Tuky, histamin a žírné buňky aneb když jsou tuky problém

Trendem roku 2018 se zdá být ketogenní dieta a další podobné diety zaměřené na extrémní redukci sacharidů. Trochu mě to děsilo, když někdy loni v létě s tímto hitem začali zahraniční guru a bylo jasné, že se dostane i k nám (ano, snad každý druhý email, který mi přijde od zahraničních výživových guru, se zaměřuje tímto směrem). Když už mi však volal druhý kamarád (ne pacient), co si o tom myslím, trochu jsem zpozorněla. Trendy se pořád mění a je prostě pravda, že to tak bude (i když na druhou stranu, nízkosacharidové stravování chodí ve vlnách už téměř 100 let a zatím jsme se jaksi zdravějšími nestali). Chápu, že většina těchto diet a jejích propagací se zaměřuje na hubnutí, což je samozřejmě zajímavé pro příjmy propagátorů, na druhou stranu pak negativně ovlivňuje už tak dost zblblou společnost, kde se pak polovina západního světa neustále snaží shodit nějaké to kilo držením diet, aby šla s dobou a zapadla do moderní společnosti. Přesto však obezita stále roste nebo alespoň neklesá a problematika se čím dál více dotýká i dětí. Ne, opět vám nenabídnu jasné řešení (je až komické, když přichází moje kritika článků na téma HIT, že nic neřeším, jakoby to snad měla být moje úloha vymyslet ideální léčbu), ale chci vám ukázat, co říká věda, rozšířit vaše znalosti, abyste se dokázali sami orientovat a nestali se součástí stáda.

Humbuk kolem tuků a sacharidů

Teď je moderní doporučovat nízkosacharidové vysokotuké diety jak na běžícím páse. Propagátoři vysokotukých diet je často označují za děsně bezpečné a léčivé, ale já bych se chtěla dotknout toho, jestli je to tak vždy a pro všechny. Opravdu zde nechci vyvracet, že vám taková dieta třeba krátkodobě dělá dobře, sama jsem si vyzkoušela pozitiva krátkodobé ketogenní diety (5 dní) jakožto léčivého prvku a jsem v tomto směru z jejího cyklického využití naprosto nadšená (aneb mé články o FMD). Ale začínají se ozývat pacienti s HIT, kteří podlehli trendu „nízkosacharidového“ stravování a končí, no ano, u mne na blogu. Je potřeba rozlišovat, co je léčebná dieta patřící pod dohled lékaře a co je jídelníček udržitelný pro většinu populace bez většího stresu a šílenství. Většinou pacienti popisují stejný příběh, jak se jim na začátku velmi ulevilo a vše fungovalo a po pár týdnech, měsících či dokonce roce došlo k ještě většímu zhoršení trávení či rozvoji jiných nemocí. Rozvrat mikrobioty či nevyváženost makronutrientů (a ruku v ruce mikronutrientů) v potravě se nemusí projevit hned, ale nějaký pátek to trvá. Některé symptomy mohou být jasné, tedy poruchy trávení, jiné jako deprese, zhoršená imunita, únava, poruchy štítné žlázy atd. se mohou projevit mnohem později. To, co je pro někoho lékem, může druhému uškodit, a to bychom měli mít stále na mysli. Problém je, že pod titulek nízkosacharidové stravování se dnes schová spousta věcí a bude tak velmi záležet nejen na tom, že uberete na sacharidech, ale čím si nahradíte zdroj energie a živin.

