Bylo nebylo, byla jedna Země. Ta Země se skládala z mnoha říší a království, která spolu žila v souznění. Obyvatelé jednotlivých území si vypomáhali, předávali si informace, zásobní látky a celkově spolu fungovali v souznění. Občas se objevil nějaký útočník, ale pak přispěchali bojovníci Bílkoviňáci a pomohli situaci vyřešit. Občas se někteří obyvatelé trochu utrhli z řetězu, třeba Histamiňáci, protože je nebavilo dělat jen svou omezenou práci. Ale pak vždy přišel mudrc DAO a rychle je zkrotil.
Jednoho dne mudrc DAO onemocněl. Bohužel, jak se tak stává, Histamiňáci to rychle zjistili. Zpráva se šířila rychleji než puch zkaženého vejce. A tak začali vystrkovat růžky. Tamhle napadli Mozkáče, tamhle zase Krváky. A když se nic nestalo, začali si troufat více a více. Histamiňáci byli najednou v převaze. Nezastavili se před ničím. Nejdříve si dobili Střevní říši a svým pustošením za sebou nechávali jen škodu a neúrodnou půdu. Nebyla žádná účinná zbraň, která by je zastavila. Ale tohle vítězství jim nestačilo a postupně se dostali i do těch nejtemnějších zákoutí Země. Pálili mosty, útočili na Bílkoviňáče a prodírali se svou cestou až ke Kožnímu království, které jak známo, bylo na samotném okraji Země. Napadali všechny, kdo se jim postavil do cesty, a nechávali za sebou červené spálené stopy. Rudou řekou se doplavili do Kloubního údolí a sebrali veškeré živiny. Rabovali. Ničili. Nakonec si dobili cestu i do Srdeční země a i tam napadli ubohé Srdečné obránce. Vypadalo to, jakoby přicházeli odnikud. Bylo jich více a více a silný hrdina princ HNMT byl na roztrhání. Bohužel jich jeho rukou nepadlo dostatek. Mudrc DAO byl však stále příliš slabý. Neměl sílu dále bojovat a jen přihlížel dalšímu pustošení. Země se rozpadala.
Ale pak se Země rozhodla bojovat. Už nešlo přehlížet, jak se jednotlivé říše a království hroutí, a zůstávají jen zpustošená území. Byl čas jednat. A tak země vyhlásila válku Histamiňákům. Nejdříve nebyla jiná možnost, než zastavit jejich narůstající počet, zabránit jejich dalšímu přílivu. Uzavřela se brána do Země, což velmi pomohlo omezit počet Histamiňáků. Říše a království se začala probouzet k životu. Její obyvatelé vyšli ze svých úkrytů a pustili se do oprav napáchaných škod. Šlo to pomalu, ale se silným bojovníkem Askorbátem se jim dařilo mnohem lépe. Občas se nějaký ten Histamiňák dostal skrytě přes bránu. Ze začátku to obyvatelé vystrašilo a museli přerušit opravy. Zemi se pak vždy trochu přitížilo. Když se však podařilo Histamiňáky vyhnat a zase začít stavět, začala být jednotlivá území silnější a silnější. Malé množství Histamiňáků ji už nemohlo tolik rozhodit.
Zemi se zdálo, že jde oprava velmi pomalu a ztěžka, a rozhodla se pozvat na pomoc několik bojovníků. Histamiňáci se totiž ukrývali tam, kde bylo spoustu jiných významných obyvatelů a zásob, a Země nechtěla přerušit jejich dodávky. Kromě Askorbáta, který pomáhal, kde mohl, pozvala ještě Kopřiváka. Hlavně pro jeho schopnost dodávat quercetin, dražší zboží než zlato samo. Kopřivák si také poradil s Estrogeňákama, kteří občas vystrkovali růžky (a měli velmi divoký vztah s Histamiňáky, nikdo nemohl předpovídat, jak se v jejich prostředí budou chovat). Kromě něj pozvala země ještě Bazalkovou královnu. Ta měla silné ruce, kterými dokázala histamiňáky přímo odstranit. A co více, Bazalkové královna si dokázala vytvořit velmi dobrý vztah s jednotkou E u Bílkoviňáků a svým objetím je natolik uklidňovala, že nepouštěli zlé Histamiňáky z vnitřního vězení. Ani když se moc bouřili. Ke všemu přispěl svým chováním i pan Minerál, jež si našel místo v Zemi, a pravidelně vykládal náklad živin, určených především do Vlasatic a Kožního království. A když nakonec nebyla jiná možnost, nechala Země dovážet ještě více quercetinu, jelikož jeho cena byla nesmírná, a pomáhala v rozvoji všech svých říší.
A tak se stalo, že za pomoci těchto bojovníků se země ustálila. K bráně postavila stráže, kteří hlídali, kolik Histamiňáků může denně vstoupit. Všude nastal mír.
Ráda bych se omluvila všem, kdo nemají rádi pohádky, ale nemohla jsem si tento příběh odpustit. Na další pokračování si bohužel musíme počkat, ale v pohádkách nakonec vždycky dobro zvítězí nad zlem. Já věřím, že to bude i v tomto případě.
Hráli:
A SPOON OF HISTAMINE 