Přestože nejraději objevuji místa nová, abych mohla nasát zase nové zkušenosti, nabrat nové zážitky a kochat se i později ze spatřených krás, občas zavítají mé nohy někam, kde to mám ráda. Kde mám třeba kamarády, nebo kde to chci někomu blízkému ukázat. Když se takto před pár měsíci objevily levné lístky do francouzského Bordeaux, neváhala jsem ani minutku. Mně Bordeaux sedl nejvíce z francouzských měst a jelikož už mělo být jaro a teplo, těšila jsem se na krásné procházky, vzpomínky a také přece jen trochu více kulinářských zážitků, na které dříve nebyl čas. Jenže člověk míní…a my jsme se ocitli v Bordeaux uprostřed střídavého jarního počasí, deštíků i větších dešťů, a také tak trochu vymrzlí. O to více času jsem měla na objevování restaurací a kaváren a tím pádem pro vás sesbírala další materiál, kdyby náhodou vás sem čas a vítr zavál. Předem se omlouvám masomilcům, jelikož o kvalitě masa nemám valné mínění ani v našich restauracích, takže riskovat nějaké zdravotní problémy na cestách mě moc neláká, proto většinou mapuji cestu po vegetariánských bezlepkových restauracích, ideálně v rámci konceptu protizánětlivé diety – tedy čerstvost, lokálnost, nutričně vyvážená jídla a kvalita jsou pro mě důležitější než specifická komodita jídla. A jelikož na lepek stále reaguji, hledám restaurace s bezlepkovou variantou.
Le P’tit Chez Moi
Z druhé návštěvy Bordeaux (o té první se dočtete zde) pro vás mám rozšíření o dvě bistra/restaurace, kde se najíte i za stížených dietních podmínek. Jako první jsme navštívili Le P’tit Chez Moi, která se nachází v severní části turistické oblasti, využijete ji tak při cestě do La Cité du Vin nebo po prohlídce Jardin Public. Určitě doporučuji stejně jako u dalších restaurací dát si práci se zjištěním otevírací doby. Z nějakého záhadného důvodu Francouzi rádi zavírají odpoledne a otevírají až večer, většina nemá otevřeno v neděli. V sobotu měli otevřeno celé odpoledne. Tohle roztomilé a útulné bistro je veganské a téměř vše je bezlepkové. Pan majitel mluví docela obstojně anglicky, což je v této zemi poměrně úleva, takže vás rád provede. Bistro je menší, takže se také může stát, že bude plno, ale pár stolečků mají. Velmi se mi líbí, že vám přistane téměř všude na stole voda, často filtrovaná, aniž by ji někdo chtěla zaplatit, můžete si kdykoliv říct o další. To jen u nás se prostě z nějakého důvodu platí za kohoutkovou vodu. V Le P´tit Chez Moi mají filtrovanou a sami si můžete kdykoliv dopouštět.
Pak si nás vzal pan majitel hned k baru a vysvětlil, co je co a co je bez lepku. Největší nevýhoda je, že tady funguje nákup jídla formou bufetu, takže platíte za 100 g. To může být velmi chytlavé a může vás pak překvapit, na kolik se vyšplhá jeden talíř (€2,80 za 100 g). Každopádně možností je dát si také polévku (€3) a quiche (€3) a budete zasycení úplně stejně, navíc mi přišlo, že quiche byl to nejlepší, co tam měli. V bufetu vás tedy čeká několik druhů salátu, obvykle je to zelenina s obilninami a luštěninami, v druhé sekci jsou hlavně hummusy a pomazánky, ke kterým si můžete vzít zdarma nakrájenou bagetu nebo rýžové chlebíčky při bezlepkové dietě. A pak je také jídlo teplé, což zrovna při naší návštěvě byly vařené jáhly a něco, čemu majitel říkal kuskus, ale ve skutečnosti to byl mix zeleniny s cizrnou. Pravda je, že saláty jsem ochutnala, ale kombinace zeleniny se studenými obilninami mě moc nebere a zeleninová směs mě trochu prohřála a byla lépe kořeněná než saláty, ale i tak mi přišla hodně mdlá. Nic, co bych měla potřebu ochutnat znovu. Každopádně hummus a bylinková pomazánka byly skvělé, parádně ten zbytek jídla ochutily. Stejně tak dobrá mi přišla i polévka, což byl hustý dýňový krém z máslové a modré dýně. A nejlepší byl rozhodně slaný quiche. Byly na výběr dva, oba bezlepkové, nakonec jsme vzali ten s kešu a mandlovou náplní s pórkem a curry kořením (tento byl také bez sóji), a bylo to luxusní. Spodek se trochu drolil (asi jako doma:)) a byl z pohankové a rýžové mouky.