V tom racionálním směru je spousta těch diet zaměřená jen na redukci jednoduchých přidaných cukrů, což není žádná novinka a převratná myšlenka, ale pouze racionální přístup ke stravě a jídelníčku (všem je jasné, že rafinovaný cukr a junk food nepotřebujeme), avšak humbukem okolo se snaží spousta lidí jen vydělávat. Bohužel často vidím, že už samotná nízkohistaminová dieta pacienty stresuje a nejvíc škody dělá, že pořád řeší, co mohou a co nemohou jíst. Když jim pak někdo říká, že musí vyřadit všechny sacharidy, jsou ještě stresovanější. Argument „cukr nepotřebujeme“ je prakticky úplně k ničemu (spoustu potravin nepotřebujeme, to neznamená, že nám škodí), protože nikde není dokázáno, že třeba i malá konzumace cukru nějak extrémně škodí a že je tedy cukr sám o sobě zlo. Samozřejmě jsou to zbytečné kalorie, které lze investovat do komplexních sacharidů, tuků či bílkovin, což je jistě přesvědčivější argument. Bohužel jsem se setkala s nejedním člověkem, který podlehl ortorexii, stresovalo jej jakékoli jídlo venku a nakonec si vyčítal vše, co obsahovala jen trošku cukru. NEříkám, že většina lidí bude takto citlivých, ale nemůžeme přehlížet ani vliv diet na mentální stránku člověka.

Jsou totiž i takové nízkosacharidové diety a trendy, které jsou extrémní, a člověk si jimi může lehce ublížit, pokud nemá všechny dostupné informace a nedělá je pod dohledem. Zatímco vám nechci říkat, zda něco držet nebo nedržet (jelikož spousta pacientů nemá ve skutečnoti HIT, ale SIBO a další nešvary, které se za HIT jen schovávají, může být tato dieta pro ně přechodně nutná) a věřím, že většina lidí potřebuje omezit příjem jednoduchých cukrů ve stravě, ráda bych se podívala na něco jiného – bezpečnost vyššího příjmu některých tuků ve spojitosti s metabolismem histaminu.

Při trávení některých tuků se uvolňuje histamin

Bohužel v tomto směru nemáme u lidí moc dat. Člověk musí brát v potaz, že se těžko shání dobrovolníci do studií, kde by třeba byl podán do střeva tuk a lidem pak odebírány biopsie tkáně a studována tedy reakce v nějakém relevantním čase. Proto většina dat pochází hlavně ze zvířat, což nám může dát nějaké vodítko, ale ještě si počkáme, než to bude ověřeno u lidí. V roce 2011 vyšla studie, ve které je výzkumným modelem potkan a která jako jedna z mála hodnotí, zda může právě vyšší konzumace tuku hrát roli ve vzniku zánětlivých onemocnění, jelikož bylo navrženo, že právě konzumace tuku hraje roli v patogenezi zánětlivých onemocnění střev (nebo může docházet k systémovému slabému zánětu, který je často spojován se vznikem obezity, diabetu 2. typu, kardiovaskulárních chorob). Podání tuku do duodena (část střeva) nebo dlouhodobé krmení tukem aktivuje u potkanů imunitní buňky (makrofágy, intraepitheliální lymfocyty, střevní epitheliální buňky) a vede k produkci zánětlivých markerů. Aby zjistili, co se tam přesně děje, podali infuzi lipidové emulze (především PUFA, což jsou zrovna ty potřebné mastné kyseliny) do duodena a došlo k aktivaci žírných buněk uložených ve střevní mukóze, což bylo doprovázeno uvolněním histaminu a dalších markerů degranulace žírných buněk. Z pohledu zdravého člověka to může být v pořádku, protože tak zřejmě tělo zvyšuje tok lymfy a vaskulární permeabilitu pro dostatečnou hydrataci a transport tukových částic. U zdravých jedinců totiž dochází současně k uvolnění enzymu diaminoxidázy (DAO), který případně zvýšené hladiny histaminu koriguje. To bylo potvrzeno i v další studii u zdravých žen, kde právě mastné kyseliny s dlouhým řetězcem, nasycené mastné kyseliny i mononenasycené mastné kyseliny zvyšovaly aktivitu DAO, což může být pouze následek zvýšení hladiny histaminu (což v tom článku bohužel neměřili). Jenomže teď se pojďme zamyslet, co se stane u člověka, který nemá uložené dostatečné množství DAO ve střevních buňkách a nemůže tedy produkci histaminu regulovat (tedy na člověka, který má diagnostikovanou HIT). Bude tedy docházet k uvolňování histaminu, ale nebude jej mít kdo odbourávat. Podle všeho za aktivací imunitního systému a žírných buněk stojí hlavně mastné kyseliny s dlouhým řetězcem a nasycené tuky, takže zřejmě každý tuk bude působit trochu jinak. Je potřeba brát v potaz, že zatím koukáme hlavně na studie u zvířat.

