Když se vydáte objevovat střední Čechy, 23 km na jihozápad od centra Prahy naleznete městečko s jménem Dobřichovice. Krom několika historických památek zde najdete moderně vyhlížející budovu, kde sídlí Centrum komplexní péče (CKP Dobřichovice). Jak jistě víte z mých příspěvků, psychika a celkové duševní zdraví jsou velmi podstatné pro fyzické zdraví. Oddělit naše psychické zdraví prostě od toho fyzického nejde, a jen těžko může jedno fungovat bez druhého. Bohužel moderní životní styl psychické pohodě moc nenahrává a často se pak naše trápení odráží do našich fyzických symptomů. Když lékaři léčí jen fyzické symptomy, co si počít?
Pak je možná potřeba se zamyslet, co člověk může dělat pro své duševní zdraví sám. Nebo se obrátit na odborníky. V CKP Dobřichovice se totiž nestarají jen o to, jak vám léky co nejrychleji ulevit od bolesti, ale propojují znalosti z oblasti fyzioterapie, rehabilitace, psychologie, gastroenterologie a dalších oborů, aby stanovili co nejlépe diagnózu a vhodný léčebný postup. Jako jedno z málo pracovišť využívá tzv. psychosomatický přístup, jehož podstatou je celostní pohled na zdraví člověka.
Psychosomatika se zabývá souvislostmi mezi stavy těla, duše i vlivy životního prostředí, přičemž cílem léčby je najít zdroj obtíží a obnovit rovnováhu. Jak už vlastně název sám napovídá – snaží s zde o komplexní péči o pacienta (pod jednou střechou, žádné přehazování si pacienta jako horké brambory). V centru v Dobřichovicích mají krom řady specialistů také „nelékařské“ specialisty, kteří jsou často nepostradatelní v cestě za zdravím.
Pokud nemáte auto, nemusíte se vůbec ničeho obávat. Do Dobřichovic vás během půl hodiny vezme z Prahy vlak a pak vás čeká 20 minutová procházka poklidnými Dobřichovicemi. Když si najdete chvilinku navíc, můžete zabrouzdat do lesa a nadýchat se trochu čerstvého vzduchu. Ani bych nevěřila, jak uklidňujícím dojmem může působit celé okolí, a to i okolí budovy CKP. Zhluboka nadechnout, vstoupit a pak už vás velmi mile přivítají na recepci a vrhnou se do napravování všech vašich bolístek. Léčba je vždy upravena pacientovi na míru, ať už se jedná o masáže, kineziotaping, tanec, psychoterapii nebo třeba nording walking (správná technika je přece potřeba!). Organizují zde také různé semináře a odborné kurzy, aby předali své zkušenosti dál. Kdybyste měli zájem třeba o pohybovou terapii (ať už pro relaxaci, obnovu fyzických a psychických sil, celkové harmonizaci), akupunkturu, relaxační podvečery, přístrojové lymfodrenáže, rekondiční programy, taneční pohybovou terapii, bioenergetiku, koukněte na jejich stránky s aktuálním seznamem kurzů, které pořádají. Mě zaujal třeba kurz Tělo a stres, který vás naučí techniky práce s tělem tak, abyste odolávali stresu a přetížení v běžném životě. Nebo kurz Něžná náruč rodičů, kde vám vysvětlí nejen, jak dítě správně přidržet či nosit v šátku, ale jak by měl probíhat psychomotorický vývoj a jaké jsou možnosti prevence dysbalancí.
Ještě bych na závěr doplnila to, co vás bude asi tak trochu více zajímat. Přestože je centrum nestátní zařízení, mají zde smlouvu se zdravotními pojišťovnami. Pokud máte např. poukaz od svého lékaře na fyzioterapie nebo vyšetření rehabilitačním lékařem, můžete si přímo zavolat na objednání termínu. I bez poukazu se sem dostanete, jen se prostě musíte objednat k rehabilitačnímu lékaři, který určí, co s vámi dále. Pokud hledáte něco blíže v Praze, můžete kouknout na sesterské pobočky Rosetu a CKP Samovu. To by bylo, abyste si nevybrali!!
