Ručičky hodin ještě nestačily dorazit k desáté hodině a teploměr nemilosrdně ukazuje 35°C. Je takové vedro, že už po prvním Pozdravu slunci je pod vámi loužička potu (bikram yoga zdarma, juhůů) a jakákoli činnost zahrnující pohyb se zdá být neuvěřitelná. Je tak vedro, že ani těsto na chléb nekyne a kytky se stěhují v květináčích po bytě za trochou stínu! Co v takový krásně letní den? Pokud vás napadlo vyvalit se u vody, tak prosím. My, foodoyeuři, se raději vypravíme na Street Food Festival. Mno jo, slyšíte správně, právě jsem se zaškatulkovala do kategorie foodoyeur, nebo-li food voyeur, což asi není potřeba vysvětlovat dále. I když vím, že většinu věcí nebudu moct vůbec ochutnat, ráda se dívám na jídlo, které je vyráběno s láskou a nadšením pro věc. To je asi nejlepší popis kuchařů a prodejců, kteří byli na této akci. Kdo jiný by byl ochotný ve 40°C stát u grilu a s láskou vyprávět příběh svého jídla? Je prostě radost vidět, že se někdo snaží vařit nejen stylově, ale také pořádně z kvalitních surovin a bez nezdravých zkratek. A že už mě znáte, tak se připravte na pořádný fotoreport:)).
Tentokrát se festival konal v prostorech Nákladového nádraží Žižkov, což by mohlo člověka trochu vyděsit. Příští vydání se přesune opět do pražských Holešovic a mělo by být v létě každých 14 dní (tedy další 19.7., kdybyste tento fest jako nestihli). Zástavba bez kousku zeleně v tomto počasí? Ale ano, samozřejmě. Navíc organizátoři byly na kolapsové stavy připraveni a krom tedy toho, že se člověk mohl ukrýt v chládku haly nebo odpočívat na terase, byly připraveny hadice s vodou na osvěžení. Občas připlul i nějaký mráček, takže vše bylo v pohodě (a dokonce i pár kapiček spadlo, ale z rozpálené kůže se vypařily rychlostí světla).
Musím uznat, že akce se povedla na jedničku. Možná právě proto, že prodloužený víkend, festivaly, začátek prázdnin i únavné počasí redukovali počet příchozích a nebylo přecpáno jako obvykle. Street food festival chce ukázat, že se dá vařit i velmi kvalitní jídlo přímo na ulici. A to se jim rozhodně povedlo. Nikde se dlouho nečekalo, dalo se krásně sednout, takže si člověk mohl vychutnat postupně spoustu dobrůtek a mezitím si třeba odpočinou v hale, kde se mimo jiné dala trénovat také první pomoc. Krom hudebního doprovodu jste se mohli účastnit několik workshopů nebo si prohlídnout třeba válečný vlak a přenést se do doby 1. světové války.
Než se vrhnu k samotnému jídlu, zastavím se první u samotných workshopů, o kterých zřejmě moc lidí dopředu ani nevědělo, takže účast byla poměrně malá. Dobře pro nás, co jsme se zrovna motali kolem. Se Zuzanou Ouhrabkovou, autorkou blogu A dá se to zkvasit?, jste si mohli pěkně připravit kvašáky, sklenička stála 35 kč a mohli jste si je namíchat podle svého vkusu. Nebudeme si lhát, přišlo mi to zrovna jako velmi dobrý dárek, prostě ručně vyráběný a také zdravý (zdravým lidem rozhodně doporučuji jíst domácí kvašené produkty pro udržení střevní), takže jsem zvědavá, jestli se setká s úspěchem (spousta česneku a čili papriček přece musí zajistit úspěch:)).
Při dalším workshopu jsme měli skvělou šanci se setkat se šéfkuchařkou Sofií Smith, jejíž jídla můžete momentálně ochutnat u The Sexy Curry Company. Sofia vařila pro několik českých restaurací a co je naprosto skvělá zpráva, většina jídel je bezlepkových (až na asi jedno, kde používají sójovku pro glazování). Naprosto vše včetně koření si míchá sama a má tedy nejen vychytané chutě, ale také zná složení svých jídel. A co víc, velmi příjemně se s ní povídá:). Na Street Food Festivalu jsme si s ní mohli připravit domácí Garam Masala koření, které si člověk prostě namíchá podle svých chutí a vůní a pokaždé může mít novou chuť. A ještě jsme si ono koření odnesli domů, takže bude currryyyy:).
V prostorech bylo několik barů a pití bylo podáváno do vratných kelímků, jelikož festival chtěl být ekologický, tedy bez zbytečného zatížení přírody (čemuž odpovídalo často i servírování). Krom nealkoholický nápojů měli samozřejmě i alkohol, a jen málokdo v tomto počasí odolal aspoň jednomu pivu nebo cideru. K mému mega velkému překvapení měli i bezlepkové pivo, což se na festivalech moc nevidí. Kávu tentokrát zajišťovali týmy z Kávového klubu a My dva.
