Dlouho jsme tady neměli žádný recept. Ne, nepřestala jsem jíst, natož tak péct či vařit. Ale zatímco recepty na koláče a podobné věci z různých mouk a surovin mi přijdou inspirující, přidávat každodenní pokrm, který je povětšinou nudný a plný zeleniny a luštěnin, mi prostě tak inspirující nepřijde. Ne, jak už jsem dříve zmiňovala, to, že se na blogu objevují recepty převážně na pečené věci a koláče, není to dokonce to, co bych já sama jedla (obvykle je nejím vůbec, protože mě to neláká). Celkově bych byla ráda, kdyby lidé opravdu koukli i do záložky „slané“ nebo se třeba zamysleli, že opravdu když najdete spoustu receptů na sladké na blogu, není to to, co konzumuji denně. Můj jídelníček je poměrně dost flexibilní a snažím se reflektovat to, co tělo potřebuje a co si žádá. Po několika FMD mi tělo jasně říká, že ráno snídat nechce a že si chce povětšinou držet víc jak 12-hodinové okno pro hladovění, což je pro naše tělo přirozenější. Není prostě přirozené jíst třeba v 16-hodinovém oknu denně, což spousta lidí bohužel dělá. Stejně jako není pro tělo potřeba, aby pořád mělo nějaké svačinky. Samozřejmě každé tělo je unikát, každý máme trochu jinak nastavený cirkadiánní hodiny a je potřeba i toto zohlednit. Opravdu nejsem příznivce jedné jediné diety, který by byla pro všechny a ani si nemyslím, že je dobré být v dlouhodobé restrikci, ať už se jedná o kteroukoli makroživinu (tedy ne, nejsem podporovatel chronických nízko- či vysoko-nějakých diet, které jsou obvykle cíleny za účelem hubnutí, ale nejsou povětšinou trvale udržitelné a navíc mimo jiné velmi často vedou k nezdravému vztahu k jídlu).
Ať už však řeším svůj jídelníček jakkoli, snažím se vyhýbat zánětlivým potravinám a preferovat ty protizánětlivé. Je období, kdy třeba vůbec nejím brambory, někdy nejím třeba téměř vůbec ovoce, jindy jsem pár dní hlavně na ovoci, momentálně třeba nejím příliš obiloviny. Není to tím, že je to trendy, na to už jsem vyzkoušela příliš mnoho ozdravných diet, které nikam nevedly, ale proto, že moje tělo a nároky se mění a já mu musím dát to, co je v danou chvíli pro něj to nejzdravější. Myslím, že nad tím byste se měli zamyslet, než zase skočíte do pasti nějakému extrémnímu propagátorovi jen jednoho směru jídelníčku, což vám sice na začátku může ulevit, ale ke konci vám přivodí horší potíže, ať už jsou to hormonální problémy, rozvrácená mikrobiota a střevní dysbióza atd. Tyto problémy totiž nepocítíme hned, ale může trvat měsíce, než se rozvinou. Takže než začnete zkoušet novou dietu, prostě si promyslete, co by vám měla přinést a co naopak může být negativum, kde jsou její silné a její slabé stránky. A věřte mi, každá dieta má své stinné stránky. Prostě je důležité vědět, co je vaším cílem, co je cílem diety a hlavně mít promyšleno, co bude pak. Nespoléhejte se na lidi a jejich zkušenosti, spoléhejte se na fakta a prostě buďte připraveni.
Samozřejmě pokud vím, že mi něco stoprocentně škodí, ne proto, že by to někdo někde napsal, ale proto, že je to podloženo desítkou výzkumu a mou vlastní diagnózou, nebudu to prostě jíst. Pokud vím, že mi konzumace mléčných výrobků přidává bolesti, pak je přece nebudu konzumovat, i když testy z krve nic nepotvrdí. Naopak pokud vím, že něco dělá dobře mé mikrobiotě, přestože ze začátku jsem musela navodit toleranci jen postupným přidáváním, pak u toho zůstanu, i kdyby mi kdejaký guru (většinou bez opory ve věděckém výzkumu) tvrdil, že umřu pomalou a krutou smrtí. Prostě člověk nesmí být ovce a nesmí si nechat ušlapat ten svůj selský rozum. Tím samozřejmě nemyslím, že je v pořádku jíst průmyslově zpracované potraviny či junk food (nejen rychlá občerstvení, ale i většina jídla z restaurací), protože na ně mám chuť. Ale není v pořádky, když vám někdy zakazuje sníst dvě mrkve místo jedné, protože má moc cukru. Prostě přemýšlejte, ale nepoužívejte diety na omlouvání svých chutí, svého selhání nebo třeba poruch příjmu potravy, využijte cokoliv, co dáváte do pusy, ke své léčbě.
A stejně jako každý člověk i já jím „nepovolené věci“, ale jen do té doby, kdy vím, že si to mohu dovolit a že to tělo zvládne. Je velmi důležité stravovat se dlouhodobě zdravě, abyste tento stav mohli pochopit a uchopit. Samozřejmě jsme všichni lidé a já vím, že všichni máme své závislosti a momenty selhání. Není však důležité, že sejdete z cesty, je důležité, abyste se na tu správnou dokázali vrátit. Celkově se tedy snažím během týdne dosáhnout co nejvyšší nutriční hodnoty jídla, aby tělo nakonec mělo dostatek mikronutrientů. Samozřejmě po očku sleduji i ty makronutrienty, ale ne ve stylu, abych něco omezovala, ale aby všeho bylo dost. Ono je často mnohem důležitější, co do těla dodáme, než co z diety vezmeme. Tudíž pokud vám někdo bude tvrdit, že moje dieta je špatná nebo že ji někdo zkoušel bez úspěchu, tak mu nevěřte. Já jsem totiž žádnou dietu nikdy nesestavila, nenastavila a dokonce na tyto stránky ani nenapsala. Sama si totiž myslím, že pro žádné zvíře není přirozené, aby měl rozpis toho, co kdy a jak může jíst. A tím se také řídím. Proto vám také nikdy nedávám jídelníčky, přestože si o ně často píšete. Nechci totiž podporovat to, že se pořád lidé chtějí spoléhat na někoho dalšího a pořád se chtějí jen řídit nějakým seznamem a předpisem, aniž by museli zapojit mozek. A to je podle mě základ neúspěchu při řešení jakékoli diety:(.
