Tak jsem si říkala, že už jsme se dlouho nepodívala do žádné restaurace. Ne že by návštěva restaurací byla nějaká povinnost (mnohdy ani radost), ale je dobré mít zmapováno několik restaurací, kam se člověk může vrátit. Tentokrát jsem se opět s výběrem svěřila do rukou Lime&Tonic (jsem prostě líná, no), tedy spíše jsem si vybrala z jejich pestré nabídky. Název Putica a ještě když se jedná o speciální zážitek pro členy L&T, tomu se přece nedá odolat. Krátké jednoduché menu, žádné přetvářky, mlžení cen, tak šup do toho:)
Tentokrát budu zase pěkně trapná…bylo to prostě vynikající. Obvykle se snažím moc neočekávat, ale když je v nabídce možnost sestavit speciální menu přímo s kuchařem, to by bylo, abych si neozkoušela jeho bystrost a nápaditost. Tedy raději jsem všechny svoje požadavku uvedla do poznámky dopředu, aby náhodou nedošlo k nějaké mýlce a já pak neseděla nad skleničkou vody, zatímco by se drahá polovička rvala k prasknutí. Potvrzení rezervace přišlo obratem, takže nezbývalo než ladit chuťové buňky.
Putica se nachází ve skvělé lokalitě – mezi stanicemi metra I.P.Pavlova a Náměstí Míru v Praze. Zvenku jednoduchý vzhled, uvnitř spousta dřeva a žádná přeplácanost. Rozhodně oceňuji, protože načančané hospody s bílými ubrusy až po zem mě děsí (protože se pak bojím, že je pokapu). Hned se nás ujal číšník, který nás usadil a na uvítanou nám přinesl skleničku růžového vína (ta byla navíc, juhů:)). Hmm, závan Španělska ve vzduchu. Rozdal nám menu a nechal napospas našemu tápání (s informací, že kuchař o nás ví a bude u nás v cukuletu). Taky že ano. V cukuletu se objevil kuchař Honza Matějka, který nám přinesl jako pozornost podniku malou uvítací dobrůtku – tataráček z čerstvého lososa se smaženým zázvorem. Honza Matějka věří, že vaření je umění, které spojuje lásku k vaření s oddaností hostům. Nebudeme si lhát, specialitce jsem neodolala! Opravdu kulinářský zážitek a nutno říct, že i ryba musela být čerstvá (na ryby obvykle jinak reaguji velmi rychle). Pak se s námi pustil do probírání menu s tím, že si všechny mé vzkazy poctivě za domácí úkol přečetl.
Speciální zážitek zahrnoval 4-chodové menu dle našeho výběru s tím, že hlavní jídlo bylo experimentální speciálně pro členy L&T. Studené tapas, teplé tapas, hlavní chod a zákusek..tak to zní moc dobře. Musím uznat, že bylo skvělé mít po ruce kuchaře a hned se ptát na ingredience. Také nám samozřejmě doporučil, co je podle jeho úvah rozhodně nejlepší, a musím říct, že se nemýlil. Ale nebudu předbíhat. Jako studené tapas padlo rozhodnutí, že vyzkouším marinovanou červenou řepu s kozím sýrem a hrozinkovou marmeládou, v rámci bezlepkového stravování nebyla přidána bylinková strouhanka. Drahý se na doporučení pustil do domácího marinovaného lososa s okurkovým gelem a ředkvičkovým salátem.
Poté následovalo teplé tapas. Já jsem byla celá hrr do aktuální dýňové polévky, co měli mimo stálé menu, a pan kuchař v tom neviděl problém (s koriandrovým olejem a opět opečeným zázvorem, k tomu dýňová salza). Drahý se rozhodoval, ale nakonec stejně volil kuchařovu nabídku – jatýrka s cibulovou marmeládou, jablečným salátkem a rukolou na grilovaném chlebu. Že se u nás doma vnitřnosti nedělají, to je vám asi jasné. Při prvních pár soustech se tvářil drahý neutrálně. Pak se začal pohled měnit, překvapivě nezelenal, ale naopak se mu na tváři rozhostil spokojený úsměv. Ve chvíli, kdy se mu chutě předkrmu řádně spojili, málem začal slintat. Řekněme, že i tohle se kuchaři fakt povedlo. Chm, tak třeba si příště budu moci dát i já!
Pak přišlo hlavní menu. V oné speciální L&T nabídce byl experimentální pokrm šéfkuchaře, který v tento den představoval rybu na víně (samozřejmě to bylo trochu více kulinářsky nazvané, ale jak jsem slyšela ryba a víno, nějak jsem zapomněla poslouchat). Nebudeme si lhát, ale sebevrah prostě nejsem, a tak musel kuchař zamáčknout slzu a poradit nám něco jiného. Nakonec padla volba na Supreme kuřátko v krému ze sladké kukuřice s kari a čočkovým salátkem, které mi na míru uzpůsobili (žádný ocet, pěkně čerstvý citrón). Drahý zvolil vychvalovaný rumpsteak s pyrém ze sladkých brambor, marinovaným ananasem, smaženým zázvorem a omáčkou chimichurri. Musím tedy říct, že kuře bylo trošku vysušené (jo hold kuře nikdo jako strýc prostě neumí), ale možná to bylo tím, že mi maso prostě teď nechutná (podle mě i ten rumpsteak chutnal jako guma, ale drahý mi vysvětlil, že nemůžu se svou momentální nechutí k masu maso vůbec hodnotit a s láskou dojedl i moje kuře). Každopádně velmi zajímavá kombinace chutí, která ke všemu kvalitně zasytila. I bez zbytečných kopců příloh, které jsme zvyklí vídat v restauracích. Když někdo umí, tak prostě umí!
Zákusek byl trochu větší oříšek (pro kuchaře, muhehehe!). Standardně nabízí pouze jeden zákusek – tradiční churros koblížky s čoko omáčkou. Pro mě kuchař vymyslel hezky bezlepkový čokoládový krém z hořké čokolády s trochou skořicové příchuti a čerstvými hruškami. Totální pecka! Kdyby mohla být čokoláda víc čokoládová, tak se rozpadne svět. A já si tento jedinečný zážitek fakt vychutnala (tedy jen do půlky, pak už to vážně nebylo kam dát). Život je otázka priorit – možná mi na druhý den bude trochu těžko, ale tohle není čas, kdy se říká ne (dobrovolně přiznávám, že i u mě občas čokoláda vyvolá bolest hlavy). 
Mezi teplými tapas a hlavním jídlem se nás číšník optal, zda si dáme pauzičku. Přišlo mi to super, protože nesnáším, když je příliš dlouhé čekání mezi jednotlivými chody, a ještě více nesnáším, když to do vás perou jedno po druhém. Takto jsme si mohli říci, že si dáme 10 minut pauzu na rozdýchání a povolení pásku. Jinak kohoutková voda je zde za symbolický poplatek, který vám však k vínu účtovat nebudou. V nabídce mají i celou řadu káv a domácích limonád, ale vážně nebylo místo v žaludku, takže nemůžu hodnotit kvalitu ani chuť. No tak prostě příště! Pokud jste někde v okolí ulice Anglická a dostanete chuť na pořádný burger, lososa nebo třeba lehké rizoto se zeleninou, tak vám vřele návštěvu doporučuji. A pokud byste si rádi vychutnali ten zážitek komunikace s kuchařem, kukněte na stránky Lime&Tonic, mají toho mnohem více!:))
A SPOON OF HISTAMINE 