O knize „What HIT me“ aneb nejen o životě s histaminovou intolerancí

V rámci plnění vlastních restů jsem se rozhodla vrátit k rozepsaným článkům a také vlastně tak trochu k přečtené literatuře, která se točí kolem HIT. Před nějakou dobou jsem dostala knihu s krásným věnováním od Genny Masterman: What HIT me? Living with histamine intolerance. Získala jsem 2.edici knihy z roku 2013, a pokud umíte trochu anglicky, určitě stojí za to si ji přečíst. Jsou tam nejen všeobecná data o histaminové intoleranci, která jsou tak trochu známá, ale hlavně osobní příběh samotné autorky, která si diagnostikou a uzpůsobením života musela tak nějak projít sama. Já osobně jsem knihu četla několikrát, protože se v některých autoimunitních a dalších symptomech potkáváme (přestože teď už jsme ve výzkumu trochu dále). O to více se pak člověk autorce blíží. Informace, které vám přinesu, jsou jen zlomek toho, co najdete v knize (doplněno čtivým povídáním a recepty), takže neváhejte.

Jak většina HIT pacientů ví, symptomy se táhnou dlouhou dobu před samotným zhoršením a diagnostikováním nemoci. U autorky se „kyblík“ histaminu plnil zřejmě dlouhá léta, až nakonec rupl po užívání antibiotik (velmi známý příběh). Pokud vás samotné dlouhodobě trápí únava a bolesti a nespecifické příznaky (často příznaky propustného střeva), pouhá antibiotika vás mohou dorazit nebo mohou být samotným spouštěčem. A jak už to s HIT bývá, symptomy přicházely a odcházely a střídaly se tak, že Genny byla ze situace zmatená. Když se její problémy vystupňovaly, skončila u lékaře ve Vídni, který jako první pojal podezření na HIT. V tu chvíli už Genny reagovala na vše, co snědla nebo vypila (nehledě na hladinu histaminu, tělo bylo tak zblbnuté, že prostě uvolňovalo histamin samo).

I přes zlepšení příznaků na dietě, pořád něco nebylo v pořádku: záchvaty průjmů a bolesti i přes dodržování diety. Když se vrátila do Vídně, chtěli dodělat další testy, protože HIT nikdy nechodí sama, ale jako následek/přidružená intolerance něčeho dalšího. Pro Genny to je fruktózová malabsorbce. Odhalením posledního problému byla schopná vytvořit pestrý kvalitní jídelníček, díky němuž je zdravější a bez příznaků.

Co spouští HIT?

Zbytek knihy už je postaven na vědecké literatuře a odborných informací, které mají HIT představit na jednom jediném místě. Co je histamin a histaminové intolerance si můžete přečíst zde. Co je velmi zajímavé je seznam možných spouštěčů HIT:

• střevní infekce – narušení produkce enzymu, nedostatek enzymu v buňkách tenkého střeva
• produkce DAO je ovlivněna jinými intolerancemi, které postihují zažívací trakt (velmi často, pokud pacient trpí průjmy)
• funkce DAO je blokována nebo potlačena např. léky, potravinovými aditivy, potravinami
• nebo nadměrné uvolňování histaminu jídlem, potravinovými aditivy a léky
• velký příjem jiných biogenních aminů, které využívají DAO (více si můžete přečíst zde)
• alkohol (uvolňuje histamin, poškozuje střevo a ještě blokuje DAO)
• velmi vzácná porucha DAO tvorby
• alergie – nadbytek histaminu

Co bych vyzdvihla je, že autorka varuje před zpracovanými potravinami (hotovky, konzervy…) a nahromaděním některých chemikálií z potravin, na které náš metabolismus není připraven, jako jsou barviva, konzervanty atd. Dále zmiňuje, že se zkoumá, proč někteří z nás jsou náchylní na vznik HIT (často u těch, kdo má další poruchu na úrovni trávícího traktu), zatím to vypadá na spojitost se životním stylem (lépe řečeno, my, co si vyvineme HIT, jsme méně odolní a evolučně zaostalejší jedinci). Nezapomínejte, že HIT se projevuje stejně jako alergie, ale je potřeba je odlišovat, jelikož mechanismus je jiný. Co se týče symptomů HIT, údaje v knize se víceméně překrývají se zdroji na této stránce.

Jak stanovit HIT?