Často se mi stává, že nejchutnější jídla uvařím v době, kdy je nemůžu vyfotit nebo nemám čas je nijak stylizovat atd. Dřív mě to hodně mrzelo, ale pak jsem si řekla, že vlastně nevařím pro blog, ale vařím hlavně pro sebe, známé, rodinu atd. a když chutná, tak je to lepší než tisíc fotek na blog a sociální sítě. Ano, budu mít velkou radost, pokud uvaříte dle mých receptů a pak třeba přidáte nějaký hashtag (#varimskasulkou a #pecuskasulkou), protože pak se ke mně dostane, že vám chutnalo nebo nechutnalo. A to člověk nabije novou chutí tvořit. Hlavně proto, že vím, že většinu základních jídel se k vám nedostane, že nevidíte ta kila zeleniny a luštěnin, ale i vajíčka, občas obiloviny, občas brambory či mléčné atd, které zkonzumuji. Ale přijde mi, že pokud se člověk vrhne na protizánětlivou dietu, že sám velmi rychle pochopí, kde jsou jaké čisté chutě a jak je kombinovat a nakonec nepotřebuje žádné recepty. Takže bych dnes jen chtěla zakončit tím, že je jedno, jaký směr výživy si vyberete, pokud na něm prosperujete, nestrádáte a netrpíte novými nemocemi a symptomy. A že je v pořádku nějaký výživový směr opustit a zkusit jiný, že to z vás nedělá horšího člověka (ať se členové původní komunity tváří jak chtějí), ale naopak toho odvážného, co hledá to nejlepší a nejpřirozenější pro sebe. Jediné, čeho byste se opravdu měli držet, je, abyste konzumovali čerstvé celistvé potraviny, ideálně se znalostí původu daných surovin a se znalostí kvality (tedy ideálně eko či bio pro redukci syntetických látek), prostě abyste jedli co nejméně zprocesovaných potravin.
A teď už ten super rychlý jednoduchý recept z jednoho hrnce. Tedy vlastně ze dvou, protože abyste luštěniny zbavili histaminu a případně biogenních aminů obecně, musíte je namáčet a pak po vaření ideálně opláchnout. Ale jakmile je už máte hotové, prostě vše naházíte do jednoho kotle a tadáááá, jde se dlabat. A přitom tam najdete spoustu zdravých potravin jako je mrkev, batáty, dýně, kurkumu, kadeřávek i ty bílé fazole. Tak dobrou chuť tedy!
Zeleninový eintopf s bílou fazolí
- 3 střední mrkve
- 300 g batátů
- 300 g máslové dýně
- 2 červené cibule
- 3 lžíce kokosového oleje
- 1 lžička kurkumy
- 2 lžičky garam masala koření
- 2 lžičky soli
- 200 g bílé fazole
- 400 g kokosové smetany
- hrst nasekaných listů kadeřávku
- čerstvý koriandr na podávání
Fazole předem namočíme na 24 hodin, poté uvaříme do měkka, po uvaření propláchneme a odložíme. Mrkev, dýni, cibuli a batáty nakrájíme na kostičky. V hlubší pánvi rozehřejeme olej a nejprve v něm krátce za stálého míchání orestujeme kurkumu a garam masala koření. Přidáme zeleninu, podlijeme vodou, posolíme a přiklopíme, podusíme 20 minut. Poté vmícháme kokosový krém, uvařené fazole, nasekaný kadeřávek, přivedeme k varu a necháme dusit dalších 10 minut. Podáváme s čerstvým koriandrem a případně rýží nebo indickými plackami.
A SPOON OF HISTAMINE 
Krásně napsaný článek! Myslím, že v dnešní době, kdy máme přemíru informací, publikací, skupinek na sociálních sítích, apod., je velmi lehké se v tom kvantu informací ztratit a začít propadat panice. Člověk už pak neví co je a není správně a začíná z toho mít pomalu deprese, což úplně kazí ten původní záměr – uzdravit se. Díky za takové články! :))
Vnímám to stejně. Dnes je tolik prakticky až extrémních směrů a normální člověk nemůže ani rozlišit, jak moc pevné základy má ve vědě nebo ne, protože většinou za nimi stojí hodně arogantní lidé, kteří si prakticky vytváří svoji ovečkovskou komunitu a jakmile si někdo dovolí vznést něco proti, je okamžitě „odstraněn“, prakticky ani neumožnují kritické dialogy, pokud nepodporují jejich teorie a to lidi ještě více mate. Nejhorší je, ža nakonec to odnáší právě ti nemocní, protože ti jsou nejzoufalejší a chtějí se uzdravit a naletí tak klidně na cokoliv, protože to často zní tak přesvědčivě a logicky. Mnohdy přitom stačí zamyslet se, popřemýšlet nad tím, co jedli naše rodiny dříve, porozhlédnout se po okolí, jak se stravují ti, co jsou zdraví a jídlo vlastně neřeší, protože často to není vlatně jen o tom jídle. Takže díky za rozumné čtenáře!
Super. Díky.