A samozřejmě, v takovém vedru by to chtělo nějakou zmrzlinku. Tu zajišťovali Tři kopečky (které bohužel měli vyprodaný vegan sorbet, než jsme se stihli vrátit), Puro Gelato (mají obchod na Náplavce, pokud neznáte, doporučuji, jejich lesní plody s rukolou jsou nepřekonatelné), Nice Pops či Cukrářské studio Lucie Průšová se svou meruňkovou zmrzlinou z dusíku.
Samozřejmě sladkostí bylo více, takže jste si mohli pochutnat na ječných lívancích, palačinkách, jahodách se šlehačkou v křupavém košíčku, banánech v kokosovém mléku, perníčcích, řeckých tradičních koblížcích, japonských sladkostech či povidlových dobrůtkách.
My jsme se stavili ve stánku časopisu Gurmet, kde jsme dostali skvělou lepivou rýži na sladko v kokosovém mléce, já jsem zvolila s jahodami a thajskou bazalkou. Jako naprostý luxus. A ještě jsme se dozvěděli, že narozdíl od některých jiných food časopisů nevyužívají fotobanky, ale recepty si vaří a fotí sami, takže je vše ozkoušeno před samotným publikováním. Každopádně pokud jste sticky rice v kokosovém mléce ještě nezkoušeli, tak je načase.
Mezi mnoha stánky s hot dogy, hamburgery a sendviči se našlo pár, kde jste mohli zvolit bezmasou variantu. ZOE jsem vám již párkrát představovala a určitě doporučuji zaskočit na nějaký raw zákusek. Ve Vegan spirit si připravili kuskus, pohankový salát nebo kaši, která bohužel byla s normálním ovsem a tedy mohla být s lepkem. V Divoká tráva jste pak mohli ochutnat třeba mrkvové kuličky.
Po rýži a zmrzlině jsem se v odpoledních hodinách přesunula spíše k něčemu slanějšímu. V rámci ochutnávky gruzinské kuchyně jsem měla možnost ochutnat červené fazole s ořechy a zelené fazole s ořechy (měli i špenát nebo lilkový salát, ale to jsem neriskovala). Bylo to moc dobré a hlavně syté. No a České ghíčko vonělo celým areálem, takže odolat jejich čerstvě připraveným chipsům, které byly osmaženy v chilli ghí, to se prostě nedalo. A byly vážně luxusní. Falafelový sendvič jsem sice neochutnala, ale vypadal poměrně dobře:)).
Nejen tedy, že se vařilo až přímo na ulici, ale hlavně se vařilo podle receptů z nejrůznějších koutů světa. Na jednom místě jste tak mohli ochutnat celou škálu chutí a seznámit se s pokrmy dané země (a dokonce si o nich popovídat s jejich tvůrci). Takže jste se při objevování mohli nechat unášet do Afriky….
..do východních zemí…
..do slunného Španělska…
..do Brazílie, na pořádné pastrami sendviče, do Mexica na tacos, na hot dogy v máslové briošce…
..a pak zase zpátky do jižní Ameriky, přes severní Ameriku a hlavně k moři na pořádné mořské potvory…..
..až nakonec připlout zase zpět na pořádný český nakládaný hermelín nebo další nakládané pochoutky, byť původem z jiných zemí..
Jako po tomhle cestování musíte být rozhodně dobře naloženi:))). Samozřejmě jste také mohli koupit třeba pizzu, sushi, plněné brambory, souvlaki s chlebem, luxusní Pad Thai a další….
Kdyby měl někdo pocit, že by nic tak velkého při takových vedrech nepozřel, přestože by jej veškeré vůně lákaly, mohl zůstat třeba pouze u ovoce, a to pořádně exotického. Jako podle mě durian pěkně smrdí a vůbec netuším, co na tom všichni mají:)). Zato dragonfruit, granátová jablka nebo mučenka, to už jednoho naláká (až na ty ceny teda).
Tak a to by bylo asi tak vše. Teda ono to zdaleko nebylo vše, ale už musíte být najezení i bez účasti. A doufám, že jsem vás trochu nalákala, abyste se přišli podívat na další Street food festivaly, kde nemusíte zavítat jen kvůli samotnému jídlu, ale kvůli fajn atmosféře, možnosti popovídat si s kuchaři jak profesionálními, tak amatéry, případně načerpat inspirace pro další vaření. A pokud neznáte ani prostor Nákladového nádraží, tak se koukněte, mají přes léto nějaký program včetně letního kina.
A SPOON OF HISTAMINE 