Cholesterol a histamin: když reagují žírné buňky

Reagujete na vejce, tučné maso a tučné mléčné výrobky? Zkoušeli jste je i v té nejlepší kvalitě a stejně vaše tělo reaguje? Pak nemusí jít primárně o reakci na výrobky samotné, ale něco, co je v nich společným jmenovatelem. Někdy nás reakce překvapí a snažíme se ji spojit s nějakou konkrétní potravinou, ale ona reakce ve skutečnosti nemusí být na danou potravinu, ale na její jedinou složku. V tomto případě mluvím o cholesterolu. Tímto nechci říct, že vám všem bude plošně vadit cholesterol nebo že byste se mu měli začít z důvodu HIT vyhýbat, ale jen poukázat na to, že někdy není nadmíra histaminu dána jeho příjmem v potravinách, ale tím, že si jej tělo prostě příliš mnoho vyrobí a uvolní do oběhu samo. A jak naznačují poslední studie, jednou z problematických součástí může být zřejmě i cholesterol a není radno si v případě přecitlivělosti na histamin zahrávat s vysokocholesterolovou dietou.

Statiny a žírné buňky

Již před nějakou dobou jsem vám v jednom z článku uvedla, že pro některé lidi se zvýšenou citlivostí na histamin či poruchou aktivace žírných buněk mohou být problém některé tuky. Dnes bych se chtěla znovu dotknout pod světlem nové studie o vlivu cholesterolu. Mě samotnou totiž před nějakou dobou překvapila studie z roku 2015 o tom, že statiny mohou regulovat žírné buňky. Statiny jsou léky, které se užívají především v léčbě vysoké hladiny cholesterolu v krvi, protože inhibují enzym katalyzující právě syntézu cholesterolu v těle (ano, cholesterol pouze nepřijímáme v jídle, to, co potřebujeme, si prostě sami vyrobíme). Samozřejmě to neuvádím proto, abyste si teď běželi pro statiny, stejně jako jiné léky mají řadu vedlejších účinků a neměly by tedy být zneužívány či užívány zbytečně a bez dohledu lékaře. Uvedená studie navíc ukazuje na to, že efekt na žírné buňky může být dán i genetickým podkladem a bude se lišit u jednotlivých pacientů (více ZDE). Minimálně je tomu tak u fluvastatinu, který ve zmíněné studii studovali a zjistili, že potlačuje IgE-indukovanou degranulaci žírných buněk a uvolnění zánětlivých cytokinů (v in vivo studii byl fluvastatin dokonce schopný zabránit IgE vyvolané anafylaxi). Takže není úplně jisté, že by to mělo fungovat u všech, ale pro pacienty s poruchou funkce žírných buněk by to mohla být zajímavá berlička (díky „zabíjení“ určitých typů žírných buněk je to i zajímavý bod ke studii u lidí, kteří mají problém se zmnožením žírných buněk, více ZDE). Když jsem se dívala na jiné statiny, našla jsem menší studii, kde testovali vliv jiného statinu – atorvastatinu – na aktivaci bazofilů a uvolnění histaminu u pacientů s chronickou urtikárií, kterou dnes stále pro neznalost příčiny často nelze léčit. Když přidali právě statin k léčbě antihistaminiky, docházelo nejen ke zlepšení pacientů, ale uvolňovalo se méně histaminu (zde). Stejně tak uvolnění histaminu ze žírných buněk in vitro zabraňovala léčba simvastatinem, což je opět jiný typ statinů (zde).

Vysokocholesterolová dieta a žírné buňky

Ze studií se tedy zdá, že by regulace tvorby cholesterolu mohla nějak ovlivnit stabilitu žírných buněk a pomáhat při regulaci jejich funkce. Ale samozřejmě to nemusí nutně poukazovat právě na roli cholesterolu. A stejnou otázku si položili i vědci. Hraje roli cholesterol nebo statiny modulují žírné buňky jinak? A bohužel je příliš brzy na to dělat jasné závěry, že u lidí vede zvýšená konzumace cholesterolu k uvolnění histaminu, ale tímto směrem nám napovídá studie na myších, která vyšla v letošním roce. Pokud se podíváme na studie, zjistíme, že právě inhibice žírných buněk farmaky může zabraňovat vzniku obezity a diabetu u myší, při použití diety mimikující tu lidskou „západní“ dietu. Autoři studie si tedy vzali myšky a krmili je vysokocholesterolovou dietou a zároveň podávali inhibitory žírných buněk, u těchto myší došlo k poklesu obezity a diabetu. Když však zkusili jen vysokotukou dietu bez cholesterolu, kýžený snižující efekt na obezitu a diabetes to nemělo, vysokotuká dieta je vyvolala i přes podání inhibitorů. Dalšími experimenty zjistili, že vysokocholesterolová dieta zvyšuje množství tukové tkáně, systémovou aktivaci žírných buněk a množství histaminu v krvi. Vliv vysokocholesterolové diety testovali dále, vzali plazmu z myší na této dietě a otestovali schopnost aktivovat žírné buňky in vitro. K jejich překvapení došlo k mnohem silnější aktivaci žírných buněk než při použití IgE protilátek (nejsilnější aktivační potenciál měly částice LDL, in vivo u myší byla pozitivní korelace mezi množstvím LDL a celkového cholesterolu v krvi a množstvím histaminu).

Závěrem

Klidně si můžete teď mávnout rukou, že se jednalo o výzkum na myších, anebo se inteligentně zamyslet, zda právě problém s histaminem neroste i v důsledku rozšíření západního stylu života a nevhodných dietních návyků s přemírou cholesterolu (ať už samotného či třeba v poměru s ostatními živinami a ve spojitosti s nedostatkem pohybu atd). Člověk není myš, ale nebylo by to poprvé, co by se výsledek časem ověřil u lidí (a studie se statiny nás k tomu směřují). A dopady takové regulace žírných buněk cholesterolem krom přispívání k reakcím na potraviny mohou být mnohem vážnější. Autoři již před pár lety publikovali, že žírné buňky mimo jiné jsou aktivovány hypercholesterolémií (vysoká hladina cholesterolu) a jelikož je jejich napojení na zánětlivé reakce, mohou tak svým zánětlivým působením přispívat ke vzniku kardiovaskulárních chorob. Navíc třeba spojení vysokochlesterolové diety s inhibitory histaminového receptoru H2R může mít také negativní dopad na tkáně (NAFLD)(zde), bohužel lékaři často při předepisování léků nezjišťují, jakou stravu má daný pacient a měli byste být na pozoru, co vše může cholesterol v metabolismu histaminu ještě ovlivňovat. Tedy pojďme si to shrnout: ne, nikdo netvrdí, že veškerý cholesterol vám bude škodit, určitou míru jej potřebujeme (a taky si jej vyrábíme), ale vysokocholesterolová strava hlavně z dlouhodobého pohledu už problém být může (zvláště u lidí, kteří mají z nějakého důvodu sklon k přecitlivělosti na histamin).