Dáme oběd v Plevelu?

Možná to někoho překvapí, ale ani v Praze nejsou stovky restaurací, které by se specializovaly na veganskou, případně raw kuchyni. Ti, kdo mě znají, ví, že nejsem zastáncem nějakého směru (krom kvalitní vysokonutriční stravy), a nerada se ve svém stravování vyhrazuji. Často se totiž řídím podle aktuálního zdravotního a mentálního stavu, což je podle mne přirozené. Proč si tedy nejčastěji volím tyto restaurace? Důvod je jednoduchý: mám mnohem větší jistotu, že nebudu mít na druhý den žádné následky. Většina těchto restaurací se snaží vyhýbat nekvalitním potravinám či předmíchaným směsím koření (tedy aspoň doufám). Obsluha a kuchaři jsou pak velmi vstřícní, schopní odpovědět na dotazy či se velmi ochotně zeptají připravujících kuchařů, zda v jídle není ingredience, která by se mnou později nesouhlasila. Také jídelní lístek nebývá tak náročný a vždy mám pocit, že mi je po jídle tak nějak lépe (lehce) než po klasickém. Pokud byste tedy měli nějaký tip, sem s ním!:)

Tentokrát bych se ráda zmínila restauraci, která se nachází na Praze 10 v Krymské ulici. Dvoupatrová, spíše menší restaurace má takový zvláštní název. Plevel. Lákavé, odpudivé, fascinující, tajemné? To nechám jen na vás. Byla jsem tam vícekrát, ale znáte to – normálně nosím foťák neustále sebou (to těžko:)) a zrovna jak na potvoru ten těžký krám nemám, když jdu na jídlo. Proto se mi povedlo řádně nafotit až experimentální výlet v rámci Maďarských dnů. Ano, slyšíte dobře, restaurace pořádá tematické víkendy, kdy podávají speciální menu. A maďarské kuchyně ve veganském a raw podání? Tomu já říkám výzva.

V Plevelu jídlo jako plevel nechutná. I když musím říct, že v kuchyni vyžívají i rostlinky, které mnozí z nás za plevel považují. Nemusíte se ničeho bát, nikdo se vás otrávit nepokusí, všechny takové rostlinky projdou schválení botanikem Martinem Adámkem, který už dobře ví, kde sehnat nejlepší materiál pro místní kuchyni. Salát se žabincem ptačincem, z pampelišek nebo kopřivová polévka? Pro mnohé nepředstavitelné, pro naše babičky běžná strava. Proto také na internetu nenajdete žádné pevné menu, co by Plevel servíroval. Řídí se podle dostupných surovin a menu často obnovují. A tím se dostáváme zpátky k mým zkušenostem. Je pravda, že se ráda dám raw jídlo, ale v Plevelu jsem dvakrát zvolila vařenou variantu. Bylo to prostě silnější než já. První z jídel, které jsem ochutnala, byla cizrnová palačinka plněná vege sýrem se spoustou zeleniny. To jsem samozřejmě ještě netušila, že zde není pevné menu a že možná více příležitostí nebude. A tím se dostáváme zpátky k maďarské kuchyni.

Po prohlédnutí menu jsem musela využít nápovědu na telefonu a zeptat se, co některé názvy znamenají. Jistě, mohla jsem se zeptat číšničky (k čemuž stejně došlo), ale nechtěla jsem vypadat jako úplný zabedněnec. Takže ………… Výběr byl těžký, takže jsem samozřejmě zvolila nápovědu z publika a přímo se zeptala, co je bez lepku a bez rajčat. Nakonec mi jako nejlepší volba přišly karbanátky s hrachovou kaší (česky to nezní tak přitažlivě:), a maso tam rozhodně nečekejte!), což byl dokonce nejlepší pokrm i podle obsluhy. Samozřejmě mě vyděsilo, že bych měla jíst fazole s hrachovou kaší, to už by mi přišlo hodně punk, ale paní servírka nám vysvětlila, že se jedná o kaši z mladého zeleného hrášku.

V nabídce mají vždy domácí limonády, tak jsem ochutnala tu jablečnou. Byla moc dobrá, ale na můj vkus hodně sladká. Což zde není žádný problém, rádi vám dolijí limonádu vodou, dokud nebudete s chutí spokojeni. A když nemáte chuť na limču, můžete se napojit kohoutkovou vodou či zvolit něco ostřejšího. Pro příznivce pivíčka zde točí 3 druhy, pro pivní frigidy doporučuji Klub Maté. Energie a výborná chuť zabalená do skla. Jídlo bylo vyloženě luxusní a neuvěřitelně syté. Asi tak v půlce jsem začala funět a měla pocit, že to prostě nemůžu dojíst (skoro dojedla:)) Karbanátky byly pečené, přesto jsem měla pocit, že jím smažené kousky, prostě byly krásně křupavoučké. Kaše byla hutná a skvělé dokořeněná. Gastronomicky zajímavý zážitek. 

K restauraci asi není třeba více povídat, prostředí je milé a byť jednoduché vybavení, máte pocit, že jste zde vždy vítáni. Každou chvíli si na baru někdo vyzvedával jídlo pro odnos a bylo vidět, že se jedná o stálé zákazníky. Jako velké plus vidím plynulou angličtinu. A když budete čekat, můžete zabrouzdat do místní knihovničky a trochu se vzdělat v oblasti zdravé stravy, bylinek či dokonce očkování.

Pokud zavítáte v jiné dny, můžete se třeba začít nějakým předkrmem. V dubnovém menu se objevila jídla jako marinované žampiony, míchaný salát či hummus s olivami. Pokud raději něco teplého, pak je vždy na výběr alespoň jedna polévka: jáhlová s chilli, fenyklovo-květákový krém, kulajda nebo třeba celerový krém. A pak už hurá na hlavní jídlo, což může být třeba sójový plátek s koprovou omáčkou (či sójové maso na jiný způsob), mexické tortilly, boloňské špagety, čočkový dhál s garam masála a domácím čapátí, různá veganská rizota, ovesné placky s brokolicí, lilek na černo s pečenou polentou, řepný burger s domácím dresinkem atd. Každý den je v nabídce alespoň jedno jídlo bez lepku. A pokud jste vyznavači raw kuchyně, přijdete si také na své. Můžete si dát hráškovou, rajčatovou či okurkovou polévku a k tomu třeba burger s bio hořčicí, cuketové špagety (třeba s rajčatovým pestem) nebo cuketové fettuccine s omáčkou z červené řepy.