Udělejte tlustou čáru a začněte odznova. Jinak. Lépe.

Tento článek nevzniká pro účely přechodu na nový rok, i když tematicky se sem hodí. Můžete jej využít k zamyšlení kdykoli během roku, když se něco nedaří a potřebujete prostě něco změnit. Třeba jídelníček. Tlustou čáru za minulostí totiž můžeme udělat kdykoli a nemusíme čekat, než nám doběhne ten kalendářní rok. Často totiž vidím u pacientů s HIT jejich počáteční boj s přijetím nové diagnózy. Jelikož většina lidí si tím tak trochu prošla (a často nejen jedenkrát, ale s každou novou diagnózou znovu a znovu), je dobré se u toho trochu zastavit. Lidé totiž tak nějak bojují s tím, že mají něco vynechat a snaží se spoustu věcí pouze nahrazovat, snaží se vše tak trochu obcházet. Myslím, že za těch pár let, co se nořím do výzkumu HIT, brodím ve vodách pacientů českých i zahraničních, diskutuji se zahraničními blogery a především si píši s vámi, se k tomu mohu trochu vyjádřit. Tedy shrnout, co přináší lepší a rychlejší výsledky.

Stejný trend bohužel vidíme i u jiných diet, kde místo aby lidé svou novou diagnózu brali jako impulz ke změně a ke zdravějšímu životnímu stylu, snaží se jen netolerovanou potravinu vynechat a nahradit různými náhražkami, které jsou často velmi nekvalitní. A byť se lidem z počátku uleví, není divu, že po měsících a letech se přidávají další problémy (nebo vrací ty staré), které však pacienti ani lékaři s jídlem nespojují. Dieta znamená stravovací režim a ne omezující proces zhoršující kvalitu života. Ale s takovou změnou jídelníčku by mělo ruku v ruce přijít změna životního stylu a především určitá snaha „přeprogramovat“ své myšlení, protože pokud se budu utápět v tom, co všechno já chudák nesmím a jak je to nefér, vlastně se moc daleko neposunu. Zůstanu se nořit v minulosti, kdy si vybavujeme určité chutě jídla a především naše emoce s nimi spojenými. Ano, ty emoce a vzpomínky je to, co nás často svádí z té správné cesty a co může za to, že se někteří stále vrací ke starému jídelníčku a tedy i na začátek cesty za zdravím.

Neříkám, že přechod na nový stravovací systém/ideálně také životní styl je jednoduchý. Není a nikdy nebude. Ale o co více se mu budeme bránit, o to těžší proces to bude, ale to jistě víte. A možná budete stejně jako já a další začínat několikrát, protože se třeba časem odkryje něco dalšího. Důležité je nevzdat se a nebát se. Udělat pomyslnou tlustou čáru za tím, jak a co jste jedli, jak jste se o sebe (ne)starali a prostě to zkusit jinak. Začít znovu může pro někoho být životní změna a zatímco fyzicky jsme schopni udělat hodně změn, ta vnitřní změna a změna přesvědčení je obvykle to nejtěžší. Ale i výzkum podporuje myšlenku, že pokud opravdu chceme, dokážeme změnit nejen sebe, ale náš pohled na svět, náš přístup k sobě samotným i ostatním, že opravdu můžeme být šťastnější jen tím, že na tom budeme pracovat. A s jídelníčkem je to stejné. Ze začátku máte pocit, že nic nechutná dobře a že jste strašně moc ochuzení, ale pokud vydržíte, zjistíte, že se změní nejen vaše chutě, ale i vaše preference jídla. Takže zatímco je jednoduché o tom mluvit, je mnohem těžší položit ten rohlík s máslem a chroupat místo něj mrkev s úsměvem na tváři. Pravda je ale taková, že na konci můžete chroupat mrkev s opravdovým úsměvem na tváři a po rohlíku se vám ani nezasteskne.

1. Nelpěte na minulosti

Vím, že jste takovou věc slyšeli asi milionkrát, ale často zapomínáme, že lze takové věty aplikovat i na naše stravování. Pokud budete snít stále o tom, jak jste před rokem jedli tu kachnu s knedlíkem a kysaným zelím, zbytečně se budete jen trápit. Spíše si řekněte, že jste rádi, že jste v životě mohli ochutnat takové jídlo, spousta lidí to štěstí ani nemá. Ale že teď už vám to jídlo nedělá dobře a co mi nedělá dobře, to přece nechci. Mnohdy je naším největším cílem být zdravý, ale ten cíl by neměl být vidina nezdravého jídla jen proto, že ostatní to jedí. Být zdravý přece neznamená jíst cokoliv, ale naopak si zdravě vybírat, co má pro mě smysl. Snažte se myslet na to, že nový jídelníček je nový začátek.

Dobrodružství.

Změna.

Výzva.