Bohužel v tomto směru vidím stále zaostalost našeho systému, jelikož většina těchto bodů koreluje s oficiálními návrhy z klinik, kde se HIT zabývají. Správná diagnostika podle knihy zahrnuje:

• test na aktivitu DAO v krvi (autorka zmiňuje, že není jasné, jak moc koreluje DAO z krve se střevní DAO a lze tedy potvrdit pouze biopsií)
• test na koncentraci DAO v krvi (opět připomíná, že reálně neukazuje, jaká je hodnota DAO ve střevě)
• methylhistamin v moči (24-hodinový test)
• histamin v krvi
• ideálně zmíněná endoskopie s biopsií na otestování histaminu a DAO přímo ve střevní tkáni
• vyřazení dalších nemocí jako je mastocytóza

Plus podle návodu z roku 2006:

• při podezření na HIT: celková anamnéza, vyloučení/potvrzení dalších gastrointestinálních nemocí a alergií, vyloučení potravinových alergií, vyloučení mastocytózy
• alespoň 2 typické symptomy HIT
• zlepšení na dietě
• ideálně provokační test na klinice histaminem

Pokud vás zajímá návod dle Mudr. Raithela, můžete si přečíst zde. Jak tak koukám, prostě jsme na tom v ČR v tomto směru velmi zle a spousta pacientů je buď negativně vyloučena, nebo naopak zařazena do HIT i přes zjevné přidružené potíže, které by se měly řešit primárně. Autorka se vyjadřuje také k testování intolerancí přes IgG, přičemž víme, že takové specifické IgG se vyskytují i u úplně zdravých lidí, a proto lze jen těžko předpokládat, že u těch nemocných to bude zrovna ona příčina. Podle „Keine Empfelung für IgG- and IgG4 Bestimmungen gegen Nahrunsmittel.“, nebo-li „Testování IgG a IgG4 na potraviny není doporučováno.“, vydáno alergologickými společnostmi Německa, Rakouska a Švýcarska (s platností do 2014), stejně jako německou Lékařskou společností alergologů, IgG4 protilátky nejsou dostatečně prozkoumány a neměly by na jejich základě být určována žádná diagnóza.

Stejně tak i zde zjistíte, že využívat dlouhodobě suplementy DAO není nejšťastnější řešení. I podle autorky neznáme dlouhodobý dopad (může tělo přestat produkovat i ten zbytek vlastního DAO, protože zjistí, že už to není potřeba?; překrývání skutečných syndromů a tedy pojídání potraviny, která tělu může škodit; přestože výrobce uvádí, že je výrobek hypoalergenní, neudává četnost alergií na vepřové maso a rýži; použití aditiva, které při dlouhodobém užívání poškozuje střevní mikrobiom, pravděpodobná neúčinnost proti histaminovým liberátorům pro lokální působnost). Samozřejmě je dobré mít něco pro akutní potřebu, tedy pokud musíte jíst venku nebo si nejste jisti kvalitou jídla, a otestovat si přípravek na sobě!

V knize se pak dočtete také o laktózové intoleranci (podle knihy cca 5% evropské populace), fruktózové malabsorbci (1 ze 3 lidí, aniž by o tom většina věděla, mírnější než fruktózová intolerance), fruktózové intoleranci (vzácná choroba, chybí enzym v játrech, který rozkládá fruktózu), intoleranci salicylátů (v projevech se překrývá s HIT, potřeba zvážit, pokud netolerujete brambory), celiakii (symptomy se mohou překrývat, při zničení tenkého střeva vzniká HIT jako následek) a jejich spojitosti se stavem střeva a DAO. Dozvíte se, jak postupovat při dietě, jak se připravit doma a také, že je potřeba dávat pozor na jídlo v práci. Autorka se pak vyjadřuje k jednotlivým komoditám jídla, mimo jiné se zmiňuje o tom, že některé podjednotky glutenu dokáží aktivovat žírné buňky, a proto by si každý pacient měl vyzkoušet, zda mu bezlepková dieta neudělá lépe. V knize samozřejmě najdete pár receptů, ale pokud máte pocit, že ty moje nejsou nízkohistaminové, možná vás tyto překvapí ještě více:))) Po domluvě s autorkou některý recept vyzkouším a zveřejním, abyste mohli nahlédnout do její kuchyně. Bude to Hovězí s bramborem a dýňovým pyré (ne dýně podle všech světových odborníků histamin neobsahuje), Fusilli alla Genovese (s praženými slunečnicovými oříšky a parmazánem pro ty odvážnější), Rybí koláč (čerstvé ryby jsou doporučovány, pěkně s bramborami a bešamelem), Mátové koláčky z fety (feta, máslo, mouka, prostě luxus:)) nebo Mango smoothie (s jogurtem a kardamonem)? Vzhledem k tomu, že autorka na knize pracovala se specialisty z oblasti HIT, poukazuje to na fakt, že většina seznamů na internetu je přitažená za vlasy a nemají žádný podklad v literatuře. Trochu to vypadá, že jsme začali pořádat hon na čarodějnice, aniž bychom k tomu měli důvod. Přistupujte prosím k dietě rozumně a nenechte si nic namluvit.