The Wholefoods aneb jak jsem se dostala do nebe

Posted by

Když má člověk chronické onemocnění, naučí se s tím bojovat, jak nejlépe může. Když má člověk potravinové omezení, naučí se číst potravinové obaly, orientovat ve složení jídel a také vařit. V obou případech se naučí, že jsou dobré a špatné dny a těch dobrých by si měl co nejvíce užít. 

Přiznávám, že několik posledních dní bylo vyčerpávajících a přestože jsem se snažila dodržovat dietu co nejvíce, nechtěla jsem také umřít hlady a občas zhřešila. Samozřejmě to vedlo k zažívacím problémům, lehkým bolestem hlavy a silné únavě (která však také může být důsledek jet lagu).

Když mi Pietie navrhla, že mě odpoledne vezme nakupovat, byla jsem přímo nadšená. Vidina normálního jídla, které můžu a které je neustále na dosah, mě vždycky nadchne. Vyrazily jsme se tedy podívat po okolních obchodech. 

Nejdříve jsme zavítali do Trader Joe´s. Jen těžko se popisuje moje nadšení z obchodu, kde je vše organic a jsou zde i speciální potraviny pro lidi trpící potravinovými alergiemi. Celkově jejich filozofie je prodávat jídlo jídlem, kterým na jejich zdraví záleží. Na sobotní dopoledne tam bylo docela narváno a Pietie mi vysvětlila, že lidé v Kalifornii se o svou stravu zajímají. Ona sama v takových shopech obvykle nenakupuje, ale občas také zajde pro kvalitní čerstvou zeleninu či ovoce, které zde prodávají. Tak jsem si začala vesele skládat do košíku ovoce a zeleninu a také kokosové mléko, nějaké tortilla chipsy, které mohu, čerstvou bazalku v květináči, a co mě opravdu nadchlo jsou tortilly z hnědé rýže, přirozeně bezlepkové a kupodivu chutné (což se o těch kukuřičných v Česku říct nedá).

Konečně můžu také ochutnat arašídové máslo Better´n´Peanut Butter, které má ve srovnání s běžným arašídovým máslem o 85% tuku méně a méně soli, přitom se velmi dobře roztírá a z mého pohledu je velmi chutné.

Pak jsme zavítali do Wallmartu, který mnoho Američanů nemá rádo, jelikož se jedná o velký řetězec, který tlačí ceny dolů na úkor kvality zboží a poskytovaných služeb. Pietie potřebovala něco koupit pro dceru, tak jsem si tam nakoupila větší část drogerie, kterou jsem stejně potřebovala. Myslím, že v celém zmatku a hrůze jsem prostě zůstala u značek, které znám z ČR. Má vlasy si nyní užívají celou Dove série pro obnovu struktury barvených vlasů a co více, můj gel na vlasy je nyní 100% vegan (zjistila jsem až doma, je to Loreal  a chtěla jsem nějaký bez alkoholu:)). Objevila jsem nový krém od Garniers, tak uvidím. V rychlosti koupila malého Calvina Kleina a nejvíc času jsem strávila výběrem zubní pasty. Myslím, že šok přišel při placení!!:)

Jako druhý obchod s potravinami, kam jsem se těšila, následoval Wholefoods. Ráj na zemi. Mají zde vařené jídlo, od veganským až po bio kuřecí, prodává se vše na váhu a krásně to voní. Obchod je velikosti našeho obchoďáku, jen zde prodávají samé zdravé potraviny. Bezlepkové chleby a pečivo zabraly celý regál (škoda, že jej nesmím) a bezlepkové výrobky několik dalších regálů. Každý bezlepkový produkt má označení na cenovce, které lze  vidět z dálky. Nakonec jsem neodolala a koupila si kokosové jogurty – vanilku a bez příchutě. Neodolala jsem také vzít si nějakou zmrzlinu, jeden kelímek je acai sorbet a druhý kelímek je karamelová zmrzlina z kokosového mléka. Podle všeho by měla být bezlepková, ale nebyla tak označena. Každopádně bezmléčných zmrzlin byl regál v mrazáku, takže z té stovky příchutí jsem si nemohla vybrat. Příště ale určitě zkusím i jinou značku, abych si rychle udělala přehled. Koupila jsem konečně také jedno Earth balance máslo, což je směs rostlinných olejů, avšak velmi chutný kousek. Myslím, že s našimi másly se to srovnat nedá a budu si na tom docela ujíždět. 

No, člověk se ani nenaděje, přihodí tam nějakou polentu, černé fazole, basmati rýži, těstoviny z hnědé rýže, tortilla chipsy z modré kukuřice a nesolené z bílé kukuřice a jednu bezlepkovou mouku a nechá v obou obchodech 100 dolarů. Je fakt, že jsem nakoupila také nějaká jablka, hrozny, salát, mrkvičku, okurky, čerstvou mozzarelu a kozí sýr. Ještě budu muset přikoupit nějaké maso, ale to až někdy přes týden, zatím budu spokojená s tím, co mám. Jo a také jedny snídaňové vločky a bílý čaj jsem koupila, protože ovocný čaj se tady neprodává. V obchodech vám vše rovnou naskládají do tašek a všichni se moc usmívají.

Příprava prvního oběda.

btw. A také mi jeden Američan v obchodě pochválil šaty, že vypadám moc elegantně. Měla jsem své dlouhé letní šaty. Pak se na mě usmál a zase šel dál po svých. Jo, tak to by mohli Amíci dělat každý den:)

3 comments

  1. Zřejmě laskavé doby, kdy si ještě pánové v Americe troufli složit ženám kompliment. Škoda, přeškoda, kdeže předpředloňské sněhy jsou.
    Nákupní horečku ze začátku vědomého života s HIT, s příznaky „určitě umřu hladem“, si budu pamatovat nesmazatelně. Velký kopec vůle byl potřeba, abych se naučila paniku zvládat. Měla jsi to také tak, Kašulko?

    1. Ty jo, tak to netuším, ale myslím, že ne. V té době jsme naštěstí neměli žádné nesmyslné seznamy, měli jsme jen vědecky podložená data a ruku na srdce, těch potravin, co by mělo více histaminu, jen opravdu jen hrstka. Takže menší množství informací nás krásně drželo před panickými ataky (a také možná to, že už jsme měli nějaké ty farmatrhy a větší dostupnost). Ale teď, když někdy vidím, jak jiní přistupují k jídlu a jeho přípravě (třeba na pracovních cestách), tak si říkám, že určitě hlady umřu. Ale pak si uvědomím, že ani kdyby moc potravin nezbylo, hlady neumřu a pořád jsem na tom moc dobře, když to srovnáváme s místy, kde hlady opravdu lidé umírají. Že prostě jde jen o mou rozmazlenost a učím se pokoře.

      1. Jo, jo, to je na naší zdravotní jinakosti bezva – že nás nekompromisně učí také pokoře a skromnosti.
        Ony to byly takové panické záchvaty a následovaly dva, tři dny po jídle, které nebylo v ten moment pro mě ještě snesitelné. Byly úplně nesmyslné, jako kdyby mi střevní nepohoda zatemňovala mozek. Kupříkladu jsem šla na kávové posezení do Sklizeno, kde jsem měla za zadkem regály plné potravin, ze kterých nebyl problém se najíst i na místě, a já jsem se dvě hodiny předtím psychicky hroutila, že jsem si nestihla připravit krabičku s jídlem. Třeba druhý den jsem se tomu smála, jak jsem se mohla takhle nelogicky chovat, ale v ten moment to bylo TAK opravdové. Ťuky, ťuk, je to pryč.

Napsat komentář k Olga Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.