Ghetto Food Festival aneb jak jsme zkoušeli pochoutky třetího světa

Určitě jste slyšeli o tom, že při takovém přemnožení lidí, jako je teď, by nám nemuselo jídlo do dalšího tisíciletí vystačit. Zvláště, pokud se budeme k jídlu chovat tak, jako se chováme (nejde jen o znečištění vzduchu, ale plýtvání, násilné měnění a ničení půdy atd.). Tak jsme se rozhodli, že využijeme nabídky a vyzkoušíme si, jaké to jídlo budou naši praprapotomci vlastně jíst (nebo-li jídlo třetího světa, kterého snad bude habaděj). No řekněte, kdo by nevyužil ochutnávky pořádné dávky hmyzu. Pokud máte slabší žaludky, doporučuji raději nečíst a vzdát se případných komentářů. Chápu, že pro většinu lidí je z estetického hlediska nepřijatelné jíst hmyz, ale to je zase pro jiné lidi i hovězí či jiné maso. Takže pokud žádný hmyz vidět nechcete, hezky zavřete prohlížeč nebo přeskočte na nějaký roztomilý koláč. Děkuji za spolupráci:)))

Někteří správně pochopili, že se hodlám rozepsat tak trošku o Ghetto Food Festivalu s podtitulem Hmyzožraní, který se uskutečnil na konci října před klubem Cross. Z mého pohledu to bylo takové malé pokračování Exotic Food Festivalu, o kterém jsem vám psala letos v létě. Tentokrát nás čekalo trochu „hustější“ jídlo. Nebojte, moc o tom psát nebudu, raději vám pěkně předložím fotky, abyste si to spolu se mnou pěkně vychutnali. Akce proběhla před klubem Cross v neděli a překvapivě nebyly takové fronty jako normálně (no dobře, zas tak překvapivé to nebylo, když si vezmeme, co bylo na jídelníčku, a také to, že už trochu přituhlo). Stánky s jídlem byly rozmístěny venku a tentokrát jich bylo trochu méně než na klasických food festech. Ve vnitř pak probíhal také program, v jednom sálu se promítaly cestovatelské filmy (společně s přednáškami, třeba o prospěšnosti hmyzu v naší dietě) a v druhém sálu jste zase mohli koukat na filmy zaměřené na sociální problémy určitých zemí. Prostě každý si našel to své. Během dne bylo několik vařících show (hmyz, švábi a na závěr dne jako zlatý hřeb večera štíři, ale to už jsme tam nebyli:)).

Chvilku jsem přemýšlela, zda to vzít prostě popořadě nebo třeba od toho nejmíň hnusného a nejmíň hýbajícího se jídla. Nakonec jsem se rozhodla, že to vezmu v nějakém tom chutnacím pořadí. Kdo potřeboval trochu nakopnout, mohl začít jednoduše exotickým ovocem, které jinak nemáte moc šanci ochutnat. Podle mě si teda nasadili trochu vyšší ceny, které neodpovídaly porcím, prostě celková suma byla takovým odhadem (mohu klidně říci, protože paní před námi měla to stejné plus dvě položky navíc a platila jen o 25 kč více, což rozhodně neodpovídalo porci jackfruit a papayi navíc). Každopádně drahý špás, ale zase jste mohli ochutnat proslule smradlavý durian, nakyslou marakuju, neutrální rambutan nebo třeba semínkové dragon fruit. Vzhledem k tomu, že chutě byly docela neutrální, nesázela bych na nejlepší kvalitu (slyšela jsem od cestovatelů teda jiné informace). U stejného stánku jste mohli koupit také žabí stehýnka.

Koho by více zajímaly speciality z Konga či Tonga, měl na výběr širokou škálu slaných i sladkých pochoutek.