Do CKP Dobřichovice jsem se vydala osobně občíhnout situaci a prostředí. Když se vás v uklidňujícím prostředí ujme krásná, vtipná a nesmírně příjemná fyzioterapeutka Klára, vaše problémy začnou pomaličku ustupovat už pod tíhou nakažlivého úsměvu. Klárka svolila, že nám tak trochu více přiblíží, co vás vlastně v Dobřichovicích může čekat. Možná vám tento rozhovor pomůže otevřít oči, že je opravdu potřeba se o sebe starat dříve, než přijdou problémy!
Moc děkuji za možnost udělat malý rozhovor, který jak věřím, přiblíží čtenářům Tvou práci a práci kolegů mnohem lépe. Mohla bys čtenářům na začátek objasnit, čím se v CKP Dobřichovicích zabýváš a jak dlouho se tam pohybuješ?
„V CKP Dobřichovicích působím teprve prvním rokem, ale dříve jsem pracovala v sesterském centru CKP Roseta, které se nachází v Praze blízko Ostrčilova náměstí. Moje náplň práce v centru je fyzioterapie, což možná někteří mylně považují za jistou formu masáže, ale tak tomu není. Čas, který se mnou pacient stráví, se velmi často skládá z nácviku správného dýchání, uvědomování si vlastního těla, ale třeba také z nácviku ekonomicky nenáročné chůze či sedu.“
Uvědomování si vlastního těla? To zní trochu šamansky.
„Docela často vídáme pacienty, kteří si nedokáží uvědomit přesně své tělo. Když zavřou oči, nejsou schopní přesunout končetiny na určené místo, protože je prostě nevnímají. Pak si samozřejmě ani neuvědomí, že se celé dny v práci hrbí, špatně sedí či dokonce nejsou schopní některými svaly správně pracovat. U takových pacientů musíme nejdříve zapracovat na vlastním vnímání a postupně odstraňovat nevhodné návyky.“
Práce fyzioterapeuta je hodně náročná, co Tě vedlo k volbě takového povolání?
„Popravdě občas mi připadá, že práce fyzioterapeuta je náročná hlavně na hlavu, o sílu tolik nejde:). Každý člověk má tendenci si ztěžovat a terapeut si musí umět postavit okolo sebe bariéru, aby ho problémy pacientů příliš nezahltily. A proč jsem si vybrala takové povolání? Popravdě ze začátku mě lákalo sportovní prostředí, cestování s týmy po turnajích, energie na zápasech… Zkušenosti mi ale ukázaly, že práce se sportovci je Sysifovská práce. Takovému tenistovi pomůžeš a do měsíce můžeš očekávat nový problém, protože sportovec se bude vždy pokoušet posunout své limity až za hranici zdraví. To byl také jeden z důvodů, proč jsem začala pracovat v Centru komplexní péče, kde se používá psychosomatický přístup.“
Centrum komplexní péče je trochu jiný koncept zdravotního zařízení, než jsme v ČR zvyklí vídat. Proč sis vybrala toto zařízení? Byla to náhoda nebo Tě něco specificky vedlo zrovna sem?
„Jak jsem již zmínila, chtěla jsem začít pracovat psychosomatickým přístupem, protože mi klasická fyzioterapie, ve které se používá pouze mechanické přístupy, přestala plně vyhovovat. V praxi jsem viděla, že většina pacientů se pouze cvičením neuzdraví. Během magisterského studia jsem byla na praxi v CKP Roseta a porvé jsem viděla, jak funguje psychosomatický přístup na reálných pacientech. Byla jsem nadšená. Fyzioterapeuti kooperovali s psychoterapeuty a s lékaři, radili se o dalším postupu terapie a pacienti se ve většině případů výrazně zlepšovali. Po praxi mi bylo jasné, že do klasické fyzioterapeutické ambulance už mě nikdo nedostane:).“
Mohla bys nám jen ve stručnosti popsat, jak vlastně probíhá takový proces vyšetření a následně léčby? Kdo určuje diagnózu a způsob vedení terapie?
