Co MUSÍTE vědět o histaminové intoleranci – odpovědi z Německa!!

Samozřejmě padla také otázka na diagnostiku a postup stanovení HIT u pacientů. „Klinický obraz HIT je často považován za jediný diagnostický prvek histaminové intolerance a měl by být potvrzen histaminovým provokačním testem, se zahrnutím přidružených spouštěčů jako je fyzický stres, jelikož jinak je diagnóza velmi nejistá (dle důvěryhodnosti pacientů). Dle dosavadních dostupných dat neexistuje spolehlivý laboratorní test z krve, který by určil diagnózu HIT, avšak několik dalších testů může být použito při podezření na HIT. Nakonec je diagnóza HIT potvrzena klinickým opakovaným provokačním testem. Provokační test je prováděn u pacientů s vyloučenými ostatními nemocemi a se zvážením možných komplikací (ucpání dýchacích cest, srdeční problémy, arythmie, infekce) a je pokud možno prováděn pod lékařským dohledem. Dle standartizovaného protokolu se pacientovi na lačno (hladovění přes noc) podá ústy dávka histaminu v rozmezí 50-150 mg (0,25 mg – 1,5 mg/kg váhy) se zahrnutím placebo kontroly (stejná tableta, bez histaminu). Pro potvrzení se v jiný testovací den podává histaminchlorid jako sodný roztok v porovnání s placebo kontrolou (100 ml NaCl vs. 100 mL 1,6 mg histaminchloridu/100 mL solného roztoku).“

Přehled doporučeného testování diagnózy HIT:

Samozřejmě každého pak napadne otázka, co se může stát, když přestoupím na dietu bez diagnostiky. Může mě dieta před potvrzením diagnózy poškodit? Doktor odpovídá: „Před diagnózou HIT musí být provedena série testů na vyloučení všech ostatních  onemocnění, jež by mohly stát za pacientovými symptomy (zánět, malabsorpce, nádory, mastocytóza atd.). Obvykle to znamená spolupráci alergologa, kožního lékaře, internisty, gastroenterologa a popř. dalších specialistů (kardiolog) v závislosti na daných projevech. V každém případě by se mělo předejít unáhlené diagnóze (zejména na základě pouhého krevního testu pro DAO), jelikož následky jiného onemocnění, které by tak nebylo léčeno, mohou být velmi vážné  (při opožděné diagnóze může u některých onemocnění dojít až k poškození orgánů). Náš příklad takové unáhlené diagnózy je mladá žena s širokou škálou potravinových intolerancí. I přes nízkohistaminovou dietu a antihistaminika nebyla žena bez problémů a stále trpěla bolestmi břicha, nevolností a zvracením. Po přijetí do nemocnice jí byla provedela ileoskopie, která objevila velmi malé ložisko zánětu na střevu, což vedlo k diagnóze Crohnova choroba.  Takové onemocnění samozřejmě vyžaduje kompletně rozdílnou terapii a pacientka byla ihned zaléčena správnými léky. „

Možná vás také zajímá, jak je na tom s pacienty Německo a zda je nějaká souvislost s ostatními potravinovými intolerancemi/nemocemi. Odpověď doktora: „Na otázku ohledně výskytu HIT u našich pacientů je těžké odpovědět, jelikož k nám docházejí také pacienti odesláni z jiných pracovišť. S ohledem na výzkum Giera at al. se zahrnutím dvojitého provokačního testu s histaminem u lidí, kteří trpěli gastrointestinálními problémy, byla histaminová intolerance zjištěna u 5.9% pacientů.   Ve studii Maintz at al. u pacientů s jiným symptomem – neurodermatitidou – byla citlivost na histamin zjištěna u 19-23%. To dokazuje, že aktuální výskyt je dán skupinou pacientů a původem onemocnění.  Další vliv histaminu studoval Jarish a spol. u astmatických pacienů s bonchiální konstrikcí, migrénami a atopickou dermatitidou, a dle jeho výsledků je výskyt přecitlivělosti na histamin u 3 – 10% pacientů. V souhrnu by se dalo říci, že symptomy vyvolanými intolerancí histaminu bude trpět cca 5 – 8% populace.“

Co si jako lékař myslí o různých intolerančních testech dle stanovení protilátek IgG, vlasových testů atd.? „Z pohledu internisty/gastroenterologa mohu říci, že z důvodu nespecifického onemocnění jako je zánětlivý stav, sacharidové intolerance, průjem z antibiotik, nedostatečná funkce slinivky atd. je v těle přítomna vyšší hladina IgG protilátek proti potravinám, což souvisí s nespecifickou poruchou střevní propustnosti, nerovnováhou v bakteriálního osídlení střeva či nespecifickými známkami zánětu. Ve studii s 48 hodinovým provokačním testem bylo dokázáno, že není žádný důkaz pro klinické gastrointestinální reakce vyvolané IgG. Avšak u pacientů s pozitivním IgG testy byla pomocí endoskopie zaznamenána střevní elevace v IgE protilátkách (což budí dojem, že nárůst IgG protilátek je následek nespecifické poruchy v ochranné bariéře gastrointestinálního traktu). Jelikož právě porucha střevní bariéry je doprovázena specifickými symptomy, je doporučována přesná cílená diagnostika a endoskopické a histologické vyšetření tkání. “ Na závěr pak pan doktor dodává: „V každém případě potravinové intolerance (ať už izolované, jako je laktózová intolerance, či komplexní, jako je alergie či histaminová intolerance u mastocytózy) by měla být stanovena lékařská diagnóza na základě dostupných testů s vyloučením jiných možných onemocnění. Pacient tak může držet terapeutické opatření beze strachu, že byla přehlédnuta nějaká závažná nemoc (uklidnění pacienta pomáhá při léčbě). V takovém případě jsme vždy dosáhli nejlepších dlouhodobých výsledků. Za tímto účelem budou všechna nová data a aspekty vyšetření a onemocnění HIT podrobně popsána v novém vydání knihy Histaminintoleranz (Thieme Verlag, autoři Jarisch, Raithel, Wantke) (bude popsán aspekt histaminové intolerance v onemocněních jako je syndrom dráždivého tračníku, arythmie migrény atd.).“