V bistru mají také celou řadu dezertů, ale ty jsem hned kombinovat nechtěla a navíc jsem si chtěla nechat místo, kdyby se objevila nějaká pěkná kavárna s bezlepkovým koláčem, ale k výběru byly různé pěny a krémy a také bezlepkový mrkvový koláč, jen banánový měl v sobě trochu lepek a na to nás hned majitel upozornil. Stejně tak nás třeba u salátů upozornil, že v jednom salátu je sójová omáčka a že v té by mohl být lepek, takže to při alergii nedoporučuje. Prostě mi přišlo, že ví, o čem mluví, což je vždy příjemné překvapení. Za celé jídlo i s přídavkem pomazánek jsme nechali €20, což mi samozřejmě v přepočtu přijde na dost, ale jelikož je to běžná cena za normální jídlo v restauraci ve Francii, přišlo mi to docela fajn za vše z bio surovin, navíc čerstvé, lokální a připravené s láskou.
Banana coffee
Jako druhé bistro bych vám zmínila Banana coffee. Což bylo pro mě samotnou překvapení, nějak mi toto místo uniklo z hledáčku a jelikož jsme se před urputným deštěm chvíli schovávali v muzeu, rozhodli jsme se pak odpočinout si u kávy právě v tomto bistru naproti muzea prakticky v centru. O to větší bylo překvapení, že se nacházím v bistru, které je nejen otevřené v neděli, ale je to zajímavý prostor a mají širokou škálu smoothie a vegetariánských jídel. Navíc všechny jejich „healthy snacks“ jsou bezlepkové, akorát většina už odpoledne byla vyprodaná. Dělají také brunche (i v nevege variantě, které jsou do 15. hodiny a stojí cca €23), ale my tam naštěstí zavítali po skončení a měli štěstí na prázdný stolek v zadní části, která je úplně super. Prosklený strop vás nechá pozorovat, co se děje nad vámi, ale stoly by tedy chtěly asi vyměnit za něco trošku stylovějšího, přece jen ty plastové desky na dřevě, které se zadírá do punčoch, není úplně ideál. Mají sice meníčko, ale objednává se na baru, a asi vás nepřekvapí, že menu je francouzsky. Sami se však honosí nápisem, že mluví anglicky, což obvykle znamená, že jeden ze zaměstnanců hovoří něčím, co by se s trochou představivosti mohlo blížit angličtině.
Krom tedy celé řady fakt lákavých smoothie mají také kávu, nějaký ten latte chai a kurkumové latte a tak, ale také zákusky podle denní nabídky, které jsou obvykle bez lepku i laktózy a přidaného cukru. A pak mají i nějakou nabídku na palačinky a podobně, ale bohužel v neděli odpoledne už byl k mání jen salát s vejcem nebo falafel se salátem. Nakonec jsem se rozhodla pro falafel. Tím, že se opět připravovalo vše na místě, trvalo to trochu déle, při citlivosti na kyselé bych je předem upozornila, protože moc nešetřili, ale jinak jsem si pošmákla. Falafel byl trochu netradiční, sušší, z hrášku a nějakých dalších bylinek, ale bylo vidět, že je snad pečený, protože nebyl vůbec mastný. Co mě zaujalo byla nějaká semínka nebo koření, která byla opražená, ale nemohu za nic na světě přijít na to, co to bylo. Salát měl příliš mnoho zálivky (ano, já blbá jsem si neřekla), ale jinak dobrý. Nejdříve mi přišlo, že je to všechno strašně málo slané, ale pak jsem se rozhodla, že je to vlastně dobře, protože nesnáším, když někde servírují pořád strašně přesolená jídla. Tohle sice bylo až mírně nedosolené, ale vlastně s tou kyselostí salátu a zřejmě avokádové pasty to nebylo vůbec špatné. Voda je samozřejmostí a nakonec jsem si i na cestu nechala zabalit jedno brownie, které se ukázalo být nejen bez lepku a laktózy atd, ale hlavně bylo nepečené, takže jsem to brala jako takovou raw zdravou svačinku. Co se týče falafelu, ten přišel na €6,50 a brownie pak na €2,50.
Každopádně obsluha opět přesně věděla, co servíruje, byli moc milí a vstřícní a usměvaví. A kafe bylo silné jako noc. A tak to asi má být:). Kolem čtvrté hodiny odpoledne se bistro zaplnilo skupinkou hipsta dětí, kteří si přišly na své smoothie a bezlepkový koláč a celkově jsme potkali hlavně mladší lidi (včetně dvojice mladých Němek, které v sobě už touto dobou měli lahvinku bílého, které zde očividně také servírují), takže je to možná i fajn, pokud cestujete sólo a chcete se někam integrovat.
A SPOON OF HISTAMINE 