„Vše začíná objednáním se na recepci. Zavoláš na číslo, které je uvedeno na internetových či facebookových stránkách, a domluvíš si termín vstupního vyšetření k lékaři. Když potom dorazíš do Dobřichovic na vstupní vyšetření, přivítá Tě některá z našich milých recepčních, požádá Tě o kartičku pojištění a předá Ti informace o našem centru. Následně Tě vyšetří jeden z členů našeho lékařského týmu, popovídá si s Tebou o Tvém zdravotním problému, o životním stylu a stanoví diagnózu. Dále zváží, zda by v Tvém případě byla vhodná psychoterapie či jiná služba, kterou CKP nabízí. Například homeopatie, akupunktura, relaxační skupina, Nordic walking, fyzikální terapie… Pak už jen zbývá přijít opět na recepci a naše recepční vypracuje rozpis terapií a procedur tak, aby co nejvíce vyhovovaly Tvým časovým možnostem.“
Řekněme, že by do centra přišel pacient, kterého pobolívají bedra a má sedavé zaměstnání, takže jeho jediná myšlenka je, že potřebuje pouze masáž a vše bude v pořádku. Patří takový pacient vůbec do vaší ordinace?
„Určitě patří, takové já mám osobně velmi ráda. Je to výzva pro každého terapeuta, protože přesvědčit někoho o tom, že pouze masáž nepomůže, je nelehký úkol. Takovému člověku často stačí ukázat, jak má správně dýchat, a jeho názor na léčbu se radikálně změn, protože se mu po takové ukázce ihned uleví.“
Většina lidí vůbec netuší, že fyzioterapie je mnohem více než jen masáže zad nebo bolavých svalů. Ve své praxi využíváte různé přístupy podle potřeby. Na co se specializuješ právě Ty a jak vypadá Tvůj běžný pacient?
„To říkáš naprosto správně. Když se někdo zeptá co dělám, tak nejčastější reakce na odpověď je “Ty děláš fyzio? Namasíruješ mě?:)”. Fyzioterapeut by měl podle mého názoru umět vysvětlit pacientovi, kdy a proč vznikl jeho zdravotní problém, a ukázat cestu, jak předejít opakování potíží. Samozřejmě toto se týká té velké části pacientů s bolavými zády, kolenními klouby či ramenními klouby. U pacientů s vážným onemocněním je léčba zaměřena spíše na zmírnění obtíží a zpomalení průběhu. A můj běžný pacient? To je těžké, pracuji téměř s každým. V poslední době mě baví pracovat s lidmi, co mají nevysvětlitelné bolesti jako například náhlé píchání či pálení v zátylku, pocit “kamenu na hrudníku”, brnění rukou…To je teprve výzva, protože se často jedná o psychosomatický projev, a mým úkolem je naučit pacienta vnímat správně své tělo a naučit ho s tělem pracovat.“
Jak vypadá takové běžné ošetření, kdy je k Tobě pacient odeslán s papíry v ruce od lékaře? Přistupuješ k terapii spíše flexibilně podle momentálních potřeb pacienta, nebo se držíš nějakých předepsaných rad a postupů?
„V našem centru je jedna velká zásada. Individuální přístup k pacientovi. Můj přístup se bude samozřejmě diametrálně lišit pokud ke mně přijde 70ti-letá paní, která se moc nehýbe a bydlí na vsi, než když do ordinace dorazí manažer, co tráví svůj den v poklusu a večery na tenise. Jediné, co se u mých pacientů téměř neliší, je sepsání takzvané terapeutické dohody při prvním vyšetření. Tato dohoda obsahuje cíl a předběžný návrh terapie, na kterém se s pacientem dohodneme. Například se domluvíme, že cílem je odstranění bolesti zad, že bude pacient chodit jednou za 14 dní a bude se snažit dodržovat správný sed a chůzi, jak si ukážeme na terapii.“
V CKP Dobřichovicích také děláte skupinové/hromadné fyzioterapie, pro koho je takový druh terapie určen a v čem může třeba pomoci?
„Skupinová cvičení jsou velmi vhodná jako podpůrná složka individuální terapie, dále jako pokračování léčby po ukončení individuální léčby nebo pro každého, kdo chce pečovat o svojí psychickou pohodu. Každý z nás by si měl určit pravidelný čas na relaxaci a přihlásit se na kurz je jedna z nejjednodušších metod, jak na svoji relaxaci nezapomínat.“
Můžeš nám prozradit nějaký úspěšný příběh, který třeba Tebe osobně potěšil? Jaká je odezva pacientů na léčbu?
