Protizánětlivá vysokonutriční strava funguje – update po roce aneb jak se projíst ke zdraví

Už před více než rokem jsem vám přinesla zprávy, že vysokonutriční protizánětlivá strava může fungovat jako lék (zde). Samozřejmě taková strava je plná potravin, které mají nejen protizánětlivý účinek, ale velmi často v našem těle působí proti uvolňování histaminu. Celkově taková strava tedy může pomoci snížit nastřádaný histamin a člověk pak nereaguje tak citlivě na histamin ze stravy. Po dalším roce můžu opět bilancovat a zamyslet se, co mi taková strava dala nebo vzala. Vím, že sdílet veřejně osobní informace je čím dál více ošemetné, ale chtěla bych povzbudit ty, co stále utíkají od diety v naději, že se vše vyřeší samo. Třeba to některé z vás motivuje v dalším hledání či setrvání (netvrdím, že má cesta je jediná správná, ale může některým z vás pomoci v hledání vlastní cesty za zdravím!).

Protizánětlivá a protialergická strava stále funguje!

Více méně první rok po diagnóze histaminová intolerance byl takový zkušební – přešla jsem si přes nízkohistaminovou dietu, bezlepkovou, bezmléčnou i bezvaječnou dietou až po paleo či autoimunitní protokol, v rámci různých přesvědčení a oblíbenosti jednotlivých bloggerů. Nebylo to prostě ono. Možná své sehrála změna prostředí, cestování, stresové situace nebo jen šok pro tělo, že konečně dostává opravdové jídlo, a ne náhražky z obchodů a restaurací. Každý jsme jiný a naše tělo potřebuje zřejmě cílit jiné problémy. Přestože věřím, že třeba SCD, paleo, whole30, low FODMAP a jejich úpravy v podobě autoimunitních protokolů mohou být velkým přínosem pro některé pacienty, žádná z nich není všelék pro všechny a někdo bude potřebovat úplně odlišný přístup. Ani já nedodržuji protizánětlivou vysokonutriční dietu podle Dr. Fuhrmana (aka můj největší zdroj a inspirace v rámci protizánětlivé a protirakovinné diety) do puntíku, protože podle mně sledování a upnuté dodržování každého bodu může naopak v mnohých vyvolávat stres, a to není nic, co bych já chtěla spojovat s jídlem. Ale snažím se držet hlavních bodů a do svého jídelníčku zakomponovat co nejvíce potravin, ze kterých si mé tělo dokáže skutečně něco vzít.

Vývoj nemocí

Samozřejmě za další rok jsem si prošla několik „ups and downs“, kdy jsem překročila své limity tolerance. To mě alespoň vždy přivede na cestu zpět a ukáže, kudy cesta rozhodně nevede. V tomto směru se řídím mottem od Samuela Becketta, že pokud zkusíte a selžete, nic se neděje, zkuste to znova, a když selžete, selžete lépe. Stále dořešuji své „osobní“ problémy s lepkem a pšenicí/cereáliemi, které se ukázaly být „hmatatelné“, jen nejsou prostě přes kopírák z lékařských knih (a proto se vše tak trochu táhne). Proto všem doporučuji, aby v tomto směru více nastudovali a ověřovali, jelikož ani dnešní medicína není schopna zachytit vše, zvláště, pokud se vaše imunita trochu cuká. S tím samozřejmě souvisí opakované „zhoršení“ stavu (kdy jsem nucena nasadit potravinu, která mi dělá zle, protože jinak to prý nejde), ale musím vyzdvihnout extrémně kratší dobu regenerace. Stále mám ukázkové výsledky krevních testů (juhůů!)), imunita se nejen tváří funkčně, ale prodloužila jsem své období bez ATB na můj životní rekord (téměř 2 roky), při poslední chřipkové epidemii bych dříve byla první z nakažených s pravděpodobně komplikovaným průběhem (KLOP KLOP, zatím dobré). Nově se objevila (nově se testovala) teď už slabučká alergie na kyselinu sorbovou, o které většina histaminiků ví, že ji najdeme ve spoustě věcí (i HIT pacienti by se jí měli vyhýbat). Nenechte se odradit a chtějte po lékaři stanovit alergie i na běžné konzervanty, možná budete překvapeni!