A zase ta mikrobiota

Zajímavé je, že v roce 2016 zjistili, že aktivace žírných buněk po konzumaci tuku je zřejmě (alespoň z části zprostředkovaná) právě střevními bakteriemi. V této studii totiž podávali potkanům antibiotika a pak testovali a zjistili, že u těch, co byli po léčbě antibiotiky, se degranulovaly žírné buňky mnohem méně i se méně vstřebával tuk. Zajímavá je jejich spekulace, že právě konzumace tuku (a tvorba chylomikronů) vede k poškození střevní bariéry, tím se za bariéru dostávají toxické produkty bakterií a ty aktivují žírné buňky (dříve bylo ukázáno, že spolu s tukem se absorbuje bakteriální endotoxin LPS). O tom, že konzumace tuku je spojena s vyšší koncentrací endotoxinu i u člověka, referuje studie stará pár let, tuk se tedy zdá jako mediátor přestupu bakteriálního endotoxinu přes střevní bariéru. Je příliš brzy vyhodnocovat z jedné studie, ale může to také poukazovat na to, že pokud má někdo poškozenou mikrobiotu (nejen antibiotiky), nefunguje jeho zažívání správně v tom smyslu, že chybí aktivace žírných buněk a neuvolní se dost histaminu a dalších látek, které usnadňují vstřebávání tuků. Na jednu stranu tak může člověk s takovou mikrobiotou reagovat méně z pohledu histaminu (možné vysvětlení pro pacienty referující zmizení HIT po využívání antibiotik), na druhou stranu se ochuzuje o živiny ze stravy (možná v případě těch, komu se nedaří přibrat nebo stále hubne i přes vysoký příjem tuků ve stravě).

Když už se zmiňuji o mikrobiotě, je potřeba si uvědomit, že pokud se někdo soustředí jen na tuk a případně bílkovinu ve své stravě, extrémní redukce sacharidů může vést u neznalých k extrémní redukci vlákniny ve stravě, tedy chybí nestravitelné polysacharidy, které naše mikrobiota využívá pro svou výživu. Následkem pak dochází jednak ke změně bakteriálního složení (pokles diverzity, která nelze navrátit), dochází k přemnožení bakterií požírajících pak sacharidy z naší ochranné střevní mukózy, což je jen krůček ke střevní dysbalanci, a jak autoři přehledné studie zmiňují, potenciálnímu riziku vzniku alergií, autoimunitních chorob a hormonálních poruch. A stejně tak si pamatujte, že některé bakterie produkují biogenní aminy více než jiné, takže změna střevní diverzity může negativně (nebo pozitivně) ovlivnit produkci biogenních aminů přímo ve vašem střevě, a tedy i vaši HIT. Když v jedné mini studii šoupli pár lidí na kalorický příjem z 70% tuku a 30% proteinu ze živočišných zdrojů (tedy téměř nulový příjem sacharidů, ale i vlákniny), rozmnožila se bakterie Bilophila wadsworthia, která byla dříve spojena s patogenezí zánětlivých onemocnění střev (a my víme, že zánět=histamin). Jeff Leach z American Gut Project, který se problematikou mikrobioty už nějakou dobu zabývá, napsal hezký článek, který stojí za zamyšlení. K tomuto tématu bych ráda ještě přidala článek Chrise Kressera z roku 2014  (příspěvek byl nově v roce 2019 přepsán), který vyvrací známé fámy o LCHF dietě, kterými se rádi ohání jejich propagátoři. Tedy ne, vysokutuká dieta není nijak zázračná dieta, která vás spasí nebo které byste bezmyšlenkovitě měli podlehnout, zvláště pokud máte problém se střevní dysbalancí, žírnými buňkami a odbouráváním histaminu. Každopádně je potřeba si uvědomit, že když se rozhodnete pro takovou dietu, budete muset pečlivě sestavit dietu a ideálně suplementovat určité typy vlákniny.

