dědičné. Ano, můžete mít některé mutace, avšak síla projevu nebyla nikdy korelovaná s nalezenými mutacemi, tudíž velkou roli bude hrát prostředí, ve kterém žijete, jak se stravujete, jak moc se nervujete atd. Některé „faktory“ sdílí celá rodina a tak geneticky oslabení jedinci zareagují rychleji – ať už je to chemická šunka, dusitany, nebo třeba barvený chléb (mimochodem věděli jste, že se s plesnivými chleby může v obchodech dále nakládat?). Pokud si přečtete, čím vším se v dnešní době krmíme, velmi rychle si uvědomíte, jak zničené musí být naše vnitřní prostředí – jmenovitě pak střevní sliznice, která má za úkol přidržovat DAO, než provede svou funkci. Pokud si odrovnáte mikrobiom (ať už omylem, oslabením ATB a nevhodnou stravou atd), pokud máte celiakii či dlouho neobjevené přidružené intolerance, DAO se nemá kde uchytit na poškozených střevních buňkách a nemůže tedy fungovat. Předpokládá se, že spousta lidí nese mutace v jaterních enzymech, tudíž ani detoxikace nefunguje jak má (a zadržování toxinů může zpětně poškodit nejen střevní mikrobiom). Rozhodla jsem se tedy cílit mou léčbu na potenciální zánět v těle, na poškozenou střevní bariéru a tedy na obnovení plné funkčnosti imunitního systému. Mým prvním krokem bylo tedy vyřadit lepek, který byl spojen s negativními dopady na střevní sliznici i za jiných podmínek, než je celiakie (můžete si více přečíst v mých článcích o neceliakální glutenové sensitivitě/pšeničná přecitlivělost). Místo studování obsahu histaminu jsem začala studovat, které potraviny v našem těle podporují imunitu, které působí přímo proti zánětu, a jak z nich vytěžit maximum. Zjistila jsem, že tohle je cesta, kterou chci jít i do budoucna. Tělo si umí s histaminem poradit, pokud k tomu dostane podmínky. V této fázi jsem měla tu čest poznat většinu zdravých výživ v Praze a musím říct, že sortiment se trochu liší a člověk si vždy něco zajímavého vybral:))

….pokračování příště…