My jsme se nakonec rozhodli pro ozkoušení konžské specility servírované v mušli. Bylo zde od všeho kousek – jejich rýže, něco jako řasy (myslím to bylo sombe, vařené listy kasavy, ale chutná to jak řasy), sušené smažené rybičky (ndakala) a dvě housenky. Nebudeme si lhát, ty housenky byly faaakt nechutné, po rozkousnutí v sobě měly něco, co chutí i barvou připomínalo játra:) Rybičky to asi jako jediné zachránily, protože ta řasa také nic moc. Na stánku měli také výborné bezlepkové kokosky nebo sladký pražený kokos.

Abych vás neodradila úplně, nejedli se jen červíci a hmyz. Mohli jste si třeba u Chef Parade trucku dát netradiční steaky. Já osobně jsem nezkoušela, ale můj doprovod se pustil do klokaního burgeru s wasabi majonézou. Prý to bylo moc dobré (krom toho měli také polévku ze žabích stehýnek nebo pštrosí steak).

No a tak teď zase přihodíme jeden obrázek toho hlavního jídla dne. Takže, červíka jsem už zmákla na předchozím festivalu, nastal tedy čas na kobylku. Jsem srab, švába jsem si nechala zase na příště. Byl prostě moc velký. Co jsem obdivovala byl klučina na vozíčku, který u stánku zahlásil, ať mu rodiče vezmou havěť, která je větší. Myslím, že tím pobavil celé okolí. Jako chuťově nic moc, prostě nic výrazného, jen to trochu křupne. Můj doprovod to sice málem ohodnotil blinknutím, asi se mu vzpříčila nožička v krku, ale nakonec to ustál.

Tak to zase proložíme nečím trochu normálnějším. Ty arašídové koule byly fakt moc dobré, byly to vlastně arašídy v karamelu. Vše ostatní (kromě smaženého manioku) bylo s moukou. Ani jsem netušila, že se mouka tolik používá i v exotických zemích. I když možná tam se používá mouka jiná a recepty byly v našich podmínkách uzpůsobeny.

Tak a dáme si poslední dávku. Mě osobně tyto kuchařské výrobky přišly nechutnější než samotné smažené housenky. Když člověk vidí smaženou housenku, tak se prostě rozhodne – ano nebo ne. Ale vidět třeba cheesecake s housenkami, brownie s housenkami, pistáciový puding či pořádné rafaelo? Brrr…to se jeden otřepe. Myslím, že teď občas budu kontrolovat, jestli něco nemám v jídle:)

A teď  už se zase můžeme vrátit k normálnímu jídlu. Já jsem si dala na festu báječnou bezlepkovou dýňovou polévku s kokosovým mlékem u stánku Cibulkovy vege speciality:) Měli i bezlepkovou čočku a polévka byla vážně výborná a sytá. Vedle pak byl stánek Prague Jerk Station – gril z Jamajky.

Na festivalu byly také výtvory od Kuchařky bez domova, kde jste si mohli dát sladký nebo slaný koláč za dobrovolný poplatek, a podpořit tak dobrou věc. Dále jste se mohli občerstvit v ajurvédské vege restauraci Sattvic, kde měli plněnou tortilu nebo polévku. Nechyběli ani paraguayské speciality (empanády, sopa), ryby na grilu, biošneci z plzně či Mr&Mrs Falafel. Jo a kdo si chtěl dát nějaký ten kuřecí pařátek, tak dostal také příležitost!!!

Tak nebudeme si lhát, akce to byla zajímavá. Samozřejmě si každý vybral podle svého gusta, koláče a sladkosti vypadaly extra luxusně, to musím uznat (škoda, že většinu nemůžu). Mě osobně se líbí, že vedle sebe stojí stánky jak pro vegany/vegetariány i masaře, přitom nikdo nic neřeší, nikdo se nedohaduje, každý si dá to svoje a jde zase o dům dál (ne jako FB skupiny).  My jsme to všechno pěkně spláchli domácí limonádou v Crossu (který mimochodem stojí za návštěvu, pokud jste nikdy nebyli), dali si jedno epesní kafíčko (mají i sójové mléko) a zase mohli fičet domů. Strávit ty brouky. A kdybych vám nasadila brouky do hlavy, tak víte, co příště hledat. Věřím, že tímto série Ghetto Food nekončí:))