Kam na nejlepší čerstvé plant based jídlo v Praze? No přece do Satsang!

Pravda, mohla bych článek trochu odložit. Třeba na dobu, než se mi povede pořídit lepší fotky. Ale jelikož je zima a brzy tma, stejně bych fotila vždy v noci, a jen bych oddálila tu skvělou zprávu, že se v Praze objevilo další místo, které stojí za to navštívit. Místo, kde se můžete bezpečně najíst i s nějakou tou alergií a intolerancí. Nevěříte? Popravdě snad asi nebylo restaurace, kde bych šla hned po dva večery v řadě za sebou (jíst ven) a ke všemu na stejné místo. Ano, přesně tak mě Satsang uchvátil.

Vtipné je, že Satsang byl na mém hledáčku už od chvíle, kdy hledali kuchaře a měli na dveřích lístek, že budou otvírat novou plant-based restauraci. Začala jsem se těšit. Děsně moc. Jenomže pak se vše se vším sešlo, já jsem zmizela na operaci a pak rozhodně neměla možnost někde jen tak trajdat nebo riskovat jídlo venku. Stejně tak i po nějaké době to byla spíše cesta do práce a z práce, nějaké ty domácí práce a padnout za vlast. Pak už zase cestování, moc práce, žádný čas, FMD, samé výmluvy. A už v té době jsem lidem Satsang doporučovala, aniž bych věděla, jestli to bude stát za to. Měla jsem nějaké to tušení a jsem děsně ráda, že mě ani tentokrát nezklamalo.

Hledala jsem, co tak slovo Satsang může znamenat. Nakonec se mi nejvíce líbil výklad, že satsang je to, co nás přivádí do souladu se sebou samým. Majitel žil poměrně dost let v USA, sám je vegetariánem a co je úžasné, potkáte jej na place. Sám si dohlížel na rekonstrukci, vybíral design i koncept restaurace a řekla bych, že má prsty i v sestavování menu. A aktuální menu vypadá prostě báječně. Je postaveno na aktuální nabídce surovin na farmářských trzích, což mě vždy baví. Věřím, že nás čeká v budoucnu ještě spousta překvapení. Satsang nabízí příjemné útulné prostředí, i když stolečky jsou spíše hodně u sebe a extra soukromý rozhovor tedy nečekejte (a dřevěné stolky sice vypadají hezky, ale lehce si v tom úzkém prostoru při prodírání na záchod roztrhnete punčochy). Lépe řečeno, pokud chcete intimní chvilku, tak to spíše zkuste jinde, pokud ale chcete něco navíc, tedy vidět přímo, jak se čerstvě vaří vaše jídlo, pak vítejte. A tím narážím na to, co mě uchvátilo nejvíc. Tedy krom toho, že jsem si nemohla z menu vybrat, protože většina jídel byla bez lepku a založená na rostlinných surovinách (v některém je vajíčko, které se dá lehce vynechat, stejně tak není problém si vybrat bez sýru), tak je prostě úžasné sedět přímo u otevřené kuchyně, kde se jídlo vaří a dokončuje přímo před vašimi zraky. Samozřejmě to sebou nese to, že ucítíte i vůni ostatních jídel připravovaných později, občas vás vyleká vzplanutí pánvičky, ale můžete prostě sledovat, co a jak do jídla přijde.

Navíc tím, že většina věcí se vaří/dodělává až před vašimi zraky, není problém vynechat některou bylinku nebo diskutovat surovinu, kterou nesmíte. Tím, že je vařeno čerstvě před vámi, nemusíte se obávat ani o hladinu histaminu. Žádné dlouho skladované maso, žádné kazící se produkty neznámého původu, glutamáty a jiné polotovary, zato záruka, že jsou potraviny vybrány čerstvě na farmářském trhu a jídlo děláno s láskou. Když pak vidíte, že se zde takto jídlo připravuje, pochopíte, proč nemá smysl mít v jídelníčku tisíc položek a proč je lepší mít menší útulnější restauraci než velký provoz, kde se velmi často bez polotovarů a předvařených jídel neobejdete.

Jako vím, že to zní jako převeliká chvála, ale já jsem tímto konceptem nadšená. Žádná vegan restaurace, která se vás snaží uchvátit jídly jako tofu alá kachna a sojovým gulášem, žádné zbytečné kompromisy, ale prostě jídlo v takovém duchu, jako bych si jej uvařila doma sama. Plné čerstvých protizánětlivých bylinek, skvěle vyladěné koření a samozřejmě i špetka originality. Vypsané nejen alergeny, ale i jednotlivé ingredience. Na čepu mají vždy nějaký pivní speciál, vodu dostanete na stůl zdarma (což už bohužel nevidíte ve většině ani vegan restauracích, kde si chcete dáte jídlo a zaplatíte za kohoutkovou! vodu), prý mají i skvělé víno, ale to jsem nestihla ještě vyzkoušet (nic se nemá pokoušet). Domácí limonáda je prý citronová, a dokonce i ta káva se tady tváří jako káva (ne jako přepražená zrnka vůní připomínající zakouřenou hospodu).

Pokud bych mohla poradit, dejte si polentovou kaši s pečenou zeleninou (pokud jste citlivější, zvolte bez sýra), protože ta chuť je prostě dokonalá. Dlouho jsem se rozhodovala, kukuřice není obvykle moje volba, ale chtěla jsem něco, co si doma běžně nedělám. A nelitovala jsem ani na minutu, protože se ty chutě tak nějak úžasně doplňují. Jinak i rýžová palačinka je naprosto luxusní křupavá záležitost (tedy chutnala jsem jen palačinku, na ni přijde lilek a kimchi a tak, což histaminik jistě zkoušet moc nechce, ale třeba bude v budoucnu s jinou náplní). Každopádně věřím, že kuchař je ochotný vyjít vstříc, pokud si samozřejmě nebudete vymýšlet nesmysly. Třeba risotto nemusí mít rajčata ani lilek  a curry může být málo pálivé. Úsměvy se tady totiž nešetřilo a obsluha se pravidelně ptala, zda nám něco nechybí.

Pokud se tedy budete vyskytovat v této oblasti Prahy, stavte se na večeři. Nebudete litovat, a to ani v případě, že jste masožravci. Porce je také natolik solidní, že vás zasytí, tedy žádné gastronomické umělecké výtvory, na které se sice krásně kouká, ale jeden se z nich nenají. Myslím, že i cena je za čerstvost a kvalitní suroviny přiměřená (a restaurace tady nejsou od toho, abychom do nich chodili denně, ale abychom se občas mohli nechat rozmazlovat, když prostě nestíháme nebo máme příjemné setkání). Doufám, že se Satsang povede v budoucnu dobře a že časem více kvalitních kuchařů pochopí, že cesta kvalitního a čerstvě připraveného jídla založeného převážně na rostlinných surovinách není špatné rozhodnutí.