Otázka je, jaký tuk a v jaké kombinaci

Problematika je o to komplikovanější, že roli hraje nejen složení tuku, ale celé stravy. Jako velmi špatná se jeví kombinace vysokého příjmu tuků s bílkovinami (viz výše efekt na změnu mikrobioty, poškození jater atd.). Stejně zlá kombinace je vysoká konzumace tuku při nedostatečné redukci kalorií, tedy v případě, že jen navýšíte obsah tuků a neuberete jinde. Třeba v jedné studii ukázali, že právě vyšší množství tuku v dietě zvyšuje citlivost na histamin na kůži u pokusných zvířat (tedy že více tuku při vysokokalorické stravě může ovlivňovat vznik alergií). U podobného modelu diety s vysokým obsahem nasycených mastných kyselin zjistili špatnou funkci histaminového receptoru (1), což může vést k neurodegenerativním nemocem či depresi (zajímavé je, že přidání omega-3 MK bylo schopno tento negativní efekt zvrátit). Nikdy nezapomínejte, že histaminová intolerance nemusí být problém jen produkce a odbourávání histaminu, ale také různé poruchy na úrovni receptorů, přes které histamin působí.

Co z toho tedy plyne?

Z tohoto článku byste si neměli odnést, že je potřeba se tukům vyhýbat, to v žádném případě. Tuky jsou důležitou součástí naší výživy a bez esenciálních mastných kyselin se neobejdeme. Ba dokonce se ukazuje, že jich ve stravě máme méně než by bylo ideální, protože upřednostňujeme jednoduché cukry či nekvalitní tuky a spoustu bílkovin. Ne, fakt, prostě tuky jezte, nenechte se oblbnout reklamami na nízkotučné výrobky, které jsou často už jen průmyslově zpracované produkty a jako takové snad i horší než ty tuky. Jen si vybírejte, co a v jaké kombinaci jíte a nevěřte, že jakékoli množství je v pořádku. Co byste si však měli zapamatovat, je fakt, že u zdravého člověka je metabolismus histaminu a pochody v těle uzpůsobeny k tomu, aby nedošlo k poškození např. právě produkcí histaminu, ale otázka je, jak reaguje střevo člověka, které je poškozené, neukrývá dostatečné množství DAO enzymu a nemůže tedy odbourat vznikající histamin při trávení tuků. Pamatujte, že HIT je nejčastěji sekundární problém a pokud pramení z poškozené střevní integrity, i jinak přirozené a pro zdravého člověka neškodné procesy mohou probíhat jinak. Zatímco vám tedy může dělat dobře suplementace omega-3 mastných kyselin pro balancování správné rovnováhy v těle a boji proti zánětu nebo vám dokonce může dělat dobře krátkodobá ketogenní dieta, z dlouhodobého pohledu to vaše tělo nemusí zvládat a pohár s nahromaděným histaminem přeteče. Berte také v potaz, že ve zvířecích studií byla toto uvolňování spojeno s mikrobiotou, a tedy vaše reakce na vyšší konzumaci tuků může být dána i složením mikrobioty (a tedy každý reaguje jinak). Pokud si nechcete ublížit, konzultujte možné změny v dietě se svým lékařem a zkušeným výživovém terapeutem (ne poradcem), neberte to na lehkou váhu jen proto, že jste někde četli, jak na podobné dietě někdo zhubl nebo se mu udělalo lépe. Každý jsme jiný a naše tělo může reagovat jinak, pokud se cítíte hůře či vám přibývají další obtíže (zhorší se parametry z krve, zvýší cholesterol, sníží se funkce štítné žlázy, objeví se bolesti po jídle nebo trávící obtíže), je na čase hodit zpátečku.