Co bych ráda vyzdvihla je obrovský posun ve stavu střeva, alespoň pokud se odběry na histologii povedly. Všichni si asi všimli, že svou léčbu a stravu cílím hodně na střeva a imunitu, což snad přineslo své ovoce – z Marsh 3a jsem se během roku dostala do nepatologických hodnot. Možná jsem také objevila zakopaného psa, ale jelikož nemáme možnosti diagnostiky (a hlavně chybí zájem ze strany lékařů), zůstane tato teorie zatím nepotvrzenou ve stavu „sledování“. V tomto směru dokážu velmi upřímně sdílet zklamání (možná i nepochopení) z přístupu lékařů (a proto vždy děkujte za ty dobré, není jich mnoho). Dále jsem zjistila, že je pryč trvale zvýšená teplota, která mě doprovázela snad od dětství (při lepkové/pšeničné „výzvě“ vždy do večera stoupla, proto jsem si jistá, že konzumace lepkových obilnin v mém případě souvisí se zánětem a že teplota poukazovala na chronický zánětlivý stav už mnoho let). Zatím držím na uzdě autoiminitu i imunitu. Troufám si říct, že jsem tímto vším úspěšně potlačila HIT, což však neznamená, že nereaguji na nekvalitní či určité potraviny. Odstraněním majoritních symptomů HIT se odhalilo několik jiných, které zřejmě souvisí s něčím jiným, a mohu se teď soustředit na jejich dořešení.

Dieta aneb nic mi nechybí

Dnes už se spíše směji, když po vylíčení, čemu všemu se musím trvale nebo dočasně vyhýbat, se na mě druhá osoba dívá s takovým tím lítostivým pohledem. Směji se, protože nemám absolutně pocit, že bych trpěla. Samozřejmě mám dny, kdy mě mrzí, že nemohu jen tak zajít do obchodu a něco si koupit, komplikuji hostitelům jejich večírky, musím psát organizátorům a zajišťovat alespoň nějakou stravu na pracovních aktivitách, ale to jsou jen krátkodobé a jednorázové záležitosti, které jsou pak nahrazeny radostí z jídla, které si připravím doma. Se svým jídlem si doslova hraji a stále měním poměry surovin k naprosté spokojenosti těla. Slibuji vám, že jakmile budete chvíli dodržovat čistou stravu, tedy vybírat kvalitní plnohodnotné potraviny, tělo vám zpětně začne dávat odezvu, co ano a co ne. Nebude to hned, naše chuťové pohárky a často i reakce těla jsou absolutně zblbnuté ze všech těch náhražek, kterými nás krmí. Protizánětlivá dieta není o zákazech, ale o tom, že si vybíráte jídlo podle jeho nutriční denzity, tedy schopnosti dodat živiny ve vztahu ke kaloriím. Taková strava je orientovaná hlavně na rostlinné zdroje, ale nikdo vám nezakazuje přidat i živočišné v mírném množství. Co se mi na původní dietě nelíbí je mírná kalorická restrikce, kterou prostě se spoustou ovoce nejsem schopná dodržet. Důležité je, že mi to nedělá vrásky a ani vám by nemělo. Sledování kalorických hodnot je už dávno překonané a víme, že ve vztahu k jídlu musíme koukat na úplně jiné parametry.

Ze zkušenosti z poslední lepkové „výzvy“ vám musím říct, že jsem opět pochopila, co to znamená jíst jinak. Po několika dnech s pečivem jsem přestala mít chuť na zeleninu, sahala jsem po nevhodném jídle nebo alespoň na něj myslela. Už jen proto vím, že cesta pšenice a pečiva není pro mě vhodná, jelikož v mém případě potlačuje signály o tom, co potřebuji, ale zřejmě díky gluteomorfinům mozek volá po dalším pšeničným produktu.

Co je v mé lékárničce

Samozřejmě jsem se posunula dále také v suplementaci, tedy nesuplementaci. Než jsem se plně prokousala do protizánětlivé diety (i s překážkami převážně nekvalitních surovin v ČR na počátku, což se naštěstí pomaličku mění), vyzkoušela jsem sama na sobě silné přírodní antihistaminika/stabilizátory žírných buněk, jako je quercetin, bazalka posvátná či mangosteen (a další antioxidanty). Základem je vybírat co nejčistší produkty a nepřekombinovat. Samozřejmě svou roli ze začátku mělo doplnění minerálů, vitamínů (stále mi přijde směšné, že lékaři tvrdí, že máme dostatek všeho v běžné stravě). Zůstal mi pohotovostní quercetin, který si beru hlavně na cesty nebo při výletu do restaurace, práškový pufrovaný vitamín C, který v době reakce nasazuji úspěšně ve vyšších dávkách (ne trvale!), aktivovaná forma vitamínu B12 párkrát do měsíce (v případě, že bojujete s udržením vitamínu B12, doporučuji nastudovat něco o methylaci, poruchách a nevyužitelnosti B12, zvláště, pokud nejíte maso), vitamín D občas v zimní měsících (ach slunce, vrať se brzy!). Co zůstalo trvale jsou kvalitní probiotika, které střídám a stále se vracím k L.rhamnosus, který má přímý vliv na H4 receptor, a omega-3 mastné kyseliny.