2. Oslavte své úspěchy

A tím nemyslím, abyste bouchali šampaňské jen proto, že jste odtolerovali banán. Ne, ale zaveďte si nějaký hezký rituál, na který se budete těšit. Máte rádi masáže? Pak si slibte, že když se vám na konci týdne podaří zavést další zdravou potravinu, zajděte si na masáž. Život není úplně jednoduchý a přinese vám spoustu překážek. Nejen v tom budování nového jídelníčku a životního stylu, ale celkově v životě, a tak vás může nenadálý stres posunout zase zpátky. Proto se radujte z každého malého úspěchu a pěstujte si v sobě ten radostný pocit, který si pak vždy připomeňte, až to budete chtít vzdát (nebo až budete sahat po tom zákusku na návštěvě). Jo, a nezapomeňte se chválit. Stoupněte si před zrcadlo a nahlas se pochvalte, jak hezky jste dodrželi jídelníček, pohlaďte se, usmějte se na sebe. Uvidíte, půjde to pak snáz.

3. Měňte malé věci, měňte sami sebe

Buďte trpěliví. Žádný učený z nebe nespadl a nikdo není neomylný. Dejte si na začátek malé cíle, tedy nečekejte, že se za měsíc půjdete najíst do restaurace a budete vařit jako Jamie. Ale prostě si dejte třeba ten malý cíl, že každý týden zavedete jednu potravinu. Nebo že změníte něco jiného ve svém životě, začnete se hýbat, začnete relaxovat, začnete meditovat (přečtete si další Kašulčin článek:)). Prostě krok po kroku. Malé krůčky mohou být náročné, protože chceme vše ideálně hned a máme pak tendenci vše po prvním úspěchu tak trochu uspěchat. Buďte na sebe hodní, ale nevymlouvejte se a neomlouvejte své neúspěchy. Buďte si vědomí toho, co jste udělali špatně nebo neudělali vůbec a další týden to změňte.

4. Soustřeďte se – na svou volbu a na sebe

Na začátku jsme všichni motivovaní, ale časem má člověk tendenci od svých záměrů a krásných předsevzetí ustupovat. Někdy je ten proces tak rychlý, že si večer slíbíte ranní cvičení a na snídani připravit ovesnou kaši s chia semínkem. A ráno vstanete pozdě a sáhnete po koláči z obchodu, přestože víte, že vám po něm nebude dvakrát hej. Nepolevujte a soustřeďte se na svou cestu, na své cíle, na svůj život. Možná si říkáte, že jste si HIT nevybrali a nechcete nic měnit. A že vaše děti si HIT nevybrali. Ne, máte pravdu, ale je dost možné, že jste něco ve svém životě zanedbali (nebo vaši rodiče, prarodiče) a HIT si prostě vybrala vás, aby vás přivedla zpátky na správnou cestu. Ruku na srdce, jsou horší diagnózy, i když to tak s hlavou v záchodové míse necítíme.

5. Věřte si – vždy a za každé okolnosti

Na rozdíl od jiných nemocí, vy máte možnost svou nemoc změnit a něco s ní udělat, můžete sami určovat rychlost léčby a naučit se s ní nejen žít, ale pěkně ji zkrotit. Ani nevíte, co by za to někteří nemocní dali. I když se to na začátku zdá nemožné a máte pocit, že vám nikdy nebude líp. Věřte si. Časem se naučíte naslouchat sami sobě a svým potřebám a zjistíte, jak neuvěřitelně silní jste. Budete si stát za svým, i když proti vám bude stát rodina či přátele. Jediný, na koho musíte spoléhat, je sám na sebe. A přece si nebudete vědomě ubližovat, že? Vzpomeňte si na to při příštím pokušení. No a když se to jednou nepovede a vy sníte něco, co jste neměli? Tak si to prožijte, pěkně se všemi symptomy, abyste si příště uvědomili, že za to vám to nestálo.

6. Nalezněte své kreativní já

Možná nejste zvyklí vařit, ale ruku na srdce – jak byste přežili před stovkou let, kdybyste si neuvařili? Bydleli celý život u rodičů? Nejčastěji slyším: „Pořád jím to samé.“ A to je kámen úrazu. Buďte kreativní v kuchyni. Neustále okolo sebe sbírejte inspiraci a zkoušejte. Vařit se naučíte, jen musíte chtít. Kdybych každý den koukala do talíře rýže, také by mě to nebavilo. Na druhém místě pak často stojí: „Vaření mě nebaví.“ Tak je otázka – baví vás být nemocný, chodit po světě s kopřivkou, škrábat se či pšikat? Mě tedy rozhodně ne, takže jsem se rozhodla, že čas v kuchyni využiji pro seberealizaci, pro relaxaci, kdy mohou po celém dnu vypnout, že vlastně krájet mrkev je mnohem zábavnější než sedět hodiny na záchodě. No a pak je tady třetí kámen úrazu ala „nemám na vaření čas“. Zastavte se. Ve chvíli, kdy přestaneme mít čas sami na sebe a udělat něco pro své zdraví, jaký smysl pak má takový život? Možná jen potřebujete lépe organizovat svůj volný čas a i to se dá naučit. Hledejte nové možnosti. Věřte mi, také s časem občas zápasím, ale když víte, že to má cenu..

Doufám, že jsem ve vás zanechala aspoň malou motivaci, že ta cesta, na kterou se teď vydáváte, může být zajímavá, dobrodružná, i když občas náročná a nejistá. Hlavu vzhůru. Zvládnete to!