„Napadá mě spoustu případů co stojí za zmínění. Například jedna rodina s pěti dětmi, které mají genetickou vadu ve tvaru hrudníku. Tato vada není nijak vážná, ale rodiče nechtěli nic zanedbat a přivedli děti na fyzioterapii, aby se naučili pravidelně správně cvičit. Jedna z holčiček měla oslabené svaly okolo kyčelních kloubů, což rodiče nevěděli, a díky pravidelnému cvičení jsme předešli problémům, které by téměř jistě nastaly v dospělosti. Nebo mladá slečna, co měla často obtíže spojené s omdléváním, píchavé bolesti v oblasti beder a záchvaty bušení srdce. Stačilo jí ukázat, jak správně dýchat a jak zapojit hluboké svaly v těle, které nás “nesou”. Po několika terapiích ustoupily veškeré problémy, se kterými do ordinace přišla.“
Co bys doporučila lidem jako dobrou prevenci? Třeba se někdo stále cítí dobře, ale má náročnou a stresující práci a cítí, že by se to na něm mohlo jednou podepsat. Je nějaký trik, jak tomu všemu předcházet?
„Pokud má někdo náročnou a stresující práci jak říkáš a nepečuje o svoje psychické a fyzické zdraví, je jen otázkou času, než se tělo projeví. Prvním krokem je najít si pravidelně čas, kdy zapomeneš na problémy z práce, úkoly co Tě čekají, témata která plánuješ probrat s partnerem… Perfektní je pokud máš možnost jít do přírody a nechat doma telefon i přehrávač hudby. Procházka na čerstvém vzduchu je kolikrát nejlepší psychoterapie :). Dále je dobré absolvovat fyzioterapii, psychoterapii, cvičení podporující vnímání těla (jóga, tai chi, bioenergetika..) a držet se toho, co se na lekcích naučíš. Základem prostě je si uvědomit, že každý z nás nutně potřebuje čas pouze pro sebe, i kdyby to měla být jedenkrát týdně návštěva kavárny, kde si budeš sama vychutnávat šálek cafe latté :).“
A jedna záludná otázka na závěr. Je známé, že kovářova kobyla chodí bosa. Jak se uvolňuje fyzioterapeut po práci? Nosíš si v hlavě práci domů nebo umíš vypnout a věnovat se sama sobě?
„Záludná otázka :). Syndrom vyhoření u fyzioterapeutů je velmi častým jevem. Já mám štěstí, protože v CKP Dobřichovice se dbá na to, abychom nebyli zahlceni velkým množstvím pacientů a abychom mohli odvádět kvalitní práci. I tak jsou dny, kdy jedu domů utahaná jako kotě, ale to se občas stane každému. Čas od času si doma vyhledávám informace o nějaké diagnóze, kterou příliš neznám, ale většinou se sundáním firemního trička zapomínám na práci a začínám se těšit na můj osobní program. Mít nové zážitky je pro fyzioterapeuta vcelku důležitou věcí, protože si velmi často během terapie povídám s pacienty, aby se uvolnili a navázali se mnou kontakt. Kdybych jen seděla doma a koukala na televizi, asi bychom toho moc nenamluvili :).“
A pro rýpaly bych ráda uvedla, že nejsem s CKP nijak spřízněná a dokonce nejsem ani pacientkou. Jen prostě zastávám názor, že je potřeba začít léčbu zevnitř a hledat příčiny. Když nejsou zjevné fyzické příčiny, není na škodu pohlédnout do hlubin pacientovi duše. Osobně zastávám názor, že fyzioterapie je v dnešním světě velmi potřebná (žádný pohyb, žádná peče o své vnitřní já, špatná výživa), protože dokáže pomoci od mnoha trápení. Na fyziu vám totiž nepomůžou jen s bolestí zad, ale také třeba s neplodností, problémy s dýcháním či bolestmi hlavy. Kdo nevyzkoušel, nechť raději pomlčí.
A SPOON OF HISTAMINE 