Superfoods – ano či ne?

Samozřejmě otázka často směřuje k superfoods. Část lidí je vůbec neuznává, jelikož spousta skvělých potravin je i v našem okolí. Ano, to je, o tom není sporu, ale podle mě je rozdíl, pokud je člověk nemocný a jeho tělo má zvýšené nároky, případně je vyčerpáno léty boje a špatné stravy. V takovém případě nevidím důvod, proč se superfood vyhnout. Osobně jsem se samozřejmě vrhla do zelených potravin, jelikož chlorella i spirulina jsou přírodní antihistaminika/stabilizátory žírných buněk. Chlorella dělá také neuvěřitelně dobře mému zažívání, navíc dokáže ztlumit reakci po nevhodném jídle. V pauze, kdy po dobrání chlorelly stejnou dobu brát nechci (přece jen všeho moc škodí), testuji spirulinu, která má podobné účinky (navíc má protirakovinné účinky a to se prostě v dnešním světě hodí). Musím říct, že spirulina je na pití pěkně hnusná, ale dokud dělá dobře mému střevu, můžu tu chvilku překonat:)). Navíc obsahuje celou škálu dalších látek. Co se u mě opravdu nesetkalo s úspěchem, je zelený ječmen či pšenice. Přestože neobsahují lepek, ječmen jsem zkoušela opravdu několikrát od pidi dávek až po normální dávku, a reakce nebyly příznivé. Někteří lidé vám budou tvrdit, že je to detox, ale pokud vím, že mi chlorella, která má také detoxikovat, dělá dobře, zato po zeleném ječmenu mě bolí hlava a je mi špatně, budím se unavená, bez energií, s nevolnostmi, tak to nebude ta nej forma pro mě. Prostě ne každá superpotravina člověku sedne! Krom toho občas přidávám také alfalfa a směs zelených superfoods od Ježíška:)). Krom zelených mám velmi pozitivní zkušenost s práškem z granátových jablek (stabilizuje žírné buňky, protizánětlivý), maca kořenem a indickým ženšenem (adaptogeny, pokud hormonální výkyvy stojí za vaší HIT, možná vás obě tyto superpotraviny budou zajímat), občas na dochucení mesquite, baobab (stabilizuje žírné buňky), nopál (stabilizuje žírné buňky) či lucuma prášek. Určitě bych se nevyhýbala ani některým bylinkám (pokud nemáte intoleranci salicylátů) a sušenému ovoci (jako je aronie, moruše atd.).

Nejen jídlem je člověk živ.

Krom stravy je potřeba se podívat také na zbytek. Osobně věřím, že právě „zametení“ si ve vlastní hlavě a změna životního stylu je podstatná (a to jsem, prosím, na podobné „hovadiny“ nikdy nevěřila). Návrat k přírodě, čímž nemyslím, že máte zahodit oblečení a jít běhat nazí po parku, může přispět k poznání vlastního těla a zjištění, jaké to každodenní signály ignorujete. Díky kojencům v mém okolí jsem si uvědomila podstatnou věc – když mají moc podnětů z okolí, nemohou ani přes velkou únavu usnout, začnou kolem sebe kopat a mručet. To stejné se děje nám dospělím, jen si to neuvědomujeme. Pokud se chcete pohnout dál, musíte se naučit vypnout svůj mozek a mysl alespoň na pár minut denně. A tím nemyslím sedět u televize, ale aktivně vytlačit všechny myšlenky, řešení, učení, přemýšlení a zopakovat si, že všechno bude fajn. Díky řidiči městské dopravy v malém městečku jsem si uvědomila, že ve velkých městech nám chybí něco dalšího. Žijeme obklopeni lidmi, ale přitom téměř sami. Často nemáme čas ani sami na sebe, protože vše je prostě uspěchané. To musíte změnit, i kdyby to bylo jen pár minutek denně. I v hlavě je potřeba uklízet. Také jsem kompletně změnila kosmetiku, jelikož některé chemikálie v běžné kosmetice mohou zřejmě spouštět uvolňování histaminu ze žírných buněk, které máme pod kůží, člověk prostě může reagovat „zánětlivě“. V takovém případě může být právě kosmetika spouštěč uvolňování histaminu, který pak udělá paseku, aniž byste snědli něco nevhodného. Je potřeba se tedy zamyslet nejen nad tím, co si vkládáme do úst, ale co roztíráme na dosti velký orgán těla – kůži.